Včera proběhl na Invexu již pátý ročník konference „ICT Fórum“ pro školy. Jde o tradiční setkání školské veřejnosti, na kterém se probírají témata týkající se nasazení a využití ICT ve školách. Letos, stejně jako v předchozích ročnících, se prakticky vše točilo kolem SIPVZ (Státní informační politiky ve vzdělávání). Ovšem ten letošní ročník byl přece jen jiný v tom, že byl prvním po ukončení projektu „InDoŠ“ (alias Internet do škol), s jediným generálním dodavatelem, který byl placen centrálně státem a školám dodával vše na klíč (a těm se pak mohlo zdát, že vše bylo zadarmo). Tento projekt, a s ním i jeho model financování, definitivně skončil k 31. srpnu 2005. Proto se na konferenci ICT Fórum mluvilo hlavně o tom, jak to vypadá nyní, po jeho skončení.
Současný stav je takový, že školy si o svém připojení k Internetu rozhodují již samy. Dostávají na to určité peníze (závislé i na počtu žáků) a samy si volí, od koho a jak si pořídí jak samotnou konektivitu, tak i související služby. Mohou si vybrat svého providera, a stejně tak se mohou rozhodnout, zda se o své počítače, servery, tiskárny, e-mailové účty atd. postarají samy, nebo si to u někoho objednají. To jsou opravdu významné odlišnosti od dřívějšího modelu, kdy se stát choval, jako by všechny školy byly zcela nesvéprávné, a tak jim za drahé peníze pořídil chůvu (zaplatil plný outsourcing jejich potřeb v oblasti ICT u komerční firmy).
Dnešní role státu při připojování škol je už rozumnější. Školám nyní nabízí (nikoli vnucuje) připojení k Internetu přes tzv. komunikační infrastrukturu veřejné správy (KIVS), kterou sám používá. V současné době si stát tuto infrastrukturu nechává provozovat od Českého Telecomu na základě exkluzivní smlouvy uzavřené již před lety (ještě za vlády Miloše Zemana). Takže po technické stránce v tom pro školy není až tak velký rozdíl, protože i za panování generálního dodavatele poskytoval konektivitu Český Telecom. Ovšem i rámcová smlouva s Českým Telecomem časem skončí (v říjnu 2006) a již se chystá výběrové řízení na nového dodavatele. Takže do budoucna se může dodavatel konektivity v rámci KIVS změnit. Ale pro školy by možnost využití KIVS, a to skrze MŠMT a MI ČR, měla zůstat i nadále.
Důležité je, že připojení přes KIVS je pro školy možnost, nikoli povinnost. Dnes, po skončení InDoŠe, této možnosti využívá 3453 škol. To je výrazná většina z těch škol, které dříve „obsluhoval“ generální dodavatel (bylo jich 3620), a asi 70 procent z celkového počtu škol v ČR.
Společnost Autocont, která tvořila jednu polovinu generálního dodavatele (druhou byl Český Telecom) však s koncem InDoŠe také nevypadla zcela ze hry. Již dříve, ještě v rámci konsorcia, zajišťovala pro školy prakticky všechny služby (kromě konektivity). Nyní, po skončení InDoŠe, školám nabídla obdobné služby, ale již na bázi přímého vztahu se školami (tj. na řádné komerční bázi, kdy školy Autocontu platí za jeho služby).
Dopadlo to tak, že pro služby Autocontu se rozhodlo 2062 škol. To je cca 57 procent z těch škol, kterým Autocont tyto služby poskytoval ještě jako součást generálního dodavatele, a cca 40 procent všech škol.
Pro samotné školy přitom přechod ze starého na nový model, v souvislosti s ukončením InDoŠe, také nebyl úplně jednoduchý. Generální dodavatel sice převedl na školy sítě LAN, jednotlivá PC a jejich software, a pak také tiskárny a servery – ale ty už bez softwaru. Takže školy si potřebný systémový a aplikační software pro své servery musely zajistit samy.
Digitální domácnost – letos znovu
Vzpomínáte si ještě na loňské reportáže z Invexu? Konkrétně na to, jak zde Český Telecom představil svůj koncept tzv. digitální domácnosti (první díl, druhý díl), který následně (v lednu letošního roku) „podepřel“ uzavřením strategického partnerství s Microsoftem (třetí díl, čtvrtý díl)? Letos Český Telecom na Invexu také předváděl svou digitální domácnost, ale už to byl trochu jiný koncept.
Ten loňský byl orientován více „internetově“, zahrnoval například řešení e-mailu či služby charakteru e-commerce (různé nakupování atd.), a ačkoli to nebylo řečeno moc nahlas, byl zřejmě orientován na platformu IP, a nikoli DVB (Digital Video Broadcasting) a MHP (Multimedia Home Platform). Následné strategické spojenectví s Microsoftem pak nenechávalo na pochybách, jaké technologie budou (či možná již byly) použity. Jenže pak přišel nový majitel a s ním i vlastní pojetí služeb spadajících do oblasti „digitální domácnosti“. Telefónica je totiž o něco dále a své služby z oblasti digitální domácnosti realizuje na technologii Lucentu. A stejné řešení zřejmě prosadila i v Českém Telecomu. Takže ten na letošním Invexu vystavoval už jinou „digitální domácnost“.
Vlastně hned dvě „jiné“ digitální domácnosti. Jednu „počítačově-orientovanou“, vybudovanou kolem domácího multimediálního serveru, na platformě Microsoft Windows Media Center, jako alternativu k domácím hi-fi věžím a podobným záležitostem. A pak druhou digitální domácnost, více „televizně-orientovanou“, v podobě televize a set-top boxu DVB-T, s podporou MHP a s aplikacemi na platformě MHP (popisoval jsem v pondělním článku, včetně fotografií).
Včera se ale původní koncept digitální domácnosti (na IP platformě) objevil na Invexu znovu. Představila jej společnost DB System software, která na jeho vývoji pracuje již čtyři roky a nyní (konkrétně ke včerejšímu dni) jej uvádí na trh. Pokud ale čekáte konkrétní ceny a přesný výčet toho, na co všechno se koncový zákazník může těšit, pak vás ještě zklamu. Nejde ještě o řešení určené přímo pro koncového zákazníka – ale teprve pro někoho (pro nějakého poskytovatele), kdo si jej „dotvoří“, stanoví konkrétní ceny a rozsah služeb a ve vlastní režii teprve uvede na maloobchodní trh.
Jaký je obchodní model?
Takže to, co společnost DB System software nabízí, je něco jako velkoobchodní služba. I když ani to není přesné. Je to něco nového, pro co ještě nemáme k dispozici správný výraz. Je v tom notný kus systémové integrace, protože jde o technologické řešení, sdružující více technologií „integrovaných“ do výsledného celku. Jeho součástí jsou kromě koncových zařízení (set-top boxů, ale třeba i klasických PC) také servery, poskytující různé služby. Jde vlastně o celý systém distribučních serverů, replikovaných kvůli rozkladu zátěže (pro stahování větších objemů dat). Výsledný celek pak nabídne například služby charakteru video on demand, kdy se videopořady stahují ze sítě těchto serverů (taktéž vyvinutých společností DB System software).
V tom, co DB System software vytvořil, však je i pořádný kus „agregace obsahu“, protože uzavřel smlouvy s různými producenty obsahu, nakoupil od nich (mj.) již přes 2000 filmů, a tím vytvořil určitý základ, který bude moci být nabízen koncovým zákazníkům.
DB System software však nebude tím, kdo bude tento obsah (a další služby) poskytovat koncovým zákazníkům. Své řešení, včetně již zajištěného obsahu, poskytne svým obchodním partnerům jako jakýsi „polotovar“. Teprve oni jej pak dotvoří v tom smyslu, že si do něj mohou přidat vlastní obsah (třeba nějaké vlastní reklamy či nabídky), doplnit vlastní služby (například informační), sami si určit cenovou politiku a výsledek pak nabídnout svým koncovým zákazníkům (uživatelům), zřejmě již pod svou značkou. Takovýmito subjekty budou nejspíše telekomunikační operátoři a provideři, kteří vlastní „poslední míli“. Nebo jakékoli jiné subjekty, schopné dopravit data s obsahem a službami ke svým klientům. Právě to je totiž chybějící prvek, který do řešení od DB System software musí přinést jeho „obchodní partner“.
Jak se to bude jmenovat a co to bude umět?
Zajímavé – a možná i příznačné – je to, že nové řešení „digitální domácnosti“ od DB System software ještě ani nemá jméno. A vlastně ani nemusí, protože pokud jsem vše správně pochopil, koncovým zákazníkům bude nabízen pod různými značkami až těmi subjekty, které si jej dotvoří podle svých představ a potřeb. Stejně tak není dopředu pevně stanoveno, co všechno bude uvedené řešení umět a nabízet. Existuje jen určitý základ služeb, který bude moci být dále rozšiřován. Podle toho, co zaznělo na včerejší prezentaci, by tento základ měl vypadat následovně:
- stahování videa, hudby a zpráv,
- sledování a přehrávání TV pořadů,
- kontrola nad vlastním domovem (služby zabezpečení, monitoring),
- videotelefonie včetně videokonferencí,
- brouzdání webem,
- práce s e-mailem,
- nakupování a placení online (e-commerce),
- hraní her,
- správa fotografií a videonahrávek,
- vzdělávání.
Jen pro dokreslení toho, jaký je charakter celého řešení, v souvislosti s jeho „televizní částí“: pokud koncový uživatel nestihne sledovat nějaký televizní program „naživo“, může si jej nechat nahrát. Nikoli ale na videorekordéru „u sebe“, na právě volnou kazetu či zabudovaný disk. Pořad se bude nahrávat na server v síti. Když se pak koncový uživatel rozhodne takto nahraný program shlédnout, bude se mu přehrávat „ze sítě“, stejně jako u jiných videí „na žádost“. Takže to bude vyžadovat dostatečně rychlou a kvalitní přenosovou kapacitu. I když zase na až tak moc velkou. Použity by měly být nejnovější kompresní technologie (např. MPEG 4), které vystačí i s relativně nižšími rychlostmi (např. 1,5 Mbit/s).
Kolik to bude stát?
Pokud chcete vidět, jak asi budou služby na bázi „digitální domácnosti“ od DB System software vypadat z pohledu koncového uživatele, podívejte se na jejich web na několik screenshotů. Stále ovšem s dodatkem, že příslušný poskytovatel si bude moci vše dotvořit a upravit, a to zřejmě i pokud jde o grafické ztvárnění. Na něm pak bude záležet i to, kolik bude vše stát koncového zákazníka. DB System software včera nechtěl naznačit skoro nic – kromě toho, že se svou „velkoobchodní cenovou politikou“ bude snažit dosáhnout toho, aby např. cena za film byla srovnatelná s tím, na kolik přijde jeho zapůjčení ve videopůjčovně. To má ostatně logiku: pokud by to bylo významně dražší, lidé by neměli motivaci digitální formu využívat. A kdyby to bylo významně levnější, zase by na tom poskytovatel méně vydělal.
To, co společnost DB System software včera na Invexu představila, vypadá opravdu velmi zajímavě. Zcela určitě se s tím ještě setkáme, až to někdo (nějaký „obchodní partner“) uvede na trh v podobě pro koncového zákazníka. Kdy to bude poprvé, včera nezaznělo. Snad jen, že by to mohlo být opravdu velmi brzy.
Kdo to zaplatil?
Společnost DB System software, a.s., byla založena v roce 2001, má sídlo v Pardubicích a pobočku v Praze. Včera její zástupci řekli, že vývoj celého řešení trval čtyři roky a zainvestoval jej hlavní akcionář této akciové společnosti. Je jím prý „člověk, který investuje nejen v ICT, ale také ve strojírenství a stavebnictví“. K jeho identitě však zástupci firmy nechtěli říci nic bližšího, prý si to nepřeje.
Stejně tak utajena zůstala řada partnerů, kteří se již dnes na celém řešení podílí. Z anonymity, zajištěné smlouvami o ochraně informací, byly ochotny vystoupit pouze společnosti ABAS a Microsoft, které vyslaly na tiskovku své zástupce. A vlastně také portál Atlas, jehož logo se objevilo na tiskové zprávě. Jeho parketou zřejmě bude provozování serverové části celého řešení a sítě distribučních serverů.
Takže „finanční zázemí“ zůstalo zahaleno rouškou tajemství. Nemá někdo z laskavých čtenářů nějaké indicie, odkud vítr vane?
ČLÁNKY DO MAILU