Medián Petra Koubského

Amazon umožňuje stáhnout si úvodní část knihy zdarma, abyste mohli dobře posoudit, co kupujete. A chytrý autor se umí přizpůsobit: není zas tak těžké udělat poutavý začátek.

Před Snowdenovou aférou bylo možné tvářit se, že nevíme, zda nás doopravdy někdo odposlouchává. Dnes nemůže nikdo říci, že neví. Dnes musí takový člověk říci: vím a nevadí mi to.

Přesně to formulovala Lauren Hockenson ze serveru Gigaom: Facebook Paper je Facebook pro lidi, kteří nenávidí Facebook.

Vypadá to jednoduše a také to jednoduché je — pro čtenáře. Z hlediska redakce to znamená změnit priority a pracovat jinak než dosud, nahradit kvantitu kvalitou, mít odvahu.

Internet je plný sekundárních a terciárních byznysů. V některých případech se ale nedaří najít obchodní model prostě proto, že tam žádný není.

Nastává období bilancování, takže jsem sám sobě položil banální, leč nevyhnutelnou otázku: co byla nejdůležitější mediální událost letošního roku

Upozornění: tento text není zcela prost moralizování a sprostých slov. Máte-li pocit, že vám jedno nebo druhé může uškodit, nečtěte dál! Ano, bude to o kauze „Ty vole (…) Mandela.“

Motám se kolem počítačů třiatřicet let. Po celou tu dobu se zájmem pozoruji stálý trend: prostor, který napřed patřil jen odborníkům, se otevírá stále širším skupinám lidí.

Bude-li stahování kriminalizováno, vznikne černý trh s nelegálním obsahem a provozovat jej budou mafie – což zatím nejde, protože v tom nejsou velké peníze.

Podstatou sociálních médií není technologie. Opravdu je pohání a udržuje v chodu naše potřeba komunikovat právě tímto způsobem: nezávazně, dlouhodobě, ve skupinkách, často zdánlivě o ničem.

Skutečným problémem digitálních médií není pirátství, ale převaha nabídky nad poptávkou. Copyright je právně zafixovaný obchodní model. Přestane-li vynášet peníze, přestane o něj být zájem.

Hloupé otázky existují. Existuje strašná spousta otázek, které neměly být nikdy položeny, protože jsou zbytečné a nesmyslné a ano, pitomé.

Média jsou živé organismy. Z toho mimo jiné plyne, že je lze zabít. Bez spokojeného týmu, který je s vedením propojen oboustrannou důvěrou, se dobré noviny dělat nedají.

Kolik skutečného vlivu na arabské revoluce měl Facebook? Hrozí zánik papírovým knihám v důsledku rozmachu elektronických? Dá se spolehnout na „zpravodajství“ na sociálních sítích?

Objektivita i nezávislost jsou nebezpečně měkké pojmy. Kdo se jimi příliš ohání, je podezřelý. Ale přesto většinou dovedeme poznat, kdo se snaží informovat objektivně a kdo ne.

Nemyslím, že se na Twitteru dají vyhrát volby. Ale dá se na něm předvést zhruba něco ve smyslu: víme, která bije a jsme ochotni hrát podle pravidel neutrálního hřiště.

Z filmu Jobs jsem odešel zklamaný a zamyšlený, jenže si nejsem jist, jak ten pocit popsat a zdůvodnit.

Psaného slova je příliš. Dá se snadno vytvářet a šířit. Času na jeho čtení je však stále stejně. Ba dokonce méně, protože přece máme víc rozptýlení, zábav i vážných věcí než kdy dříve.

Svět je digitální a napsali ho programátoři. Žijeme v něm všichni. Jsme čím dál tím víc ovlivňováni způsobem myšlení těch, kdo tvoří kód.

Schopnost lidí efektivně využívat informace je až komicky nízká ve srovnání s tím, jak dobře ty informace umíme produkovat a hromadit. Co se s tím dá dělat?

Vznikala ve stejné době jako moderní věda a moderní technika: počítače, kosmické lety, jaderné zbraně. Reflektuje stejnou realitu jinými prostředky. O co jde?

Vystavit se skutečným informacím často znamená vystavit se věcem, které se nám nelíbí. Ke každé dietě však patří akceptovat i potravu, která nám tak docela nechutná.

Někteří lidé soudí, že povinná četba je zastaralý způsob vyučování. S tím nesouhlasím. Vtip je v tom, jak vybrat ty správné knihy a jak s nimi pracovat.

Každý, kdo píše pro publikum, brzy narazí na klíčovou otázku: jak moc zjednodušovat? Týká se to čehokoli od technických manuálů po poezii.

Svoboda slova je pojem, jemuž lidé s postupující digitální kulturou rozumějí čím dál tím méně. Moje právo na svobodu slova nezakládá nikomu jinému povinnost zveřejnit moje názory.

Velká voda dorazila do médií. Spaste duši, už je to tady! Nabízím několik postřehů k tomu, čím jsme v posledních dnech obklopeni.

Obecně vzato, neexistuje žádný objektivně správný způsob práce se statistikou. Všechno to jsou jen nástroje, které si vybíráme podle toho, jako práci chceme udělat.

Nynější střední a mladá generace má chtě nechtě za úkol vynalézt nové vzorce chování uprostřed informační laviny.

Wired už není manifestem. Těm, kdo s ním vyrostli, je přes 40; to je pozdě na rock'n'roll. Převratné generační časopisy budou vznikat i nadále, ale už možná ne na papíře.

Dnes jsme na tom s fakty lépe než kdykoli jindy v historii lidstva. Takže bychom měli být výtečně informovaní a mít jasno. Což ale nemáme.