Vyjděte z cíle, aneb poklesky autorů

Zní to možná paradoxně, ale psát se můžete naučit teprve psaním. Nežli jsem se stal redaktorem Lupy, neměl jsem ani tušení o tom, čeho jsme my, autoři — renomované nevyjímaje — někdy schopni. Většinu stylistických zvěrstev zahladí ještě před vydáním editor, ale přesto se tu a tam podaří nějakému blábolu proplížit až do ranního vydání. Nejpravděpodob­nějšími kandidáty na úspěšný únik jsou parazitní slova.

Máme je všichni. Parazitní slova nám pomáhají získat čas při mluveném projevu, v psaném textu ale žádný čas na rozmyšlenou nepotřebujeme. Parazitních slov je nepřeberné množství, často se rekrutují z přídavných jmen, ukazovacích zájmen, příslovcí a částic: prostě, zkrátka, jednoduše, optimální, takže, tedy nebo tento. Když text dostane do rukou redaktor, začne všechna parazitní slova bez milosti mazat — společnou vlastností slovních parazitů totiž je redundatnost; věta dává smysl i bez nich.

Cožpak o to, parazitní slova se jednoduše vyškrtají, větší starosti má ale redaktor z nadužívaných a opakovaných slov:

vypadají optimisticky, ovšem při bližším prozkoumání … volající nic nepozná, ovšem pro ADSL … není mnoho, ovšem Český Telecom … z minulých zkušeností je ovšem patrné

Tady se teprve ukáže, jak má kdo širokou slovní zásobu. Nahradit dvacet výskytů jedné spojky přiměřeným množstvím alternativ, to už dá celkem zabrat. Naštěstí zde uváděný odporovací vztah na nedostatek spojek netrpí: ale, však, avšak, leč, zato, a samozřejmě také nicméně. Potíž je v tom, že autoři si opakování nebývají vědomi, a pokud editor text dostane pozdě v noci, jeho ostrozrak se otupuje.

Když píšete několik článků do měsíce, časem svůj sloh vybrousíte a na většinu poklesků si dáte pozor. Avšak „sváteční autoři“ nemívají propracovanou zpětnou vazbu, a vnášejí do textů různé obskurní obraty a slangové výrazy. Specialisté na public relation například rádi používají sloveso komunikovat ve smyslu sdělit: skutečnost byla komunikována (směrem ke) klientovi, nebo v pozici slovesa jednat: vykomunikovali jsme drobné ústupky, zbývá prokomunikovat dílčí úpravy, skomunikovali jsme návrh se zahraničním partnerem.

Spojování cizího slova s českou předponou je vůbec velmi rozšířeným nešvarem. Čtenář, který je citlivý na původní významy slov, pak těžce nese třeba stupňování superlativů. Klasickou ukázkou je slovo optimální, které se překládá jako nejvhodnější. Co si však pomyslet o variantách optimálnější a nejoptimálnější? A když už jsme u těch nejrozšířenějších chyb: od slova potenciál se tvoří přídavné jméno potenciální, nikoli potencionální; komunikativní je ten, kdo komunikuje (subjekt), kdežto prostředek (objekt), kterým se komunikuje, je komunikační.

Z anglicky psaných, především z amerických knížek k nám proniká móda vysvětlování problému s pomocí metafory. Už jsme si mohli přečíst článek o Mercedesu zadarmo ke každému řidičskému průkazu, o rajčatech, přepravkách a kečupu, nebo o architektuře bytového domu. Čeští autoři ovšem tuhle anglosasskou tradici obohatili o novou figuru, kdy se k problému vyjadřují prostřednictvím argumentů platných pro metaforu. Čtenář obvykle záhy autorův úskok prohlédne a celou filipiku smete se stolu. Při používání metafor je dobře držet se při zdi, protože čtenář se pak zaměří na otázku oprávněnosti přirovnání a původní problém jej již nezajímá.

Obrazné vyjadřování vedené touhou po ozvláštnění textu má často přesně opačný důsledek, než autor zamýšlel. Z mnohých obrazů nakonec zbude jen úsměvný nesmysl: vyjdeme z cíle. Podobně dopadají dlouhá souvětí plná odboček a vsuvek, kde si ke konci nemůže být ani autor jist, který přísudek se vlastně vztahuje k jakému podmětu. Zvláště záludné je odkazovat na podmět zájmenem nebo spoléhat na podmět nevyjádřený, který si čtenář má odvodit z kontextu. Čtenář si obvykle odvodí kontext zcela nevhodný. U komplikovanějšího vyjádření je lepší subjekt znovu zopakovat. V podobných případech se redaktoři baví tím, že si větu po jednotlivých logických celcích rozkreslí na papírky a snaží se různým přeskupováním sestavit smysluplný text.

A na závěr zmíním jeden evergreen — volbu výrazů pro odkazy. Kolikrát už jste četli, že odkaz nemají tvořit obraty více informací najdete zde a podrobnosti uvádíme v tomto článku? A vidíte, jsou autoři, kterým nevysvětlíte, že texty z magazínů na webu (z Lupy zvlášť) často přebírají neinteraktivní média, u nichž není možné odkaz uvést (v tisku, v textových souborech ap.). Čtenář pak může číst text třeba pozpátku, ale zde ani v tomto článku se prostě víc informací nedozví, ty jsou totiž uvedeny jinde a v jiném článku.