Je třeba přiznat, že i ISP mají důvod na výměnné systémy nevražit. Každý ISP nějakým způsobem modeluje chování zákazníků (i když mnohdy pouze intuitivně) a donedávna byl typickou aplikací WWW. Většina klientů (navíc pouze v době fyzické přítomnosti u počítače) nahrála pár desítek kilobajtů a pak dlouho četla stažené texty. Takové chování rozhodně nezatěžuje páteřní sítě a externí datové spoje ISP na maximum. Díky tomu má ISP menší náklady.
Bohužel pro výměnné systémy výše uvedené chování neplatí. Klienti běží permanentně a co je horší, uživatel si během pár sekund může naklikat stahování tolika souborů, že zatíží svoji přípojku na celý den dopředu. Navíc, protože poslech hudby nepotřebuje znalost cizích jazyků, neplatí, že velká část provozu teče přes lokální výměnné (peeringové) centrum, jakým je v České republice NIX.CZ.
Sami ISP až doteď bránili soukromí svých uživatelů a bez soudního příkazu neumožňovali přístup k datům o uživatelích či o jejich přístupech. Kromě podnikatelské etiky jim v tom zamezoval i prostý fakt, že ISP s pověstí, že nadstandardně spolupracuje s policií i s nahrávacími společnostmi, by nastal odliv zákazníků. Nicméně se některým ISP a nahrávacím společnostem v USA podařilo nalézt společnou platformu. Nahrávací společnost poskytne ISP IP adresy a čas, kdy z nich byla nabízena nelegálně hudba a ISP následně pošle výhružný dopis klientům, kteří v dané době dotyčnou adresu používali. Není jasné, zda již došlo k nějakým dalším aktivitám (například odpojování zákazníků), zato se na tyto ISP snesla vlna nevole, ve které bývají často uváděni jako ti, kteří špiclují zákazníky.
Špiclování zákazníků rozhodně není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. ISP mají možnost sledovat ve svých sítích jen velmi málo. Platí to zvlášť pro ty, kteří provozují sítě vysokorychlostní. Jakékoliv sledování potřebuje dostatečnou výpočetní kapacitu, kterou ISP nedisponují. Pokud je v sítích ISP nějaká předimenzovanost, je v kapacitách okruhů. Sledování datového toku z jedné IP adresy je možné (i díky tomu, že lze přesměrovat konkrétní adresy specifickou cestou), nicméně i úvaha, že by ISP (s velmi napjatým rozpočtem) vynakládal prostředky na něco, co mu nic nepřinese, odporuje zásadám kapitalismu.
Pokud ovšem budeme chtít sledovat datové toky v celé síti, stojíme před neřešitelným problémem. Ukládat přenášená data v páteřní síti je prakticky vyloučeno (v reálném čase máme problém s průchodností případných diskových serverů) a pro dávkové ukládání nám chybí mezipaměť. Kompletní datový tok ISP ze sítě nezíská.
Je možné získat ze směrovačů seznam zdrojů, cílů a portů (číslo, které s velkou pravděpodobností určuje síťovou aplikaci) – je to jakási analogie seznamu volaných čísel z vyúčtování telefonní služby. Ale i dostupnost takového výpisu je omezena. Aktivní prvky ISP sice dokáží uvedená data zaznamenat, nicméně přenos dotyčné tabulky ze směrovače (například ve formátu netflow) na místo zpracování je věc, která ve většině sítí není z důvodu nízkého výkonu směrovače reálná. Navíc směrovače v gigabitovém prostředí nejsou schopny dodat uvedený seznam kompletní – dodávají pouze statistická data (sleduje se pouze cca 10 procent času).
Pokud se vrátíme zpět k problému likvidace výměnných systémů, ISP mají přímější a levnější cestu k zablokování uživatelů než náročné a legislativně vratké sledování jejich provozu. Jak už bylo zmíněno výše, každá aplikace má charakteristický provoz na konkrétním portu. Zablokováním tohoto portu dokáže ISP zamezit funkčnosti dotyčné aplikace (měnit porty v klientské aplikaci nebo rozeběhnout tzv. portmapper je věc, kterou 99 procent uživatelů nezvládne). Toto řešení s sebou nese několik nevýhod. Běžný zákazník pravděpodobně použije svoji nejsilnější zbraň a odejde k ISP, který dané porty neblokuje (seznam takových ISP rozšíří velmi rychle šuškanda). Dalším problémem je, že takové chování odporuje duchu Internetu – tím je end-to-end konektivita. Už dnes, v době hloupých udělátek, jako je překlad adres (NAT), se dostupnost koncových stanic velmi snížila a pokud má Internet zůstat použitelný (a nedegradovat na „skříňku postavenou na televizním přijímači“), je třeba jakékoliv překračování pravidel vážit na laboratorních vahách.
Kromě blokování navíc existují i subtilnější nástroje, které umožní vyřešit ISP problém s kapacitou, aniž by musel nějak omezovat klienty. Nicméně jejich popis je nad rámec tohoto článku.
Pointa? Pokud by se ISP snažili zlikvidovat výměnné systémy, budou sami proti sobě. Užívání těchto aplikací (ať již děda Napster, Kazaa, Direct Connect či jakákoliv další) je užíváním Internetu, což je něco, na čem je postaven byznys ISP. Je hloupé myslet si, že ISP si budou bourat vlastní živobytí jen proto, že pár křiklounů z nahrávacího průmyslu není schopno vytvořit obchodní model, který by byl něco novějšího než prodej černých vinylových kotoučů. ISP budou i nadále dělat to, co umí nejlépe – tj. poskytovat připojení, aniž by se šťourali v datech klientů.
Pokud ovšem seznam vámi nabízených skladeb může stáhnout libovolný uživatel Internetu, může to udělat i protipirátská divize nahrávací společnosti. Proto rozhodně není k zahození zásada, že výměnné aplikace, stejně jako zbytek aplikací, má smysl používat pouze v souladu se zákonem.
ČLÁNKY DO MAILU