Z celého vánočního příběhu dneska známe hlavně obrázek stáje s jesličkami, Marií, Josefem, volem, oslem a třemi králi. A tak možná není na škodu připomenout si další detaily.
Podle biblických vyprávění římský císař Oktavián Augustus došel k názoru, že by bylo vhodné zjistit majetkové poměry obyvatelstva císařství – nakonec, co je doma, to se počítá. A tak z důvodů, které pochopí snad jenom státní úředník, se musel každý vydat do místa svého trvalého bydliště (po dvou tisících letech v éře počítačů se situace moc nezlepšila), aby se zaregistroval pro daňové účely na příslušném úřadě. Také Josef se svou těhotnou snoubenkou Marií proto vyrazil z Nazareta na jih do Betléma (dneska po dálnici něco přes 70 km), protože z Betléma pocházela jeho rodina. Minuli Jeruzalém, kde vládl Herodes, později zvaný Veliký, proslulý architekt a paranoik, který dal odpravit každého, koho podezříval ze spiknutí proti svému majestátu.
V Betlémě bylo narváno jako o Vánocích v IKEA a lidský soucit s těhotnou ženoubyl na bodě mrazu. Dvojice nakonec skončila v přístřešku pro dobytek, kde Marie porodila Ježíše a položila ho do jeslí.
A tehdy se udál první star trek. Na východě mudrci, doslova mágové (tradičně tři podle trojice darů) uviděli na obloze hvězdu, o které pochopili, že odkazuje ke králi a vede do Judska. A tak vyrazili na dlouhou cestu do Jeruzaléma, královského města, aby se tady (kde jinde) na toho nového krále vyptali. Představa jiného krále pochopitelně vznítila Herodovu paranoiu, a tak si dal zavolat velekněze a zákoníky, znalce židovského zákona, proroků a spisů, aby se vyptal na situaci.
A kde že se má ten Mesiáš (Kristus) narodit?
Kupodivu ne v Jeruzalémě, pane. Ale za kopcem, v Betlémě. Takové malé, v podstatě bezvýznamné město. Ale to víte, Hospodin. Vždycky znova dává šance hlavně těm, kdo jsou až na dně.
Tomu Herodes moc nerozuměl. Hm, hm,
podrbal se na bradě, tajně si dal povolat mudrce a na všechno se jich vyptal. Pak je poslal do Betléma a pověřil je misí dítě najít, vrátit se a udat souřadnice pobytu. Aby se mu mohl také poklonit, přece.
Za Jeruzalémem mudrci znovu zvedli hlavu a hvězda je dovedla až do domu, kde našli dítě s Marií. Velmi se zaradovali, poklonili se dítěti jako králi a obdarovali ho tím, co měli sami nejvzácnějšího (tehdy zlatem, kadidlem a myrhou). Dítě Herodovi neudali. Domů se vrátili jinou cestou, než kterou přišli.
Tolik svodka biblických vyprávění o narození Ježíše Krista. Ta hvězda, kterou mudrci rozpoznali jako královskou, je dovedla ne k Herodovi, který se dostal ke svému kralování pomocí intrik a konexí, ale ke Kristu, který, jak se později ukázalo, naplnil právě ty hodnoty, které od krále čekáme: spravedlnost, milosrdenství, lásku, důvěru, naději a pokoj.
Vánoční příběh nám ukazuje, že tyto královské
hodnoty přišly do tohoto našeho světa a má smysl je hledat. Nejsou ovšem spojeny s vnější mocí a postavením, nedosáhne se jich pomocí konexí a intrik. K lásce, důvěře a naději neexistují žádné široké a dobře značené dálnice, daleko spíš je to cesta hledání. Může se stát, že narazíme na slepou uličku (jako mudrci v Jeruzalémě), že potkáme pokrytce, fanatiky moci nebo vlastního já (Herodes) a že nakonec tu lásku, důvěru a naději najdeme možná někde úplně jinde, než jsme původně čekali. Může se stát, že nás to hledání promění a už se stejnou cestou nevrátíme, podobně jako se mudrci od setkání s dítětem vrátili domů jinou cestou.
Navenek to vypadá, že Vánoce jsou jen zmatek, napětí, nákupy, jídlo a zábava. Ale někde pod tím, za tím nebo snad nad tím je láska, důvěra, naděje, pokoj a radost. Má cenu hledat je, nedat se odradit a vytrvat.
Přeji všem čtenářům Lupy radostné Vánoce.
ČLÁNKY DO MAILU