Akademické a vědeckovýzkumné sítě (NREN – National Research and Educational Networks) v současné době připojují jednak své členy (kde se roční poplatek většinou počítá nezávisle na spotřebovaných službách) a jednak nezávislé organizace (jež platí většinou na základě odebraných služeb). Samozřejmě financování NREN má svá specifika. Záleží na tom, jak je taková síť postavena. Například v USA síť Internet2 slouží pouze provozu mezi účastníky (připojenými organizacemi), zatímco provoz do komerčního světa jde mimo tuto NREN. Naproti tomu evropský systém národních států a financování přístupu na Internet vede k tomu, že připojení účastníci používají své přípojky jak pro styk mezi sebou, tak pro přístup k Internetu. Tak je tomu i v ČR na síti TEN-155 CZ.
Evropský (ale i asijský) model vychází z toho, že velká část provozu je transkontinentální provoz, přičemž pronájem kapacity v podmořském kabelu patří k nejdražším elementům připojení.
Oproti komerčnímu modelu vychází model zpoplatňování NREN především z následujících faktů:
- Stát podporuje kooperaci mezi jednotlivými připojenými subjekty.
- Stát podporuje využívání vysokorychlostních technologií pro připojení těchto sítí.
- Na síti kromě vědeckovýzkumného existuje běžný provoz, o který „se starají“ hlavně studenti.
- Provozovatelé sítí nedokáží efektivně rozlišit mezi vědeckovýzkumným a běžným provozem, především z organizačních důvodů.
Některé problémy jsou však blízké i provozovatelům komerčních sítí – například cena za jeden směr přenosu (zahraničí) výrazně převyšuje cenu přenosu v jiném směru (například připojení do vlastní sítě nebo do peeringového centra NIX.CZ).
Komerční ISP tento rozpor řeší (pokud ho vůbec řeší) rozdílným zpoplatňováním přenesených dat, což má prohibitivní dopad na využívání služeb. Proto takový model není pro NREN vhodný.
Česká síť NREN – TEN-155 CZ, provozovaná sdružením CESNET, se snažila s tímto problémem vyrovnat několika způsoby.
Do léta roku 2000 byla cena za připojení volena účastníky na základě dvou kritérií – přístupové rychlosti; peak rate (PR) a tzv. Average Rate Limit (ARL), jež vyjadřoval osmihodinový průměr přenesených dat účastníka (viz Průběžná zpráva řešení výzkumného záměru za rok 1999. Tento model měl motivovat účastníky k využívání vysokorychlostních přípojek, ale zároveň mít prohibitivní charakter na celkový objem spotřebovávaných dat. Předpokládal zároveň určitou kvalifikovanost účastníků při výběru správných hodnot, jak v oblasti PR, tak v oblasti ARL. Bohužel se předpoklad kvalifikovanosti účastníka ne vždy ukázal jako reálný a připojené organizace, tlačeny svými nízkými příjmy (mluvíme o vědeckovýzkumných organizacích) při zachování PR snižovaly ARL až na úplné minimum. Díky tomuto faktu se potom průměrné rychlosti připojení mohly pohybovat až v řádech bytů za sekundu, což je hranice, při které není zabezpečen ani základní provoz síťového prostředí.
Proto byl od července 2000 nasazen nový způsob výpočtu ceny, který výše uvedená omezení ruší. Účastník se může do TEN-155 CZ připojit libovolnou rychlostí (v závislosti na lokálních podmínkách a ceně za telekomunikační trasu) a při provozu v NREN není nijak omezen. Tak je zabezpečena možnost komunikace nejvyššími rychlostmi mezi připojenými účastníky a zabezpečeno efektivní prostředí pro provoz experimentů. Veličina, dle které účastník platí poplatky, je zahraniční provoz. Účastník si zaplatí libovolnou hodnotu a v případě přetížení zahraničních okruhů je mu jeho rychlost připojení na tuto hodnotu omezena. Tím je zabezpečena maximální efektivita prostředků vynaložených na zahraniční datové okruhy. Pro omezování datového provozu jsou využívány mechanismy QoS nad rodinou protokolů TCP/IP.
Analogií takové služby může být v komerční sféře například dělení na Standard a Premium IP službu. Jedná se v podstatě o tentýž mechanismus, jaký v sobě obsahuje Frame Relay nebo ATM. Výhodou uvedené služby je potom její integrovanost do protokolu TCP/IP. Je jen otázkou času, kdy k nám uvedené služby dorazí také obalené komerční nabídkou ISP.
ČLÁNKY DO MAILU