Napster už není, co býval

Blíží se první výročí od vynesení rozsudku nad Napsterem. Pokud jste se právě po třech letech vrátili z dovolené v zapadlé samotě v Beskydech, pak jen ve stručnosti připomenu, že Napster byl prvním z řady systémů pro výměnu souborů v síti Internetu. Zrodil se v hlavě Shawna Fanninga, který si jeho prostřednictvím chtěl vyměňovat hudební nahrávky s přáteli, které znal z IRC. Napster se záhy stal nejstahovanějším programem na download.com a v době vynesení rozsudku jej využívalo 50.000.000 uži­vatelů. Trochu to připomíná větu, která je připisována Stevu Wozniakovi; ten údajně na otázku, k čemu bude lidem doma počítač, odpověděl, že si do něj kuchařky budou moci zapisovat recepty.

V roce 1999 se Napster stal oblíbeným a velkou část provozu činila výměna hudebních snímků, jejichž licence něco takového nedovoluje. Téměř zároveň se proti Napsteru postavila Americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) a Napster se v souvislosti se soudním řízením, které proti němu bylo zahájeno, na dlouhou dobu dostal na stránky deníků a do televizního zpravodajství. Z Napsteru se stal symbol volnosti a jak už to v Americe bývá, tak i demokracie – pro právníky RIAA ovšem představoval rejdiště kriminálníků, kteří porušují autorská práva. Situaci poněkud rozveselilo několik výstupů hudebníků a zpěváku, kteří se postavili na stranu Napsteru.

V roce 2000 Shawn Fanning přišel o svou vládu nas společností, když do Napsteru přišel investor s patnáctimili­onovou injekcí. Vzhledem k tomu, že do čela společnosti se dostali lidé bytostně spjatí s nahrávacím průmyslem – výkonným ředitelem se stal Hank Barry, přední odborník na autorské právo a shodou okolností Fanningův strýc; Milton E. Olin přišel z A&M Records na pozici provozního ředitele atd. Přibližně v té době zkolabovaly pokusy o vytvoření neprolomitelné ochrany digitálních hudebních nahrávek, o které se pokoušelo sdružení Secure Digital Music Initiative (SDMI), a tak po Internetu začaly kolovat zprávy, že těch 15 milionů Napsteru poskytla ve skutečnosti RIAA, Universal, BMG nebo dokonce Metallica a Madonna.

V polovině roku 2000 se Napster odvolal proti soudnímu příkazu k zákazu činnosti a jeho partnerem se stal koncern Bertelsmann (vlastní například vydavatelství BMG). Vzhledem k tomu, že nebylo pochyb o tom, jak nakonec soud s Napsterem dopadne, začal Bertelsmann postupně Napster měnit v placený distribuční kanál. V první polovině roku 2001 Napster implementoval technologii zvukových otisků, které napomáhají identifikaci skladeb. Uživatelé, kterým se to nelíbilo, přešli do sítí, které narozdíl od Napsteru nejsou závislé na centrálně spravovaných serverech – tedy například ke Gnutelle nebo ke KaZaA – druhou jmenovanou právě stíhá přízrak Napsteru.

Přestože se Napster ocitl na Pohřebišti, přesto rozpoutal novou epochu Internetu: objevil totiž sílu decentralizovaných peer-to-peer sítí a napomohl systémovému řešení distribuce hudby po Internetu. Za to si zaslouží náhrobek z žuly a mramoru s pozlaceným nápisem.

Server Napster je nadále v provozu jako placený kanál pro distribuci hudebních nahrávek po Internetu. Pohřebiště představuje ve všech kulturách místo posvátné. Prostor, kde potomci a přeživší vzdávají hold svým předkům. V seriálu Pohřebiště se na Lupě zamýšlíme nad „životem“ aktivit, projektů a serverů, které zásadním způsobem změnily Internet nebo jeho chápání. Připomínáme si nesmrtelné činy často již zapomenutých hrdinů a vyprávíme legendy z krátké historie českého Internetu.