Bijte piráta

2. 9. 2009
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Chystáte se koupit použitý počítač? Tak to abyste se nestali počítačovými piráty dříve, než stačíte mrknout. Tak jako jeden můj jinak zcela bezúhonný známý, kterému se podařil, jak po glumovsku říká, šůšový kšeftíšek. Do konce života na něj nezapomene.
Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Nedávno jsem se zájmem přečetl na Lidovkách rozhovor s usvědčeným počítačovým pirátem, který ho dostal uložen jako součást trestu za to, že ve svém obchodě prodával nové počítače s nelegálními Windows (jestli jsem to správně pochopil, odpovědnosti za obsah použitých počítačů ho soud zprostil). Pevně doufám, že onen člověk už není jen kapkou v moři, a že většina slušných prodejců PC nabízí Windows za peníze, nebo Linux zadarmo. Jeho příběh mi však připomněl neštěstí jistého známého. Neštěstí, které naštěstí neskončilo až u soudu, ale vylekalo ho dost.

Onomu známému se před pár měsíci naskytla možnost pořídit si z majetku jedné firmy asi tak rok starý počítač. Přesněji, kancelářské PC značky Dell, v takřka dokonalém stavu. To ovšem nebylo to nejdůležitější. Počítač, prodávaný za obvyklou cenu vzhledem ke značce stáří a kondici (firma se jej zbavovala proto, že s kompletní infrastrukturou přecházela na jiného dodavatele a konsolidovala svá PC na jednu značku) měl dost zásadní bonus. V ceně byly licence operačního systému, kancelářského balíku a několika dalších softwarových produktů, které z onoho hezkého a roztomilého Dellu, dělaly proklatě dobrou koupi. Vše bylo včetně dokumentace, médií, certifikátů, krabic… Prostě „šůšový kšeftíček“.

Dotyčný to všechno donesl domů a zapojil. Nebylo třeba nic instalovat ani zprovozňovat a DHCP klient se postaral o hladký chod Internetu. Z počítače byly vymazány firemní dokumenty, ale jinak bylo vše v plně provozním stavu. Z Dellu se stal rázem miláček a zasloužený výhradní pracovní stroj svého majitele.

Neuplynul ani týden, a doposud šťastnému uživateli mírně použitého PC přišel podivný e-mail. Firma, o které do té doby nic neslyšel, ho upozorňovala na to, že na svém počítači používá nelegální kopii jejich softwarového produktu. Nešťastníkovi vyhrožovali paragrafy, policií, soudy. Myslel si, že se asi jedná o nějaký vtip nebo spam, kdyby se o dva dny později e-mail neopakoval (v o něco více přidrzlé podobě). Odpověděl tedy na e-mail, že s danou firmou ani jejími produkty nemá nic společného a ať mu dají pokoj. Nedali.

Dočkal se pouze telefonického hovoru, ve kterém na něj podivný chlapík vřeštěl, že na něj posílá policii a co že prý si to dovoluje krást. Známý se prakticky nedostal ke slovu, kromě jiného proto, že není ten typ člověka, který by se chtěl hádat. Moc dobře nerozuměl tomu, jak je možné, že mu někdo, koho nezná, vyhrožuje soudy ani tomu, kde vlastně ten někdo vzal jeho e-mail a telefonní číslo (přesněji řečeno e-mail, číslo má na stránkách). Jediné, co ho napadlo, bylo obrátit se na společnost, od které koupil svůj Dell se jménem firmy, jež mu tak neodbytně volala.

Během několika dnů se kolega dočkal omluvy původních majitelů počítače s tím, že v něm omylem nechali instalaci jedné aplikace. Aplikace, kterou mají, respektive měli, vyvíjenou na zakázku od firmy, s níž ukončili spolupráci. Aplikace poznala, že je v jiné síti než pro kterou byla licencována, získala z počítače e-mailovou adresu majitele a zavolala si domů. To vše bez vědomí uživatele a dokonce aniž by byla spuštěná.

Marketing meeting Ai a tvorba obsahu

Kolegu osobně navštívil technik bývalého majitele hezkého kancelářského PC, odinstaloval inkriminovaný program a ujistil jej, že s jeho dodavatelem si už všechno vysvětlili – kladl přitom agresivní důraz na slovo vysvětlili. Známému tak zůstala pouze nahořklá chuť na jazyku a připokažená radost z „šůšového kšeftíšku“.

Není pochyb o tom, že krást se nemá. Kam ale může sahat snaha softwarových společností o „ochranu“ svých produktů? Není převzetí e-mailové adresy z počítače náhodou taky tak trochu krádež? A není hulvátské chování k domnělému pirátovi tak náhodou ukázkou primitivismu „okradeného“? Problém nelegálních Windows, a nejen jich, by měl být řešen i z této perspektivy.

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).