K vysvětlení toho, co to demopárty je, budeme potřebovat znát ještě jeden výraz, a tím je demoscéna. Není to organizace, nemá nikoho, kdo by ji řídil, je to prostě jakési neviditelné podhoubí či subkultura, chcete-li. Tu tvoří lidé, kteří pro svoji zábavu i pro potěchu ostatních vytvářejí ve svém volném čase různé programy, grafiku, hudbu či netový design. Dělají to bez nároku na honorář a svá díla poté vystavují veřejně na Internetu. Většina z nich se ani za umělce nepovažuje, spíše jen „zabíjejí“ čas. Toto jejich počínání má poměrně dlouho tradici a datuje se už před masovým rozvojem Internetu. Tehdy se díla šířila po tzv. BBS serverech.
I když jsem tvrdil, že demoscéna nemá s počítačovými hrami žádnou spojitost, není to tak úplně pravda. Obě tyto kultury se přece jen střetly. Bylo to v době vzniku a formování demoscény. Piráti existovali vždy. I v dobách, kdy se pomalu klubaly na svět počítače tříd XT, 286 a 386 (ve skutečnosti to bylo ještě složitější – první dema se totiž objevila už na počítačích ZX Spectrum, Amiga, Commodere či Atari, ale pro zjednodušení jsem popsal jen éru počítačů třídy PC). A právě tehdy se světem bez Internetu šířily přes BBS a diskety pirátské verze her nejvíce. Lidé, kteří upravovali kódy her tak, aby fungovaly i bez originálních instalačních disket, pak do nich začali přidávat kousky programů, které před spuštěním samotné hry měly ukázat, komu vděčí hráč za prolomení ochrany hry.
Jenže krádež zůstává krádeží a velmi brzo bylo jasné, že tudy cesta nevede. Upravování a šíření těchto her bylo samozřejmě nelegální a to vrhalo temný stín i na tvůrce těchto prvních grafických minimalismů. Tehdy se demoscéna rozhodla vyjít ze stínu ilegality a pokračovat dál s čistým štítem. Tvůrci těchto hříček se tak stali zakladateli jednoho z prvních digitálních směrů. Svým nástupcům již zanechali název demo, který dnes sdílejí společně s prvními omezenými verzemi her, jež se šíří zdarma jako marketingová podpora prodeje plných verzí. Demo (jak je chápe demoscéna) je počítačová animace (zpravidla generovaná v reálném čase), která má obvykle vazby na hudební doprovod, který je její součástí. Demo může mít svůj vlastní příběh, může to být dokonce pokus o kratičký film, o vtipnou etudu či „jen“ pokus o skloubení grafiky a hudby do jednoho celku. Hudební složka může být tvořena libovolným stylem, od klavírní skladby počínaje, úderným technem konče.
Pro lepší představu přikládám odkaz na tzv. invitation (pozvánku na demopárty)[ZIP, 63 kB].
Technická poznámka: Pro korektní spuštění těchto dem je potřeba mít silný stroj (doporučuji alespoň Athlon 1600+, ale čím výkonnější, tím lepší) a hlavně slušnou grafickou kartu (minimálně GeForce2 MX), protože dema mají svoji často překvapivě malou velikost zajištěnou optimalizací kódu a komprimací svých souborů. Upozorňuji, že ne každé demo se podaří rozchodit na každém PC…
Omezit ale celou demoscénu jen na dema by bylo velmi krátkozraké a zavádějící. Mimo programátorů se zde realizují i designéři, grafici a hudebníci. Pro práci na demech se spojují do skupin. Tyto demogrupy pak tvoří společnými silami výsledné produkty. Je to vlastně kolektivní umělecká činnost a každý obor se stará o některou z částí dema. I nadále však jednotlivci pracují na samostatných projektech, takže grafici tvoří obrázky (základní dělení je na 3D renderované a malované) a hudebníci tvoří trackovanou hudbu (používají se programy jako FastTracker, Impulse Tracker a podobně). Dnes se již pomalu upouští od jednoho ze základních dogmat demoscény – třídění dem podle velikosti, byť důraz na co nejmenší velikost dem je kladen stále. Ostatně už jste někdy spatřili program menší než 256 B a v něm barevnou 3D animaci? Tvůrci dem jej naprogramovat zvládnou.
Nyní se tedy konečně dostávám k tomu, abych zodpověděl otázku z nadpisu. Veškeré tyto výtvory, které demoscéna zjeví světu, se obvykle dají najít na Internetu a stáhnout, ale komunikace jen na dálku by byla trochu fádní a nudná. A právě to, na co elektronická komunikace nestačí – trocha lidskosti a normální zábavy (zdaleka ne všichni jedinci pracující s PC jsou takoví asociálové, jak si je někteří lidé představují) tváří v tvář – to je demopárty. Demoparties je akce, při které se na jeden den, dva, a někdy i tři, naženou nadšenci pro tento druh umění do tmavého sálu a na velké plátno si pouští dema z celého světa. Zvuk v takových případech zajišťuje kvalitní aparatura. Protože je těchto setkání v Evropě jen několik do roka, zpravidla je součástí setkání i soutěž o nejlepší track, demo či obrázek poprvé uveřejněný právě na této párty. V Evropě patří k nejvýznamnějším Assembly či Mekka, na Slovensku se s přestávkami koná Demobit a v České republice se koná obvykle jediná párty ročně. V letech minulých to byla párty Fiasko a Syndeecate a letos to je párty Marast 04. Ta se bude v blízkosti Prahy konat od 17. dubna do 18. dubna 2004. Jste srdečně zváni a připomínám, že možnost zůčastnit se podobné akce se v ČR naskytuje zhruba jednou ročně. Pokud vás článek zaujal, prohlédněte si i stránky demopárty, kde najdete veškeré informace, které budete potřebovat.
Co řící závěrem? Vypadá to, že éra demoscény jako undergroundové zábavy by mohla možná brzy skončit (nastane éra vizuálních orgií) – nedávno se například v Litvě otevíral nový klub a při zahajovací akci se pouštěla nominovaná dema roku 2003.
Pokud vás článek zaujal a rádi byste si prohlédli nějaké demo, zavítejte na některou z níže uvedených adres a věřím, že si z celosvětového archívu demoscény vyberete.
ČLÁNKY DO MAILU