Kalendáře
Google Calendar
Oblast kalendářů si svým charakterem o převedení do webové podoby přímo říká – kde jinde už je více potřeba univerzální dostupnost z jakéhokoliv počítače a možnosti sdílení? Z velkých portálů se o nějaký sofistikovanější systém zatím pokusil pouze Google a subjektivně tento pokus hodnotím poměrně zdařilý. Google ve svých službách nejvíce sází na jednoduchost a přehlednost a nejinak tomu je i v Google Calendar, který plně využívá možností AJAXu. Každý uživatel si může vytvořit několik vlastních kalendářů, stejně jako si přidat další od jiných lidí. Jednotlivé kalendáře jsou potom barevně rozlišeny. Můžete tedy ve svém „diáři“ mít jednou barvou svůj osobní kalendář, jinou barvou kalendář zápasů svého oblíbeného fotbalového klubu, kalendář státních svátků a třeba kalendář své manželky, chcete-li být neustále informován.
Své kalendáře můžete sdílet dvojím způsobem. Buď s konkrétní osobou, nebo s kýmkoliv. Jednotlivci mohou mít jeden ze čtyř typů práv. První možností je znát pouze informace o tom, kdy máte volno nebo jste zaměstnán, bez dalších detailů. Dále mohou mít právo prohlížet si detaily jednotlivých položek, provádět editace, či dokonce dále upravovat, kdo má právo kalendář vidět. Pokud se rozhodnete sdílet kalendář s kýmkoliv, máte dvě možnosti – ukazovat pouze údaje o volném a zaneprázdněném čase, nebo i detaily. Při veřejném sdílení je váš kalendář volně dohledatelný a každý si jej může přidat ke svým kalendářům. Svůj existující kalendář z jiné aplikace můžete importovat ve formátech iCal nebo CSV. Naopak pokud ke svému kalendáři nechcete nebo nemůžete přistupovat prostřednictvím webového rozhraní, můžete využít XML, iCal a dokonce HTML exportu. Díky tomu lze Google Calendar použít třeba pro kalendář akcí na aše webové stránky. Kalendář lze také samozřejmě vytisknout.
Zajímavou funkcí je „Quick Add“, tedy zjednodušená metoda přidávání nových událostí. Místo vyplňování celého formuláře by prostě mělo stačit napsat: „zítra 19:00–21:00, večeře v Potrefené huse“ a Google by si to měl sám správně přelouskat. Ačkoliv to docela funguje (a určitě by nebylo těžké naučit se to používat tak, aby to fungovalo vždy), tahle funkce si mě příliš nezískala a radši si nové věci přidávám klasickou cestou. U událostí si kromě obvyklých položek jako čas, místo, popis můžete také nastavit čas připomenutí. Připomínání probíhá například pomocí emailu, ve Spojených státech a řadě dalších zemí (pravděpodobně včetně Polska) funguje i zasílání SMS zpráv. Kromě toho také můžete rozeslat pozvánky až stovce hostů. Pořádáte-li třeba grilování, vyplníte emaily hostů, kterým je zaslána pozvánka. I pokud sami Google Calendar nepoužívají, získají odkaz na zvláštní stránku oné události, kde navíc mohou přidávat komentáře. Vzhledem k integraci se seznamem kontaktů v Gmailu je tato funkce zvláště zajímavá pro uživatele toho freemailu.
30 Boxes
Asi nejoblíbenějším „alternativním“ webovým kalendářem jsou 30 Boxes. Jeho uživatelské prostředí, připomínající Apple, je také přehledné a poměrně jednoduché. Celá služba se vlastně skládá ze tří částí – z WebTopu, samotného kalendáře a To-do listu. WebTop je jakýsi pokus o webový desktop, který by měl fungovat jako vstupní brána při zapnutí počítače. Pomocí jakéhosi integrovaného „miniprohlížeče“ si uvnitř prostředí WebTopu můžete otevřít jakoukoliv stránku, nějaké podstatné funkce, které by uživatele přiměly něco takového používat, však scházejí. Samozřejmě se asi jedná jen o první verzi, ale třeba YouOS se obdobný nápad daří realizovat o mnoho zajímavěji.
To-do list je jednoduchý, což ovšem nijak nepoškozuje jeho použitelnost. Klíčovou částí 30 Boxes je ale samozřejmě kalendář. Ten má každý uživatel pouze jeden. Události se do něj zapisují podobně jako do Google Calendaru – i 30 Boxes dokáže z vašich údajů poznat, co je čas, co je datum atd. Ke každé události lze připojit pozvánky, pokud však adresát 30 Boxes také nepoužívá, obdrží prostě jen detaily události, tedy neexistuje žádná zvláštní stránka, kde by o ní mohl diskutovat či potvrdit svou účast. Samozřejmě lze i sdílet kalendáře se známými. Každý uživatel má svou osobní veřejnou stránku, kde může uvést informace o své osobě – kontakty, odkazy na fotky z Flickru atd. Sdílet svůj kalendář můžete dvěma způsoby – buď vše, kromě položek označených jako soukromé, nebo jen události s určitým štítkem. To do jisté míry nahrazuje nemožnost vytvářet více kalendářů – část věcí budete sdílet s kolegy z práce, část s kamarády, část s manželkou. 30 Boxes také nabízejí řadu možností exportu, do iCal, CSV, ISV, jako RSS či ve speciálních tvarech určených třeba pro MySpace. HTML podoba exportu však není příliš přehledná, jedná se jen o výpis blížících se událostí. Jako kalendář na webové stránky proto není úplně ideální.
CalendarHub
CalendarHub je také poměrně pěkná aplikace. Jeho kvalitu však poněkud snižuje zdlouhavější práce s ním – možná si na to však člověk zvykne. Ostatně již přidávání události je otázka vyplnění velkého množství políček formuláře. Pravda, většina z nich umožňuje pokročilé funkce a vyplňovat je není nutné, ale přesto chybí nějaká jednoduchá cesta à la Google Calendar či 30 Boxes. Na druhou stranu si můžete nastavit i takové detaily, jako je opakování události každou druhou neděli v měsíci. Příjemné je, že v CalendarHubu si můžete kromě svého hlavního kalendáře vytvářet i jakékoliv další a s vlastním nastavením sdílení. Sdílení je možné buď skupinové, nebo veřejné. Veřejně sdílené kalendáře jsou volně dostupné, takže si například můžete najít kalendář portugalských státních svátků. Navíc si můžete přidat jakýkoliv kalendář ve formátu iCal, který je na internetu dostupný – tedy třeba i z jiných webových kalendářových služeb. Importovat i exportovat můžete kalendáře ve formátech iCal a CSV. Kromě toho je možné publikovat kalendář v HTML – respektive je vygenerována volně dostupná adresa kalendáře, kterou můžete odkazovat na svých stránkách apod. Zvláštností je desktopový klient (používající Javu), díky kterému můžete se svými kalendáři pracovat i mimo webové prostředí.
Kiko
Okolo této služby bylo nedávno pěkně rušno. Její tvůrci totiž usoudili, že v této oblasti začíná být příliš plno, a rozhodli se proto věnovat novým projektům. Kiko proto dali do otevřené dražby na aukční server eBay s tím, že v případě neúspěchu prodeje ji prostě ukončí. Nakonec vše dobře dopadlo, Kiko bylo koupeno za 258 100 dolarů kanadskou společností Tucows a bude dále pokračovat.
Kiko má především velmi jednoduché a příjemně použitelné uživatelské rozhraní, do jisté míry podobné Google Calendaru. K dispozici je pouze jeden kalendář, vynahrazeno to ovšem je přítomností nálepkování. Pro přidávání nových událostí je k dispozici „chytrý“ formulář, který si je schopen zadaná data sám přelouskat. Kiko pracuje podobně jako Yahoo Mail s panely, což je velice praktické, pokud se chcete rychle vrátit někam jinam a mít přitom vše po ruce – při přechodu z panelu na panel se stránka nenačítá znovu a údaje vložené do nějakého formuláře zůstávají zachovány.
Importovat (stejně jako exportovat) lze kalendáře pouze ve formátu iCal, na druhou stranu si v prostředí Kiko můžete zobrazovat i jakýkoliv jiný kalendář v tomto formátu dostupný na internetu. Sdílení však není vyřešeno příliš kvalitně. Svůj kalendář můžete zpřístupnit všem, nebo jen lidem ve vašem seznamu kontaktů (ovšem všem, co v něm jsou), podobně lze nastavit i každou jednotlivou událost. Stejně jako v Google Calendaru má každá položka v kalendáři svou adresu, a může tedy posloužit jako místo k domluvě nějaké akce – k tomu také slouží komentáře.
Kecálkové
ICQ2Go
Zatímco webmaily používá velká většina uživatelů, webové verze instant messengerů nejsou vůbec běžné. Pro české uživatele bude jistě nejzajímavější ICQ2Go. Pro ICQ existují rovnou dva webové klienty – starší v Javě a novější ve flashi. Osobně nemám desktopový klient ICQ příliš v oblibě, proto se mi osekaná webová verze zdá být téměř lepší náhradou. Samozřejmě řada funkcí byla na webu vynechána, nevadí-li vám ale chybějící tučňácí kulečník, neměli byste nic zásadního postrádat – snad až na historii chatu. Samozřejmě chybějí také věci jako audiochat, konference a přenos souborů. Jinak ovšem ICQ2Go vypadá jako klasický kecálek – aplikace vyskakuje do nového okna, takže i vypadá jako klasické IM.
Gmail Talk
Uživatelé Google Talku mohou využít integrované IM funkce v Gmailu. Funguje samozřejmě pouze textová komunikace, všechny doplňující funkce jsou neaktivní – přes web si nezatelefonujete. Historie chatování je však ukládána. Včlenění do Gmailu je docela šikovné a logické, pokud je váš protějšek zrovna online, zvolíte často jednoduchou zprávičku přes kecálka namísto emailu. Je ovšem škoda, že Google tuto funkcionalitu nenabízí také jako samostatné řešení. Gmail je příliš velké a komplikované místo pro IM, pokud by někdo chtěl webovou verzi používat delší dobu, dokonce třeba celý den, určitě by pro něj bylo použitelnější rozhraní více imitující desktopové kecálky podobné ICQ2Go. Google před časem koupil a uzavřel službu Gtalkr (respektive zaměstnal jejího tvůrce), což byl poměrně populární AJAXový klient pro Google Talk. Časem bychom se tedy mohli dočkat dalších vylepšení.
eBuddy
Prostřednictvím eBuddy se můžete přihlásit ke všem v Americe významným IM sítím – MSN, Yahoo a AIM. Samotný klient není ničím příliš zajímavý a je doslova nacpaný otravující reklamou. eBuddy funguje i jako notifikátor nových emailů.
meebo
Program meebo je určen pro uživatele AIM, MSN, Yahoo i Jabberu (tedy též Google Talku) a má dokonce i počeštěnou verzi. Narozdíl od eBuddy nevyskakuje do nového okna, ale kecálek se na stránce otevře jako javascriptový plovoucí objekt. To je poněkud nepraktické, zvláště vzhledem k tomu, že zbytek této stránky není vůbec ničím vyplněn – člověk má zbytečně otevřené celé okno prohlížeče. Prostředí meebo je zcela bez reklam. Chatování jinak probíhá zcela klasicky, zajímavostí je možnost konferencí.
ILoveIM
Do třetice přístup k sítím MSN, AIM a Yahoo nabízí služba nazvaná ILoveIM. Služba neobsahuje reklamu (uvnitř klientu), starší verze se otevírá ve vyskakujícím oknu, nově testovaná verze (zatím jen pro MSN) funguje podobně jako meebo.
Doplněk, nebo náhrada?
Řada tvůrců webových kancelářských aplikací tvrdí, že jejich cílem není přímo konkurovat desktopovým balíkům, ale spíše se snaží o vyplnění některých mezer, které desktopové aplikace už ze své podstaty nemohou vyplnit samy. Nedomnívám se, že by tomu tak bylo. Jistě, ve většině oblastí jsou webové ekvivalenty někde na úrovni aplikací z Windows 3.11. Internetové aplikace ovšem mají výhodu prakticky nepřetržitého vývoje, nové verze se neobjevují jednou za několik let a vzhledem k jinému obchodnímu modelu (který ovšem zatím není příliš jasný) nemusí každá nová verze být revolucí, která by zákazníky přinutila ke koupi. Díky tomu nemusejí být nacpané novými, často nesmyslnými funkcemi, jen aby se nová verze nějak lišila od té staré. O jejich úspěchu namísto toho rozhoduje použitelnost – méně je někdy více. V některých oblastech již byly vyvinuty takové nástroje, které se s desktopem mohou směle měřit (zejména email, kalendáře), jinde každému z konkurentů ještě nějaký ten krůček chybí.
Nemyslím si, že by v blízké době mohly být webové balíky alternativou pro společnosti a organizace. Připojení k internetu stále není takovou samozřejmostí jako třeba přívod elektřiny a těžko si představit, jak celá firma přestane pracovat v případě jeho výpadku. A důvěra ve skladování citlivých souborů kdesi v dáli na cizích serverech a často i v cizí zemi je oprávněně malá. Pro domácí uživatele se však jedná o levnou (bezplatnou) alternativu, která disponuje specificky internetovými funkcemi, jako je sdílení, publikování a spoluvytváření, a má navíc šanci porazit desktopové aplikace i v použitelnosti. Jsem naprosto přesvědčen, že používat webmail je pro běžné uživatele nejen jednodušší, ale také celkově pohodlnější a rychlejší než jakákoliv desktopová náhrada.
NetJaxer
Jednu věc je ale ještě třeba překonat. Uživatelé musejí získat pocit, že webová a desktopová aplikace je vlastně něco v podstatě stejného. Web pro většinu lidí stále znamená statické, převážně textové stránky, něco jako interaktivní časopis. Představa, že bych uvnitř okna prohlížeče měl mít otevřené nějaké aplikace a pracovat s nimi, je zvláštní. Některé segmenty – které se na webu vyskytují již dlouho – se jeví úplně přirozené, příkladem budiž ten webmail. Ale Word, Excel a Powerpoint a třeba i PhotoShop? Ne, představa, že píšu nějaký dlouhý strukturovaný text v prohlížeči, je prostě podivná.
Pokud trpíte stejnými pocity jako já, zkuste NetJaxer. Tato jednoduchá utilita zcela stírá rozdíly mezi webem a desktopem. Pomocí NetJaxeru můžete umístit na plochu, do nabídky Start a na spodní lištu pro rychlé spouštění programů ikonku jakékoliv webové stránky. Tu si můžete buď manuálně určit, nebo se sama vytvoří podle favicony oné stránky. To však není úplně celé – kromě toho se tyto aplikace mohou otevírat v okně prohlížeče se skrytými všemi nabídkami a lištičkami. Nebudete věřit, jak takovéto dvě banální věci změní váš pohled na webové služby. Najednou se už nejedná o stránky, ale aplikace. A pokud si porovnáte Excel a třeba Zoho Sheet nebo Google Spreadsheets, už se nejedná o příliš vzdálené služby, které je nesmysl srovnávat. Dokonce se, alespoň ti s méně výkonnými počítači, zamyslíte nad tím, proč vám Excel nabíhá půl minutu, zatímco jeho webový ekvivalent je otevřen prakticky okamžitě. NetJaxer vám umožní vidět, jak daleko už migrace z desktopu na web pokročila.
ČLÁNKY DO MAILU