Výhody a nevýhody IPTV
Zatímco kabelové společnosti se omezují na hlavní aglomerace a sídliště s větším počtem obyvatel, IPTV může být díky rozsáhlé síti pevných telefonních linek dostupná širšímu počtu zákazníků. Neplatí však rovnítko mezi každou domácností s pevnou telefonní linkou a potenciálním odběratelem televize přes internetový protokol.
Přes klasickou telefonní linku a přípojku s vysokorychlostním internetem ADSL by se tolik dat, kolik je třeba pro streamování televizního vysílání na klasický televizor či dokonce televizor HD ready (s vysokým rozlišením obrazu), do domácnosti nedostalo. Provozovatelé IPTV proto musí optimalizovat svoje sítě na větší šířku pásma a rychlejší spojení s koncovým uživatelem (konkrétně vysokorychlostní připojení ADSL2+), případně využívat VDSL sítě či optické kabely (dostupnost ADSL v místě svého bydliště můžete ověřit zde).
Robustnější síť však většinou nevede až k zákazníkovi IPTV, nýbrž do sběrných bodů, takzvaných DSLamů, odkud do domácnosti putuje vždy jen jedna zvolená služba. Přestavme si to tedy tak, že v určitém centrálním bodu je k dispozici celá programová nabídka čtyřiceti televizních stanic. Divák si na svém televizoru zvolí program, stisknutím příslušného tlačítka dálkového ovladače vyšle signál do této centrály a ta mu do jeho televizoru pošle právě tuto jednu stanici (blíže o technickém řešení IPTV v tomto článku na Lupě).
Od centrály k divákovi tedy putuje pouze jeden televizní program a není nutné, aby optimalizovaný (a pro telekomunikační společnost velmi drahý) kabel vedl do každé jedné domácnosti. Existují ale určitá omezení. Příjemce IPTV by neměl být dále než 3,5 kilometru od DSLamu a počet domácností napojených na jeden takový centrální bod by měl být omezený, aby nedošlo k výpadkům. Sečteno a podtrženo, také IPTV se zpočátku omezí na větší města, zatímco u menších obcí bude záležet na počtu zájemců, aby se operátorovi vůbec vyplatilo modernizovat přenosovou síť.
Nejde o televizi po internetu…
Základním omylem řady diváků je představa, že IPTV je televize šířená přes klasický internet. Není to pravda, IPTV sice využívá stejnou distribuční síť jako vysokorychlostní připojení k internetu, nejde ale o klasické internetové vysílání. IPTV putuje po privátní IP síti, která není dostupná široké veřejnosti, ale pouze těm zákazníkům, kteří si ji předplatili. Oproti tomu internetové televizní vysílání, známé například v živém přenosu zpravodajského kanálu ČT 24 na webových stránkách České televize, za IPTV nelze považovat.
Důvod je zřejmý: přes IPTV se šíří televizní programy, které nemohou z důvodu autorských práv uvolnit své vysílání na internet, aby je bylo možné sledovat kdekoli na světě. Veškeré akviziční pořady jako zahraniční filmy, seriály, ale i sportovní přenosy, televize nakupují většinou jen pro území České republiky a proto nemohou volně vysílat nejen přes internet, ale také přes satelit. A podobně jako u satelitu tyto stanice používají kódování a diváci dekódovací karty, tak také u vysílání přes internetový protokol je divák odkázaný na speciální přijímač a dekódovací kartu.
Představa, že každá domácnost s připojením k internetu bude moci využívat IPTV, je tedy mylná. Stejně mylné je ale i očekávání, že služba IPTV bude dostupná všem domácnostem, které už nyní mohou využívat vysokorychlostní připojení k internetu přes ADSL. Dokonce ani klienti Telefóniky O2 Česká republika, bývalého Českého Telecomu, si nemohou být úplně jisti, i když firma slibuje, že do dvou let bude tato služba dostupná v 90 procentech domácností, které nyní využívají její ADSL.
… ale ani o kabelovku
IPTV není ani kabelovou televizí, byť se o ní takto zjednodušeně mluví a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve snaze, aby měla tento druh vysílání regulačně podchycený po provozovatelích IPTV chce, aby se registrovali jako provozovatelé kabelové televize. Zásadní rozdíl mezi IPTV a kabelovou televizí je v šířce pásma, přes které se k zákazníkovi šíří televizní programy. U kabelových sítí je pásmo mnohem širší a umožňuje v jednom okamžiku přijímat všechny nabízené programy (zatímco u IPTV putuje z centrálního DSLamu k divákovi vždy jen jeden).
U klasické kabelové televize přitom divák nepotřebuje žádný speciální přijímač, operátor mu pouze aktivuje zásuvku a propojí ji s televizorem. To platí u analogového vysílání. Pokud jde ale o digitální kabelovou televizi, označovanou také zkratkou DVB-C, u té je nutný digitální set-top-box zapojený mezi zásuvkou a televizorem. Podobné přídavné zařízení je nutné i pro příjem IPTV. U té je ale situace ještě trošku složitější, protože zákazník potřebuje modem napojený na zásuvku, dále set-top-box napojený na modem a zapojený do televizoru.
Na druhou stranu, IPTV nabízí mnohem větší míru interaktivity, kdy si divák může zpětně přehrát televizní pořady vysílané na jakémkoliv programu, objednat a přehrát film z domácí videopůjčovny, nebo si sám sestavit vlastní televizní program. Takové možnosti klasická ani digitální kabelová televize nikdy nenabídne.
ČLÁNKY DO MAILU