Jen v oblasti IT je v Česku na výběr z desítek různých informačních zdrojů. V oblasti konvenčního, tedy politického, společenského a podobného zpravodajství a publicistiky je situace podobná. Desítky a stovky serverů doslova servírují neobyčejně pestrou a bohatou škálu informací. Dalo by se tedy říct, že Internet, a víceméně zadarmo, nabízí mnohem více než konvenční elektronická, ale dokonce i papírová média. Informace jsou rychlejší, aktuálnější, a bez problémů lze sledovat více zdrojů současně.
Kolik jich ale doopravdy sledujeme? Jedním z kouzel webového zpravodajství je i to, že obsah se může ke čtenáři dostávat prostřednictvím více než jednoho distribučního kanálu. Webové deníky mají své e-mailové bulletiny, zasílání nejžhavějších novinek či třeba týdenních přehledů, stále populárnější je využití distribuce zpráv, respektive odkazů na ně, prostřednictvím RSS. Zejména díky poslední zmíněné technologii je možné, aby jeden čtenář měl ve stejném okamžiku před sebou značné množství zpráv z různých serverů. Značí to ovšem, že je informován?
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že nikoliv. Nejenže zpravodajství na různých serverech různých provozovatelů přináší víceméně stejné informace ve stejnou dobu, jestliže je podobně tématicky směrováno, ale problém je i s jeho vnímáním. Člověk – v tomto případě čtenář – je schopen zpracovat pouze určité množství informace současně. Z toho vyplývá, že pokud by byl přísun informací nad tyto možnosti, přestane je příjemce vnímat či korektně vyhodnocovat, byť by se snažil sebelépe číst.
Řečeno triviálním jazykem: každý z nás si z té nepřeberné hory serverů vybere několik, nejvýše řekněme desítku, kterou pak sleduje. Informační zdroje z různých oblastí nám pak slouží, zejména pokud Internet používáme pravidelně a často, k orientaci v reálném světě. To obrovské množství zpráv a titulků z jiných než vybraných serverů, které navíc přečteme, nám není prakticky k ničemu. Jednak proto, že se překrývají, a jednak proto, že si je stejně nezapamatujeme.
Výsledek? Všechny technologie, které si kladou za cíl namačkat co nejvíce informací do jednoho místa, jsou sice moc prima, pokud jde o dobrý pocit z jejich přítomnosti, avšak skutečný efekt v tom smyslu, že by jejich uživatel byl informovanější, se prostě nedostavuje. Důvod? Lidské chování a fungování našich smyslů je konstanta. Závěr? Ať máme informací sebevíc, ve skutečnosti jich využijeme jen pár.
ČLÁNKY DO MAILU