Tuto skutečnost jsem měl možnost vyzkoušet hned u dvou ze třech uváděných modelů, které se liší jen minimálně. „V“ je standardní, tedy s 50Hz elektronikou, „W“ je 100 Hz a „Z“ dokonce 200 Hz. Oba zapůjčené modely z opačné strany cenového spektra (tedy „V“ a „Z“) se však odlišovaly i laděním samotné satelitní části. Kupodivu ten levnější ji měl jednodušší. Zřejmě byl napřed ve verzi firmwaru.
Sony představilo hned tři modely s integrovaným satelitním tunerem, všechny o úhlopříčce 102 cm: 40V5800 (28.990 Kč), 40W5800 (32.490 Kč) a 40Z5800 (42.490 Kč), čímž celkový počet televizorů s tunery DVB-S (a DVB-S2) na našem trhu dosáhl devíti. Všechny novinky mají momentálně v rámci speciální nabídky v ceně jak kartu Skylink (včetně dvou měsíčního zkušebního provozu HD stanic a rozšířené nabídky), tak adaptérový modul CA, který jinak musíte dokoupit.
Vlevo vidíte Sony V5800 (28.990 Kč), vpravo pak podstatně dražší model Z5800 (42.490 Kč). Oba mají úhlopříčku 102 cm, satelitní i kabelový tuner i pro HD programy a obdobné ovládání.
Veškeré modely Sony s DVB-S tunerem nesou společné označení řady – 5800 – podle čehož je snadno poznáte. Úhlopříčky začínají na 81 cm (KDL-32V5800AEP, 23.490 Kč) a končí na 132 cm (KDL-52V5800AEP, 49.490 Kč). Vraťme se ale k úvodní trojici. Ty jsou v černé barvě (bohužel prakticky celá nabídka Sony je v černé) a designem jsou si dosti podobné (viz foto) – jen dva nižší modely mají nad reproduktorovou lištou „nerezový“ proužek. Po pravdě, tyhle modely se mi líbí více, než nejvyšší 40Z5800. Poznámkami o něm ostatně test 40V5800 zpestřím. Prakticky všechno z toho, co se týká 40V5800 můžete použít i u 100 Hz Bravia 40W5800.
Ladění první družice proběhlo automaticky, druhá se však pro Skylink musela nastavit ručně v tzv. Pokročilém nastavení (vpravo). Nic snadného pro běžného uživatele.
Instalace se satelitem i bez něj
Naladění přes kartu Skylinku probíhalo jednoduše, i když u 40V5800 a 40Z5800 trochu jinak, což bylo nejspíše dáno rozdílnými verzemi firmwaru. U vyššího modelu je vám na závěr nabídnuto setřídění kanálů, u „V“ ho musíte udělat samostatně, navíc naladění DVB-S tuneru bylo už součástí prvotní instalace. U „Z“ jsem ho však musel udělat dodatečně v menu a nebylo vůbec snadné volbu najít.
Samotné ladění a nabídka jsou zcela stejné. První družice se naladila bez problémů, při ladění druhé Astry se však zase naladila ta první a ani napotřetí tomu nebylo jinak. Druhou družici jsme tedy zadali ručně (ještě že jsem měl na pomoc satelitního souseda ) a ručně upravili i parametry.
Následně se objevilo několik set programů (rozhlasových i televizních), jež byly bez ladu a skladu naházeny do jednoho seznamu. Vylovit je, odhalit (máte tam třeba 3× ČT od různých poskytovatelů) a setřídit, je práce na hodiny. I když před instalací můžete zadat, že chcete do seznamu zařadit třeba jen kódované kanály, nebo si seznam nechat setřídit podle abecedy, moc si nepomůžete. Sony bohužel v seznamu neuvádí označení u zaklíčovaných kanálů, takže je to o to složitější. Někteří se ale právě na tohle prý těší…
Jedna z několika voleb nesoucí označení „Nastavení“. V této se dostanete i k naladění satelitu či ke spořiči pro poslech rozhlasu. A také k „Technickému nastavení…“
Pohodové ovládání, někdy nepřehledné volby
Oba zkoušené modely – Bravia 40V5800 i 40Z5800 – mají vypínač pro fyzické vypnutí doplněný základním ovládáním na pravém boku. Na druhé straně jsou rozhraní a místo pro kartu (CI+) poskytovatele satelitních či pozemních služeb.
Ke každému z televizorů se dodává jiný dálkový ovladač. Mají ale podobné rozložení a zatímco u vyššího modelu je univerzální, schopný řídit např. i Blu-ray, model „V“ (a i „W“) mají standardní jednoúčelový ovladač, ovšem včetně tlačítek pro Bravia Sync, tedy řízení dalších přístrojů napojených přes rozhraní HDMDI-CEC.
Jediné, co u ovladače „véčka“ chybělo, bylo tlačítko pro rychlou záměnu dvou posledních použitých kanálů. Jejích seznam je pak nezvykle na tlačítku Home, kterým se vstupuje i do základního menu a nastavení (viz závěrečné foto).
Všechny ovladače pak mají velice široký záběr a jednu méně příjemnou vlastnost. Ovládání (menu, EPG atd.) je soustředěno na horní konec a přepínání kanálů a hlasitost na konec dolní. Ruka tak často musí kmitat sem a tam. Škoda, že Sony neumístilo spodní funkce také na kurzorová tlačítka a na OK nedalo seznam naladěných kanálů pro aktuální tuner.
Plovoucí menu se dobře ovládá, ale bohužel v něm nejde kolovat, což je nepříjemné zvláště pokud se probíráte naladěnými satelitními kanály, kterých je spousta. Ty se vám na zmiňovaném tlačítku Home objeví vedle seznamu analogových a DVB-T stanic (viz závěrečné foto). Výtka směřuje i k tomu, že ve volbě Nastavení máte další volbu s názvem… Nastavení. Všech těch „Nastavení“ je tu nějak moc, protože i další volby jsou pojmenovány obdobně. Občas jsem se v tom trochu ztrácel.
Sedmidenní EPG je vizuálně výborně udělané, ale bohužel nezvládá aktualizovat si přehled programů na pozadí.
Klasické kvalitní sedmidenní EPG
Nyní pojďme k DVB-T. EPG tu ostatně vypadá stejně jako u DVB-S. Má jeden náhled, který ukazuje vše, co má, včetně podrobnější informace o pořadu. Nastavit si můžete interval zobrazení pořadů (po 30 min, nebo po 2 hod.), takže dostane kratší a přehlednější seznam, nebo naopak seznam delší.
Zásadním problémem obou přístrojů je neschopnost stahovat si programovou nabídku na pozadí, takže se co chvíli – kvůli aktualizaci EPG – musíte na příslušnou síť přepínat. Stačí nebýt 20 nebo 30 minut třeba na síti 1 (ČT) a už nejsou názvy pořadů zobrazeny. Tohle mnohdy zvládnou i mnohem levnější přístroje podstatně lépe.
Rozhraní tak akorát
Tentokráte jsem nevyzkoušel připojení na internet, který zde obstarává konektor Ethernet. O něm se nezmiňuje ani velice stručná papírová příručka, která má rezervy i v dalších oblastech, např. v multimédiích přehrávaných přes USB.
Nabídka rozhraní je více než dostatečná, upoutá zejména dvojice konektorů HDMI na boku, což opravdu nebývá zvykem. Místo pro kartu (CI) poskytovatele satelitních či pozemních služeb najdete na levé straně a jak je obvyklé, musíte ji nejprve zastrčit do adaptérového modulu (CA), který je třeba dokoupit zvlášť. Jak už jsme si ale řekli, v rámci speciální nabídky ho nyní dostanete u všech třech modelů v ceně, včetně karty Skylinku.
Nastavení odpovídající dané třídě
K dispozici máte dva přednastavené režimy obrazu (standardní a živý), které doplňuje volba personální. Ke každému si můžete zapnout režim kino. V pokročilém nastavení pak ovlivníte i gamma korekci či zjasnění bílé. Vše vcelku odpovídá dané cenové relaci, u modelu „Z“ jsou pak volby o něco málo propracovanější. To samé se týká formátů obrazu. Těch je pět a vedle automatiky, 4:3 a širokoúhlého režimu je tu i zoom a dnes často potřebný 14:9. Trochu mi chybí režim s titulky, ale můžete si tu ručně nastavit jak horizontální, tak vertikální posunutí obrazu po panelu, nebo to v režimu Smart udělat za provozu šipkovými klávesami. Tím pádem alespoň vidíte dolní titulky na ČT 24 či Z1, které někdy vidět nejsou. Úprava nastavení vám ovšem ovlivní i další stanice. ČT 24 ale kupodivu často samo přepínalo ze Smart rovnou na Širokoúhlý, kde jsou vidět jak horní, tak dolní titulky.
Příjemná je také volba nastavení výchozího zobrazení, kdy formát obrazu určíte natrvalo. A ještě maličkost: můžete si zvolit dva druhy pohotovostního režimu. První je úsporný a televizor se z něj má probouzet pomaleji, druhý více spotřebuje (17 W), ale zase má být televizor podstatně rychleji uveden do provozu. Pozoruhodné je, že se dá nastavit i jen pro určitý čas – třeba mezi 17:00 a 0:00.
Když jsem si pohrál s nastaveními a se stopkami na zkoušku změřil časy, zjistil jsem následující: v nejúspornějším režimu se probouzí za zhruba 17 s (pokud ho samozřejmě nevypnete a hned nezapnete) a stejný čas mu to trvá i při fyzickém vypnutí tlačítkem. Při zapnutém „rychlém spuštění“ to bylo o asi 10 s rychlejší. Ovšem vzhledem k výrazně zvýšeným energetickým nárokům (0,17 W kontra 17 W) je to na zamyšlení.
Měření spotřeby
Televizory jsem před měřením resetoval do továrního nastavení a následně změřil hodinovou spotřebu, která byla v tomto případě u obou modelů prakticky stejná (není divu – stejná úhlopříčka, obdobná technologie). V případě sledování televizního vysílání byly během hodinového měření zjištěny minimální (maximální) špičky 112 W, resp. 145 W (průměr 123 W); Sony udává 111 W.
V pohotovostním režimu pak byla spotřeba nižší než 1,5 W (pod tuto veličinu už spotřebu můj měřicí přístroj nezměří).
Podprůměrná kompatibilita
U Sony došlo na podporu multimédií u televizorů až v poslední době. Najdete je v menu na tlačítku „Home“ . Kompatibilita je základní (MP3, JPG) u videa se mi pak se střídavými úspěchy přehrál formát MPG, bez problémů pak AVCHD z HD kamery se stereo zvukem v Dolby Digital. DivX (AVI) podporováno není, což je evidentně záměr.
Vše trochu napravuje výtečný souborový manažer zvládající i velmi dlouhé názvy v češtině (i 50 znaků), které navíc zobrazuje celé. Přístup je však opět poněkud zastaralý – nejprve si musíte zvolit, co chcete přehrávat (hudbu, fotky, video), a teprve potom vybíráte příslušný soubor z pouze povoleného typu.
Seznam satelitních (S), ale i analogových (A) či pozemních digitálních (D) kanálů vyvoláte přes tlačítko Home. Můžete je třídit i podle kategorií, či si je nechat seřadit podle abecedy. Hned vedle nich je přístup k jednotlivým multimediálním souborům.
Až na EPG a multimédia…
Sony Bravia 40V5800, 40W5800 či 40Z5800 si kvůli podpoře multimédií nejspíše kupovat nebudete. Ta není nijak vysoká a pokud jde o DivX, je zcela nulová. To, co je na televizoru nejdůležitější – DVB-T a DVB-S – zvládají, i když v případě satelitního tuneru vyžaduje ladění nějaké ty znalosti. To je ale v satelitním světě obvyklé. Navíc, pokud parabolu vůbec nemáte, někdo vám ji stejně nainstalovat a nastavit musí. DVB-S tuner je rozhodně přínosem, i když bych měl říci „tunery“, protože zvládá i MPEG-4 pro vysílání v HD.
Resampling byl u obou zkoušených modelů výborný, což bylo znát jak na starším filmovém materiálu na DVB-T, tak na o něco kvalitnějším DVB-S. Řada „Z“ za některých situací podávala obraz přece jen lépe, čemuž se nejde divit. Je ovšem otázkou, zda vám za to tak velký rozdíl v ceně stojí. Ať už na chování „různě hertzových modelů“ za různých situací máte názor jakýkoli, máte na výběr. A to je to nejdůležitější.
A na závěr ještě poznámka: Sony neudává u parametrů panelu prakticky nic, dokonce ani pohledové úhly. Troufl bych si ale říci, že budou minimálně 176° ze všech stran, možná ještě o stupeň, dva více. Škoda ale, že neznáme ani odezvu panelu. Tam si myslím, že mezi „V“ a „Z“ nějaký rozdíl přece jenom bude. Docela by mě v této souvislosti zajímalo, jaký argument budou prodavači používat, aby zákazníkům vysvětlili, proč mají za v podstatě to samé platit třeba i o 13 000 Kč více…
Balení obsahuje
– dálkový ovladač (u 40Z5800 univerzální)
– 2× tužkové baterie (AA)
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (speciální, dvoužilový)
– uživatelská příručka (papírová)
foto: autor a Sony
ČLÁNKY DO MAILU