ADSL: co vyšlo regulátorovi?

Počátkem února, když se konečně vyjasnilo, kolik bude v ČR stát připojení k Internetu přes ADSL, se rázem objevila diametrálně odlišná hodnocení příslušné cenové hladiny. Strana „prodávající“ hodnotila tuto hladinu jako srovnatelnou s evropským průměrem, zatímco strana „kupující“ se začala hlasitě ozývat s argumentem, že jsme místy až šestkrát dražší než zahraničí (viz např. studie sdružení Internet pro všechny). Ve snaze učinit v celé věci jasno požádal ministr Vladimír Mlynář regulátora o zpracování „srovnávací studie cen služby ADSL v mezinárodním měřítku“, která by měla být „nezávislým a objektivním zdrojem kvalifikovaných informací jak pro veřejnost, tak pro podnikatelské subjekty na českém telekomunikačním trhu“. Právě tato dlouho očekávaná studie byla včera konečně zveřejněna.

Jaký je výsledek?

Pokud bych měl výslednou studii co nejstručněji zhodnotit, udělal bych to takto: pokud měla do věci vnést jasno, pak jej nevnesla. Výsledky jsou takové, že je obě strany mohou považovat za potvrzení svého stanoviska. Ostatně, strana „prodávající“ (Český Telecom) si s tím velmi pospíšila a již během včerejška rozesílala své stanovisko, ve kterém uvádí:

Za klíčové považuje ČTc potvrzení faktu, že při porovnání nejnižších cen u dominantních operátorů v jednotlivých zemích se Česká republika pohybuje zhruba na úrovni evropského průměru.

Za svou osobu si dovolím vyjádřit opačné stanovisko:

Za klíčové považuji potvrzení faktu, že při porovnání nabídek se srovnatelnými rychlostmi jsou ceny v ČR několikanásobně vyšší, než je zahraniční průměr.

Ilustrovat to mohu i závěrečnou větou celé studie:

Srovnání nevyznívá pro ČESKÝ TELECOM, a.s. příznivě.

V čem je problém?

Základní problém diametrálně odlišných hodnocení před studií, a nyní i v interpretaci studie ČTÚ, je samozřejmě v tom, co a jak se srovnává. Dovolím si to ukázat na příkladu: pokud se prokáže, že v zemi A stojí chleba X, a v zemi B přijde na X+10%, není problém dojít k závěru že obě ceny jsou (zhruba) srovnatelné. Pokud ale vezmete v úvahu, že v jednom případě jde o cenu jednoho plátku chleba a ve druhé o cenu celého bochníku, dojdete nejspíše k úplně jinému závěru.

Nejinak je tomu v případě ADSL: pokud se zajímáte o to, za kolik lze pořídit nejlacinější ADSL přípojku k Internetu, skutečně vám může vyjít, že jsme zhruba na úrovni evropského průměru. Pokud se podíváte na to, jakou rychlost tyto přípojky mají, zjistíte, že u nás dostanete za „průměrné“ peníze podstatně méně muziky. Navíc bez ohledu na „průměrnost“ (bohužel spíše „podprůměrnost“) našich platů, která samozřejmě také hraje roli při rozhodování koncových uživatelů, zda si ADSL mohou dovolit či nikoli.

Podle čeho srovnávat?

Najít jednotné kritérium, podle kterého by se nabídky ADSL služeb daly jednoduše uspořádat (seřadit do stupnice) a tím i porovnat, rozhodně není jednoduché. Faktorů, ve kterých se jednotlivé nabídky liší a které je tudíž třeba vzít v úvahu, je celá řada a nelze je nějak snadno sloučit do jediného kritéria. Nejde totiž zdaleka jen o nominální rychlost na ADSL přípojce, ale třeba také o overbooking, o služby spojené s ADSL přípojkou, o počet a druh přidělovaných IP adres, o míru a kvalitu podpory uživatelů atd.

Vezměme si třeba jen vliv overbookingu. K jednomu z předchozích článků popisujících konkrétní nabídky ADSL na našem trhu mi jeden čtenář napsal, že jsem se asi přepsal, když přípojka s rychlostí 320 kbps vychází levnější než pomalejší přípojka s rychlostí 256 kbps (vše na downloadu). Ona to ale nebyla chyba, nýbrž právě důsledek rozdílu v overbookingu. Sám Telecom si ve své velkoobchodní nabídce účtuje za 320 kbps s overbookingem 1:50 částku 2069,– Kč měsíčně a za pomalejší přípojku 256 kbps, ale kvalitnější (s nižším poměrem overbookingu, 1:20), již 2789,– Kč.

Srovnávat stejně rychlé přípojky s různou úrovní overbookingu u nás nelze (protože nejsou ve velkoobchodní nabídce ČTc). Příklady ze zahraničí (konkrétně z Nizozemí) ukazují, že cena rychle klesá s tím, jak overbooking roste. Pokud bude linka s overbookingem 1:1 stát 1 jednotku ceny, pak při overbookingu 1:4 klesne na polovinu, při overbookingu 1:10 na třetinu a při overbookingu 1:25 již na šestinu jednotkové ceny.

Náš regulátor však ve své studii vliv overbookingu nevzal v úvahu, ani při srovnávání cen. To Telecom ve svém včerejším vyjádření ocenil následovně:

ČTc vítá odmítnutí zavádějících argumentů kritizujících tzv. agregační poměr. Regulátor potvrdil fakt, ze rychlost pro koncové uživatele není přímo závislá na agregačním poměru a že tedy není možné dělit rychlost poskytované služby podle výše agregačního koeficientu. Zpráva ČTÚ jasně uvádí, že agregace uplatňovaná Čtc je běžně užívaná i u ostatních operátorů v zahraničí a že skutečná rychlost se bude blížit hodnotám, které si zákazník objedná.

Co k tomu dodat? Že se overbooking 1:20 a 1:50 používá i v zahraničí, je pravda. Jaký vliv to má na efektivní (skutečně dosahovanou) rychlost, to nechť posoudí na vlastní kůži ti, co ADSL používají. Ale vliv overbookingu na koncovou cenu je zřejmý, nemalý a podle mého názoru neměl být jen tak shozen ze stolu.

Co studie obsahuje?

Co tedy vlastně srovnávací studie ČTÚ obsahuje? Co vlastně srovnává a k jakým závěrům dochází?

Autoři si dali nemalou práci se sběrem dat, neboli se získáváním údajů, o tom, kolik kde ADSL stojí. Tato data pak vkládali do různých dílčích tabulek. Některé z nich jsou jen prostým výčtem a nepřináší žádné srovnání, zatímco jiné přeci jen nějaké dílčí srovnání poskytují (například kolik kde stojí nejlacinější ADSL přípojka). K některým tabulkám jsou v studii připojeny i jisté závěry, které autorům z obsahu vyplynuly.

Srovnávací charakter mají v zásadě jen dvě tabulky, které si dovolím popsat konkrétně:

Srovnání cen služeb dominantních poskytovatelů DSL a ADSL v ČR a v Evropě – minimální ceny. Tato tabulka ukazuje, kolik kde stojí nejlacinější ADSL přípojka. ČR zde při vzestupném uspořádání skončila na osmém místě z deseti (tj. jsme třetí nejdražší), s cenou 42,42 EUR za rychlost 192/64 kbps. Zřejmě právě na základě tohoto výsledku Telecom ve svém včerejším vyjádření píše, že „při porovnání nejnižších cen u dominantních operátorů v jednotlivých zemích se Česká republika pohybuje zhruba na úrovni evropského průměru“. Autoři studie k tomu ale správně dodávají, že takto nízkou rychlost žádný operátor uvedený v tabulce již nenabízí. Nejnižší rychlost, kterou ostatní operátoři nabízejí, je od 512 kbps do 3 Mbps. Čili opět srovnatelná cena chleba, ale jednou za krajíc a jindy za celý bochník.

Srovnání cen služeb poskytovatelů DSL a ADSL v ČR a v Evropě podle přenosových rychlostí směrem k uživateli. Zde jde vlastně o 4 dílčí tabulky, pro rychlosti 1Mbps, 512 kbps, 256 kbps a 192 kbps. U poslední tabulky jde jen o srovnání v rámci ČR (když nikde už takto pomalé ADSL nenabízí). Srovnání se zahraničím dávají až ostatní tři tabulky, které autoři hodnotí takto:

Lze konstatovat, že ceny v ČR pro vyšší přenosové rychlosti jsou vyšší proti cenám evropských operátorů. Pro přenosovou rychlost 256 kbps pouze Itálie (TelecomItalia) má vyšší cenu než je v ČR. U rychlosti 512 kbps má ČR spolu s Polskem nejvyšší ceny. U rychlosti 1 Mbps jsou ceny služby ADSL v ČR nejvyšší.

Drobné chybičky se vloudily

Tabulka s rychlostí 256 kbps pro mne byla velkým překvapením. Zatímco u nás se cena takto rychlé přípojky pohybuje kolem 100 EUR (v přepočtu), v Itálii by měla dosahovat 124 EUR měsíčně (jako služba ADSL Smart) – a například v Nizozemsku či Španělsku kolem 40 EUR. Že by Itálie byla takovým excesem?

Bohužel (nebo bohudík) tomu tak není. Již jen letmým srovnáním dvou nabídek italské služby ADSL Smart (s rychlostí 256 kbps, zde a zde) mi vychází, že ve studii ČTÚ muselo dojít k záměně jednorázového zřizovacího poplatku (u obou nabídek 129 EUR) za poplatek měsíční. Ten u jedné nabídky dosahuje 34 EUR a u druhé 44 EUR, což je v relaci se zmiňovaným Nizozemskem a Španělskem, a podstatně méně než u nás. Navíc v Itálii tato služba zahrnuje i pronájem routeru, který u nás přijde na dalších 500,– Kč měsíčně.

Další drobné chybičky se nevyhnuly ani jiným částem studie. Například v tabulce s čistě tuzemským srovnání cen za přípojky 192/64 kbps jsou uváděny ceny bez DPH a bez pronájmu modemu, ale v případě IPEXu je zde uvedena cena včetně DPH a včetně modemu (která tudíž pěkně „trčí“ nad ostatními).

Co ve studii chybí

Co v celé studii ČTÚ postrádám, je alespoň nějaký pokus o vlastní metodiku srovnání a výrazně hlubší a konkrétnější závěry – a ne pouze naházení získaných údajů do několika tabulek a vyslovení velmi neurčitých soudů o tom, že ČR je dražší a že „Srovnání nevyznívá pro ČESKÝ TELECOM, a.s. příznivě“. V úvahu připadalo například přepočítání ceny na jednotku rychlosti, jako to ve svých studiích udělalo sdružení Internet pro všechny.

Stejně tak bych očekával alespoň základní kvantifikaci vyslovených hodnocení. Tedy například ne pouze

U rychlosti 512 kbps má ČR spolu s Polskem nejvyšší ceny

ale třeba

U rychlosti 512 kbps má ČR ceny 3× až 5× vyšší oproti zahraničí.