Dokument Výbuchy v tiché krajině z cyklu publicistických dokumentárních filmů o hrdinech, na které se velmi rychle zapomnělo, nebo zůstali zcela neznámými, vypráví o Jaroslavu Sirotkovi (nar. 21. 12. 1923, popraven 10. 2. 1955).
Soukromý zemědělec z vesničky Radešice ve středních Čechách měl za sebou přes svůj mladý věk dobrodružnou anabázi z doby německé okupace: opustil místo pracovního nasazení v Německu, podařilo se mu uniknout zatčení a skrýval se až do konce války v lese nad rodnými Radešicemi. Jeden z pamětníků na něj vzpomíná dokonce jako na „partyzána“. Podle některých informací se podílel i na protiněmeckém odboji. Po válce chtěl Sirotek nějak účinně zasáhnout proti sílící komunistické moci ve svém rodném kraji. Brzy po komunistickém převratu se proto spojil s kamarádem ze sousední vesnice Obděnice Jiřím Řezáčem. Měli pro strach uděláno – na rozdíl od mnoha jiných lidí, kteří se báli jednat, ačkoliv také jim se vývoj v Československu po únorovém puči nelíbil.
Sirotkovi bylo v roce 1948 dvacet pět a Řezáčovi pouhých dvacet let. Založili odbojovou organizaci Černý lev 777, která chtěla zabránit kolektivizaci vesnice, zastavit postup komunistů v kraji a připravit půdu pro širší ozbrojený odboj proti komunistickému režimu. Tvořilo ji minimálně sedm aktivních členů: na místo akcí Sirotka a Řezáče dopravoval na motocyklu Bohumil Šíma (trest smrti), Josef Novák (doživotí) či Jiří Dolista (doživotí). Puškař Bohumil Šimek z Milevska (22 let vězení) zásoboval odbojáře střelivem. Střelmistr Karel Kothera (21 let vězení) jim dodával ekrazit na výrobu bomb.
Sirotek a Řezáč společně podnikli v roce 1949 až 1950 několik ozbrojených akcí. Například přerušili schůzi, na které mělo být založeno JZD, stříleli po místním komunistickém funkcionáři, nebo zničili vlastnoručně vyrobenými bombami sekretariáty KSČ v Sedlčanech a v Milevsku. Poté, co v Milevsku v roce 1950 zahynul při výbuchu příslušník SNB, skupina bojové aktivity zastavila. Ačkoliv do akcí chodili ozbrojení, krveprolití se vyhýbali. Můžeme proto jen oprávněně předpokládat, že jediný mrtvý na kontě jejich protikomunistických aktivit, byl obětí neúmyslnou. K prozrazení a zatčení všech členů této skupiny došlo až v roce 1954. Podle historiků stála za jejich prozrazením tehdy sedmnáctiletá Zdena Řezáčová, která se o nich dozvěděla od svého budoucího manžela Františka Pešičky.
V souvislosti s protikomunistickými aktivitami v kraji odsoudila justice v tomtéž roce dvě další skupiny lidí v kauzách Nygrýn a spol a Hřebejk a spol. Ty se však ke konkrétní protikomunistické akci nedostali a je otázka, zda o ni skutečně usilovali. Komunistická justice je odsoudila zejména z důvodů zastrašení místních obyvatel v katolicky orientovaném regionu Petrovicka a Sedlčanska.
Slovo historika
„Odbojovou aktivitu organizace Černý lev 777 lze zařadit v československém kontextu na roveň činnosti například skupiny bratří Mašínů… Přestože jejich čin nijak vážně s režimem nepohnul, zaslouží si pozornost. A jejich aktivity mohou být inspirací pro společnost žijící v područí totalitní moci“, konstatuje historik Tomáš Bursík.
Slovo tvůrců
„Během přípravy natáčení mne překvapilo, jak se někteří pamětníci doby, vzdálené 60 let, dodnes s tímto obdobím nedokázali vnitřně vyrovnat, jako by stále žili v oněch časech, a ponesou si jejich krvavou pečeť v sobě až do hrobu,“ říká dramaturg a scenárista Jiří Sirotek.
„Co mě na těchto osudech zaujalo, je třeba to, že se jednalo vlastně o chudé lidi-chalupníky. Nebyli to žádní velkostatkáři, byli to rolníci, kteří cítili velkou nespravedlnost, která se v tomto státě odehrávala. Tak chtěli něco proti tomu udělat – cokoli. Nám se s odstupem doby může jejich počínání zdát třeba naivní, ale tihle chlapíci, oproti mnoha jiným NĚCO UDĚLALI. Nedali svoje políčka, zděděná po předcích, zadarmo. Byli hrdí a stateční. Proto museli zemřít,“ říká režisér dokumentu Ivan Stehlík.
Repríza dokumentu Výbuchy v tiché krajině: v pátek 23. ledna na ČT2 od 10.35 hodin. Více informací o cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy: www.ceskatelevize.cz/program
ČLÁNKY DO MAILU