Evropský roaming 2.0

7. 5. 2012
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Roaming mobil
Roaming mobil
Evropská komise, Rada EU a zástupci Evropského parlamentu se předběžně dohodli na nové podobě regulovaných roamingových služeb, která by měla platit již od 1. července. Kromě dalšího snižování regulovaných cen čeká zákazníky i možnost výběru roamingového operátora. A operátory povinné otevření jejich sítí pro virtuály.

Ty tam jsou doby, kdy roamingové služby byly pro mobilní operátory úplným Klondikem, kde mohli bezostyšně rýžovat, co jen hrdlo jejich akcionářů ráčilo. Časem to ale naštvalo i evropské byrokraty, protože „vysoké příplatky“, na kterých se operátoři sami dohodli (viz např. tento rozhovor bývalého ředitele českého T-Mobile v NetClubu), šly i z jejich kapsy. A tak došlo na direktivní regulaci, byť jdoucí poněkud „od zeleného stolu“ a mimo závazný evropský regulační rámec a jeho princip relevantních trhů, jejich analýz a následně ukládaných nápravných opatření.

Zpočátku se jednalo jen o regulaci koncových (tj. maloobchodních) cen hlasových služeb v roamingu. Přesněji: byl stanoven cenový strop, a operátoři samozřejmě mohli nasadit libovolně nižší ceny. Navíc tento cenový strop každý rok klesal: v září 2007, kdy byl zaveden, začínal na 49 eurocentech za minutu odchozího hovoru, a 24 eurocentech u příchozího hovoru. Dnes má hodnotu má hodnotu 35 eurocentů (pro odchozí hovory), resp. 11 eurocentů (pro hovory příchozí), vše v cenách bez DPH.

Později, konkrétně od roku 2009, se přidala i obdobná regulace SMS zpráv (tj. regulace jejich maloobchodních cen), dnes jde o 11 eurocentů (opět bez DPH). Došlo dokonce i na data v mobilním roamingu, ale zde se regulace zatím týká jen velkoobchodní úrovně: dnes si operátoři nesmí vzájemně účtovat více, než 50 eurocentů za megabyte.

Jenže: ne všechny očekávané efekty regulace se dostavily. Například právě regulace mobilních dat v roamingu, řešená jen na velkoobchodní úrovni, se prý do maloobchodní úrovně – tedy do cen pro koncové zákazníky – nijak významněji nepromítla. 

A kromě toho: všechna popisovaná regulační opatření jsou koncipována jako dočasná. Původně měla trvat jen do konce června roku 2010, ale v roce 2009 byla prodloužena do poloviny roku 2012. A tak bylo třeba rozhodnout, „jak dál“. Zda regulaci ukončit, nebo v ní pokračovat. A pokud ano, tak v jaké podobě.

Evropská komise navrhuje pokračovat a ještě přitvrdit

Přibližně s ročním předstihem, konkrétně v červenci loňského roku, přichází se svým návrhem „jak dál“ Evropská komise. Zde na Lupě jsem jej podrobněji popisoval v článku s příznačným názvem „Čeká nás revoluce v roamingu?“. To  proto, že návrh Komise skutečně byl v řadě ohledů revoluční. Nejvíce asi v tom, že podle něj by si zákazník nově mohl vybrat, kdo mu bude poskytovat mobilní služby v roamingu. Už by to nemusel být jeho „domácí“ operátor.

Aby se ale takovýto návrh mohl přeměnit na závazné nařízení, které by bylo v členských zemích okamžitě platné a účinné, musí jej schválit ještě Rada EU, a také Evropský parlament. A právě tyto dvě instituce si daly notně načas.

Teprve koncem února letošního roku se k dalšímu vývoji v oblasti roamingu vyslovil výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) Evropského parlamentu, do jehož „náplně práce“ roaming spadá.  A ten byl dokonce ještě mnohem radikálnější než samotná Komise. Protože ta například navrhovala, aby minuta odchozího hovoru (ve smyslu cenového stropu, bez DPH) klesla z dosavadních 35 eurocentů na 32 eurocentů. Naproti tomu europoslanci navrhovali pokles na 25 eurocentů (vše od 1.7.2012).  

Možná to ale byl jen jakýsi „nástřel“ do dalších kol jednání, kde se museli na výsledném nastavení nových cen shodnout tři strany: Komise, Rada a Parlament. K tomu došlo až o měsíc později, konkrétně 28.3.2012 – a většina hodnot, uváděných jako výsledek této dohody, má hodnotu blízkou aritmetickému průměru toho, co navrhovala Komise a co výbor ITRE europarlamentu.

Koncové ceny mobilních dat v roamingu

Příkladem může být koncová (tj. maloobchodní) cena mobilních dat v roamingu, která dosud regulována není, ale od 1.7.2012 by už měla. A to v reakci na zjištění Komise, že se regulací navozené zlevňování mobilních dat na velkoobchodní úrovni (aktuálně 50 eurocentů za MB) nepřenáší na koncové zákazníky adekvátním snižováním maloobchodních cen.

Komise původně navrhla cenový strop ve výši 90 eurocentů za MB. Poslanci výboru ITRE ale byli radikálnější a chtěli maximálně 50 eurocentů, a adekvátně tomu si představovali i pokles velkoobchodní ceny za mobilní data.

Výsledkem pak byl kompromis, který má hodnotu aritmetického průměru: z Komisí navrhovaných 90 centů a poslanci navrhovaných 50 centů je nakonec 70 eurocentů (coby maloobchodní ceny  za 1 MB, bez DPH, ve smyslu cenového stropu). Tedy alespoň pro počáteční období jednoho roku, od července 2012 do července 2013, kdy by mělo dojít k dalšímu poklesu.

Připomeňme si, že výsledných 70 eurocentů při dnešním kurzu cca 25 Kč za € a při DPH ve výši 20 % odpovídá cca 21 Kč za 1 MB (již včetně DPH). To by znamenalo zlevnění oproti současnému stavu, který u našich operátorů (a jejich eurotarifů) vypadá následovně:

  • O2 si účtuje 24 Kč za 1 MB
  • Vodafone si účtuje 30 Kč za 1 MB
  • T-Mobile si účtuje 60 Kč za 1 MB

V případě T-Mobile ale došlo k důležité změně, která asi nebude vždy ku prospěchu zákazníka: dříve byla data v roamingu standardně účtována podle přeneseného objemu (s krokem po 100 kB). Pro všechny nové zákazníky a pro všechny, kteří podepsali smlouvu či si aktivovali Twist tarif po 26.1.2011, ale již platí jiný způsob účtování, pod názvem „Travel &Surf na den”. Jeho podstatou je to, že T-Mobile bude zákazníkovi účtovat data v roaming sice v nižších cenách za jednotku objemu, ale zato ve větších kvantech: buďto 3 MB za den, nebo pak rovnou 20 MB za den.

Standardně jde o 60 Kč za ony 3 MB a 240 Kč za celých 20 MB. V „akci“, do konce září, jde o 29 Kč a 149 Kč. V přepočtu na 1 MB to jsou všechno ceny, které se již „vejdou“ i do nové regulované ceny (21 Kč za 1 MB). U standardní ceny 60 Kč za 3 MB je to skoro přesně – 20 Kč oproti stropu 21 Kč. Ale způsob tarifikace, kdy zákazník platí rovnou celé 3 MB (nebo hned 20 MB), mi přijde spíše jako dobře nalíčená past na zákazníka, kterou si operátor uměle navyšuje své výnosy. A to ještě „méně pěkným“ způsobem než u hlasových hovorů s tarifikací po minutách. Tady už (podle mého názoru) jde spíše o nějaký datový balíček, než o zpoplatnění podle objemu přenesených dat.

Výsledný kompromis

Regulované maloobchodní ceny, na kterých se všechny tři strany (Komise, Rada a zástupci Parlament) koncem března nakonec předběžně dohodly, ukazuje následující tabulka (v eurocentech). Jde ale skutečně jen o předběžnou dohodu, která ještě podléhá řádnému schválení: plénum Evropského parlamentu by o nich mělo hlasovat ještě v tomto měsíci, a Rada někdy počátkem června. Aby vše mohlo začít platit již od 1.7.2012.

současné a nové stropy maloobchodních cen (bez DPH)

dosud

od 1.7.2012

od 1.7.2013

od 1.7.2014

Mobilní data (za MB)

žádné

70 centů

45 centů

20 centů

Odchozí hovory (za minutu)

35 centů

29 centů

24 centů

19 centů

Přijaté hovory (za minutu)

11 centů

8 centů

7 centů

5 centů

SMS (za SMS)

11 centů

9 centů

8 centů

6 centů

Další tabulka pak ukazuje výsledek předběžné dohody na velkoobchodních cenách:

současné a nové stropy velkoobchodních cen

dosud

od 1.7.2012

od 1.7.2013

od 1.7.2014

Mobilní data (za MB)

50 centů

25 centů

15 centů

5 centů

Hlasové služby (za minutu)

18 centů

14 centů

10 centů

5 centů

SMS (za SMS)

4 centy

3 centy

2 centy

2 centy

Možnost volby roamingového operátora

Nejzajímavějším prvkem předběžné dohody je ale zachování původní myšlenky, se kterou již vloni v červenci přišla Komise: že by se poskytování roamingových služeb oddělilo od poskytování „národních“ mobilních služeb. V tom smyslu, že by už nemuselo platit to, co platí dnes: že když „doma“ jste zákazníkem operátora X, je to automaticky on, kdo vám poskytuje i roamingové služby. Samozřejmě skrze své roamingové partnery – ale za své ceny a dle svých podmínek.

Nově by zákazník měl možnost (nikoli povinnost) zvolit si jiného poskytovatele služeb v roamingu, a jeho „domovský“ operátor by mu v tom nesměl nijak bránit. Dokonce naopak, bude ho muset o takovéto možnosti aktivně informovat, podobně jako tomu bylo u samotných eurotarifů při jejich zavádění. Ovšem až od roku 2014 – protože teprve v této době bude možné se „odhlásit“ ze stávajících roamingových služeb a zvolit si roamingové služby od alternativního poskytovatele. A to jak dopředu, ještě před vycestováním, tak i „až na místě“, přímo v zahraničí, nejspíše i nějak jednorázově, resp. krátkodobě.

K tomu ale bude nejprve nutné najít vhodné technické řešení, které toto všechno umožní, a bude fungovat bezproblémově, maximálně jednoduše a intuitivně. Možností je více (jejich rozbor od rakouského T-Mobile najdete zde), ale nejčastěji se hovoří o SIM kartách „s dvojí identitou“, neboli se dvěma identifikátory IMSI (International Mobile Subscriber Identity). Jeden z nich bude „domácí“ a druhý roamingový. Při přechodu hranic by se měla automaticky přestat používat „domácí“ identita (daná domácím identifikátorem IMSI), a aniž by zákazník musel cokoli dělat, začala by se používat jeho „roamingová“ identita, daná druhým identifikátorem IMSI. Tedy: pokud je zákazník již předem dohodnutý s některým z alternativních poskytovatelů roamingových služeb, a nebude se rozhodovat až na místě.

Navíc datový roaming v zahraničí by fakticky už ani nemusel být roamingem – mohl by být využit tzv. local break-out, kdy zákazník v zahraničí využívá „místní“ IP konektivitu a jeho datové toky se již vůbec „nevrací domů“, do sítě jeho domovského operátora. Ale s nebezpečím, že některé služby, vázané právě na „domácí“ konektivitu, v zahraničí nebudou fungovat.

Virtuální mobilní operátoři pro roaming

Podívejme se ale na vše také z druhé strany: aby možnost výběru roamingového operátora (alternativního poskytovatele roamingových služeb) skutečně fungovala, skýtala prostor pro konkurenci a nezůstala omezena jen na operátory s vlastní sítí, je součástí nové podoby regulace roamingu i povinnost pro operátory s vlastní sítí, aby ji otevřeli pro velkoobchodní přístup obecně všem zájemcům. A to dokonce proaktivně, cestou zveřejnění vlastní velkoobchodní nabídky na „velkoobchodní přístup k veřejným mobilním komunikačním sítím za účelem poskytování roamingových služeb“.

Jinými slovy se zde otevírají dveře pro virtuální operátory, kteří nemají vlastní síť, ale přesto obsluhují koncové zákazníky pod vlastní značkou a s vlastními službami. Jenže v poněkud jiné podobě, než jak je obvykle vnímáme: jako „národní“ virtuální operátory. Zde by se jednalo o roamingové virtuální operátory, kteří by v daném režimu poskytovali pouze roamingové služby.

Prostor pro fungování těchto roamingových virtuálních operátorů by mohl být docela atraktivní: povšimněme si ve výše uvedených tabulkách, že v roce 2014, kdy má být popisovaná možnost aktuální, má 1 MB na maloobchodní úrovni stát maximálně 20 eurocentů, a na velkoobchodní maximálně 5 eurocentů.

To už vypadá na docela zajímavý prostor, který by mohl někdo vyplnit. Ale asi by to musel být někdo dostatečně velký a s dostatečnou kapitálovou i marketingovou sílou, aby si na jedné straně dokázal sjednat přístup do sítí operátorů po celé Evropě, a také oslovit potenciální zákazníky. A případně i zkombinoval roli „roamingového“ virtuálního operátora s rolí „národního“ virtuálního operátora, aby své zákazníky dokázal obsloužit nejenom na jejich cestách.

Média již spekulují nad tím, že by se mohlo jednat o subjekty jako je Google či Apple. Silní jsou až dost, takže by mohli být opravdu významnými hráči. Dokonce takovými, že by mohli „odsunout do pozadí“ operátory s vlastní sítí a stáhnout si k sobě tu nejlukrativnější část jejich zákazníků. A to je věc, která kapitánům dnešního mobilního průmyslu určitě nedá spát. Stejně jako samotná nová regulace roamingu, která se jim také příliš „nehodí do krámu“ a proti které určitě budou protestovat. Vlastně už protestují, jako třeba britský Vodafone, jehož nejvyšší šéf již v únoru volal po „regulačních prázdninách“, a dostal se kvůli tomu do zajímavé rozepře s komisařkou Neelie Kroesovou, které má problematiku roamingu v Komisi na starosti.

MM 25 baliček

Ochranný limit i mimo EU

Na závěr ještě jedna relativní drobnost, která ale pro někoho může být opravdu velmi významná: součástí dosavadní regulace roamingu je i existence finančního limitu, chránícího před „šokem z vysokého účtu“: když se útrata zákazníka za roamingové služby blíží k částce 50€, musí na to být upozorněn a přes tuto hodnotu může pokračovat, jen když s tím vyjádří explicitní souhlas (nebo si sám nenastaví jiný limit).

Dosud ale toto platilo jen pro roamingové služby v rámci EU, zatímco nově (od 1.7.2012) by to mělo platit i pro roamingové služby, „konzumované“ i mimo EU. Že to jde, dokazuje i příklad českého Vodafone, který limit praktikuje celosvětově. Teď se tedy budou muset přidat i zbývající dva tuzemští operátoři.

Je podle vás popisované pokračování regulace roamingu potřebné a účelné?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).