Ilustrace: Nenad Vitas
Český rozhlas 1 Radiožurnál byl vnímán jako výkladní skříň české veřejnoprávní služby – přinášel pořady, které jsou velice náročné na výrobu, jak finančně, tak lidskými zdroji. Vzpomeňme například stálé zpravodaje, kteří rozhodně nepatří k nejlevnějším způsobům získávání informací.
S novou ředitelkou Barborou Tachecí došlo k posunu především ve způsobu práce s těmito zdroji. Zatímco předchozí koncepce počítala s jednoznačně oddělenými pořady, brilantními jazykovými dovednostmi redaktorů a moderátorů a precizním, i když podle mnohých zkostnatělým vysílacím schématem, nová koncepce je jiná. Staví na první místo rychlé a zkratkovité informace, které mají být k dispozici v podstatě neustále (tedy navýšení zpravodajství), a jazyk se má přiblížit běžným lidem. Končí také oddělení pořadů od sebe a vzniká jakési pásmo informací a komentářů.
Kritici tvrdí, že se z rozhlasu stalo rádio. Neboli že Radiožurnál přišel o kouzlo odtržené dokonalosti jazyka, pořadů i způsobu práce. Jestli má pravdu více než 8800 lidí, kteří podepsali petici proti změnám, nebo ne, ponechme stranou.
Diskuse má totiž zcela fundamentální charakter, neboť nastoluje otázku, k čemu jsou vlastně potřeba média „veřejné služby“ (což je termín, který s oblibou používá Barbora Tachecí). Pokud k tomu, aby informovala a komentovala nestranně a nezávisle, pak by se dost možná hodila i internetová stránka nového veřejnoprávního média.
No uvažme sami – protože bychom všichni povinně platili poplatky (alespoň 50 korun si myslím, že by bylo přiměřené), měli bychom možnost takto zaplacenou službu také patřičným způsobem kontrolovat a reklamovat v případě nedostatků (tak jako u rozhlasu či televize). Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by rozšířila agendu a mohla by pracovat za stejný čas a peníz i na kontrole našeho veřejnoprávního webu, který by byl pochopitelně téměř bez reklam. A kdyby to přece jen nestačila, mohla by vykonat kroky vedoucí ke snížení nezaměstnanosti tím, že počet svých „radních” rozšíří.
Nový web by také umožnil velké množství komentářů a ještě širší pásmo zpráv – má osobní představa je taková, že by vypadal jako Gmail – vždy název události a po rozkliknutí by se rozbalily napřed titulky a pak obsah všech zpráv. Vše by pak mohlo společně spočinout na jedné velké hromadě.
Zdá se vám tato představ zvrácená či pochybná? Omyl, při současné koncepci státem spravovaných médií není vůbec nemožná. A tak, možná trochu netradičně na glosu, si dovolím požádat vás, abyste návrhy názvu tohoto nového webu vkládali do diskuse, aby alespoň ten byl podle vašich – našich představ.
ČLÁNKY DO MAILU