Internet stál v minulých letech vždy spíše stranou zájmu, přestože je třeba říci, že přístup politiků k němu se velmi rychle měnil. Ještě v roce 1996 například žádná politická strana neměla své vlastní stránky a většina jich proto využila nabídky společnosti Czech On Line (VOL) na bezplatnou přípravu a hosting stránek. VOL tehdy na našem trhu teprve začínal a podobná propagace se mu mohla jedině hodit. Všechny stránky jednotlivých stran byly umístěny na jednom serveru s komplikovaným URL a jistě si dovedete představit, že byly poměrně nenáročné. V rámci nostalgie nelze zapomenout na jedinou bílou vránu mezi tehdejšími politiky, kterým byl jeden z pražských kandidátů ODS. Vzhledem k tomu, že byl na kandidátce kdesi hluboko dole na spolehlivě nevolitelném místě, rozhodl se prostřednictvím kampaně na Internetu získat dostatečné množství preferenčních hlasů, které by jej katapultovaly výše – vzdor značné podpoře na tehdy populárních serverech (zejména na Mamedia, předchůdci dnešního Magea) se mu to však bohužel nepodařilo.
V dalších volbách se situace rapidně změnila a dnes si prakticky nelze představit stranu, která by na Internetu nebyla zastoupena. Vedle oficiálních stránek politických stran nejsou výjimkou ani domácí stránky jednotlivých politiků, ať už je to Klaus, Mlynář, Langer nebo Pithart. Příslušná URL jsou zpravidla výrazně propagována na všech tištěných materiálech a politici i strany se snaží o pravidelné aktualizace tak, aby jejich stránky reagovaly na aktuální události. Důraz je většinou kladen právě na informační bohatost: návštěvník by tu měl získat všechny údaje, které potřebuje.
Volby však nevyhrává ten, kdo poskytne více přesnějších informací, nýbrž ten, kdo dokáže zaujmout více voličů. Úloha politické reklamy je tedy nezastupitelná – na Internetu se však dosud objevovala jen výjimečně. Kromě již zmíněného „internetového kandidáta“ ODS z roku 1996 by bylo možné uvést i několik dalších příkladů, kdy na Internetu vedly kampaň jednotlivé politické osobnosti. Ve většině případů však šlo spíše o využití sympatií ze strany provozovatelů jednotlivých serverů; příkladem může být senátní kampaň Josefa Zielence, která se opírala především o podporu ze strany serverů Mobil Media. Stěží bychom však našli příklad regulérní internetové předvolební kampaně.
Až letos – to možná bude jinak. Leccos naznačují aktivity nedávno založené strany Naděje, která se Internetu snaží využívat ostošest; v tomto případě jde ovšem dost možná spíše o znouzectnost, danou nedostatkem finančních prostředků. Neoficiální zprávy od internetových mediálních zastupitelů však hovoří o tom, že se velmi intenzivně jedná i s dalšími stranami a možná se tedy doopravdy dočkáme bannerů s populárními politiky. Sekce vydavatelů internetových titulů při UVDT (SVIT) si už pro jistotu nechala vypracovat právní rozbor, zda je vůbec tento druh reklamy na Internetu přípustný. Výsledkem bylo ujištění, že co není zakázáno, je dovoleno – a tedy že v tom není žádný problém.
Netroufám si soudit, zda by byla předvolební kampaň na Internetu efektivní; o tom by museli hovořit povolanější. V každém případě však držím palce, aby se alespoň některá strana rozhoupala a zasypala český Internet svojí kampaní. Když nic jiného, bude to nepochybně další důležitý mezník v jeho krátké historii. Ostatně vám by se nelíbilo, kdyby na vašem oblíbeném serveru poletovala fotografie vašeho favorizovaného politika ve formě Létajícího Čestmíra?
Mně rozhodně ano – ale pokud jde o některé tváře, uvítal bych doplnění o malý terčík.
ČLÁNKY DO MAILU