[Partnerský podcast] Cloud je nejhorší název, jaký mohl vzniknout, zákazníkům často raději říkáme, že jejich služby běží prostě v datovém centru v Praze, říká zakladatel a šéf webhostingové společnosti ČMIS Václav Svátek.
Jeho firma hostuje vývojové prostředí online supermarketu Rohlik.cz a nedávno do cloudového prostředí migrovala celé IT společnosti Euromedia Group nebo firmy Zetor. Jak takový přesun kompletního firemního IT probíhá? Co se dá dělat, když firma provozuje třeba přes 20 let starý software? A jak se na provozu hostingů projevuje rostoucí cena energií?
Část rozhovoru jsme přepsali do textu, celý si jej můžete poslechnout ve formě podcastu na službách Spotify, Apple Podcast, Google Podcast nebo přímo zde:
Pojďme na začátek k věci, která teď trápí asi úplně každého, a to je současná ekonomická krize a hlavně zvyšování cen energií. Jak dopadá na hostingový trh a na vás a vaše klienty?
Na nás dopadá poměrně zásadně. V datovém centru tvoří energie skoro 70 procent nákladů na provoz. Kdysi jsme platili asi 1,9 Kč za kWh, což bylo samozřejmě fantastické. Potom jsme měli cenu poměrně dlouho zafixovanou, takže jsme si nejdřív říkali, že jsou ty výkyvy dočasné a za měsíc, za dva přejdou a my máme fixaci na rok. Potom fixace dojela, nakoupili jsme za ceny, které nám v té době přišly vysoké. A později se ukázalo, že vlastně byly nakonec ještě dobré, protože ceny energií šly ještě výš, než všichni mohli očekávat. Momentálně nakupujeme za spotové ceny. To nejhorší pro zákazníky paradoxně možná není to, že ta energie je drahá, ale že vlastně neví, kolik bude stát za 14 dní, za měsíc. A to, že nakupujeme za spotové ceny, není naše chyba, je to prostě vlastnost trhu, protože když máte odběr megawatthodinu, tak vám nikdo momentálně není ochoten dát smlouvu na dobu delší než nějaké dny nebo týdny.
Moc to zatím nevypadá, že by se do budoucna měla situace nějak výrazně zlepšit. Ale firmy se bez serverů neobejdou.
Jsme optimisti. Myslíme si, že se situace minimálně stabilizuje v tom, že budeme vědět, kolik energie stojí. Asi bychom byli blázni, kdybychom věřili, že bude stát kWh zase korunu devadesát, to se asi nestane, ale věříme, že se dostane na nějakou normální hladinu.
Je z hlediska cen energií rozdíl mezi tím, když má u vás klient hosting svých fyzických serverů a když u vás je v cloudu? Dokážete náklady v cloudu nějak rozpustit?
Určitě je v tom obrovský rozdíl. Máme zákazníky, kteří mají u nás čistě housing serveru, pronajmou si rack a vlastně 90 procent jejich útraty je energie. Těmto zákazníkům musíme navýšení ceny promítnout jedna k jedné. Naopak u zákazníků, kde používají cloudové služby, agregujeme jednotlivé zákazníky přiměřeně do více serverů. Kupujeme také nové mimořádně výkonné servery, dnes už se dají koupit takové, které mají 128 fyzických jader, na což jste dříve potřeboval celý rack. Cena energie se tam potom rozpočítá, takže zákazník nemusí zvýšení ani poznat. Koneckonců, cloudovým zákazníkům jsme z důvodu zvyšování cen energií naše služby nezdražovali.
Možná ještě neuplynula dost dlouhá doba na to, aby na situaci vznikla nějaká technologická reakce, ale vidíte u výrobců hardwaru nějakou snahu dodávat teď třeba úspornější zařízení nebo něco podobného?
Výrobci hardwaru se vždycky snažili dodávat zelená řešení, která by neměla zbytečnou spotřebu, takže u nich jsme dramatické změny nepozorovali. I my jsme spotřebu energie sledovali dlouhodobě, takže jsme se snažili nasazovat efektivní servery, aby jednotka výkonu na spotřebovanou energii byla optimální. Naopak u konkurence jsme viděli významné pohyby. Dost často provozovala zákaznická řešení na 5, 8, 10 let starých strojích, což je samozřejmě ekonomický nesmysl, protože, jak jsem říkal, dnes jeden server dokáže svým výkonem obsloužit to, co před 8 lety celý rack, takže spotřeba energie je třeba desetinová.
Panuje tedy větší tlak nebo zájem aktualizovat hardware a používat úspornější zařízení?
Jedna z našich specializací spočívá v optimalizaci výkonů databázových SQL serverů, takže dlouhodobě řešíme to, abychom do jednotky procesorového výkonu dostali co nejvíc zdrojů. Většinou kupujeme nejdéle rok, maximálně dva roky staré servery. Dva roky se zdrží na pozici SQL serverů, pak je posuneme do microsoftového prostředí, kde jsou další rok nebo dva, a teprve potom je posouváme někam dál, třeba do linuxového prostředí. Většinou ale neprovozujeme žádné servery starší pěti, šesti let. Neříkám to proto, abychom se mohli na trhu chlubit tím, že máme nejvýkonnější servery, ale protože licence SQL serverů je tak drahá, že každý megahertz, který na procesorech využijeme, se potom pozitivně projevuje v celkové ceně.
A co z hlediska provozování datacenter, je nějaká větší snaha o energetickou úsporu?
To je taky dlouhodobý proces. Hodně se mluví o dosažení minimálního PUE (Power Usage Effectiveness, indikátor energetické efektivity, pozn. redakce). Osobně se domnívám, že moc prostoru ke zlepšování už není. Pokud kilowatthodina nebude stát 80 korun, ale to už opravdu nevím, co by se dělo (smích). Včera jsem na jedné konferenci vyprávěl, jak jsem kdysi měl takovou kalkulačku, a když jsem jezdil k zákazníkům, ukazoval jsem jim, kolik je stojí jejich IT, když mají vlastní rack, servery, úložiště a switche. Vždycky jsem přišel a řekl jsem, hele, jenom za elektřinu vás to stojí šest tisíc měsíčně. Jenže podnik, který má obrat třeba miliardu a celkové náklady za elektřinu milion měsíčně, těch šest tisíc opravdu nezajímá. V té době tedy byl můj nápad trochu lichý. Ale teď jsem tu kalkulačku oprášil, protože nabrala úplně jiný význam. Když dnes přijedete za zákazníkem, který provozuje deset serverů, nějakou storage, pár switchů a potřebnou klimatizaci, a ukážete mu, že ho energie stojí 50 tisíc měsíčně, tak už zvedne obočí a začne to nějak řešit.
Za loňský fiskální rok ČMIS ohlásil tržby ve výši 96 milionů korun, což byl skok oproti roku 2021, kdy jste měli tržby 42 milionů. Čím se vám podařilo takhle vyrůst? Bylo to díky covidu?
Věřím, že posluchači by teď rádi slyšeli nějaký zázračný recept, jak zdvojnásobit obrat, ale bohužel je musím zklamat. Je to prostě dlouhodobá tvrdá práce obchodníků, marketingu, techniků a tak dále. Covid, který zrychlil digitalizaci ve firmách, tomu určitě pomohl, ale kdo je připraven, není ohrožen a my jsme připraveni byli.
Ale covid určitě pomohl, všichni, kdo mohli, zakládali e-shopy, začali prodávat přes internet, vyrostla celá digitální ekonomika.
Ano, to určitě. Začátek byl trochu komplikovaný v tom, že jsme nevěděli, co bude, protože máme i zákazníky, kteří ze dne na den zavřeli, a když říkám ze dne na den, tak to myslím doslova, třeba dlouhodobí klienti z cestovního byznysu, kteří hostovali velké portály pro turistiku, nám volali, ať je vypneme, a ne s tříměsíční nebo měsíční výpovědní lhůtou, ale hned zítra, protože nebudou schopní nám platit. Ne, protože by nechtěli, byly to firmy, které u nás jsou 10 nebo 12 let, ale protože neměli peníze a bylo jasné, že dalších půl roku, rok nikdo nikam nepojede. Pak se samozřejmě situace začala obracet, protože řada firem, které měly lokální IT a byly vázané na to, že zaměstnanci, aby mohli pracovat, museli ráno sednout do auta nebo do tramvaje a dojet do práce, tak to najednou nebylo možné a ten trend se otočil. Někteří zákazníci vyrostli o jednotky nebo desítky procent a někteří se zdesetinásobili, takže pozitivní vliv určitě nastal.
Přicházeli noví zákazníci hlavně z e-commerce, nebo i z jiných segmentů? Hodně mluvíte o digitalizaci firem jako takové.
E-commerce bylo asi nejsilnější, nárůsty tam byly obrovské a e-shopy nebyly v některých případech na takové špičky připravené. Ale mluvím o digitalizaci celkově. Řada podniků roky, ale možná i desetiletí mluvila o tom, že budou používat paperless office a podobně, ale teprve covid je přinutil k tomu, že to skutečně vzali vážně, protože posílat papíry kurýrem v době covidu nebylo možné. Takže přišla řada digitalizačních projektů v oblasti implementace ERP, DMS a dalších nástrojů. S tím souvisela oblast bezpečnosti, kterou se také zabýváme. Lokální administrátoři v řadě firem na tu situaci nebyli vůbec připravení. Udělali první, co je napadlo: rozdali všem zaměstnancům VPNky a ti své počítače, ze kterých normálně nakupují a děti si na nich hrají hry, začali najednou používat pro práci. Z hlediska bezpečnosti to bylo dost zábavné. Měli jsme dost práce s narovnáním situace, hodně jsme stavěli terminálové farmy, remote desktopy, hostované desktopy, VDI.
Pokračuje tenhle trend i po covidu, nebo se všichni vrátili k papíru?
Řekl bych, že to, co se vybudovalo a změnilo, už se dramaticky nemění zpátky. Dynamika změn je ale podstatně nižší, tlak je někde jinde, dneska se všichni soustředí na krizi, na to, co bude, na válku a tak dále.
ČMIS, původně tedy Českomoravské informační systémy. Co je to za název a vlastně jak dlouho vaše firma existuje? Dočetl jsem se, že by to mělo být kolem 17 let. Jak jste tedy firmu založil a z čeho vznikla?
Odjakživa jsem byl podnikavý člověk, živnosťák jsem měl už v osmnácti a začal jsem vymýšlet, jak budu podnikat. Potom jsem šel na vysokou školu, takže spousta věcí šla stranou, ale podnikání jsem vždycky nějak měl v hlavě. Název Českomoravské informační systémy vznikl tak, že jsem si říkal, že musíme být velcí, a tehdy existovaly názvy jako Československá obchodní banka a podobně. Firma ten název měla poměrně dlouho, ale pak se ukázalo, že je pro jakoukoliv praktickou práci zdlouhavý a už asi dva roky jsme prostě jednoduše ČMIS. A k těm letům: firma byla založena v únoru 2004, plus minus něco, takže teď bude mít 19 let.
A to byla od začátku hostingová, housingová firma? Cloudová tehdy asi ještě ne.
Cloudová ještě nebyla, v té době se tomu neříkalo cloud, to slovo ještě neexistovalo, ale už v té době jsme měli produkt, který se jmenoval Kancelář online. Technologicky to byly terminálové servery hostované v datovém centru, tehdy na Windows Server 2003, což byla velká odvaha, takovou službu provozovat v datovém centru. Na druhou stranu kyberhrozby v té době ve srovnání s dneškem byly skoro legrační. Takže principiálně ano, byli jsme cloudová firma, ale ještě jsme to ani nevěděli.
Na svém webu prezentujete své služby jako „hosting bez výpadků“. Vážně?
Je to trochu nadsázka, ale snažíme se k tomu přiblížit. Dělali jsme si rozsáhlý průzkum a zjišťovali jsme, co vlastně zákazníkům nejvíc vadí, zejména v oblasti e-commerce. Všichni se shodli, že to jsou výpadky, že když jim nejede web nebo nejde udělat objednávka, tak vlastně celá ta firma stojí. Takže jsme si řekli, že se na tuto oblast budeme soustředit. Začali jsme používat technologie, a myslím, že jsme je vyprecizovali do maxima, které zajišťují to, že výpadky u nás prakticky nejsou. Ten, kdo je technicky vzdělán, tak samozřejmě pochopí, že udělat čtyři devítky je dost dobře možné, ale dosáhnout pěti devítek už je téměř nemožné, protože když vám služba nemá vypadnout na 20 vteřin v roce, tak toho skoro nejde dosáhnout. Ale zákazníci, kteří jsou u nás, skutečně oceňují, že výpadky vlastně nemají.
Jak to máte zajištěné? Předpokládám, že máte redundanci služeb.
Je to celá škála opatření. Máme dvě geograficky oddělená datová centra propojená dvěma linkami, dvakrát 100 gigabit. Všechny servery jsou clusterované, máme redundantní storage a samozřejmě, to je naše specializace, děláme clustery i na aplikační úrovni, ať se jedná o databáze, aplikace, nebo managed kubernetes. Zákazníkům hodně pomáháme i s tím, že když je nějaká chyba v infrastruktuře nebo v aplikaci, dokážeme ji identifikovat a ty systémy se buď přepnou na záložní zdroj, nebo se vrátí zpátky původní verze a tak dál. Takže je to vlastně redundance od té nejnižší úrovně, mít dvě napájecí větve a podobně je dnes standard, ale dál přes všechny vrstvy až do aplikační úrovně, kde se snažíme, aby redundance byla zajištěná i softwarem, který tam běží.
Mluvili jste o cloudu a o tom, že dnes už je to opravdu pojem. Jak často se stává, že firma chce ze svého „domácího“ řešení najednou celá přemigrovat do cloudu?
Před asi deseti lety jsem dělal rozhovor pro Hospodářské noviny a dali tam titulek, který jsem sice nikdy neřekl, ale oni to z mých slov vydedukovali, že Svátek říká, že do tří let budeme všichni v cloudu. Když jsem si to tenkrát přečetl, věděl jsem, že to tak určitě nebude. Dnes bych řekl, že to je postupný přerod. Firmy si před mnoha lety zvykly, že už nemusí chodit do banky, aby mohly poslat platební příkaz. Tak tím to začalo. A pak si řekly, že na e-maily asi taky nemusí mít vlastní mail server. Šlo to postupně. No a teď samozřejmě jde o to, že je na trhu značný nedostatek IT odborníků a držet si vlastní IT se všemi odbornostmi, které jsou k tomu potřeba, je hodně drahý koníček. Takže postupně, jak dosluhují informační systémy, hardware a software, si říkají: no a nebylo by vlastně lepší jít do cloudu?
I když to slovo cloud bych dal do uvozovek, protože se osobně domnívám, že cloud je úplně nejblbější název, který mohl kdy vzniknout. Protože to nejcennější, co ve firmě máte, jsou dvě aktiva: lidi a data. Lidi naštěstí do cloudu neposíláme, ty necháme na home office, ale pak máte dát data do něčeho, čemu se říká „cloud“, v překladu mrak, a teď nevíte, co to je, jestli to je v Česku, nebo to běží někde v Brazílii, jestli to jsou fyzické servery, nebo jenom virtuální vrstva. Zákazníkům, u kterých cítím, že by slovo cloud mohlo vzbudit paniku, dost často říkám, že poskytujeme služby datového centra, že budou mít data pěkně v Praze, a když budou chtít, tak se můžou přijet podívat.
A migrace, přesun IT systémů z jejich vlastních serverů do datového centra, je pro ně stravitelný. A tím, že dnes umíme pomocí softwaru nebo L2 propojů vlastně propojit jejich prostředí s naším datacentrem, takže ani nepoznají, jestli je server u nich, nebo u nás, tak je to pro ně velmi snadné.
Jak se potom taková migrace dělá? Je to opravdu bezvýpadková záležitost? Jak to funguje?
Z průzkumů, o kterých jsem mluvil, vzešlo i to, že se zákazníci při přesunu do cloudu nejvíce obávají právě migrace. Říkají: my to tady máme 20 let, všechno funguje a teď to budeme stěhovat? Bůh ví, jestli to naběhne, až to znova zapojíme. Takže je to oblast, na kterou jsme se velmi soustředili. Migrace je současně příležitost udělat si v IT pořádek. Říkám to tak, jak to je: když se dá bordel z lokálního IT do hostingu, vznikne hostovaný bordel. Vždycky na to zákazníky upozorňuji a v zásadě z migračních projektů vznikají tři typy.
První je nejjednodušší forma, to je lift & shift. Pokud má zákazník relativně dobře zdokumentované, provozované a spravované IT, umíme to udělat tak, že jednotlivé komponenty přesouváme bezvýpadkově nebo tam jsou odstávky v řádu minut. Samozřejmě to znamená, že zákazník musí aspoň vědět, co na těch serverech běží, jaké služby a podobně, to je nutná podmínka.
Na druhém konci pak může být migrace, která znamená totální rekonstrukci IT, kdy se předělává úplně všechno, protože někteří zákazníci mají IT ve špatném stavu a využijí příležitost právě k tomu, aby udělali kompletní rekonstrukci. To je druhý extrém. Nejčastěji se pohybujeme někde mezi. Část máme relativně pod kontrolou, víme, co tam je, zmigrujeme ji lift & shift, uděláme jednoduchou replikaci, udělá se L2 propoj nebo virtuální L2 propoj se stávající destinací, servery zreplikujeme, pak se ty fyzické vypnou, u nás se spustí a zákazník v zásadě nic nepozná, odstávka je buď žádná, nebo v řádu vteřin.
A u zbylých serverů, kde zákazník má nějaké starší věci, které ale ještě bude nějakou dobu provozovat, tam se provede čistá instalace operačního systému, databází a podobně a zmigruje se aplikace jako taková. To je nejčastější cesta.
V každém případě nám 30 až 40 procent času a zdrojů našich lidí zabírají právě migrace. Samotný provoz v datovém centru už máme standardizovaný, víme, co a jak, všechny věci běží. Ale každá migrace je trošičku jiná, naštěstí už víme, na co se zákazníka zeptat, na co si dát pozor, co nepodcenit. Samozřejmě se stávají různé veselé historky, když třeba zákazník objeví, že v serverovně má ještě dalších 50 virtuálních serverů, o kterých nevěděl, tak to potom může harmonogram migrace trochu nabourat (smích).
To není malé číslo (smích).
To není, ale věřte mi, že se stávají ještě větší odchylky (smích).
To mě zajímá. Zmiňoval jste třeba 15 let staré systémy, jak starý software u zákazníků objevujete a jdou pak tak zastaralé služby vůbec zmigrovat?
U jednoho zákazníka, kterého asi nemůžu jmenovat, máme software, který je určitě starší než 20 let, je to ještě DOSovský program. Je to zároveň hlavní konkurenční výhoda té firmy, protože ten software je opravdu fantastický. Za 30 let své existence společnost do toho softwaru promítla každý svůj proces, všechno tam funguje perfektně tak, jak má. Ale je to DOSovská aplikace, takže vyžaduje 32bitový systém, a vy ho teď chcete provozovat na Windows Serveru 2022. To je totálně nekompatibilní prostředí, takže vymýšlíme, jakým způsobem to vlastně „znásilnit“, aby to fungovalo. Někdy ty staré softwary můžou být fantastické, ale pro provoz a pro nás jsou trochu bolestí.
Takže na moderním serveru budete emulovat DOS.
Ano, máme technologie, které se na to používají, i nějaké triky, jsou opravdu zábavné, ale i tohle umíme zprovoznit.
Jaké větší firmy jste v poslední době zmigrovali a jak to probíhalo?
Jedna z velkých migrací byla firma Euromedia Group plus síť knižních obchodů Luxor. Tím, jak se Euromedii daří a firma nakoupila i další společnosti, probíhala v rámci migrace i konsolidace všech prostředí. Byly tam původní B2B a B2C portály, do toho přišla integrace s novými portály. Šlo o jednu z opravdu rozsáhlých migrací a mnohdy se zapomnělo na některé servery, které existovaly třeba 20 let. Zároveň tam jsou nejmodernější systémy, velké databáze s extrémní zátěží a extrémním výkonem. Migrace probíhala několik měsíců, samotná příprava trvala měsíc, pak dva měsíce realizace a pak samozřejmě postmigrační kroky, začištění původního prostředí, aby se dalo vypnout, a podobně.
Relativně jednoduchá migrace teď probíhá u firmy Zetor, která se rozhodla pro postupný přechod. Své prostředí mají velmi pod kontrolou a jedou si „sami“ jeden server po druhém. To znamená, že my jim zřídíme prostředí, připravíme platformu, kde mají nachystaný monitoring, zálohování, security framework, a oni si sami migrují jeden server po druhém. Jde to bez výpadků, uživatelé ve firmě o tom ani neví.
Poslechněte si celý rozhovor ve formě podcastu:
ČLÁNKY DO MAILU