Po prvních pár minutách seriálu Vzteklina si nebudete jisti, jestli se náhodou nedíváte na velice drsný horror. Chlapi, co si zašli v šumavských lesích, temnějších než dartmoorská blata, v bouřlivé a deštivé noci zapytlačit, hrajou karty moc rychle, hodně u toho pijou, a když si jde jeden z nich ulevit ven, tak z na intenzitě nabírající hudby je okamžitě jasné, že další pivo už si asi nedá.
Následuje minuta hlučného neviditelného, zato velmi hlasitého násilí, jako z pověstného Lesního ducha, jen ty kořínky rychle rostoucí ze země chybějí. Ale když je jeden z účastníků bujaré pitky tažen oknem ven a opravdu děsivě u toho řve, začnete tušit, že tohle (doposud) imaginární zlo nebude laskavé a že dobrý konec asi také čekat nemůžete.
A ani obvyklé horrorové rekvizity zde nepůsobí násilně, protože jich není příliš – ona jedna na dřevěném sloupku pověšená liščí hlava s vyceněnými zuby, kterou ozáří blesk uprostřed zuřivé bouře, úplně stačí.
NAPSALI JSME: Dotočena minisérie Vzteklina. Nebo také Šumavská tajemství, která měla zůstat zapomenuta…
Jak zabíjet pohledem…
Jedna z nejúžasnějších scén se odehrává po pohřbu dvou obětí (třetí chlap skončí v pakárně) v hospodě. Když si Gabriela Burešová (Johana Matoušková), dcera jediné přeživší oběti, jde na karu dát pivo se svým bývalým spolužákem z gymnázia Pavlem Roglem (Kryštof Hádek) a začne se uprostřed smutečních hostí nepatřičně smát, plná putyka lidí v černém ztichne, a kdyby pohledy mohly probodávat, tak jsou oba na místě okamžitě mrtví. Tolik nenávisti beze slova… to se režiséru Tomáši Bařinovi povedlo naprosto na jedničku.
Také drobnokresba jednotlivých postav je excelentní – Hádek spíše než obvyklého hezounka připomíná oplácaného hipstera z Krymské, který má z angažmá na Šumavě asi takovou radost jako místní z epidemie vztekliny, major Valenta (Leoš Noha, který se pomalu, ale jistě propracovává k nálepce nejlepšího českého herce) ho má rád asi jako třísku pod nehtem a Gabrielina sestra Táňa nosí tričko s nápisem „ICH BIN SCHIZOPHREN“ a vy jí to bez sekundy zaváhání věříte.
RECENZE: Pustina – vycizelované detaily, seskládané do mrazivého obrazu
Co má Vzteklina společného s Pustinou?
Vzteklina je často přirovnávána k žánrově příbuznému seriálu HBO Pustina. Není to úplně přesné přirovnání – tam, kde se Pustina striktně drží toho, co by se „mohlo“ stát jakože doopravdy, aniž bychom do toho zapojovali příliš mnoho fantazie, tam si Vzteklina dovolí pohrát si trošku s diváckou fantazií.
Pustina je zlo, které je v lidech přítomno tak nějak přirozeně – Vzteklina je reálné zlo, které se ale tak trochu utrhlo ze řetězu. Je Václav Bureš (Igor Bareš) v blázinci právem, nebo se jen před něčím schovává? Může za dvojnásobnou vraždu šílenec, medvěd, nebo ten chlap, co chodí s plynovou maskou a bedýnkou se znakem „biohazard“ přisypávat do obrovského kotle a snaží se přitom krmit svou evidentně umírající matku, která mu přitom se šíleným řevem zabodne vidličku do ruky?
Móda opičení se po severských kriminálkách je (doufejme) už naštěstí pryč. A tísnivý příběh o epidemii vztekliny, dvojnásobné vraždě a primální nenávisti je dalším důkazem toho, že i v Čechách může být hrůzně mrazivo.
ČLÁNKY DO MAILU