Seriál Senzory Martina Malého

Je velmi pravděpodobné, že ani dočasná dominance na trhu nezaručuje, že právě to řešení bude budoucím standardem.

S jakou výbavou se dá postavit řada zajímavých obvodů a konstrukcí a můžete bezpečně udělat začátečnické chyby?

Kdysi jsem si říkal, že by mi na můj občasný typ neurózy mohlo pomoci nějaké IoT udělátko. Jenže zatím mám dojem, že „wearables“ neurózy někdy i podporují.

Hledáte 3D tiskárnu pro začátečníky, na které si ověříte, že vám to fakt půjde? Porozhlédl jsem se v kategorii „3D tiskárny do 200 USD“.

Jestli vývojáři na něco jednou zajdou, bude to na neochotu opustit falešný dojem, že určují směr vývoje ostatních oborů.

V otázce inovací si skoro vsadím na malé firmy, na agilní týmy, startupy a nadšence. O velkých korporacích mám své pochybnosti.

Vždycky jsem říkal, že elektronika a programování je vlastně velice zajímavá a dobrodružná hra. Hrajete vy proti technice, pravidla jsou dána, soupeř je neúprosný a rozhodují jen vaše schopnosti a taktika.

Jaké zajímavé věci můžete momentálně najít na Kickstarteru a Indiegogo? Vítejte u letních tipů na stavebnice, roboty, chytré hodinky a další elektroniku.

U integrovaných obvodů bývalo poměrně běžné, že výrobce svůj čip licencoval dalším výrobcům, kteří ho vyráběli a prodávali pod vlastním označením.

Tentokrát opět o vzdělávání dětí v technických oborech, o tom, jak to jde, když se chce, a taky o tom, proč se nechce…

Pokud jste si postavili nějakou zajímavou elektronickou konstrukci, nestyďte se o ní napsat! Určitě tím inspirujete další lidi k vlastní tvorbě.

Dnes bych se rád podíval na knihu Arduino – Uživatelská příručka, kterou vydalo nakladatelství Computer Press / Albatros Media v roce 2016.

Děti je potřeba nejprve zaujmout, a teprve potom, nad tím zaujetím, budovat nějaké učení a vzdělávání. A nepodceňujte holky!

Každý, kdo nějak koketuje s internetem věcí, narazí po čase na to, že ho nebaví data chytat vlastním skriptem na vlastním serveru.

Nedostatek součástek i tristní přístrojové vybavení vývojářských týmů. To byly potíže, se kterými se v 80. letech potýkali čeští vývojáři prvních mikropočítačů.

Dnes si dovolím být trochu odbornější než jindy a probrat techničtější záležitost.

Internet věcí s sebou nese řadu problémů, a já se domnívám, že právě v této oblasti „řešení problémů“ je spousta příležitostí pro malé firmy.

Pokud přemýšlíte, že vstoupíte na trh s IoT, nemusíte hned vymýšlet meteostanici nebo GPS lokátor.

Už před lety jsem si říkal, že v té záplavě startupových success stories něco důležitého chybí.

Píšou mi lidé, kteří začínají vyvíjet různé systémy a sady a jednotky pro domácí automatizaci, navigaci, pro to či ono, a ptají se mě: Má to smysl?

Už to vypadalo, že kutilové a domácí bastliči odejdou do zapomnění. Ale pak se začalo blýskat na lepší časy.

Dobře, už jsem s tím možná otravný, ale dovolte mi ještě jednou připomenout ZX Spectrum. Pak s tím dám pokoj, slibuju.

Jak chcete prokázat, že výrobce něco blbě navrhnul a osadil šuntem záměrně, s cílem, “aby se to rozbilo a my toho prodali víc”?

Akce, kde se sejdou nadšenci do techniky z řad veřejnosti, baví se o technice a poslouchají přednášky o technice, stále žijí, ale je jich méně a méně.

I mnozí profi vývojáři zjistili, že Arduino je docela zajímavý nástroj pro prototypování a pro rychlé ověření konceptu nějakého zapojení.

Udělat ovládání světla mobilem vypadá hrozně hitech, a přitom je to taková ptákovinka, kterou není problém vyvinout.

Člověk dělá v mládí mnohé pitomosti. Třeba si myslí, že v IT je nejdůležitější programátor a jeho názor… To všechno při vhodné péči časem přejde. Ale některé věci jsou v člověku zažrané víc a napravují se o něco hůř.

Čas od času se mi dostane do rukou nějaká hezká elektronická hračka a já o ní pak rád napíšu.

Čáry máry fuk, elektronika je hotová magie, kámo, a my nedovolíme, aby někdo jen tak zbůhdarma koukal do naší kuchyně!

Ve světě spotřební elektroniky proběhla fáze akceptace důležitosti UX už velmi dávno. Ve světě spotřebitelského IoT nás, mám dojem, stále ještě čeká.