V uplynulých dnech jsem zde na Lupě psal o pracovních návrzích, které Český Telecom prezentoval 10. června na Řídícím výboru Fóra pro vytáčený přístup k síti Internet – konkrétně o návrzích v oblasti ADSL a ISDN AO/DI (v článcích ADSL: zrychlení ze 192 na 64, Je libo paušál? Prosím… a ADSL se omezovat nebude?). Zmíněné návrhy však měly ještě třetí část, věnovanou (analogovému) dial-upu.
Ze všeho nejdříve ale malý disclaimer, aby nedošlo k nějakému nedorozumění: nejedná se o žádná definitivní rozhodnutí, ale pouze o pracovní návrhy, diskutované na Řídícím výboru Fóra. Navíc, jak jsem již psal v posledním článku, na pondělním jednání se ZUI slíbilo vedení Českého Telecomu přijít do příští středy (2. července) s aktualizovanou verzí svých návrhů, reagující na připomínky ZUI a ostatních stran. Verze návrhů z 10. června tedy již není zcela aktuální (a proto o ní budu psát v minulém čase). Přesto snad neuškodí dokončit si popis toho, co obsahovala. Aktualizovaná varianta nejspíše nebude diametrálně odlišná.
Home a Office
V oblasti dial-upu se jednalo o dva návrhy, označené pracovně jako Dial-up Internet Home a Dial-up Internet Office. Oba měly formu časového kreditu, který by si uživatel analogového pevného telefonu či ISDN linky přikoupil jako nadstavbu, tj. zaplatil navíc k tomu, co jinak platí. Jednat se mělo o tzv. nededikovaný časový kredit, neboli takový, který je možné provolat ke kterémukoli internetovému providerovi. Výše časového kreditu byla u obou návrhů stejná: 100 hodin (za měsíc), bez možnosti převodu do dalšího měsíce. Rozdíl mezi oběma návrhy pak byl jednak v tom, kolik by takovýto časový kredit stál, a dále v tom, jak by bylo možné jej čerpat v době špičky a mimo špičku:
- Verze Home, pro domácnosti: 20 hodin určeno pro čerpání v době špičky, 80 hodin mimo špičku, celkem za 475 korun bez DPH (resp. 500 korun s DPH pět procent, resp. 580 korun s DPH 22 procent).
- Verze Office, pro malé firmy, živnostníky a domácnosti: všech 100 hodin lze čerpat libovolně, bez ohledu na dobu špičky a mimo špičky. Koncová cena 760 korun bez DPH (resp. 798 korun s DPH pět procent, resp. 927 korun s DPH 22 procent)
Další zajímavostí obou návrhů bylo uvažované zpoplatnění zákazníka poté, co by kredit 100 hodin vyčerpal: měl by dále platit po minutách, ovšem podle běžných tarifů (zřejmě Home Standard) určených pro dobu mimo špičku. Jinými slovy: po vyčerpání kreditu by uživatel i v době špičky platil po minutách stejně, jako kdyby se připojoval mimo špičku.
Termín zavedení těchto časových kreditů byl navrhován na 3. kvartál 2003.
Vysněné řešení?
Ani jeden z výše popsaných návrhů není paušálem (ani intervalovým, ani neměřeným). Jde stále o časový kredit, neboli o určitý počet minut, resp. hodin, po jejichž vyčerpání dochází k návratu k minutovému zpoplatnění zákazníka. Na druhou stranu 100 hodin měsíčně je dost na to, aby mnoha uživatelům pokrylo celou jejich „měsíční potřebu“ připojení k Internetu. Stále však budou muset myslet na časově závislé zpoplatnění a na to, že se při nečinnosti musí odpojit – což je právě to, oč Českému Telecomu jde (aby uživatelé nezůstávali „viset“ na lince libovolně dlouho). Uživatelům tedy stále budou v hlavě „tikat hodinky“, i když asi ne tak hlasitě a naléhavě jako při čistě minutovém zpoplatnění. 100 hodin měsíčně rozhodně není málo, ale bude to stačit na to, aby se lidé na dial-upu dokázali zbavit „zlozvyků“, pramenících z časově závislého zpoplatnění? Zejména rychlého načtení něčeho zajímavého, následného odpojení, a teprve pak pročítání dopředu načtených stránek?
Jde tedy o vysněné řešení, po kterém uživatelé Internetu tak dlouho volají? Je to konečně onen tolik potřebný krok vpřed? Je to maximum, co lze „vydolovat“ z Českého Telecomu?
Odpovězte si sami v následující anketě či v ohlasech na článek. Vaše reakce navíc pomohou ZUI v boji za co nejlepší podmínky pro koncové uživatele.
Jaká je druhá strana mince
Ještě než si budete sami odpovídat, seznamte se také s druhou stranou mince. Konkrétně s tím, co z popsaných návrhů vyplývá, či naopak z nich není jasné.
Z původního návrhu Českého Telecomu například nevyplývají eventuální omezující podmínky, které by mohly celkovou výhodnost nadstavbových programů výrazně snížit. Například pokud by popisované časové kredity bylo možné přikoupit, coby nadstavbu, jen nad některé cenové programy (například jen ty nejdražší). Svou roli určitě bude sehrávat i velikost časového kvanta, po němž se bude délka připojení odečítat z časového kreditu. Pokud by to bylo například po celých hodinách místo po minutách, kredit by se vypotřeboval podstatně rychleji. Takovéto a podobné aspekty zřejmě budou muset být teprve „doladěny“, aby se zde neobjevilo nějaké nenadálé překvapení.
Další velkou neznámou je vzájemné vypořádání Českého Telecomu a ISP mezi sebou. Návrh Českého Telecomu se totiž zabýval jen koncovými cenami a neobsahoval žádnou představu o tom, jak by měly být řešeny vztahy na rozhraní mezi operátory. Z kontextu je patrné, že se jednalo o návrh na tzv. terminačním principu, neboli takový, který předpokládá, že produkt určuje, nabízí a poskytuje Český Telecom, jemuž také zákazníci platí plnou cenu. Internetový provider pak dostává od Českého Telecomu určitou částku za tzv. terminaci dial-upového hovoru. Jakou konkrétně, podle jakých principů počítanou, to návrh neříkal.
Teprve z diskuse a z našich dotazů na Český Telecom následně vyplynulo, že základní představa by měla být následující: obě strany se o inkasovanou koncovou cenu podělí v určitém poměru, na němž se dohodnou. Zmiňován byl odhad mezi 25 a 30 procenty pro ISP, zbytek by si ponechal Český Telecom. Český Telecom tomu sice říká „retail minus“, ale podle mého názoru jde stále o dřívější princip „revenue sharing“ (podíl na výnosech). Navíc, jelikož jde o tzv. nededikovaný kredit, který zákazník může čerpat s různými ISP, by Český Telecom rozdělil „podíl na výnosu“ ve výši oněch 25 až 30 procent mezi jednotlivé ISP podle toho, jaký je jejich poměr na celkovém počtu provolaných minut. Pokud by koncový zákazník něco z kreditu ve výši 100 hodin nevyčerpal, odpovídající inkasovaná částka by zůstala celá v kapse Českého Telecomu.
Jak zvrátit rozhodnutí regulátora?
Co by akceptování uvedeného principu fakticky znamenalo? V loňském roce regulátor nově vypočítal poplatky za terminaci internetového dial-upu, nejprve v květnu cenovým rozhodnutím 03/PROP/2002, v září pak aktualizovaným rozhodnutím 07/PROP/2002. Podle něj je minimální částka, kterou musí Český Telecom platit ISP za terminaci jedné minuty dial-upu, rovna 40 haléřům v době špičky a 15 haléřům mimo špičku. Regulátor při stanovení této ceny vycházel z průměrné koncové ceny ve výši 1,05 Kč za minutu ve špičce a 0,38 Kč mimo špičku (dnes např. v regulovaném cenovém programu Home Standard přijde ve špičce každá z prvních deseti minut na 1,40 Kč a každá další na 0,80 Kč).
Český Telecom byl s uvedenými rozhodnutími regulátora o cenách za terminaci dial-upu velmi nespokojen a snažil se je zvrátit. Jedním pokusem byla jeho snaha zavést zcela nový model Internet Plus – který ještě v loňském roce regulátor svým rozhodnutím zarazil, zafixoval původní stav a inicioval vznik Fóra pro dial-up s cílem najít nové modely přístupu k Internetu.
Nyní, při navrhovaných 100 hodinách časového kreditu za 500 korun (resp. 475 korun bez DPH), by na jednu minutu připadlo necelých osm haléřů (bez DPH). Pokud by došlo k dělení této částky mezi Český Telecom a ISP na principu revenue sharingu v poměru 75:25, dostával by ISP za terminaci jedné minuty hovoru cca dva haléře. Není jistě těžké si domyslet, jaká asi bude reakce ISP na nabídku skoku z 15 haléřů mimo špičku (podle dosud platného rozhodnutí regulátora) na ony cca dva haléře (a u 20 procent v době špičky dokonce ze 40 haléřů na dva haléře).
Je to dlouhodobě udržitelné?
Podle neoficiálních náznaků skutečně došlo k zásadní nedohodě mezi Českým Telecomem a ISP na výše naznačené představě vzájemného vypořádání (cca dva haléře za terminaci). ISP podle očekávání argumentují hlavně tím, že cena za terminaci v úrovni cca dvou haléřů by nedokázala pokrýt jejich náklady.
O nákladech a jejich pokrytí přitom často a rád hovoří i Český Telecom, který právě na půdě Fóra argumentoval tím, že již současná úroveň cen je buď těsně na úrovni nákladů nebo dokonce pod ní – a nyní sám přichází s jejím radikálním snížením. Pro ilustraci: tarif Home Internet, dosud prezentovaný jako „maximum vstřícnosti“ k internetovému dial-upu, nabízí časový kredit ve výši 13 hodin mimo špičku za 190 korun včetně pěti procent DPH (počítaných jako rozdíl mezi měsíčním poplatkem za Home Internet ve výši 399 korun a tarifem Home Standard za 299 korun s odpočítáním 90 korunového kreditu u Home Standard). Z toho vychází minutová cena (bez DPH) cca 23 haléřů. Nyní Český Telecom navrhuje pokles na oněch cca osm haléřů za minutu.
Pokud by takovýto pokles byl prezentován jako marketingová kampaň, omezená v čase, nemuselo by na tom být nic divného. Pokud je to myšleno jako dlouhodobě udržitelný stav, pak je dobré se nad tím zamyslet. Byly naše dosavadní ceny za dial-up natolik předražené, že je nyní prostor pro tak výrazné snížení? Nebo jde o pokus zlikvidovat konkurenci takovým podstřelením ceny, kterému nemůže dlouhodobě konkurovat? Či je vysvětlení ještě jiné?
Světlo na konci tunelu
Snižování cenové hladiny, založené na výrazném poklesu čistě minutového sazby, možná není tou správnou cestou. Při dělení koncové ceny na principu revenue sparingu pak na ISP skutečně může vyjít tak nízká sazba, že mu to nepokryje náklady, což jej následně „vyřadí ze hry“. Vše ještě zhoršuje „nededikovaný“ charakter časových kreditů, který znamená, že Český Telecom vybere dopředu cenu za plný počet minut, ale ISP zaplatí jen za skutečně provolané minuty.
Větší šanci by proto mohly mít tzv. „dedikované“ tarify, vázané na konkrétního ISP. Jejich podstatou je to, že Český Telecom vybere celou částku a rovnou z ní odvede příslušnou část (oněch 25 až 30 procent, či na kolika se dohodnou) ISP – bez ohledu na to, kolik minut uživatel skutečně provolá. V praxi by to znamenalo, že ISP by z částky 500 korun za 100 hodin na konkrétního uživatele rovnou dostal 125 korun (při podílu 25 procent, resp. cca 119 korun bez DPH). To je skutečně něco jiného než cca dva haléře za minutu při předem neznámém a těžko odhadnutelném počtu minut, závislém na aktivitách uživatele i aktivitách ostatních internetových providerů.
Alternativní operátoři dosud při jednáních Fóra skutečně dávali jednoznačně přednost dedikovaným tarifům. Pokud by tedy Český Telecom chtěl více „zprůchodnit“ svůj nový návrh, mohl by jej zaměřit právě na dedikované tarify. Zda tak skutečně učiní, poznáme příští středu.
Platforma ZUI se k otázce dedikovaných a nededikovaných tarifů staví tak, že neodmítá ani jedny ani druhé. Očekáváme však, že dedikované tarify budou mít celkově nižší cenovou hladinu, aby kompenzovaly to, že uživateli přináší určité omezení – vazbu na jediného internetového providera. Podstatně větší a schůdnější prostor k celkovému snižování cenové hladiny za přístup k Internetu, navíc dlouhodobě udržitelnému, pak platforma ZUI spatřuje v rozvoji originačních modelů a zejména v zavedení paušálního zpoplatnění na rozhraní mezi operátory – modelu FRIACO. Podle středečního rozhodnutí Řídícího výboru Fóra by pilotní projekt s tímto modelem zpoplatnění měl být spuštěn od 1. října minimálně na třech ústřednách Českého Telecomu.
ČLÁNKY DO MAILU