Jestliže se letos e-shopy kasají, že jejich obraty rostou, pak už jen proto, že jde o těch pár vyvolených, kteří přežili. Zkušenější zákazníci odhalili, že Amazon začal expedovat zboží i do Česka a nakupovali zde nebo na eBay. Tiskové zprávy o tom, kolik e-shopů letos stáhlo roletu a už ji nevytáhlo, respektive kolik e-shopů z těch zbylých je one-man show dělaná v pracovní době na úkor zaměstnavatele, ty nikdo nevydává.
Donekonečna omílat obcházející přízrak krize je zbytné. Strašení pádem islandských bank, potácející se ekonomikou východoevropského regionu nebo eurounijního Řecka, to je obehraná písnička. Strašení neviňátek. V přesvědčení většiny čtenářů Lupy se krize Česka nedotkla. Což se dobře říká, pokud žijete ve své skleněné věži pražského sídliště, rozespale vstanete, na pozadí načítání vaší AdSense stránky pročítáte Lupu a nadáváte, že na ní zase nic zajímavého nepíšou. Poté, co zjistíte, že vám e-mailem přišla další zakázka na rychle usmažený e-shop za patnáct.
Už vás nenapadne, že jen proto, že nebylo na to zadat ji větší a profesionální firmě. Že zadat ji vám a dostat ji v objektivně horší kvalitě a objektivně nižší ceně nebyla volba, ale řešení. Že takové štěstí dělník ve fabrice neměl, jeho místo nahradila o tisíce kilometrů dále ve městě Shenzen sedmnáctiletá absolventka střední školy. Jistě umí s NC soustruhem stejně dobře. Alespoň, že se u nás to zboží prodává, když už je o to levnější. Tedy, ono se neprodává, kdo má všech pět pohromadě, vynechal české obchodníky a vyrazil na nákup do Drážďan, Mnichova, Vídně nebo alespoň Řezna. Pokud nenakupoval rovnou na Ebay, Amazonu nebo rovnou v „honkáči“.
Stíny beznaděje, to je znamení letošního roku. Věděli jsme to vždycky. Vždycky bylo jasné, že na úřad je vhodné dorazit s kafíčkem nebo bonboniérou, případně pár stokorun či Palackých, dle míry inflace a požadavku, když se vám nechtělo tahat s krabicí. Vždycky jsme akceptovali, že hezké SPZ, které se přidělují náhodně, nikdy nemají Škody stodvácy, ale vždy jen luxusní vozy. Osudová přitažlivost náhody. Mávli jsme nad tím rukou. O nic víc, než drobky, nešlo.
Až letos to se vší nahotou prasklo. Tohle nebyly vrcholy korupčního ledovce. To bylo první setkání. Tak samozřejmé, že jsme se nad ním ani nepozastavili. A do vyšších korupčních pater byl málokdo z nás připuštěn. Stačilo otevřít další dveře…
A co jsme uviděli? Politickou elitu, jak bezskurpulozně hromadí prebendy a majetek. Někdejšího premiéra Topolánka na luxusní jachtě s kotrčníky českého průmyslu a lobbingu. Někdejšího premiéra Grosse s neuvěřitelným čuchem na investice do akcií firem, kterým jeho vláda přihrávala. Sbírku zástupců politických stran, kteří za milion korun českých na dřevo byli ochotni dodat zákon takříkajíc „na dobírku“. Město Praha a jeho zástupce, kteří se rozhodli pořádat nesmyslnou olympiádu, na kterou město nemá ani finančně, ani infrastrukturně, kapacitně, natož politicky a morálně. A hned za tím projekty jako OpenCard (-800M), Bezdrátová Praha (-200M), Web Prahy (-160M plán) a další, z nichž korupce kouká každým coulem. Skandály kolem státních či polostátních firem jako ČEZ, Lesy ČR nebo České dráhy kolorit jen dokreslují.
Komu to z politiků vadí, koho to vzrušuje? Který zástupce magistrátu udělal to jediné, co v takové chvíli přísluší úředníkovi, totiž odstoupil, pokud se rovnou nezachoval jako chlap a nestiskl spoušť? Který politik to udělal, když ho usvědčili ze lži nebo z jednání přinejmenším nekalého? Symbolem dnešní politiky se stala tahle zpráva Jiřího Paroubka na Facebooku. Symbolizuje vše, co dnešní česká politika obnáší: schopnost otočit na pětníku a stiskem tlačítka či škrtem pera změnit minulost i budoucnost dle osobní úvahy dotyčného.
Detaily Paroubkovy aféry s Facebookem viz iDnes
Jakákoliv česká politická tradice vymizela. Nejsme schopni si zvolit reprezentativní politickou elitu, protože žádnou nemáme. Nejenom mezi zvolenými, ale ani mezi nezvolenými. Nemáme ani žádnou morální autoritu, která by pozdvihla hlas a káravě ztichlému národu udělila nejenom napomenutí, ale i rozhřešení. Nemáme ji ani na politické scéně, ani na jakékoliv jiné. Dokonce ani v církvi a to už je co říci.
Neumíme si sami vládnout ani tak jednoduchým způsobem, abychom udrželi koherentní zákony funkční a nevypadla nám povinnost odvádět firmám sociální pojištění. Neumíme ani zkopírovat osvědčené zákony ze zahraničí, ani za dvacet let vytvořit vlastní. Co jsme se za těch dvacet let naučili? Vždyť už ani nemáme odvahu dojít před radnici a dotyčné místodržící vyházet když už ne na sudlice, tak alespoň na hnojiště.
Jsme národ bez víry. Bez vůle, bez elit, bez naděje. Všechno, k čemu se můžeme upnout, je naše pivařství, ateismus a schopnost ukrást cokoliv, co někdo nehlídá.
Věřte nebo nevěřte, i na novodobou Evropu je to málo. Hodně málo.
A východisko?
Je jen na nás, nakolik se své současnosti postavíme a uděláme z ní minulost.
Dokud to neuděláme, bude výše uvedené platit beze zbytku.
Štastné a veselé Vánoce.
ČLÁNKY DO MAILU