Marian Kulhavý (GAPP System): Firmy začaly řešit své finance a privátní cloud je pro ně cesta

S příchodem cloudu to vypadalo, že servery zmizí a všechna data se vypaří do mraků. Proč se to nestalo?

Myslím si, že s cloudem to bylo jako s jakoukoliv jinou novou technologií. Z počátku může vypadat jako odpověď na všechno, všichni o něm mluví a mají nějaký názor, ale vlastně jen velmi málo lidí dokáže opravdu říci, jak cloud funguje a kde jsou jeho silné a slabé stránky. Nejčastěji mají firmy stále svá datová centra a svůj hardware, protože nejsou na přechod do cloudu připraveny, nebo nejsou připraveny aplikace, které provozují. No a poté jsou tu další důvody, jako například obava o zabezpečení dat, požadavky na výkon a latenci, specifické požadavky nějakých systémů na hardware či software nebo regulace.

V neposlední řadě jsou tu i ekonomické důvody, protože cloud je provozní výdaj (OPEX). V krizových dobách mají firmy spíše tendenci investovat (CAPEX), protože to má lepší dopad na jejich výsledovku. Štíhlejší firma bez mandatorních výdajů totiž bývá odolnější vůči nejrůznějším krizím.

Rozhoduje o celé věci jednoduchá ekonomika, kdy si vyberu jednotlivá řešení, která jsou výhodnější?

Myslím si, že by se využití cloudu mělo řídit potřebami organizace a přínosem pokročilých cloudových služeb. Spočítat ekonomickou výhodnost provozování cloudových služeb je velmi ošidné a kalkulaci je dle mého názoru velice snadné „ohnout“ potřebným směrem. V cloudových službách je potřeba vidět příležitosti a přemýšlet nad nimi zdravým selským rozumem.

V čem tedy firmy vidí výhody přechodu do cloudu?

Firmy chtějí využívat všech výhod veřejného cloudu, jako je okamžitá dostupnost, rychlé spouštění služeb, interní účtování nebo automatizace. Chtějí ale zároveň držet data u sebe, proto budují privátní cloudy. To je přesně oblast, kterou umíme pro své zákazníky postavit.

Startup se do cloudu už narodil

Dá se jednoduše říct, jaký typ firem nejčastěji přechází do cloudu?

Je možné definovat určité trendy, které naznačují, jaké typy firem přijímají cloudové služby rychleji než ostatní. Nicméně je důležité mít na paměti, že každá firma je jedinečná a její přechod do cloudu závisí na její konkrétní situaci a potřebách.

Firmy, které obvykle rychleji přechází na cloudové služby, jsou startupy a malé podniky, které často využívají cloudových služeb pro snížení počátečních nákladů na infrastrukturu a zvýšení flexibility a škálovatelnosti. Cloudové služby jim umožňují rychle rozšiřovat a přizpůsobovat se změnám na trhu a také jednoduše využívat veškeré moderní technologie.

Dále to jsou technologické a softwarové společnosti, které zase potřebují škálovatelnost, flexibilitu a chtějí využívat inovativní technologie, což je přesně to, v čem je cloud silný. Podobně firmy s geograficky rozptýlenými pobočkami nebo týmy mohou díky cloudu snadno sdílet data a spolupracovat na projektech napříč různými lokacemi.

Existují i extrémní případy, tedy „všechno dáme do cloudu“ nebo „cloud vůbec nechceme“?

Určitě takové případy jsou a pokud pomineme organizace, které se již v cloudu „narodily“, tak si myslím, že rozhodnutí „migrujeme všechny virtuální servery i všechno ostatní do cloudu“ často vedlo k určité deziluzi z toho, jaké jsou reálné náklady a benefity přesunu do cloudu. Protože pravé výhody nejsou ve využívání cloudu pro běh virtuálních serverů, ale jsou někde jinde.

Právě z důvodu silných stránek cloudu není dobrý ani druhý extrém v podobě tvrdohlavého odmítání, protože se připravujeme o možnosti, jak se posunout a akcelerovat využití moderních technologií pro podporu obchodní činnosti a rozvoje organizace.

Jak se k tomu staví nově vznikající firmy, které nemohou nebo nechtějí příliš investovat?

Zejména u startupů vidíme jednoznačný příklon k adopci cloudových služeb a není se čemu divit, protože právě pro ně jsou vlastnosti cloudu úplně ideální. Typicky těžko na začátku predikují budoucí potřeby, masivní investice do vlastní infrastruktury je pro ně nereálná a pravidlem je využívání moderních technologií. Cloud je pro ně z tohoto pohledu ideální.

Některé společnosti vůbec nemají kapacity na provoz IT. Než aby platily odborníka, který jim zprovozní třeba poštovní server, raději zaplatí za cloudovou službu (SaaS) a nepotřebují nic řešit. Totéž platí i o výrazně složitějších službách třeba pro banky a pojišťovny.

Ne všichni mohou do veřejného cloudu

Které firmy jsou naopak zdrženlivější?

To bývají velké korporace s rozsáhlou vlastní infrastrukturou, které často již investovaly, a jsou proto opatrnější při přechodu na cloudové služby kvůli potenciálním nákladům na migraci a zabezpečení. Bývají to také firmy v regulovaných odvětvích jako je zdravotnictví, finance nebo vládní instituce. Ty mohou mít zákonné nebo regulatorní požadavky, které omezují jejich schopnost používat cloudové služby.

Také to ale mohou být firmy s vysokými požadavky na soukromí a zabezpečení. Některé organizace mohou mít obavy z toho, že přechod na cloudové služby by mohl ohrozit jejich soukromí nebo zabezpečení dat.

Proč se tito zákazníci pevně dál drží svých datových center?

Určitě to souvisí se spoustou faktorů, které ovlivňují rozhodování IT manažerů v rámci jednotlivých firem. Jsou to jak interní, tak externí faktory. Mezi ty interní můžeme zařadit například technologickou nepřipravenost na využití cloudových služeb, nedostatek zkušeností a dovedností zaměstnanců vzhledem k využití cloudových služeb, kulturní a organizační faktory ovlivňující otevřenost organizace k inovacím a změnám.

K externím faktorům pak můžeme zařadit například dostupnost a spolehlivost internetového připojení. I v dnešní době jsou lokality s nekvalitním internetovým připojením, které v důsledku znemožňuje využití cloudových služeb.

Existují také ekonomické faktory ovlivňující chování firem vzhledem k investicím a provozním nákladům. No a v neposlední řadě to může být ovlivněno dalšími organizacemi, které s danou firmou spolupracují v podobě dodavatelů IT technologií a jejich ochotou cloudové služby u konkrétních zákazníků evangelizovat.

Důvod může být ale také bezpečnostně-legislativní. Některé organizace musejí nutně mít svá data na svých serverech a nesmějí je nahrávat do veřejného cloudu. Takové organizace si samy zakazují cloud používat, zejména třeba armáda, bezpečnostní složky státu a zbrojařský průmysl. Ty se bojí napadení veřejných služeb v případě hybridní války, takže pochopitelně raději drží veškeré své IT stranou. Z preventivních důvodů se do cloudu nehrnou ani výzkumné instituce, protože problémy vznikají také na úrovni průmyslové špionáže a patentů.

Jak jsou na tom banky nebo státní instituce?

Banky a státní instituce jsou často opatrnější při přechodu na cloudová řešení, protože tyto mají typicky zvýšené požadavky na zabezpečení, ochranu dat, soukromí a soulad s regulatorními předpisy. Přesto u těchto organizací vidíme využívání cloudových technologii v různé míře již delší dobu. A jsou i takové, které se o to snaží v relativně masovém měřítku. Obecně lze ale říci, že v těchto organizacích, které mají často rozsáhlé IT infrastruktury, je snaha o přiblížení fungování vlastního IT tomu cloudovému. To znamená, že vidíme masivní automatizaci rutinních operací a snahu o budování automatizovaných katalogů služeb.

U státních organizací je dle mého názoru adopce veřejného cloudu omezena regulací, rozpočtovými omezeními a nutností dodržovat zákon o veřejných zakázkách. Proto vidíme spíše snahy o budování privátních cloudů nebo poskytování služeb z pozice státních cloudových poskytovatelů.

Hybridní přístup kombinuje výhody

Znamená to, že správná cesta je zase někde uprostřed?

Asi neexistuje žádný paušální návod na správnou cestu, každá firma si způsob využití cloudových služeb musí najít sama. Jako i u jiných technologií je potřeba u cloudových služeb využívat jejich výhody, které za mne zahrnují zejména možnost využití moderních technologií a služeb s vyšší přidanou hodnotou nativně poskytovaných v cloudovém prostředí – včetně dnes hodně skloňované umělé inteligence a strojového učení. Zaměstnanci se pak nemusejí trápit tím, jak takové služby interně vybudovat, ale řeší rovnou to, jak je využít co nejefektivněji.

Velkou výhodou může být placení pouze za odebírané služby a možnost flexibilní konzumace služeb a pokrytí nárazových potřeb. Nesmíme zapomenout také na globální přítomnost cloudových služeb a dosah poskytovaných služeb. To může hrát významnou roli při usnadnění spolupráce a přístupu na služby z libovolného místa.

Právě pro tu jednoduchou možnost, jak využít inovativní technologie, jsou cloudové služby velkou příležitostí pro akceleraci digitální transformace. Organizace by se tak podle mého názoru měly připravit na možnost efektivního a bezpečného využívání cloudových služeb v kombinaci s vlastní infrastrukturou.

To znamená, že ideální cestu vidím v hybridním přístupu, který umožní organizaci využít cloud jako akcelerátor digitální transformace. Cílem pak je, že interní IT funguje jako hybridní cloud a kde to dává smysl, je možné využívat služeb veřejného cloudu.

Mění se přístup firem v posledním roce, kdy jdou ceny obecně nahoru?

V posledních letech nás potkalo několik nepříjemných šoků, počínaje vyčerpáním výrobních kapacit jako čipy, paměti a síťové prvky. Chybějící fixace cen energií u některých poskytovatelů způsobila skokovou změnu ceníků a vedla k migracím mezi cloudy nebo do vlastních datacenter. Ceny hardware ale postupně přestaly stoupat a naopak nyní klesají, což je způsobeno vzpamatováním dodavatelských řetězců a zároveň nasycením IT trhu. To může podporovat další migrace na vlastní řešení.

Z dlouhodobého hlediska je ovšem zajímavější, že firmy začaly v tomto období více přemýšlet nad financováním svého IT a přecházet z mandatorních výdajů na investice. Zároveň je celé prostředí ovlivněno válkou na Ukrajině a snaží se připravit na další případné šoky.

Je to tak jednoduché, že cloud automaticky rovná se levnější řešení?

Obecně se určitě nedá souhlasit s tím, že by cloud byl levnější. Navíc si myslím, že pokud někdo proklamuje jako jediný důvod paušální migrace do cloudu snížení nákladů, pak to není zdravé rozhodnutí.

Vždy záleží na tom, co do kalkulace na obou stranách rovnice započteme a jaké služby v cloudu využíváme. Pokud si zákazník například vezme virtuální servery, které provozuje u sebe na svém hardware a jedna k jedné je migruje do veřejného cloudu, určitě to není cesta, jak ušetřit. Naopak je to cesta, jak se po roce či dvou s velkou deziluzí z cloudu vracet zpět.

Kombinace vlastního a cloudového řešení

Dá se dobře kombinovat vlastní řešení a třeba krátkodobé zapojování cloudu?

Možné to je, ale je potřeba se na to připravit a není to vždy bez investic. Vždy záleží na konkrétních aplikacích které chceme takto škálovat a jejich připravenosti na hybridní model provozu. Obecně to ale možné je a určitě to může být jeden z modelů využití cloudových služeb.

Ideální je, když je vlastní IT na úrovni zralosti běžné ve veřejném cloudu. V takovém stavu je vše organizováno formou služby v servisním katalogu a je pak už jen dalším krokem některé tyto služby spustit zároveň v cloudu a rozšířit je.

Může cloud dobře fungovat v režimu záložního řešení?

Ano, cloud může být dobrým řešením pro zálohování a scénáře obnovy po havárii. Je možné využít jeho vlastností a geografického oddělení od produkčního datového centra zákazníka. Příprava takového řešení a konceptu vytvoření záložní lokality v cloudu může být také skvělým vstupním bodem pro adopci cloudových služeb. Pracovníci organizace díky tomu získají zkušenosti a znalosti potřebné k většímu využívání cloudových služeb a organizace si ověří finanční model a reálné náklady spojené s využíváním cloudových služeb.

Jak je na tom cloud co do spolehlivosti proti vlastnímu řešení?

Řešit spolehlivost jednotlivých komponent je dle mého názoru zavádějící. Co by měli IT manažeři řešit, je celková spolehlivost poskytovaných služeb, kterou ovlivňuje celá řada faktorů, a výpadek hardware serveru nebo diskového pole typicky není tím, co nejčastěji způsobí výsledný výpadek provozu.

V obou případech, vlastní infrastruktury i cloudu, je důležité koukat na celek a vnímat reálné možnosti jednotlivých technologií. V případě vlastní infrastruktury je potřeba řešit věc komplexně od napájení a vybavení datových center přes hardwarové a softwarové vrstvy až po samotnou aplikaci a její konektivitu k uživatelům. U cloudových služeb je potřeba mít reálná očekávání dostupnosti jednotlivých služeb, a slepě nepředpokládat, že cloudová instance je nativně nepřetržitě dostupná a že o zálohování se postarají moji přátelé „SeTo“ a „Samo“.

Je důležité navrhovat řešení s ohledem na cílovou dostupnost služeb a zabezpečit je přiměřeným způsobem. Jak cloudová řešení, tak vlastní infrastruktura nabízejí dostatek možností pro dosažení požadované spolehlivosti a dostupnosti. Klíčem je vědět, jak tyto možnosti efektivně využít.