Minulý čtvrtek rozeslala společnost Český Telecom nestandardní tiskovou zprávu Personální změna ve vedení Imaginetu, odštěpného závodu Českého Telecomu. Nebyla nestandardní tím, co sdělovala, ale jakým způsobem to sdělovala. Pojednávala o odvolání Jamese Fredericka Ledbettera z funkce ředitele Imaginetu a generální ředitel Českého Telecomu v ní říká: „Pan Ledbetter odvedl velký kus práce při vytváření Imaginetu jako stabilní a profesionálně fungující součásti Českého Telecomu. Pod jeho vedením se však odštěpnému závodu bohužel nepodařilo zcela naplnit ambiciózní plány rozvoje a ekonomického růstu.“
Onou nestandardní věcí je, že společnost charakteru Českého Telecomu také věci běžně nepodniká. Opouští-li někdo pozici, na kterou je „vidět“, obyčejně se napíše, že „odchází čelit dalším profesionálním výzvám“ (případně „odchází se věnovat rodině“), nezávisle na tom, zda to je či není pravda. Následuje dlouhý výčet pozitivních věcí, které jmenovaný pro blaho společnosti vykonal. Velká firma prostě nemůže veřejně připustit, že některá z jejích aktivit je debakl, protože by se to nepěkně podepsalo na jejím mediální a obchodní image. Tisková zpráva z 3.7.2002 vypadá, jako by Fred Ledbetter někoho pořádně naštval.
Co to vlastně je Imaginet? Jméno Imaginet (původně e-tel, přejmenovaný díky přím se stejnojmenným alternativním operátorem) mnoha lidem splývá s Internet OnLine (IOL), ovšem IOL je pouze jednou z jeho součástí. Mezi další patří Internet Content Group (povozující portál Quick), Hostingové centrum Českého Telecomu, iBase a obchodně řídí dceřinné společnosti CenTrade, EDINet.cz, M.I.A. a asp1000. Většina těchto projektů jsou ovšem více či méně debakly, do nichž se investovalo velké množství peněz a nikdy nepřinesly nic, co by stálo za řeč. Sami vidíte, že drtivá většina příjmů (hovoří se o 90 procentech) pochází z IOL, rodinného stříbra závodu.
IOL vznikl v listopadu 1999. V této době vrcholila transformace Českého Telecomu, v jejímž rámci se do nové organizační struktury rozpustila divize datových služeb Nextel. Jedinou samostatnou jednotkou tehdy de facto (nikoli de jure) zůstal IOL. De facto proto, protože nikdy neměl žádnou právní subjektivitu, ale byl odděleně fungující odnoží, která v sobě koncentrovala všechna potřebná oddělení. Důvodem tohoto uspořádání byla potřeba flexibility na dynamicky se rozvíjejícím trhu ISP. Je veřejným tajemstvím, že IOL si přál definitivní samostatnost (viz mediální poprask způsobený prořeknutím Víta Šuberta, tehdejšího ředitele).
IOL proto rozhodně nemohl mít radost z toho, že se stal součástí Imaginetu – toužil po samostatnosti a nikoho nepotřeboval, neboť všemi potřebnými prostředky disponoval sám. Začalo docházet k řadě vnitřních konfliktů a sporů o kompetence, které nakonec vedly k dublování některých oddělení apod. Většina nakoupených subjektů navíc vydělávala pouze na papíře, žila si vlastním životem a nikdy se je do rámce Imaginetu nepodařilo plně integrovat. Právě nedokončená integrace byla jednou z věcí, kterou Fredu Ledbetterovi řada zaměstnanců IOL vyčítala, ale současně se stavěla na odpor proti integraci samotného IOL (paradoxně).
Integrace IOL byla zřejmě kámen úrazu. Zaměstnancům úspěšné „skoro-firmy“ jen těžko vysvětlíte, že by se měla stát součástí nějakého většího celku, který navíc považují za neúspěšný a jeho existenci za zbytečnou. Imaginet jako takový se naopak vyjma IOL nemohl pochlubit ničím, takže se vytvořily dvě frakce (na jedné straně vedení IOL, na straně druhé vedení Imaginetu). Výsledkem jejich sporu je pak odchod několika klíčových lidí z vedení IOL kvůli únavě a odvolání Freda Ledbettera z funkce viceprezidenta kvůli neplnění „ambiciózních plánů rozvoje a ekonomického růstu“. Před novým ředitelem Imaginetu stojí složitý úkol.
ČLÁNKY DO MAILU