Většina sítí založených na WiFi funguje na buňkovém principu, kdy centrální přístupový bod zprostředkovává připojení všem stanicím v dosahu a body dohromady tvoří jakousi plástev – analogicky s GSM sítí. Propojení těchto přístupových bodů je řešeno různě – nejlevněji vychází spojit je stejnou technologií, druhý extrém představuje vyhrazené optické vlákno.
Nekritičtí obhájci dokonce považují WiFi za funkční mobilní sítě čtvrté generace, které poskytují služby dříve než sítě generace třetí (založené například na UMTS). Pravdou je, že WiFi sítě sice disponují kapacitou, které budou sítě 3G jen obtížně dosahovat (11 Mb/s na médiu), nicméně UMTS sítě jsou budovány na poněkud robustnějších základech.
WiFi samozřejmě není vrcholem dokonalosti (jako ostatně žádná lidmi produkovaná technologie) a hlavní výhrady směřují k zabezpečení proti zneužití. Přestože nová zařízení disponují podporou 128 bitového šifrování protokolem WEP (Wireless Encryption Protocol), principy zabezpečení WiFi nejsou dobré.
Další a možná největší výhrada je směřována k faktu, že pásmo 2,4 GHz je na exponovaných místech (například okolí prakticky veškerých výškových budov v centru Prahy) vyčerpáno a rušení je natolik silné, že je možné budovat pouze vnitřní pokrytí. Zarušení pásma je přitom dynamické a závisí na chování všech subjektů, které ho využívají. Spoj, který ještě včera perfektně fungoval, si dnes nemusí ani škrtnout, protože některý z provozovatelů otočil anténu.
WiFi sítě dnes slouží především ke dvěma účelům. Jako korporátní sítě a jako veřejné přístupové sítě k Internetu. Ponechme stranou korporátní sítě a zaměřme se na přístup k Internetu.
Jistého křížence mezi korporátními sítěmi a sítěmi pro přístup k Internetu představují sítě provozované na vysokých školách, či obecně na akademické půdě. V ČR je pravděpodobně největší pokrytou prostorou areál Masarykovy Univerzity v Brně. Výhody pro vysokou školu jsou evidentní.
Jednak umožní studentům, aby se připojili prakticky na všech místech, která jsou v areálu dostupná (kdo nesurfoval z notebooku na kolenou na WC, není správným studentem informatiky), a tím maximalizuje potenciál prostor, které provozuje.
Druhým hnacím motorem je potřeba zabezpečit pracovní stanice pro přístup k agendám školy (nejen k Internetu jako takovému) pro všechny studenty. Protože prostředky školy jsou velmi omezené, vždy se v kritických časech tvoří fronty studentů lačných zápisu do nového ročníku. Cena pořízení jednoho uzlu bezdrátové sítě zhruba odpovídá ceně jednoho počítače. Počet studentů, kteří se vlastními prostředky připojí, se však počítá na desítky. Notebook sice není zadarmo, ale překvapivě vysoké procento studentů vlastní nějaký ten kousek (i když třeba z druhé ruky).
Další nekomerční aktivitou, která se zaměřuje z velké části na bezdrátový přístup k Internetu, jsou komunitní sítě. Komunitní síť je budována na nekomerční bázi, kdy jedinci s dostatkem prostředků a know-how budují sítě, do kterých se mohou připojit libovolní uživatelé vybavení bezdrátovými koncovými zařízeními. Taková síť může fungovat s vlastní právní subjektivitou, ale i bez ní. Příkladem takové sítě je v ČR CZFREE.NET, která operuje na území Prahy. Nicméně téměř každá metropole vyspělého světa disponuje takovou sítí – pro informace o ní použijte Google, hledejte „Wireless“ a jméno města.
Komunitní sítě umožňují sdílení souborů, poskytují také platformu pro hraní her, případně provoz dalších aplikací, nicméně většina uživatelů lační po přístupu k Internetu. Kouzlo komunitní sítě spočívá ve dvou axiomech, které výrazně snižují cenu přístupu k Internetu.
Prvním z nich je, že cena internetové konektivity nestoupá ani zdaleka s kapacitou. Takže pokud se jeden panelák dohodne na nákupu 2 Mb/s připojení, rozhodně nebude platit 30× tolik co za 64 Kb/s. Jistě, v případě paneláku v ČR dnes jen obtížně najdete dostatek lidí ochotných spolupracovat, nicméně v rámci pokrytí jedné bezdrátové buňky bude hledání snazší.
Druhým axiomem je fakt, že dnes je cena za IP konektivitu prakticky nulová. Pokud se podíváme na almužnu, kterou ISP dostávají od telekomunikačních operátorů jako provizi za komutovaný Internet či porovnáme-li velkoobchodní ceny telekomunikačních okruhů s cenami za Internet prostřednictvím týchž okruhů, dostaneme opravdu nízké rozdíly. V přístupu na Internet tedy platíme především poslední míli, telekomunikační spojení mezi námi a ISP. V komunitní síti máme toto spojení ovšem zadarmo. Potenciál k využití tu tedy je – a je na každém, jak ho využije :-)
V dokončení se podíváme, jak fungují komerční bezdrátoví ISP.
Autor si uvědomuje, že článek nepostihuje celou problematiku a s některými vývody je možné polemizovat. Většina zjednodušení byla zvolena pro snazší pochopení problematiky.
ČLÁNKY DO MAILU