Koncem minulého týdne se Česká republika stala členskou zemí Evropské unie (dále jen EU). Byl to jistě důvod k oslavám, ale po jejich odeznění je čas také na zhodnocení toho, co všechno se změnilo. Třeba pokud jde o dodržování evropského práva (tzv. acquis communitaire), konkrétně v oblasti telekomunikací, resp. již tzv. elektronických komunikací.
Hlavní a zásadní zprávou je to, že požadavek na plnou harmonizaci českého právního řádu s právem EU platí již nyní (od okamžiku vstupu). Stejně tak se na Českou republiku již vztahují i případné následky toho, že někde dosud není náležitě „přizpůsobena“. Okamžikem vstupu ČR do EU tak proti ní mohou být uplatňována nápravná opatření v podobě tzv. „přestupkových řízení“ (infringement procedures). Ta mají nejprve podobu „rázné domluvy“, a pokud ani ta nepomůže, je záležitost předána Evropskému soudnímu dvoru, který může udělit opravdu vysoké pokuty.
Otázkou nyní je, zda EU skutečně využije této možnosti a ihned zahájí přestupková řízení s novými členskými zeměmi všude či alespoň někde, kde k převzetí evropského acquis dosud nedošlo. Nebo zde bude jakési počáteční „období hájení“, během kterého nebudou přestupková řízení s novými členskými zeměmi vůbec zahajována?
Pravdou je, že dvouleté neformální „období hájení“ bylo uplatněno vůči Španělsku a Portugalsku, když tyto dvě země přistupovaly k EU v roce 1986. Stejně tak je ale pravdou, že jejich vstupu nepředcházelo dlouhé období „namlouvání“ a příprav na vstup, jak tomu bylo v případě vstupu ČR do EU. ČR dostala relativně velký časový prostor k přizpůsobení se a převzetí evropského legislativního rámce, včetně mnoha forem přímé i nepřímé pomoci ze strany EU.
Nyní tedy může EU argumentovat tím, že ČR měla času dost a dost. Také to již dělá. Stačí ocitovat komisaře pro rozšíření Gunthera Verheugena (zdroj):
Nové členské země by neměly očekávat takovéto období hájení, protože jsme je na vstup důkladně připravili (…) pomocí zcela nové metodologie. Nelze to srovnávat s předchozím rozšiřováním.
Zda, jak brzy a v jaké formě se tato slova naplní, samozřejmě ukáže až čas. Možná se to dozvíme již velmi brzy, možná ne. Například podle tohoto zdroje lze reálně očekávat brzké využití nápravných opatření ze strany EU v oblasti potravinářství, pokud jde o kvalitu a nezávadnost potravin. V každém případě oblasti, kde stále ještě ČR není „v souladu“ s EU, reálně existují – a není to zdaleka jen oblast potravinářství.
Stěžovat si u Evropské komise na nepřevzetí jejího acquis communitaire může každý, na webu EU je k tomu připraven i formulář. Zde také najdete přehled situace v oblasti „přestupkových řízení“.
Co v oblasti elektronických komunikací?
V oblasti telekomunikací, resp. nověji již tzv. elektronických komunikací, v ČR stále chybí klíčový zákon o elektronických komunikacích, který by do českého právního řádu převzal nový evropský rámec el. komunikací. Návrh tohoto zákona již Ministerstvo informatiky ČR připravilo a 1. března byl odeslán k projednání vládě. Zde je nyní projednáván na legislativní radě vlády. Po odsouhlasení vládou samozřejmě ještě bude muset „projít“ parlamentem, což také zabere určitý čas. Odhady toho, kdy by mohl nabýt účinnosti, se samozřejmě různí – optimistické varianty hovoří již o září tohoto roku, realističtější spíše o konci roku 2004.
K 1. květnu 2004 ČR tedy nový evropský rámec elektronických komunikací nepřevzala, ačkoli měla (a v rámci přístupových jednání se k tomu zavázala). Z nových členských zemí není zdaleka jediná, a dokonce není jediná ani mezi dosavadními členskými zeměmi. Přitom právě způsob, jakým EU řešila „nepřevzetí“ nového rámce s dosavadními členskými zeměmi, by mohl být určitým precedentem či předzvěstí toho, co by mohlo čekat i ČR. Proto se zde na chvilku zastavíme.
Nový regulační rámec elektronických komunikací byl formálně přijat v únoru 2002 a členské země jej měly zapracovat do svých právních řádů do 15. července 2003. Tento termín však splnilo jen sedm zemí původní patnáctky. Zbývajících osm (Belgie, Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Lucembursko, Nizozemí a Portugalsko) bylo v říjnu 2003 formálně vyzváno ke specifikaci toho, „co s tím hodlají dělat“ (aby popsaly své kroky v nejbližších dvou měsících). V období od října do prosince 2003 přijalo potřebnou legislativu Španělsko, a ve hře tak zůstalo již jen sedm „hříšníků“. Ti dostali v prosinci další „vážné varování“ s tím, že pokud jej nevyslyší, mohou být po dvou měsících posláni před Evropský soudní dvůr.
Následně nový regulační rámec převzalo Portugalsko, a „hříšníků“ tak zůstalo jen šest. Možnost „dát je k soudu“ však vůči nim EU neuplatnila hned, jakmile mohla (dva měsíce od „vážného varování“ v prosinci 2003), ale až v dubnu 2004. Příslušné rozhodnutí o tom padlo teprve před pár dny, 21. dubna 2004, a z našeho pohledu je jistě zajímavé, jak to okomentoval komisař přes tzv. informační společnost, Erkki Liikanen (zdroj) :
Soudní žaloby mají vyslat silný signál novým členským zemím, kde by nový rámec měl platit od 1. května 2004 (…).
To příliš nekoresponduje s dosavadními prohlášeními Vladimíra Mlynáře o tom, že právě Erkki Liikanen vyjádřil pochopení pro zpoždění ČR (které by ale mělo být vyváženo vyšší kvalitou nového právního předpisu). Na druhou stranu je pravda, a naznačuje to i právě popsaný příklad členských zemí, že určitý prostor pro faktický odklad zde existuje, vzhledem k časovému průběhu „přestupkových řízení“. Otázkou samozřejmě bude, zda se do něj ČR „vejde“ či nikoli. To už záleží jen na ní.
Hlavně ale: motivací k urychlenému (ale také promyšlenému a kvalitnímu) přijetí nového zákona a převzetí nového rámce by pro nás neměl být jen samotný požadavek EU. V první řadě bychom to měli dělat ve vlastním zájmu, protože stávající úprava telekomunikací (elektronických komunikací) již v mnohém nepostačuje či je přežitá a nevyhovuje novým podmínkám a situaci na trhu elektronických komunikací.
Komisař Liikanen odchází
Když už jsem zmínil osobu komisaře Erkki Liikanena, který má v Evropské komisi na starosti právě oblast informační společnosti (zahrnující i elektronické komunikace), nemohu nezmínit nedávné zprávy o jeho odchodu z tohoto postu. Zastává jej od 16. září 1999 a setrvat zde měl až do letošního října, kdy končí pětileté funkční období současné Prodiho administrativy. Nyní byl ale jmenován guvernérem finské národní banky a na tento post by měl nastoupit již 12. července. Ke stejnému datu by měl odejít z postu komisaře pro informační společnost. Bude v pořadí již čtvrtým komisařem EU, který takto předčasně opouští svůj post. Během posledních dvou měsíců takto odešli Anna Diamantopoulou z Řecka, Španěl Pedro Solbes a Francouz Michel Barier.
Vzhledem k praxi, která přiřazuje jednotlivé posty v komisi konkrétním členským zemím, by se nástupcem Erkki Liikanena na několik málo zbývajících měsíců měl stát někdo z Finska. Média hovoří o dvou kandidátech: o Paavo Lipponenovi (sociální demokrat, bývalý finský premiér) a Olli Rehnovi (politik, Strana středu).
Jak je na tom Slovensko
Zatímco komisaři za dosavadní členské země odchází (a jsou promptně nahrazováni jinými zástupci ze své země), na scéně se objevují i noví komisaři za nově přistoupivší členské země (seznam). Za ČR byl nakonec nominován Pavel Telička, a „přidělen“ byl ke stávajícímu komisaři pro zdraví a ochranu spotřebitele Davidu Byrneovi.
Zajímavé je v tomto ohledu Slovensko. To, jako jedna z mála kandidátských zemí, stihlo převzít nový regulační rámec elektronických komunikací včas, ještě před svým přistoupením k EU. Svým eurokomisařem pak jmenovalo Jána Figeľa, který byl stejně jako Pavel Telička hlavním vyjednavačem za svou zemi v přístupových jednáních. No a Ján Figeľ byl posléze „přidělen“ právě komisaři Erkki Liikanenovi. Takže Slovensko to bude mít v EU a v Bruselu k informačním technologiím blíže než ČR. Možná i proto si Ján Figeľ, jako první z „nových“ komisařů, již zřídil i své oficiální webové stránky, na webu EU. Zatím sice moc obsažné nejsou, ale jsou první. Kdypak si svůj oficiální web pořídí také český eurokomisař?
ČLÁNKY DO MAILU