Režisér Robert Sedláček se v poslední době spíše musí bránit zlým jazykům, kteří zpochybňují jeho nárok na medaili za zásluhy a opovrhují jeho „mikinovou provokací“ při samotném ceremoniálu udílení státních vyznamenání. Sedláček se však s kolegy Radimem Špačkem, Bohdanem Slámou a scénáristou Zdeňkem Zapletalem snaží provokovat i úplně jinak. Podzimní pondělky na České televizi patří jejich novému seriálu Život a doba soudce A. K.
Třináctidílný seriál je z hlediska české produkce posledních let poměrně nezvyklým úkazem. Téměř na první pohled je zřejmé, že má mnohem větší ambice než běžné „vztahové“ či „kriminální“ seriály. Ambice je tu však hned v několika formách. Ostatně k tomu svádí i název, který sice odkazuje ke slavnému westernu s Paulem Newmanem Život a doba soudce Roye Beana, má však podtrhnout záměr tvůrců podat zprávu nejen o životě konkrétního člověka, ale i o jeho (tedy naší) době.
Hlavní hrdina je obvodní soudce (David Švehlík). Je to však zejména člověk. Třicátník z lepší rodiny, který má vše (skvělé vzdělání a kulturní přehled, malé letadlo, sportovní vyžití, nádherný studený byt, peníze), ale přesto či právě proto není spokojen a neustále se hledá. Je sice téměř vždy nad věcí, přesto si uvědomuje, jak prázdný je jeho svět. Velmi oduševněle a často cynicky komentuje vnitřním hlasem svá soudní jednání (AK: „Je vůbec možné, aby měl soudce čisté svědomí?“). Zároveň však bojuje s osamělostí a trápí se svou společenskou odpovědností. Ještě chladnější než jeho soudní síň je však vztah jeho rodičů, místopředsedy ústavního soudu (Jiří Bartoška) a prominentní advokátky (Daniela Kolářová). Tyto figury doplněné ještě o soudcovu bývalou múzu (Zuzana Norisová), múzu budoucí – jeho psychoterapeutku (Jitka Čvančarová) a nejlepšího kamaráda, suverénního a na pravidla nedbajícího policisty (Marek Daniel zde jen vzdáleně připomíná Tondu Blaníka) vykreslují naší „postmoderní“ dobu. Právě kamarád policista vystihuje tuto linii, když jednou poznamená: „Tys měl vždy talent víst prázdný řeči, co dobře zněj.“
Tvůrci dobu soudce A. K. vidí jako rychlou, neosobní a často nespravedlivou. Snaha podchytit vyprázdněnost hodnot je zde zcela patrná (vtipný je např. rozhovor okradeného soudce probudivšího se na skládce s bezdomovcem na parkovišti moderního chrámu konzumu – blízkého hypermarketu). Vyrovnání s minulostí a hledání hlubších hodnot symbolizuje i kriminální linka vydírání, kterému A. K. čelí.
Jako kulisa k této velké ambici slouží české soudnictví. Zde však tvůrci trochu naráží. Obraz soudnictví působí do jisté míry jako Potěmkinova vesnice. V nálezu ústavního soudu (I.ÚS 517/10 ze dne 15. 11. 2010) o poskytování informací o členství soudců v KSČ se mimo jiné praví, že „relevantní je nejen veřejný zájem na existenci personálně a profesionálně nezpochybnitelné justice, ale i na tom, zda se tak jeví“. V tomto ohledu dělá seriál soudnictví dobrou službu. Soudce A. K. je na první pohled kompetentní a nesmírně své případy prožívá. Pokud rozhoduje o určení otcovství, neváhá sám téměř vyšetřovat, neustále filozoficky přemítá nad důvěryhodností jednotlivých důkazů a nakonec vždy rozhodne spravedlivě.
Dokonce je možné tvrdit, že seriálový hrdina je českým vyobrazením Dworkinova soudce Herkula. Americký právní teoretik Ronald Dworkin používá tohoto imaginárního soudce jako obraz filosofujícího právníka, který je vybaven nadlidskými schopnostmi, chytrostí, dovedností a bystrostí. Herkules sice respektuje obecné předpisy i dřívější soudní rozhodnutí vyšších soudů. Právo jako takové pro něj však představuje uskupení principů, jež poskytují nejvhodnější ospravedlnění právního řádu jako celku. Postava soudce Herkula má sloužit k pochopení toho, co účel zákona a principy vyžadují v oblasti obtížných případů. S těmi se právě často setkává soudce A. K. (nebo se mu to alespoň zdá).
Proč je to však Potěmkinova vesnice? Jednak se v seriálu objevují až tragikomické odborné přehmaty. To, že se soudí podle „starého“ práva, které bylo platné do konce roku 2013, je ještě možné přejít (ve sporech bude účinné často ještě dlouho). Je to však škoda, jelikož veřejnost dostává vlastně již zavádějící informace. Za největší prohřešek bývá označováno, že se soudce A. K. střetl v soudní síni se svojí matkou jako zástupkyní jedné ze stran. Skutečně, taková situace je absurdní a soudce by se měl pro takový případ přirozeně vyloučit (jako to neudělala soudkyně Langerová ve známé kauze tykadlového řidiče). Na druhou stranu je pochopitelné, že tvůrci potřebovali takový oslí můstek pro další dějové zvraty. To, co je však například neodpustitelné, je, že soudce s oblibou poučuje každého svědka (dokonce i znalce!), že bude vyslýchán jako účastník řízení, což nemá žádné opodstatnění.
Soudcům se seriál může líbit, hlavní hrdina je sice nešťastný a věčně pochybující, je však také „cool“ a to ve všech směrech. Běžný divák však nabude falešnou představu o fungování justice. Advokáti jsou zobrazeni jako nevrlí a vždy ochotně připravení ohýbači pravdy, kteří navíc dle jednoho z vnitřních monologů hlavního hrdiny berou minimálně čtyřikrát tolik co on. Realita však může být na okrese právě opačná. Ve skutečnosti také často soudce nemá čas ani prostor se stranám věnovat tak, aby jejich práva nebyla poškozena a je to právě advokát, který zde slouží jako záruka právního státu. Ostatně právě čas je patrně hlavním nešvarem našeho soudce. A. K. řeší každý případ na třech či čtyřech jednáních. V reálném světě by to bylo několik let. Zve si svědky postupně, důkazy se doplňují do poslední chvíle, koncentrace řízení neexistuje. Vyslechne svědky, pak teprve káže opatřit listiny, které již mohly být na stole od prvního okamžiku. Je jasné, že tento model je opět částečně nutný pro dramatickou linku seriálu stejně jako „námitky“ roztodivných advokátů. V praxi by však byl A. K. neoblíbeným jak u svých kolegů (zvládl by násobně méně práce než oni), tak u stran, které by čekaly mnohdy na poměrně banální rozhodnutí celé věky.
Závěrem je však nutné snahu tvůrců ocenit. Ač staví Potěmkinovu vesnici, může se jim výpověď o dnešním světě přeci jen podařit poměrně dobře. Žijeme v době bohaté na kvalitní hluboké seriály (namátkou House of cards, Homeland, Newsroom atd.), Život a doba soudce A.K. je krokem tímto směrem, cesta je však ještě velmi dlouhá a trnitá.
Život a doba soudce A. K.
- Režie: Robert Sedláček, Radim Špaček, Bohdan Sláma
- Scénář: Zdeněk Zapletal
- Hrají: David Švehlík, Daniela Kolářová, Jiří Bartoška, Jitka Čvančarová, Marek Daniel a další.
- Česká televize, 2013
ČLÁNKY DO MAILU