Co vás vedlo ke kandidatuře do Rady České televize?
Navrhla mi to moje přítelkyně. Jsem ve věku, kdy jsem si začínal říkat, že nebudu donekonečna dělat aktivní žurnalistiku, že bych mohl dělat také něco jiného. Přišlo mi to tedy jako dobrý nápad a souhlasil jsem. Podali jsme kandidaturu a kupodivu to vyšlo.
Oficiálně vás navrhla Rada pro mezinárodní vztahy, ve sněmovně vás však prosazovalo vládní hnutí ANO. Hlasy jste dostal prakticky napříč politickým spektrem, ze všech nových radních pro vás hlasovalo nejvíc poslanců. Čím si to vysvětlujete?
Myslím si, že jsem neměl za sebou žádnou politickou stranu, ale je pravda, že mě zřejmě nejvíc prosazovali někteří lidé za hnutí ANO. Nikdy jsem ale nebyl členem žádné politické strany a ani nemám vybranou nějakou stálou stranu, kterou bych pravidelně volil. Spíš jsem takový volič, který se rozhoduje vždy znovu na základě dalších věcí, co mi přijdou na mysl. Své zvolení do Rady a tak velkou podporu si vysvětluji tím, že jsem právě kvůli tomu, že za sebou nemám žádnou stranu, oslovil několik svých přátel z různých prostředí, jak na pravici, tak na levici, a myslím, že to nakonec zafungovalo. Požádal jsem je jenom, aby se za mě přimluvili ve svých politických stranách a poskytli mi podporu. Šlo ovšem o tajné hlasování, takže ani nevím a nedá se už zjistit, kdo mi dal hlas. Ale kromě komunistické strany, kde jsem se neucházel o podporu, a hnutí Úsvit, si myslím, že mně volily z velké části všechny poslanecké kluby.
Takže jste to neponechal náhodě a veřejnému slyšení, podporu jste si vyjednal dopředu.
No, vyjednal… Jak říkám, pouze jsem oslovil své přátele a ti se za mě snad přimluvili. To je všechno, co vím.
Přímo s poslanci jste před volbou nemluvil?
Ne, osobně ne.
Hodně čerpáte ze svých zkušeností z BBC. S tou je Česká televize pravidelně porovnávána. V čem podle vás oproti BBC nejvíc zaostává?
To je otázka na delší povídání. Vycházím ze své zkušenosti z práce v různých redakcích zpravodajství a publicistiky, kterými jsem prošel za posledních třicet let. Myslím si, že zrovna ve zpravodajství a publicistice má ČT co dohánět, aby se vyrovnala těm standardům, které u BBC považuji za světovou špičku. Pokud k tomu budu mít příležitost, chtěl bych v Radě působit právě v tom smyslu, abych některé tyto principy nebo alespoň zásady práce prosazoval, aby se úroveň zpravodajství a publicistiky ČT o trošku zlepšila.
Které konkrétní principy máte na mysli?
Objektivnost zpravodajství, nestrannost, úplnost. Tedy to, co jsem už zmiňoval při veřejném slyšení před poslanci volebního výboru. Jsou to sice jenom slovíčka, ale skrývá se za nimi velké úsilí. Zpravodajství ČT není špatné, je v něm spousta lidí, kteří jsou podle mého názoru talentovaní, ale zdá se mi, že nyní mým úkolem bude zjistit, proč ještě nedosahuje těch kvalit, které bych si přál.
Jak v tomto ohledu vnímáte změny v hlavní zpravodajské relaci Události, které prošly velkou proměnou v dubnu 2012 a nyní opět inovují?
Řeknu otevřeně, že to podle mě není dobrá cesta. Byl jsem těmito změnami velmi zklamán. Jsou to takové vizuální, povrchní změny, které se nedotýkají podstaty věci. Podstatou je poskytovat veřejnosti objektivní, seriózní informace. Zaslechl jsem, že se teď v blízké době připravuje zase další změna Událostí. Takže budou opět barevnější a ještě daleko křiklavější, ale to jsou jenom formální prostředky. Mně přijde spíš protivné, když se tam procházejí moderátorky oblečené jako manekýnky na vysokých podpatcích a v kostýmech od mnoha návrhářů. Myslím si, že to do Událostí vůbec nepatří, to je do jiného pořadu. Zpravodajství má být úplné, seriózní, má tam být co nejvíce informací a nemá se orientovat na takové povrchní věci.
Přitom Události mají delší stopáž než v minulosti, ale je pravda, že se v nich objevuje více hluchých témat, včetně spotřebitelských informací.
Přesně tak, o těch si také myslím, že tam nepatří. Měla by být v jiném pořadu. Je to otázka pojetí Událostí. Samozřejmě chápu, že vedení ČT se chce zalíbit širšímu diváckému publiku, ale já si myslím, že tudy cesta nevede. Pokud budu mít tu možnost, chci se zasazovat za větší serióznost a vyšší kvalitu zpravodajství, a nikoli takové „nafukování“. Spotřebitelská tématika samozřejmě lidi zajímá, ale dovedl bych si ji představit dejme tomu jako nějakou přílohu k Událostem nebo jako nějaký jiný samostatný pořad, který se bude zabývat výhradně touto tématikou. Ale nepatří to do hlavních politických zpráv.
Když se vám nelíbí moderátorky – manekýny, jak celkově vnímáte trend ve zpravodajství ČT, kdy z pozic moderátorů mizí zkušení starší profesionálové a přichází místo nich mladí a především vizuálně hezcí lidé?
Upřímně řečeno mi to taky trochu vadí. Samozřejmě, že televize musí být vizuálně přitažlivá, ale zkušení novináři by neměli z televize odcházet. To je docela závažný problém. Měli by se tam uplatnit. Existuje celá řada profesí v pozadí, třeba editoři, kteří mohou pomoci nějakou radou nebo přispět ke kvalitě vysílání nějakým jiným způsobem, i když třeba už nejsou v tom věku, kdy by byli vizuálně nejpřitažlivější. Ale právě v minulém roce jsme byli svědky, že několik takových zkušených lidí z ČT odešlo, a to se mi nelíbí.
Při veřejném slyšení před poslanci volebního výboru jste přímo zmínil kauzu stížnosti 24 redaktorů zpravodajství na zásahy šéfredaktora do vnitropolitického zpravodajství. Jaké řešení byste navrhoval vy, kdybyste v té době už byl členem Rady ČT?
To je úplně jednoduché: kauzu měla řešit Rada ČT. Měla jmenovat svoje odborníky, kteří by tu věc prošetřili. Neměla ji předat k vyřízení generálnímu řediteli. Řekl jsem to už před poslanci, a považuji to za opravdový lapsus, protože přeci nemůžete předat kauzu, která se týká stížnosti na někoho, tomu člověku, vůči němuž je ta stížnost zaměřena. To je prostě absolutně nepřípustné, to by se nemělo stávat ani nikde jinde. Jak se to tedy mohlo stát v Radě ČT? Stížnost směřovanou proti vedení ČT a dost konkrétně proti generálnímu řediteli přeci Rada nemůže předat generálnímu řediteli, aby ji vyřešil. Může ho požádat o stanovisko, ať se k tomu vyjádří, a ať se k tomu třeba vyjádří i jeho podřízení, kteří o těch věcech konkrétně rozhodovali, ale nemůže tu věc sám vyřešit.
V době, kdy se stížností redaktorů zabývala Rada ČT, jsem mluvil s Milanem Uhdem a argumentoval jsem, že vyšetřovací komisi k tomuto případu by měla sestavit Rada ČT a nikoli generální ředitel. Namítal mi, že rada na to nemá prostředky.
Nevím, zda na to Rada má prostředky nebo ne, to teprve zjistím, až tam budu pracovat. První zasedání máme příští týden. Buď by v Radě měli být lidé, kteří jsou schopni posoudit takovou stížnost sami anebo by měli mít možnost si tyto věci ověřit prostřednictvím nějakých odborníků. Nevím, kolik to stojí a jaký mají rozpočet, ale zrovna toto byla závažná kauza a myslím si, že ji neměli nechat takto „uplavat“.
Jak by se takový problém řešil v Českém rozhlasu, kde pracujete jako komentátor stanice ČRo Plus?
Nechci spekulovat, to prostě nemůžu vědět.
Nic podobného jste ještě neřešili?
Nezažil jsem žádnou hromadnou stížnost redaktorů, kterou by poslali Radě ČRo, takže nemůžu říct, jak by se to řešilo.
Pojďme ke generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi. Je to podle vás dobrý šéf veřejnoprávní televize?
Samozřejmě, že je to člověk, který má velké manažerské zkušenosti a nepochybně to je dobrý manažer v tom smyslu, že ví, co v daném okamžiku dělá a jak má v důležitých věcech postupovat. Jediné, co mu vytýkám, je právě to, o čem jsem už hovořil: a to je zmiňovaná úroveň zpravodajství a publicistiky ČT, která se podle mého názoru za jeho působení ve funkci ředitele nijak zvlášť nezlepšila, dokonce jako by se spíše zhoršila. K té proměně Událostí, která mi tak vadila, došlo krátce po jeho nástupu do funkce. Na jeho celkové působení v čele ČT ale nechci vyslovovat zcela vyhraněný názor. Jsem přesvědčen o tom, že ČT určitě plní dobře úlohu média veřejné služby v mnoha ohledech. Petr Dvořák na tom má jistě velké zásluhy, a proto bych o něm nerad říkal, že není dobrý ředitel.
To po vás ani nechci.
Otevřeně říkám, co se mi nelíbí, a předpokládám, že budu mít možnost s ním o tom mluvit osobně. Uvidíme, jaká bude naše názorová výměna a co si z toho vezmeme.
A teď z druhé strany: pokud se díváte na ČT, co se vám na jejím programu líbí?
Česká televize má spoustu skvělých pořadů. Digitalizace přinesla možnost nových televizních kanálů a nedávno jsem s potěšením zjistil, že večer na programu ČT :D vysílá kanál ČT art. To je opravdu další nová služba veřejnosti. To, co jsem tam zatím měl možnost vidět, považuji za velmi cenné. Nehodnotím sportovní kanál ČT, necítím se v tom směru kompetentní, ale ten se mi zdá také dobrý, to jsou všechno velmi užitečné počiny, stejně jako původní česká dramatická tvorba… Existuje spousta oblastí, v nichž ČT plní svoji roli výborně.
Původní seriály ČT nesledujete?
Přiznám se, že na to nemám dost času.
Co říkáte určité komercionalizaci ČT, která za Petra Dvořáka hodně sází na sebeprezentaci, posílila marketing a PR, důležitou roli hraje promo, až se zdá, že na úkor obsahu?
To je součást toho problému, o kterém hovořím. Nepovažuji to za správné, myslím si, že ČT se nepotřebuje nějakým způsobem promovat, je to prostě médium, které je na našem trhu etablované. Ale ono se vlastně ani na trhu moc nepohybuje, protože má koncesionářské poplatky, které jsou konstantní a dostává je pravidelně. Má sice nějaké příjmy z reklamy, ale hlavním příjmem jsou veřejné poplatky, protože jde o veřejnou službu. Tak trochu mám dojem, že ony promo akce jsou zbytečným vyhazováním peněz. Že by to vlastně ani nemělo být.
Současnému vedení ČT se často vyčítá, že čerpá peníze z fondu, které nastřádal předchozí management Jiřího Janečka, takže jeho hospodaření je ztrátové. Co si o tom myslíte?
O tomto problému jsem už slyšel, něco o tom vím, ale zatím to je jen povrchní znalost, takže až budu v Radě ČT a seznámím se s podrobnými statistikami z této oblasti a pak se k tomu nějak postavím. Nechci předjímat. Vím, že takový fond existuje a že ho v současné době využívají, takže jak říkáte, ČT vlastně hospodaří se ztrátou.
Fond není nekonečný a v určitou chvíli přijde na přetřes otázka, zda zvýšit koncesionářský poplatek, nebo obnovit reklamu ve vysílání ČT. Co je pro vás přijatelnější?
Na to mám úplně jasný názor. Pracoval jsem kdysi v BBC a tam vůbec neexistují reklamy, celá BBC je placena pouze z koncesionářských poplatků. To je podle mě cesta média veřejné služby. U nás je ale zvykem, že v ČT má určitý podíl reklamy a představuje pro ni část příjmu, těžko ji o ni můžeme připravit. Kdybych si měl vybrat, rozhodně bych žádal o navýšení poplatku. Vždyť se nenavyšoval snad posledních deset let, přitom dochází k inflaci, probíhají tu další procesy, takže si myslím, že by se to mělo zohledňovat. V mnoha zemích to je tak, že koncesionářský poplatek není konstantní a navyšuje se každý rok o míru inflace. Byl bych pro takovou změnu. Myslím si, že občané České republiky by ve velké míře takové řešení přijali, protože většina lidí si váží toho, že má k dispozici takovou službu, jakou poskytuje ČT. Nebude pro ně rozdíl, když budou platit třeba o deset korun měsíčně víc.
Využijete nějak jako radní fakt, že pracujete v Českém rozhlasu, na utužování spolupráce těchto dvou veřejnoprávních médií? V minulosti se dokonce objevovaly návrhy, aby se rozhlas a televize spojily do společné instituce, jako se to nedávno stalo na Slovensku.
To je zase úplně separátní problém, do kterého vlastně ani nechci mluvit. BBC, kterou dobře znám, takto funguje, ale nemyslím si, že by to tak mělo nutně být i v České republice. Nevidím v tom až zas tak velkou výhodu. Dá se spolupracovat na bázi, že to jsou dvě samostatné organizace, mají své odborníky a mohou si je navzájem půjčovat. Ale na sloučení těchto dvou velkých podniků bych neviděl žádnou výhodu, nic by se tím podle mého názoru nezískalo.
Máte už pro Radu ČT připravené nějaké vlastní návrhy? S čím přijdete na začátku svého funkčního období?
Už jsem vám řekl, co je mojí doménou. Konkrétní návrhy zatím nemám, čekám na první zasedání Rady ČT a pak uvidím, jaká tam bude situace.
Úvodní foto: Vendula Kosíková
ČLÁNKY DO MAILU