Po mnoha letech, kdy se nic nedělo, tak přichází postupné zlevňování z částky okolo tří korun (výchozí stav před rokem a půl) na jednu korunu a osm haléřů (cílový stav za rok a čtvrt). Tak jako u prvního snižování i nyní půjde o tři kola – od 1. července 2010 na 1,66 Kč/min, od 1. ledna 2011 na 1,37 Kč/min a od 1. července 2011 na 1.08 Kč/minutu.
Nařízení ČTÚ přišlo skutečně neočekávaně, nebylo ani předběžně nebo obecně anoncováno. Ale vlastně nikoho překvapit nemuselo, protože je v souladu s akceptovanou strategií EU, která snižování terminačních poplatků a odstraňování dalších překážek (například přesné informování zákazníků, bezbariérové přechody zákazníků mezi operátory se zachováním čísla atd.) zavádí. Jen se na ni trochu zapomnělo, protože původní návrh pochází již z roku 2007 – než ale prošel bruselskými kolečky, uplynuly dva roky a dohoda byla schválena v listopadu 2009. Pak se už ale kola roztočila rychleji: vznikl orgán nazvaný BEREC, sestávající ze všech národních regulátorů EU, který, jak se zdá, začal rychle jednat. (Více docela důležitých informací zde, a především pak zde – přečtěte si dvanáct stručných bodů reformy, která ovlivní nejen telekomunikační trh, ale i poskytování internetové konektivity).
Nižší telefonní poplatky? Psali jsme…
Zmíněné nařízení ČTÚ snižuje velkoobchodní ceny, a týká se pouze tří operátorů s tzv. významnou tržní silou – Telefónica O2, T-Mobile (Czech Republic) a Vodafone (Czech Republic), tito operátoři budou nyní moci účtovat sobě navzájem a především jiným operátorům při volání (terminaci) do jejich sítí poplatky maximálně ve výše uvedené ceně, nikoli vyšší.
Dočkáme se snížení cen?
To je zcela jistě první otázka, kterou si každý položí. Odpověď asi nepotěší: toto nařízení samo o sobě nepřiměje velké operátory ke snížení cen ani o haléř. Operátoři to sami komentují tím, že terminační poplatky jsou jen jednou z mnoha položek cenotvorby – to jistě mají pravdu, ale je to jen část pravdy a ještě ne úplně výstižná. Velcí operátoři si k sobě navzájem terminují miliardy minut ročně a mohou se tak samozřejmě a) jednak dohodnout na zcela jiných cenách (ČTÚ nařizuje pouze ceny maximální, nikoli minimální), nebo b) si vzájemné pohledávky z terminací započíst. Příliš nepřeženu, když uvedu, že pro vzájemné obchody těchto tří operátorů, kteří stále realizují naprostou většinu hovorů u nás, je úplně jedno, jestli si terminují minutu za korunu nebo stokorunu.
A ostatně v reakci na toto nařízení ČTÚ už uvedli, že se to koncových cen moc netýká. Markéta Kemrová z T-Mobile prohlásila bez okolků, že v reakci na oznámení ČTÚ firma neplánuje žádné snížení cen. Miroslav Čepický z Vodafonu zase tvrdí tradiční mantru, že ceny dlouhodobě klesají hlavně vlivem konkurenčního boje
(skutečnost je taková, že ceny zásluhou domácího oligopolu spíše rostou, hlavně pro koncové uživatele). Pouze Martin Žabka z O2 si ponechává jasné stanovisko pro sebe, když říká, že oznámení je zatím příliš čerstvé a tudíž nelze k tomu nyní nic dalšího říci.
Smysl je hlavně pro alternativní a budoucí operátory
Opatření ČTÚ ale má svůj smysl – vytváří tak daleko příznivější podnikatelskou půdu pro veškeré další poskytovatele telekomunikačních služeb mimo velkou trojku. Tři mobilní operátoři totiž byli řadu let velmi silně chráněni před další konkurencí, protože mohli při volání do svých sítí účtovat (a samozřejmě to dělali) velmi vysoké ceny, a naopak do jiných sítí terminovali za levno. Nejlépe to ukáží čísla:
- do mobilních sítí se dříve terminovalo za cca 3 Kč/min, toto poklesne na 1,08 Kč/min,
- do ostatních sítí, tj. do pevných sítí a do sítí internetových operátorů, se terminovalo za cca 20 haléřů/min (mimo špičku) a 40 haléřů/min (ve špičce).
Nerovnováha byla dříve v poměru 10:1 (!), nyní poklesne na cca 3:1, byť stále ve prospěch mobilních operátorů. Je vhodné dodat, že dle direktivy EU má následovat ještě další pokles, a to cca na 70 hal/min.
Význam snižování této nerovnováhy je pro alternativní operátory zásadní. V době velkoobchodní (tj. nákupní) ceny do GSM sítí ve výši 3 Kč/min si nemohli dovolit nabízet zákazníkům výhodné ceny do těchto sítí, a to samozřejmě snižovalo jejich atraktivitu – dnes každého zajímají především ceny do mobilních sítí. Alternativní (zejména VoIP) operátoři tak obvykle nabízeli volání do mobilních sítí „za nákupku“ nebo s úplně minimální marží, a snažili se zhojit na pevných sítích, na paušálech, na účtování 60+60 a podobně. Při snížení nákupních cen za korunu jsme ale již ve zcela jiné situaci: nabídnout zákazníkům už velice zajímavé levné volání do mobilních sítí se zachováním vlastní rozumné marže už bude možné.
Na rozdíl od mobilních operátorů, kteří se brání jakémukoli snižování svých výnosů zuby nehty, jsou alternativní (zejména VoIP) operátoři zvyklí rychle reagovat a snížení nákladů promítat do koncových cen. Neplatí to pro všechny a obvykle nereagují hned, ale až pod určitým tlakem konkurence, ale již při prvním kole zlevňování terminačních poplatků jich několik snížilo svoje ceny přesně o snížení nákupky a dá se čekat, že se to v bleděmodrém bude opakovat i nyní. Nabídka volání do mobilních sítí za cenu lehce nad jednou korunou za minutu, bez jakýchkoli dalších závazků, poplatků a jiných pastí na klienty je blízké budoucnosti (za rok a něco) velmi pravděpodobná. Dodám ještě, že toto snižování nákupních cen bude dosti zásadní hlavně pro ty VoIP operátory, kteří nabízejí řešení (a tarify) firmám a kde nyní s mobilními operátory těžce soutěží v cenových nabídkách.
Místo pro čtvrtého vzadu?
Jistě by bylo pro zákazníky pěkné, kdyby operátoři internetové telefonie přišli s nabídkami konkurujícími v ceně i funkčnosti. To ale ještě nenastane; cena by šla, funkčnost nikoli, internetový (VoIP) operátor je vázaný na dostupnost Internetu a současně je mezi lidmi zatím jen maličké procento mobilů a smartphonů, které umějí využít dostupný Internet (WiFi nebo od operátora) a volat přes něj. Obojí – jak dostupnost Internetu, tak takovýchto koncových zařízení – se zlepšuje, ale pomalu. Jestli se dnes VoIP operátoři (Skype nepočítaje) podílejí na celkovém objemu volání jedním procentem, mohou se během dvou tří let dostat na 2 %, a to by museli mít růst z říše snů.
Jedinou možností se tak zdá být „tajemný“ čtvrtý či případně virtuální operátor, o kterém sice všichni mluví, ale ještě ho nikdo neviděl. Zájem o obojí zde zřejmě je. Pro čtvrtého regulérního operátora by vstup na trh znamenal jako vždy obrovské výdaje, ale český trh, na kterém se volá velmi draze, láká. O virtuálního operátora je zájem ještě větší, ale tady k dohodě musí být dva, respektive čtyři – virtuální operátor se musí dohodnout se všemi z velké trojky, ale tito hráči zatím nabídky ve vzácné shodě odmítají. Zajímavou – možná jedinou – cestou, jak přimět velké operátory ke spolupráci, je odkup klientů takzvaných šedých operátorů a z kuloárů je slyšet, že se právě o to snaží firma Mobile Services, spadající pod PPF. (Šedí operátoři jsou zajímavým specifikem českého trhu. Firmy disponující silnou klientskou loajalitou, typicky multileveloví prodejci, získají u operátora firemní tarif a ten nabízejí i svým zákazníkům, i s přirážkou je to stále vyjde podstatně levněji než napřímo. Tím zřejmě porušují smlouvu s operátorem, ale zatím nebyl žalobce, nebyl soudce.) Odhaduje se, že zákazníků šedých operátorů je u nás okolo půl miliónu – s takovým portfoliem v kapse by pak už pozice virtuálního operátora změnila z nezajímavého prosebníčka ve váženého klienta.
Opatření českého regulátora, jakkoli vypadá na první pohled úžasně, tedy zásadní vadu českého telekomunikačního trhu, kterým je velmi drahé volání, nevyřeší. Vytvoří ale výhodnější podnikatelské podmínky pro další operátory. Není to mnoho, ale v českém telekomunikačním rybníčku jsme se naučili být neskonale vděční za každou drobnost.
ČLÁNKY DO MAILU