Je to zdravé vegetariánské jídlo. Zato špízy carbonata z bůčku by u paní doktorky Cajthamlové asi neprošly, ale voní i přes obrazovku. Touto česko-italskou specialitou si můžete zpříjemnit zbytek zimy a naladit se na jarní grilování. Když si upečete koláč svatého Martina, ušetříte. Dělá se ze starého pečiva a lidstvo ho pojídá už 1700 let. Na výtečném menu si tentokrát pochutná Emanuelův kamarád Luca.
Lehký salát z čerstvého kraba
Krab kamčatský, kterého si Češi pamatují z legendárních levných ruských konzerv, vzbuzuje skutečný respekt. Jeho jemné maso se skrývá v klepetech pod tvrdým ostnatým krunýřem. Protože je už předvařený, má červenou barvu. Stačí ho jen pár minut spařit a krunýř rozdrtit a kleštěmi rozlámat. Jemné masíčko, které získáme, můžeme jíst studené. Manu ho připraví na středozemský způsob – smísí ho s citronovou štávou, pokrájeným řapíkatým celerem, který všemu dodá neuvěřitelnou svěžest, a olivovým olejem. Emanuele vezme kulaté tvořítko, na dno dá listový salát ochucený vinným octem a olejem a navrch natrhané krabí maso. Po sejmutí formičky vznikne na talíři efektní delikatesa.
Polévka inspirovaná antikou – zuppa di farro
Zuppa di farro – polévka z ječmene – je hlavně z fazolí. Jde o antický recept z Toskánska, který prý dodával sílu starořímským legiím. Nejprve se v jednom hrnci uvaří bílé a žíhané fazole. Ve druhé nádobě si italský kuchař připraví klasický základ z cibule, pokrájeného řapíkatého celeru a mrkve. Přidá také stroužek česneku a šalvěj. Vše zpění na olivovém oleji a k tomu přisype zrna ječmene vypraná ve studené vodě. Zalije vývarem z fazolí a přidá rajčatový koncentrát. Dvě třetiny uvařených fazolí rozmixuje a třetinu si schová na konec. Toto je nejsnadnější vegetariánská verze husté polévky, ale do základu můžeme na začátku přidat i trošku slaniny nebo šunky pro silnější chuť. Osolíme, opepříme a přidáme ještě olivový olej, zelenou pokrájenou petržel a zbylé fazole. Polévka je prý nejvíc „eňo ňuno“, když připomíná spíš kaši. Ozdobíme lístkem šalvěje.
Prastarý koláč podle svatého Martina
Před přípravou koláče svatého Martina diváci uslyší hezký příběh, který se k tomuto moučníku váže. V Itálii prý svatý Martin přináší pár posledních slunečných dnů babího léta. U nás už většinou přijíždí na bílém koni. Jeho koláč ale potěší všude. Využijeme staré pečivo, a ještě si pochutnáme. Potřebujeme ztvrdlou veku, litr plnotučného mléka, nevyloupané mandle, zázvor, kandované ovoce, muškátový oříšek, skořici, máslo, cukr a dvě vejce. Pečivo nakrájené na plátky nalámeme do mísy a zalijeme horkým mlékem. Necháme odstát, mléko vymačkáme a umícháme krémovitou hmotu – základ našeho moučníku. Přidáme kandované ovoce a nastrouháme muškátový oříšek. Vmícháme skořici, zázvor, tři lžíce krystalového cukru, nasekané mandle a dvě celá vejce. Vymícháme těsto a vlijeme ho do vymazané formy. V troubě vyhřáté na 150 stupňů pečeme asi 50 minut. Hotový koláč bohatě pocukrujeme.
Bůček Carbonata
Sportovní rybář Luca žije v Čechách už dlouho, má zde rodinu a mluví skvěle česky. Závodně chytá za Českou republiku. Dostane česko-italský bůček v podobě špízů a k tomu raději už jen zelený salát. Vykostěný bůček Emanuele nakrájí na plátky. Vlnovitě je napíchá na špejle a vytvoří špízy. Osolený bůček už na pánvi nepotřebujeme žádný omastek, pustí ho dost sám. Opékáním z obou stran vznikne za pár minut krásně voňavá záležitost s křupavou kůrčičkou. Do zbytku omastku na pánvi pak ve finále Emanuele nasype cukr, aby vznikl karamel. Přisype skořici a přidá citronovou šťávu. Aromatickým sosem zalije maso na talíři. V Čechách se k bůčku pije pivo, italští přátelé si ale připíjejí vínem.
Inspirujte se v neděli od 18.00 na Primě a překvapte rodinu nebo přátele další italskou specialitou.
ČLÁNKY DO MAILU