V pondělí jsem na webové stránce Softwarových novin, kam chodím takřka výhradně za komentáři Petra Koubského (kterého si velmi vážím pro jeho inteligentní žurnalistiku), narazil na článek nazvaný Čtyři ocenění pro Softwarové noviny. Toto ocenění však image oblíbeného měsíčníku rozhodně nevylepšuje, spíše naopak.
První věta anotace říkala: „Ve druhém ročníku soutěže Zlatý středník získaly publikace nakladatelství Softwarové noviny čtyři ocenění.“ I pomyslel jsem si, vida, vida, nějaká nová časopisecká soutěž, kterou neznám a kde si magazíny Inside a Softwarové noviny (dále jen SN) dopřály vítězných vavřínů…
Hned následující věta však přinesla rozuzlení: „Publikace Katalog řešení a služeb AutoCont (zákazník AutoCont CZ, a.s.) získala Certifikát vysoké profesionální úrovně, publikace Digivize (zákazník Olympus C&S, s.r.o.) získala Certifikát profesionální úrovně,“ atd. Suma sumárum SN vydaly již na 50 marketingových publikací pro nejrůznější české ITC firmy.
Asi teď ode mne očekáváte, že se postavím do role bezúhonného moralisty, jenž se bude spravedlivě rozhořčovat nad tím, jak je eticky neúnosné, aby nakladatelství vydávající oborové tituly zpracovávalo marketingové materiály pro firmy, o nichž píše a které u něj nakupují inzerci. A měl bych setsakramentsky pravdu.
Poučení je však tentokráte třeba hledat jinde. Podobných laciných, moralizujících glos můžete najít v denním tisku desítky a stovky. Sám si vždy kladu otázku, kolik z těchto „kazatelů“ je skutečně eticky na výši a kolik by se jich v podobné situaci zachovalo stejně, kdyby měli příležitost zhřešit. Sám sebou si nejsem dvakrát jistý.
ČLÁNKY DO MAILU