E-podpis

Brusel chystá závazné a bezprostředně použitelné nařízení, které by vytvořilo zcela novou a v celé Unii jednotnou právní úpravu elektronického podpisu, elektronické identifikace a autentizace, elektronického doručování, ale třeba i autentizace webových serverů.

K 1.7.2012 nabude účinnosti novela zákona o elektronickém podpisu. Napravuje některé již překonané aspekty, nedomyšlenosti či přímo chyby v legislativní úpravě el. podpisů.  Současně ale přináší řadu nových nejasností i nepříjemných praktických problémů.

Datové schránky mají novou funkčnost, nesprávně prezentovanou jako autorizaci datových zpráv. Ve skutečnosti jde o přidávání dalších časových razítek, s cílem prodloužit možnost ověření platnosti původní značky na datové zprávě.

Ministerstvo vnitra chtělo odložit vydávání nových elektronických občanských průkazů až na rok 2014. Nyní ale připravilo prováděcí vyhlášku, podle které se mají vydávat dle původního plánu, již od 1.1.2012.

Nizozemská certifikační autorita DigiNotar byla kompromitována: útočníkovi, zřejmě z Iránu, se podařilo nechat si vystavit podvodné SSL certifikáty a ty následně i využít. Autorita, jejíž kvalifikované služby využíval i nizozemský egovernment, přišla nejen o svou akreditaci, ale i o celkovou důvěru.

Důvěryhodnost e-governmentu v ČR stojí na hliněných nohou. Je založena v duchu Potěmkinovy vesnice a zásad „security through obscurity“. Nepřináší viditelný prospěch, ale zato značná bezpečnostní rizika.

Dnes se začíná prodávat kniha Jiřího Peterky s názvem Báječný svět elektronického podpisu. Je určena pro lidi, kteří chtějí či musí používat elektronický podpis, chtějí mu rozumět, ale současně nepotřebují být odborníky na kryptografii. K dostání je na stránkách Edice CZ.NIC, a to za cenu 459 korun, respektive 399 korun. Nižší cena platí pro ty čtenáře, kteří si publikaci objednají přes IPv6.

Stará novinářská poučka praví, že končí-li titulek otazníkem, zní odpověď „ne“. Nebudu vás napínat: podle mého názoru dynamické biometrické podpisy nemohou těm založeným na asymetrické kryptografii principiálně konkurovat a konec certifikátů, které všichni známe a milujeme, se rozhodně nechystá.

Česká republika potřebuje vyřešit „dlouhověkost“ elektronických podpisů. Vydá se cestou rozšířených elektronických podpisů a transpozice unijních předpisů, nebo cestou dynamických biometrických podpisů?

Edice CZ.NIC přináší knihu Báječný svět elektronického podpisu, jejíž finální podobu si nyní zájemci mohou zdarma stáhnout. Autorem knihy je Jiří Peterka, který o ní říká: Tato kniha je určena lidem, kteří chtějí (či musí) používat elektronický podpis, chtějí mu rozumět, ale současně nepotřebují být počítačovými specialisty ani odborníky na kryptografii. 

K popularizaci elektronického podpisu má přispět nová kniha Jiřího Peterky, jehož články jistě dobře znáte i zde z Lupy, nazvaná Báječný svět elektronického podpisu. Kniha vyjde v rámci Edice CZ.NIC, v níž vyšla třeba už kniha o IPv6 od Pavla Satrapy. Odborná veřejnost má nyní možnost se k pracovní verzi nové knihy Jiřího Peterky vyjádřit v diskusním fóru. Náměty a připomínky budou zanalyzovány a případně zpracovány.

Kvalifikovaný osobní certifikát České pošty, dnes nejběžnější a nejlevnější kvalifikovaný certifikát pro fyzické osoby, od listopadu zdraží. Zatímco do konce října stojí 158 Kč, od 1.11.2010 vyjde na 330 Kč bez DPH. Naopak se zlevní kvalifikované systémové certifikáty z 2380 Kč na 1490 Kč bez DPH. Důvod? Pravědpodobně konkurenční: v případně osobního certifikátu byla Česká pošta dlouhodobě nejlevnější, nyní dorovnala cenu blízko své konkurenci, systémové certifikáty naopak musela zlevnit. O…

Před třemi lety jsme vás informovali o technologii DKIM, která umožňuje poštovním serverům přidávat procházejícím dopisům elektronické podpisy. Cílem je přispět k ověření důvěryhodnosti elektronické korespondence a poskytnout další informace antispamovým a podobným filtrům. Podívejme se dnes, jakou cestu DKIM od té doby ušel.

Doba platnosti certifikátů, na kterých jsou založeny elektronické podpisy, je zcela záměrně omezována v čase, tak aby tyto certifikáty neplatily  příliš dlouho. Proč je tomu tak a co si počít s dokumentem, jehož elektronický podpis je založen na již neplatném certifikátu? Pokud ho někomu předložíme, musí jej příjemce akceptovat, nebo ho může odmítnout s poukazem na to, že již nemůže provést všechny zákonem požadované úkony, nutné pro ověření jeho platnosti?

Zatímco počty dokumentů konvertovaných z elektronické do listinné podoby rostou jen relativně pomalu, počty opačných konverzí (realizované z moci úřední) doslova explodují. Zřejmě díky exekutorům, kterým přechod na elektronickou formu usnadňuje jejich čím dál tím rozsáhlejší agendu. Jak vypadá správně zkonvertovaný dokument, a jak by naopak neměl vypadat?

Našim úředníkům dosud stačilo uznávat elektronické podpisy, založené na  kvalifikovaných certifikátech od tří tuzemských certifikačních autorit. Nyní ale musí přijímat i podpisy založené na kvalifikovaných certifikátech od zahraničních certifikačních autorit, a to z celé EU. Jak je ale poznají? Podle seznamů TSL!

Dnešní článek Živnostníci žijí v omylu, daně lze podat elektronicky i bez e-podpisu z našeho sesterského serveru Podnikatel.cz se věnuje rozpakům některých živnostníků z elektronického podání daňového přiznání a zároveň vysvětluje, že elektronický podpis není nutný. Lze jej nahradit vlastnoručním podpisem na elektronicky vyplněném a následně vytištěném jednodušším formuláři, který pak stačí třeba poslat klasickou poštou do pěti dnů.

Elektronické podpisy na dokumentech, včetně těch doručovaných skrze datové schránky, ztrácí v čase svou platnost, v závislosti na době platnosti použitých podpisových certifikátů. Ty jsou vydávány nejčastěji na 1 rok. Platnost certifikátu však může být zkrácena ještě dříve, skrze tzv. zneplatnění (odvolání, revokaci). Proč na to musí být pamatováno a jaké to přináší důsledky?

Resort spravedlnosti prý bude včas připraven na datové schránky, hodlá je aktivovat do 23.10.2009. Notářská komora apeluje na řešení deficitu současných elektronizačních procesů, který spatřuje v nevyřešených právních účincích elektronického dokumentu v delším časovém horizontu. Jak přesně proběhla rezignace bývalého náměstka Zdeňka Zajíčka?

Zjistit, komu patří elektronický podpis na dokumentu přijatém skrze datovou schránku, není jednoduché. Z certifikátu, který bývá k podpisu přiložen, se často dozvíme jen jméno a příjmení, což nemusí stačit.  Z konverzní doložky na autorizovaně konvertovaném dokumentu se ale nedozvíme už ani to. Doložka uvádí jen sériové číslo certifikátu a jeho vydavatele.

Elektronický podpis umožňuje spolehlivě detekovat i sebemenší změnu podepsaného dokumentu v elektronické formě, skrze porušení jeho integrity. Zákon však této možnosti nevyužívá a pozměnění dokumentu neřadí mezi překážky autorizované konverze z elektronické do listinné podoby. Brání tedy něco tomu, aby si kdokoli mohl nechat autorizovaně konvertovat jakýkoli padělaný dokument?

Kořenové certifikáty akreditovaných certifikačních autorit, na které se hodláme spoléhat při práci s datovými schránkami, bychom měli získávat jen dostatečně důvěryhodným způsobem. Jaké ale jsou tyto způsoby? A jak provést samotnou instalaci certifikátů, a na co při ní dávat pozor?

Na akci Business Tuesday, věnované datovým schránkám,  zazněla minulý týden znovu teze o tom, že elektronický podpis platí, dokud se neprokáže opak.  Autoři datových schránek již začali řešit problém s externími elektronickými podpisy a rozšiřují výčet formátů, které je možné přenášet uvnitř datových zpráv.

V MS Windows jsou předinstalovány kořenové certifikáty pouze jednoho ze tří tuzemských poskytovatelů certifikačních služeb s akreditací (společnosti I. CA).  A to dokonce tak důkladně, že ve Vistách nejdou ani odinstalovat. Další kořenové certifikáty se ve Windows mohou automaticky instalovat jako důvěryhodné, aniž by se o tom uživatel dozvěděl.

Při vyhodnocování platnosti elektronických podpisů hrají zásadní roli certifikáty. Není ovšem certifikát jako certifikát, a tak ne všem se dá důvěřovat. Proč se v souvislosti s certifikáty hovoří o stromech důvěry, co jsou certifikační autority a jakou roli hraje akreditace, udělovaná certifikačním autoritám ze strany státu?

Standardizace a otevřenost - to jsou dva velké internetové trendy poslední doby. Pomocí sjednocených formátů a postupů a díky vlně otevírání webových služeb pomocí různých API jsou uživatelé i samotné aplikace schopni mezi sebou snáze komunikovat a spolupracovat. Internet tak přestává být nepřehlednou džunglí. Velkou výzvou je sjednocení identifikačních systémů. Pokusů o vytvoření univerzálního internetového pasu však již bylo mnoho, v čem je OpenID jiné? A může uspět?

Stane se Rakousko proslulé nejen vídeňskými řízky, dorty Sacher, ale i svou jedinečnou architekturou e-governmentu? Systémem, který zajišťuje, že jste v databázi každého sektoru vedeni pod jiným klíčem? Představuje vzor pro reformu rodných čísel? Je takový systém dostatečně bezpečný, nebo nikoliv?

Svou představu eGovernmentu na Czech Internet Forum 2006 představila bývalá ministryně informatiky. „Obíhá dokument, ne občan.“ je základní tezí výhod elektronického kontaktu s úřady. Výhody jsou však i na straně samotných úřadů, pro které elektronická forma komunikace znamená zjednodušení a zrychlení práce, řada věcí by dokonce mělo být možné úplně zautomatizovat.

Případ okradených klientů Komerční banky (KB) znovu otevřel diskusi o bezpečnosti internetového bankovnictví. Účty několika klientů KB někdo vykradl na konci letošního července, zneužití zaznamenala i Česká spořitelna (ČS). Obě banky tvrdí, že nedošlo k prolomení vnitřního systému banky, ale že problém vznikl neopatrným chováním jejich klientů, kdy klienti sami neprozřetelně poskytli přístupové údaje podvodníkům.

Společnost GfK Praha nedávno zveřejnila výsledky průzkumu, podle kterého loni nakoupily na Internetu tři miliony obyvatel ČR. Zpráva bohužel neříká, kolik z toho jsou pravidelní a kolik jednorázoví kupci. Nicméně buď jak buď, s dalšími online transakcemi, hlavně s prováděním úředních úkonů, je to dnes v Česku mnohem problematičtější.