Je to takový nekonečný koloběh: když nejznámější sdílecí server pod tlakem majitelů autorských práv zpřísní své podmínky, brzy se vynoří jiný, který podobná omezení zatím nemusí respektovat a uživatelé se přesunou o dům dál.
Jakmile tedy Uloz.to začalo nabízet vydavatelům, distributorům či nakladatelům nástroje k jednoduššímu mazání pirátských souborů, a ti je začali důsledněji využívat, bylo jen otázkou času, kdy se vynoří nějaký nový projekt, který se bude na vzniklé situaci snažit vydělat a nasytit poptávku lidí, kterým „zkrocené“ Uloz.to přestalo vyhovovat.
Server Datator.cz je docela klasické „úložiště dat“ – vytvoříte si účet a můžete sem uploadovat své soubory a pak je sdílet s ostatními nebo si stahovat ty jejich. Zdarma si tady ovšem registrovaný uživatel může stáhnout jen soubory do 10 MB, za jakékoli megabajty navíc se platí. A lidé tady samozřejmě – podobně jako na Uloz.to – sdílejí také pirátské kopie filmů, hudebních alb nebo e-knížek.
Služba se pohybuje tradičně na hraně zákonů, které stanoví, že provozovatel nemusí automaticky prověřovat legálnost uživatelského obsahu, takže musí copyrightem chráněná díla odstranit, až když prokazatelně ví, že uživatel, který je nahrál, k nim nemá autorská práva. Úložiště se proto většinou úzkostlivě snaží nedat žádnou záminku k obvinění, že copyright úmyslně porušují.
Filmové novinky ke stažení
Proto docela překvapí, když jednoho dne v mailové schránce objevíte nevyžádaný mail s předmětem „Vlk z Wall Street – a další žhavé filmové novinky ke stažení“. Zpráva pak drze láká na nedávno premiérované snímky a obsahuje přímé odkazy ke stažení, kromě zmíněného Vlka například:
**Rivalové**
**stahujte zde <http://www.datator.cz/soubor-ke-stazeni-rivalove-rush-2013-akcni-cz-dabing-dvdrip-avi-19328.html?d=488951100d&utm_source=emailcampaign3&utm_medium=phpList&utm_content=textemail&utm_campaign=Vlk+z+Wall+Street±+a+dal%C5%A1%C3%AD+%C5%BEhav%C3%A9+filmov%C3%A9+novinky+ke+sta%C5%BEen%C3%AD> **
Jde tedy o odkaz na soubor, u kterého se dá s pravděpodobností blížící se 100 % pochybovat o tom, že by k jeho umístění na web měl právo kdokoli jiný než oficiální distributor.
Pro jistotu jsme se ale zeptali a odpověď je jasná: „Práva k film Rivalové (Rush) jsme dosud poskytli pouze společnosti O2 Telefonica. Nikdo jiný není tedy oprávněn film nabízet ke stažení nebo streamování přes internet. K tomuto filmu vlastníme výhradní práva pro ČR a SR včetně české verze a českých titulků,“ potvrdil Lupě Jan Rubeš z distribuční firmy Bioscop.
Odstraněný partner
Jak se může stát, že reklamní mail na Datator obsahuje přímé odkazy na pirátsky sdílený obsah?
Tento email vidím poprvé a velmi vám děkuji, že jste mi jej zaslal. Podařilo se zjistit, že email byl zaslán uživatelem, který se registroval jako partner,
reaguje na dotaz Ondřej Mikšík, jednatel firmy MIGHTY BUSINESS s.r.o., která Datator provozuje.
„Tohoto partnera jsme již ze systému definitivně odstranili a nadále s ním nechceme a nebudeme jakkoliv spolupracovat,“ dodává dále s tím, že soubory z dotyčného e-mailu byly okamžitě ze serveru smazány.
Vysvětlení „to ne my, to třetí strana“ samozřejmě můžete či nemusíte věřit. Datator stejně jako většina dalších úložišť opravdu provozuje affiliate program, ve kterém svým partnerům dává kredity za to, že si jimi uploadované soubory někdo stáhne. A skutečného autora reklamního spamu jde jen těžko odhalit.
Otázka, kdo rozeslal dotyčný e-mail, ale vlastně nakonec není tak důležitá. Stejně jako je Datator jen jednou z mnoha podobných služeb. Jejich existence ale názorně demonstruje dvě mnohokrát potvrzené pravdy:
1. Krocení serverů nic neřeší
Když je třeba i částečně „zkrocen“ jeden zdroj pirátských filmů, rychle jej nahradí zdroj nový, nezkrocený. Ne že by se z Uloz.to přes noc stalo zcela čisté úložiště ryze soukromých souborů, ale rozhodně se změnilo. Zkuste si na něm vyhledat třeba výše uvedený film Rivalové. V době psaní tohoto textu na Uloz.to nebyla ani jedna pirátská kopie, kdežto hledání na Datatoru nabízelo výběr mezi celkem 23 soubory v různých jazykových verzích a kvalitách. Zkrotí někdo časem i Datator? Pokud ano, vsadím se, že za pár týdnů vznikne další podobný server.
(Mimochodem – ono vlastně není moc jasné, kdo přesně za službou Datator stojí. Podle obchodního rejstříku firmu, která jej provozuje, vlastní třiadvacetiletá Nela Schejbalová, která eseróčko se základním kapitálem 200 tisíc Kč koupila koncem loňského roku za 18 900 Kč. Původně šlo o tzv. ready made firmu, kterou za účelem prodeje vytvořila společnost Simpleoffice. Kontakt na majitelku nám Ondřej Mikšík neposkytl s tím, že jde pouze o investorku. Jen těžko se ale dá uvěřit tomu, že by nezkušená „investorka“, která firmu koupila za 19 tisíc, byla schopná sama financovat provoz filesharingové služby. Ve společnosti má prý podíl také pan Mikšík a žádný další subjekt v ní nefiguruje. Věřte si, čemu chcete.)
2. Platit je normální
Lidé, kteří si stahují pirátské kopie, jsou evidentně ochotní za stahování filmů platit. Zatímco na Uloz.to si uživatelé připlácejí za „nadstandard“ v podobě rychlého stahování, Datator na to jde trochu jinak: pokud si nekoupíte kredity, nestáhnete nic nad 10 MB. Stažení jednoho filmu v základní kvalitě (tedy cca 800 – 900 MB) vás přitom na obou serverech vyjde na přibližně 30 Kč a ještě vám nějaká data zůstanou.
Neznám žádné důvěryhodné statistiky, ale z příkladů ze svého okolí si dovolím odhadnout, že průměrný uživatel je ochotný za stahování z úložišť zaplatit třeba i několik stovek korun měsíčně. Vydat podobnou částku za nákup v iTunes nebo ve Voyu by mu ale nejspíš připadalo nepatřičné – placení za filmy (či obecně za obsah) prostě většina internetové populace podvědomě pokládá za něco nepřirozeného.
Platit za data či přístup k nim je ale normální a všichni jsme na to zvyklí – ať už své peníze posíláme provozovatelům wi-fi, ADSL, kabelovkám nebo mobilním operátorům. Připojení nebylo – na rozdíl od obsahu – nikdy zadarmo. Úložiště navíc používají klasické obchodnicko-psychologické triky: přikupování kreditu po malých desetikorunových částkách zákazníka bolí určitě méně než 179 Kč za jeden lístek do pražského mlutiplexu.
Mimochodem – právě kina ukazují, že toto „placení za formu (přenos dat) místo za obsah (filmy)“ není výmyslem digitálního světa a může fungovat. V multiplexu dnes přece už platíme spíš za formu (velké plátno, prostorový zvuk, 3D obraz…) než za obsah (film). Kinaři (ne ovšem všichni) museli svůj přístup změnit kvůli hned dvěma hrozbám – nástupu televize a pak příchodu internetu.
Připočtěte k tomu ještě další výhody úložišť, zejména okamžitou dostupnost filmů a také výběr snímků, který je na rozdíl od českých iTunes nebo Voya násobně vyšší. Filmy jsou navíc dostupné krátce po premiéře, kdy jsou nové a mluví se o nich, většinou včetně (amatérských, ale dostačujících) českých titulků.
Výhodná spolupráce?
Úložiště tedy vlastně představují příklad jednoduchého a docela funkčního obchodního modelu, jehož prostřednictvím se dá na distribuci filmů na internetu vydělat. Reagují na poptávku zákazníků, nabízejí srozumitelné rozhraní (všechny filmy dostupné na jednom místě prostřednictvím jednoduchého vyhledávání) a vybírají za to peníze. K platbám za data (nebo za rychlost stahování) si ještě přičtěte výnosy z reklamy a je jasné, že tady jde o velmi slušné sumy.
Je samozřejmě bez debat, že původ filmů (a dalšího obsahu) na úložištích je dnes velmi problematický. A je samozřejmě logické, že se filmovým studiím či distributorům nelíbí, že peníze za ně inkasuje někdo jiný. Méně logické už ale je, že se nesnaží obchodní model úložišť okopírovat (byť to samozřejmě není tak jednoduché), nebo se s nimi prostě domluvit na oboustranně výhodné spolupráci.
Výsledkem jsou jednak polovičaté projekty odsouzené předem k bezvýznamnosti, a jednak to, že si filmaři nechávají peníze vydělávané na stahování filmů protéct mezi prsty. A českým uživatelům dál nezbývá než čekat na příchod služeb typu Netflix nebo Hulu, které tuhle logiku už dávno pochopily.
ČLÁNKY DO MAILU