Nela Sotonová (Designeros): Na sezení v co-workingu je Silicon Valley příliš drahé

Nela, Marek a Ondřej

Společnost Designeros s. r. o. byla založena na jaře 2012. Projekt je počinem tří kamarádů z Hradce Králové — Ondřeje Chudého, Marka Svobody a Nely Sotonové. V říjnu s ním vyhráli „Silicon Valley Startup Camp“, pořádaný v Praze sdružením Czech ICT Alliance ve spolupráci s US MAC, americkou neziskovkou na podporu vstupu zahraničních technologických firem na americký trh.

Díky úspěchu ve „Startup Campu“ se Nela vydala na měsíc do Silicon Valley, a mimoto se porotou „Startup Campu“ složenou z amerických investorů dala přesvědčit česká investiční firma Inno Ventures, jež pak do Designeros vložila „jednotky milionů“ korun za 20% podíl.

Díky investici teď Designeros vyvíjejí úplně novou verzi své „online nákupní galerie“, již chtějí spustit v nejbližších týdnech.

Lupě poskytla rozhovor Nela Sotonová:

Jak začali Designeros?

Ondra je původem architekt a pohybuje se mezi umělci a designéry, a přišlo mu, že pro umělce je obecně velice těžké prosadit se ve světě. Většinou jsou nuceni působit jen místně, a že to nebývají lidé z obchodu, neznají svoji cenu a neumějí se prodávat. Spousta nadaných umělců proto zůstává pro širší veřejnost zcela neobjevena. Přemýšleli jsme, jak by se jim dalo pomoci, a přišli jsme s nápadem vytvořit online nákupní galerii.

Co dělal dříve Marek?

Marek působil jako ředitel obchodní společnosti, která zprostředkovávala hypoteční úvěry. Ondřej a Marek jsou dobří kamarádi už od dětství. Marek v týmu hlídá finance a organizační věci. V minulosti už vedl lidi a umí „zastřešit pohodu“ v týmu.

Co do projektu vnášíte vy?

Studovala jsem v zahraničí a posledních šest, sedm let žiji vesměs v angličtině. Tento globální startup chce jít do světa, proto potřebuje angličtinu na výborné úrovni, a to z české školy většinou nemáte. Kluci potřebovali někoho, kdo je schopen prezentovat a komunikovat v angličtině natolik, že ho jazyk neomezuje.

Já měla navíc ještě jiný startup, whowants2, který byl sociální platformou na spojování lidí na základě zájmů. Projekt byl už v docela pokročilé fázi a vedli jsme jednání s investory, ale jako tým zakladatelů jsme byli rozházení po světě, a to mi moc nevyhovovalo. Díky tomu jsem se však už pohybovala ve startupovém prostředí a měla v něm kontakty.

Od říjnového Startup Campu jsem se rozhodla zastavit whowants2 a naplno spojila síly s Ondřejem a Markem. Všichni tři jsme z Hradce Králové a výborně se doplňujeme nejen pracovně, ale hlavně i lidsky. Vysloveně to u mě vyhrála lidská stránka — že si strašně rozumíme, navzájem se podržíme a nepohádáme se, i pokud jsme spolu 24 hodin denně. To je pro mě nesmírně důležité, protože má‑li to být projekt na delší dobu, potřebuju ho dělat s lidmi, kterým 100% věřím.

Na Startup Camp jsem s nimi šla ze dne na den. Měla jsem na ten víkend úplně jiné plány. Desingeros se neúčastnili předvýběru na Startup Camp, ale na poslední chvíli dostali divokou kartu od Hradeckého technologického centra, a kluci mi zavolali, že sedají do auta a za dvě hodiny jsou u mě v Praze. Byla jsem právě na pracovní schůzce, ale musela jsem se rozhodnout hned. Kývla jsem a zrušila vše ostatní.

Všichni ostatní účastníci Startup Campu už měli připravené prezentace a prošli předchozími školeními, a my dodělávali prezentaci na poslední chvíli. Ještě jsme celý záměr dost měnili, a když jsem šla prezentovat, ani jsem předem neviděla poslední verzi, jen mi Marek špitl, na kolik je to asi slajdů. No a na celé čáře jsme to vyhráli.

To nás hodně nakoplo, tak jsem zastavila whowants2 a řekla, že jdu naplno do Designeros. Sice už předtím jsem na Designeros pracovala, ale nebyla to moje priorita.

Do měsíce jsem odletěla do Států, kde jsem od rána do večera sbírala zpětnou vazbu a projekt se tím neuvěřitelně posunul dál.

Kromě toho jsme díky Startup Campu jednali s investorem a začátkem letošního roku jsme s ním mohli podepsat smlouvu. Od února se díky tomu vyvíjí nová verze, která by se měla spustit během týdnů. V únoru jsme krom toho šli na podobnou akci, „Startup Funding EuroTour“, a zase jsme uspěli, a díky tomu jsem byla na těch „pitchovacích“ setkáních v San Franciscu a v Bostonu. V San Franciscu jsme se dostali mezi tři nejlepší v hodnocení publikem.

Náhled chystané podoby Designeros

Silicon Valley není levné, zejména když tam jen tak nesedíte

Designeros získali na obou zmíněných pražských akcích dohromady už čtyři měsíce pobytu v sanfranciském společném pracovním prostoru RocketSpace. Ty hradí US MAC, a k tomu čtyři poradenské hodiny, ale vše ostatní si musí startup zaplatit sám. Proto například BIG Launcher, další úspěšný účastník říjnového Startup Campu, nevyužil prozatím výhry vůbec, že by to pro ně „v té fázi projektu“ nemělo smysl a vyšlo zbytečně draho. Nela Sotonová vyčerpala za Designeros jen měsíc…

Na kolik opravdu vyjde vyhraný pobyt v RocketSpace?

Myslím si, že pokud to tam chcete trochu vytěžit a jen tam nesedět na místě, tak se měsíční pobyt včetně letenek pod sto tisíc nedostane. San Francisco jako takové je hodně drahé a něco padne na ubytování. Něco na cestování, protože akce jsou rozesety po všech městech Silicon Valley. I když tam jezdí i nějaké vlaky, zpravidla si pronajmete auto, protože akce se konají často do večera.

I vstupy na některé akce mohou stát hodně, ale spoustu peněz utratíte prostě při schůzkách s lidmi, se kterými se potřebujete setkat. Jdete si sednout na nějaké pěkné místo, a to je pak drahé — ceny v restauracích jsou tam trochu jinde než v Praze.

Kolik tam stojí vstupy na akce?

Něco pořádaného od RocketSpace může být třeba jen za deset, dvacet dolarů, nebo pro lidi z RocketSpace i zdarma, a také některé „pitchovací“ akce jsou zadarmo, ale vstupné na tematicky zaměřené semináře může stát i stovky dolarů.

Kolik si mentoři počítají za poradenské hodiny?

Nepamatuji si to přesně, ale je to hodně. Já tam viděla největší hodnotu v networkingu, prostě jsem si vždy předem prošla seznam hostů nějaké akce a předem se rozhodla, koho tam chci potkat, a pak se dívala po cedulkách a opravdu za těmi lidmi přišla. Za večer jsem schopná si takto popovídat na dobré úrovni s deseti, patnácti lidmi. A třeba tři, čtyři mi mohou opravdu pomoci, takže se i v následující dny snažím ještě se s nimi sejít. Tohle získávání kontaktů mi připadalo nejpřínosnější.

Hodně mi pomohl také Alfredo Coppola (prezident a výkonný ředitel US MAC) — velice ochotný člověk, na kterého nedám dopustit. Směroval mě, na které akce bych měla jít, a sám mě doporučil některým lidem.

Alfredo mi v Silicon Valley připadá jako velká výjimka, jinak jsem měla pocit, že se tam každý snaží jen dostat ze startupů peníze, třeba za mentoring, který podle mě nemá často tu očekávanou hodnotu.

Ale abych to neuvedla úplně špatně, pro někoho mít může mentoring smysl, nemá‑li dotyčný zkušenost se zahraničím nebo neumí‑li si stejné rady najít na Internetu. Já jsem však vystudovala korporátní MBA a pak i krátce pracovala pro investiční firmu, takže pro mě to smysl nemělo. Takové rady jsem slyšela milionkrát a něčemu bych i oponovala.

Pro mě mělo hodnotu setkat se s někým z praxe, kdo podnikal podobně, nebo je vyloženě z designu, nebo si promluvit s investorem.

Viděla jsem, že někteří tam jen sedí v co‑workingu, a když už jdou na akci, ani se tam nebaví s lidmi. To absolutně nechápu, na to je Silicon Valley prostě drahé.

Nám stačí, že jsem tam vyjela na měsíc. Získaná zpětná vazba dala projektu jasný směr. Ověřili jsme si, že projekt má smysl a je konkurenceschopný. A teď v květnu stačilo ukázat se tam na několik dní a jen si ověřit situaci. Nemám potřebu tam sedět.

Zato se chystám v září vyjet na čtyři měsíce do Asie, do Singapuru. Vybrali nás pro CzechAccelerator. Singapur je takové Silicon Valley pro Asii. V pobytu tam smysl vidím, protože tam je úplně jiná kultura. Zatímco Američané si vás pustí k tělu hned, s Asiaty si musíte vztah budovat, získat si jejich důvěru.

Na školení od CzechAcceleratoru nám říkali, že největší chybou některých startupů, které vyjely do Singapuru, bylo to, že pobyt rozdělily mezi více lidí, třeba na dva a dva měsíce. Takže prvnímu se za ty dva měsíce podařilo cosi jakž takž vybudovat, a pak přijel druhý a začínal od začátku.

V Asii vidíme pro Designeros velkou příležitost. Trh tam ještě není tak nasycen.

Příležitost pro odbyt, nebo i pro tvůrce?

Pro odbyt, ale i tvůrce. Nebráníme se ničemu, ale hlavně pro odbyt. Jednak se v Singapuru usazují bohatí Evropané, nebo i v Thajsku, pak Japonci jsou celkově zajímavým trhem, lidé tam chtějí mít něco původního, jedinečného, ať už třeba na ruce, nebo doma. Zajímavý je i Hongkong nebo Tchaj‑wan, a vůbec všechny země, kde jsou peníze. Druhotně i vlastní Čína. Uvidím, co půjde jak zmapovat ze Singapuru.

Odtamtud už není daleko na trhy arabské. Ty víceméně znám, protože jsem tam roky pravidelně létala a zejména v Dubaji, jednom z nejdůležitějších obchodních středisek Blízkého východu, jsem každoročně trávila i několik měsíců.

Potom určitě chceme i jižní Ameriku, ale v jižní Americe ještě CzechInvest nenabízí žádnou destinaci, a stejně to musíme brát postupně.

Čím jsou Designeros zvláštní?

Jiný takový projekt ještě není. Online nákupních tržišť je však spousta. Je například Etsy, prodej opravdu hezkých rukodělných výrobků, ale může tam dát kdokoli cokoli a uměleckou hodnotu to často nemá.

Potom je Fab, ale zase je slevový, to znamená, že tam nepůjde někdo, kdo si chce budovat značku a získat jméno.

Tato online tržiště jsou vysloveně zaměřena jen na prodej. Se štěstím tam někdo může hodně prodat, ale nevybuduje si tam jméno a nezvýší svou cenu. Ta tržiště na to nejsou nastavená.

My designéry ani nenutíme, aby u nás prodávali, chceme jim pomoci budovat si jméno, takže když si u nás bude chtít designér založit jen portfolio a nebude chtít prodávat, nemusí, i když doufáme, že každý designér tvoří i proto, aby měl pro své výtvory odbyt. Ale u nás si budou moci vystavit i výrobky neprodejné.

Naším záměrem je umožnit jim, aby se u nás představili, aby sdělili svou filosofii, a je to i naše podmínka — chceme, aby lidem řekli, proč tvoří a jak tvoří. Aby od koncových uživatelů získávali zpětnou vazbu, aby to pro ně mělo i tento přínos.

Designéry budou schvalovat kurátoři. Nestane se, že by u nás byl jen nějaký rukodělec, pokud jeho výtvory nebudou mít také hodnotu uměleckou.

Budou hodnocení moci ovlivnit uživatelé?

Ano, budeme mít promyšlený hodnotící mechanismus. Uvedeme jej postupně v následujících letech. Začneme s kurátory, ale máme vymyšlený algoritmus, ve kterém designéři budou sbírat body a budou mít jakýsi vnitřní handicap, který se jim bude zvyšovat nebo snižovat podle toho, jak na ně budou lidé reagovat. Zahrneme do toho jak spokojenost těch, kteří si jejich výtvory koupili, tak i například ohlas ze sociálních sítí.

Proto nevidíme konkurenci ve Fabu a v podobných tržištích. Designeros je „online nákupní galerie“ a má mít všechny aspekty galerie s uměleckými díly, my to pojetí jen přenášíme na web a dáváme mu globální rozměr.

Vymezujete se oborově?

V podstatě bude u nás moci být vystaveno cokoli, co byste našli i v nějaké galerii nebo muzeu umění. Ale záběr máme hodně široký, pojali jsme do něj i módní návrháře, home design, šperky, chceme uvést 3D tisk. Ale jde nám především o to, aby výtvory měly přidanou uměleckou hodnotu.

V čem bude teprve chystaná verze Designeros lepší než předchozí zkušební?

V první řadě bude vypadat úplně jinak. Dosavadní stará verze vlastně nebyla ještě tou zmíněnou formou galerie a sebeprezentace designérů, v podstatě to bude umožňovat až nová verze. Ne hned. Ze začátku se to bude tvářit více jako tržiště, a postupně budeme funkce přidávat.

Asi není těžké shánět umělce, kteří by tam chtěli být…

Zatím s tím problém nemáme. Smysl v tom vidí. Profil si mohou vytvořit zadarmo a nic je nestojí, tak nemají co ztratit. Spíše jde o to, že nepřijmeme každého.

Na čem budou Designeros vydělávat?

Budeme si brát provizi ve výši 10 % z každého prodaného výrobku. Prezentace však budou na Designeros zdarma.

Jak se vám podařilo sehnat investora?

Díky říjnovému Startup Campu. Investoři ze Států se projevili natolik pozitivně, že nás skrze Czech ICT Alliance sám od sebe oslovil český investor.

Bylo snadné se dohodnout?

Nebylo to úplně snadné, jednali jsme několik měsíců. Samozřejmě, že představy investora o procentech se vždy liší od představy zakladatelů, ale nakonec jsme se domluvili.

Kolik peněz vložil?

Mohu říci jen tolik, že to jsou jednotky milionů. Ale my jako zakladatelé teď žijeme velice skromně a všechno jde na vývoj. Za v podstatě cizí peníze pociťujeme velkou odpovědnost a nedovolili bychom si utratit z nich korunu zbytečně.

Na jak dlouho vám ta investice vydrží?

Tak do konce roku. Ke konci roku tedy budeme muset získávat dalšího investora. Všechno bude záležet na tom, jak se projektu bude dařit. Kdyby hodně dobře, možná by se znovu zapojil i investor stávající.

Kdo je Nela Sotonová?

Jsem odmalinka „hyperaktivní“. Rodiče to se mnou asi neměli úplně jednoduché. Ale měla jsem od nich vždy naprostou podporu ve všem, co jsem si vymyslela.

Od dětství jsem hrála na hudební nástroje, tancovala, do toho pořád někam cestovala, protože to je moje vášeň. Když jsem nevytáhla někam rodinu, jezdila jsem aspoň na jazykové pobyty, nebo později na studia a na stáže. Díky tomu nemám problém domluvit se několika jazyky.

Už ve škole jsem byla hodně cílevědomá, jedničky jsem prostě musela mít. Se stipendiem jsem nejprve šla na University of New York v Praze, a potom jsem dostala plné stipendium na ‚International MBA‘ na Florida International University. Tam mi děkan nabídl přestup na korporátní MBA, kam běžně berou jen lidi s dlouholetou zkušeností z praxe, ale děkan se za mě zaručil. I to korporátní MBA jsem zakončila s GPA 4,0 (s nejlepším možným prospěchem).

Vždy, když jsem si něco vzala do hlavy, musela jsem to mít. Mí rodiče o tom určitě vědí své…