Začátkem letošního roku mi na WhatsAppu přistála zpráva z hongkongského čísla. Její autor se představil anglickým jménem, říkejme mu John. Poslal odkazy na několik mých článků věnujících se tchajwanským investicím a projektům kolem čipů a polovodičů v Česku. V další zprávě stálo, že moje novinařina v čipové oblasti je velmi respektována a že by daná osoba chtěla začít spolupracovat: „Rád bych se dozvěděl více o evropském čipovém projektu. Byla by to placená práce.“
Hned mi došlo, že to nebude jen tak. Rozjel jsem několik měsíců trvající konverzaci, abych si udělal obrázek. Johna jsem se nejdříve zeptal, co přesně by potřeboval. Velmi se zajímal o aktivity tchajwanské společnosti TSMC v Drážďanech, kde začíná stavět továrnu za 10 miliard eur. Dále ho zajímala návaznost na aktivity v Česku. Časem toho bylo ještě více.
K tomu je nutný kontext. Čipy jsou klíčová součást ekonomiky a geopolitiky dneška. Tchaj-wan hlavně díky TSMC a ekosystému kolem dominuje jejich špičkové zakázkové výrobě. Jak mi například během návštěvy Tchaj-peje řekl ministr zahraničí Joseph Wu, pokud by došlo k narušení tchajwanské produkce, znamenalo by to ekonomickou katastrofu pro celý svět. Evropská továrna TSMC vznikne v Německu. Česko ale ze spolupráce s Tchaj-wanem rovněž bude těžit, čemuž se dlouhodobě i skrze cesty na Tchaj-wan věnuji.
V Brně se rozjíždí tchajwanskou vládou placené centrum pro výzkum a vývoj moderních čipů, což by na Moravu v budoucnu mělo přivést i tchajwanské firmy. Ostrovní asijská země u nás rovněž bude platit dvě centra v Praze. Na ČVUT vzniká vůbec první mezinárodní školicí centrum Tchaj-wanu na čipy a na Karlově univerzitě se bude zkoumat odolnost dodavatelských polovodičových řetězců, mimo jiné vůči vlivům Číny. TSMC také chce z Česka udělat dodavatelskou základnu pro projekt v Drážďanech. Projektů je více včetně čipových stáží nebo investic tchajwanského státního fondu do českých startupů.
Česká republika je rovněž součástí bývalého východoevropského komunistického bloku, z něhož roste největší centrum pro polovodičovou produkci na starém kontinentu. Prim hraje východní Německo, také Česko je ale díky Onsemi, která v Rožnově pod Radhoštěm chystá expanzi výroby za 46 miliard korun, nebo brněnským firmám kolem elektronových mikroskopů, silnou zemí. V celé Evropě se rozjíždí projekty za skoro tři biliony korun.
A pak zde jsou sankce, jež vůči Číně několik posledních let zpřísňují Spojené státy. Ty asijskou zemi odstavily od možnosti vyrábět nejmodernější čipy či nakupovat technologie pro takovou produkci potřebné. Čína v masivní míře mobilizovala vlastní výzkum a vývoj, kde zaznamenává slušný pokrok (dokáže například vyrábět čipy pomocí vyspělé 7nm technologie, což žádná evropská firma neumí). Součástí mixu osamostatnění se na Západu je ale také rozsáhlá průmyslová špionáž nebo přetahování odborníků – včetně pokusů získat Čechy.
Koupím vaše informace
Zájem Číny o dění u nás a v našem regionu je tedy enormní. Johna jsem se proto zeptal, pro koho informace chce. Uvedl, že pracuje pro Belt and Road Chamber of Commerce, což má být obchodní komora sídlící v Hongkongu. Její členové, kterých má být velký počet, prý mají zájem obchodovat a investovat v Evropě, takže potřebují mít dopředu dobré informace.
„V oboru technologií jste nejcennější novinář v Česku. Koupím od vás vaše novinky a nasdílím je členům komory jako obchodní tajemství,“ snažil se John zahrát na ego. Lichotky a vyvolání pocitu důležitosti jsou poměrně častou metodou, jak potřebnou osobu získat na svoji stranu.
Belt and Road, který má Komora v názvu, je projekt čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v češtině označovaný jako Pás a stezka, případně jako Nová hedvábná stezka. Propagátorem Pásu a stezky byl bývalý prezident Miloš Zeman a jeho okolí.
Představa čínského vládce byla, že skrze masivní investice, půjčky a podobně v Evropě, Africe a Asii vybuduje infrastrukturu, která bude sloužit mezinárodnímu obchodu, ale také čínským zájmům. Mimo jiné se ukázalo, že Čína uvrhla zejména africké státy do nesplatitelných dluhů a převzala kontrolu nad klíčovými aktivy, jako jsou přístavy nebo železnice. Někde je Belt and Road relativním úspěchem.
Jak jsem psal v reportáži, v Evropě například Čína v rámci Belt and Road získala slavný řecký přístav Pireus a další infrastrukturu, než začali politici a bezpečnostní složky větřit problémy. Evropská unie dnes čínské investice a akvizice prověřuje, což už vedlo k několika zastaveným transakcím, mimo jiné v oblasti čipů. Evropská komise posuzuje také vstup Arabů do české PPF Telecom Group. Mechanismu prověřování zahraničních investic využívá i Česká republika.
V rámci EU se nyní s Čínou hodně druží Maďarsko, v zemi za desítky miliard dolarů staví továrny výrobci elektromobilů či baterií. Mimo EU jde zejména o Srbsko.
Získat detaily o Belt and Road Chamber of Commerce, jejímž jménem John vystupoval, je obtížné. Oslovení analytici zabývající se Čínou uvedli, že se Pásem a stezkou zaštiťuje řada organizací a neziskovek, protože to jednu dobu bylo trendy. A také tyto organizace mají sloužit jako nástroj k získávání informací a podobně. Podle Sinopsisu byla komora založena několik bohatými lidmi z Číny a jejím účelem je podpora vládní politiky Pásu a stezky.
Co ti vaši politici
Má komunikace s Johnem tedy probíhala opatrně. Snažil jsem se tvářit jako potenciální zdroj, který toho dost ví, občas vypustí náznaky a může být užitečný, zároveň jsem ale nesděloval nic citlivého.
John se neustále vyptával na Tchaj-wan v Česku, čipy, TSMC nebo politiky s tím spojené. Připomeňme, že nejenom polovodičové aktivity s Tchaj-wanem řeší předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS), místopředseda senátu Jiří Drahoš (za STAN), prezident Petr Pavel, náměstek ministerstva průmyslu Petr Očko a řada dalších osob.
John svůj zájem začal rozšiřovat a zajímat se i o více politická témata. Například o to, zda někdo z Česka a Evropy poletí na inauguraci nového tchajwanského prezidenta. Důvodem údajně mělo být to, že se při podobných akcích domlouvají obchody a že by jeho komora něco takového ráda věděla. Dodejme, že Čína považuje Tchaj-wan za vzbouřeneckou kolonii, které všemožně vyhrožuje a dělá vojenská cvičení hrozící násilným převzetím ostrova či jeho blokádou. O tuto část země se tedy zajímá nejenom kvůli čipům.
John například zpozorněl, když jsem začátkem května publikoval zprávu, že Jiří Drahoš letí na Tchaj-wan a vezme s sebou delegaci na prohloubení čipové spolupráce. Chtěl vědět detaily a jména účastníků. Jelikož s Drahošem letěli zástupci ministerstev a představitelé tuzemských univerzit a vědy, jistě šlo o zajímavé cíle. (Výprava už proběhla a registrovala zájem tchajwanských firem jít do Česka.)
„Potřebuji jména členů delegace a co nejpodrobnější program cesty. Téma a důvod návštěvy jsou rovněž důležité,“ urgoval John.
To už bylo v době, kdy chtěl přesunout komunikaci z WhatsAppu na Signal. Tam dodal, že mu mohu nabídnout cenu, za jakou jsem tyto informace ochotný poskytnout. Urgoval, ať to vyřešíme co nejdříve, protože jakmile se informace stanou veřejnými, ztrácí na hodnotě.
Částky, jaké se za podobné informace platí, se mi nepodařilo zjistit. John sám od sebe cifry neházel a já se nechtěl napřímo ptát – kdyby „náhodou“ části konverzace někam bez kontextu unikly a já v nich vypadal jako úplatný pisálek, co si čínskému špionovi říká o juany. Poté jsem konverzaci utlumil, i když John ještě nějaké pokusy vyvinul.
Jste gentleman
Po čase mi na Signalu přistála zpráva od účtu s asijským ženským jménem a profilovou fotografií. Osoba se mne začala vyptávat, zda se jmenuji Peter a zda jsem turistický průvodce. Když jsem řekl, že nikoliv, „asijská dáma“ se omluvila za kamarádku Lindu, která jí prý asi dala špatné číslo. Pak přišlo pár lichotek, že jsem gentleman, když tento omyl velkoryse přecházím a tak dále.
Následně se tato osoba začala vyptávat, zda žiji v Praze, že se tam chystá na dovolenou a jestli bych jí neposkytl nějaké tipy, kam se podívat. Zeptal jsem se, co by dáma chtěla vidět a kdy do Prahy dorazí. Tím výměna zpráv skončila a zase se ozval John s tím, že je se mnou těžká komunikace a že by si chtěl zavolat kvůli navázání obchodního partnerství.
Témat k řešení by jistě bylo dost, do Česka teď létají tchajwanské delegace kvůli dodavatelskému řetězci TSMC a příchodu čipových firem. Pokračuje i politická družba.
Johnovi jsem se také naschvál v červnu letmo zmínil, že nebudu nějakou dobu na příjmu, protože letím pracovně do Asie. Byl jsem zvědavý na reakci. Samozřejmě ho velmi začalo zajímat, jestli opět letím na Tchaj-wan (byl jsem v Jižní Koreji, mimo jiné kvůli čipům). Na to jsem neodpovídal. John se znovu ozval v létě s tím, jaká moje cesta byla.
Čínský špion opět velmi zpozorněl před pár dny, když jsem se vrátil z Drážďan ze zahájení stavby továrny TSMC. Akce se zúčastnili ředitel této firmy C.C. Wei, šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen, německý kancléř Olaf Scholz a kapitáni evropského průmyslu včetně šéfů hlavních evropských polovodičových firem jako Infineon, Bosch, NXP Semiconductors nebo ASML.
John chtěl opět navázat spolupráci s tím, že mám do problematiky dobrý vhled. Opět jsem se zeptal, co přesně chce a jak by spolupráce měla vypadat. „Nejdříve bychom nastavili základní spolupráci pro vybudování důvěry. Dále bychom vám nastavili dlouhodobé úkoly využívající vaše zdroje. A za třetí bychom vás pozvali k účasti na důležitých akcích,“ shrnul.
Toto sdělení bylo doplněno informací o projektu ohledně TSMC, Tchaj-wanu a České republiky s tím, že bych se na něm měl podílet s dalšími třemi „konzultanty“. Prý bych měl dodat doposud nepublikované informace.
Ani první, ani poslední
Bezpochyby nebudu jediný, koho John a jeho společníci zkouší v Česku oslovit. Bezpečnostní a zpravodajské služby před podobnými čínskými aktivitami na našem území varují dlouhodobě. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) například v roce 2022 vydala studii, v níž Čínu označuje za bezpečnostní riziko pro českou vědu a zdejší vědce před spoluprací s čínskými partnery varovala. Stejně tak se Čína zaměřuje na kybernetické útoky.
S jiným špionem z Číny jsem se ostatně setkal už v minulosti. Ozval se mi zástupce jisté čínské firmy, jestli bych nezašel na kávu. Tam mi vyprávěl, jak u něj ve firmě čtou mé články mimo jiné průběžně informující o vzniku a fungování nových výzkumných a vývojových center zahraničních IT společností na našem území.
Dotyčný mě požádal, zda bych mu nepřipravil seznam zejména západních IT firem, které u nás takové R&D mají, a nepřipojil k tomu podrobnosti o aktivitách. Když jsem se ho zeptal, k čemu něco takového potřebuje, odvětil, že jeho firma rovněž zvažuje založení vývoje v Praze a že si mapuje trh. Řekl jsem mu, že si na to může najmout analytické společnosti nebo oslovit CzechInvest, na což reagoval vykrucováním. Poté už se nikdy neozval.
Chci odebírat newsletter
ČLÁNKY DO MAILU