Začínal jako blogger, ale během několika let se mu povedlo vybudovat firmu, která pomáhala největším americkým influencerům. Přesto Václav Gregor místo úspěchů mluví raději o chybách, kterých se v podnikání dopustil, protože z neúspěchů se dá nejlépe poučit. A doufá, že podobně pokorný postoj zaujmou i další podnikatelé.
Po návratu z USA začal spolupracovat s brand development studiem Made by Soulmates Hynka Sochora, který začátkem loňského roku založil investiční akcelerátor Soulmates Ventures vyhledávající zajímavé inovátorské projekty z oborů, jako jsou zelené technologie, vzdělávání nebo zdravotnictví. V akcelerátoru, jehož je Gregor dnes výkonným ředitelem a partnerem, se snaží mimo jiné naučit české startupy, jak udržitelněji a efektivněji podnikat.
Jaký byl loňský rok pro Soulmates Ventures?
Pro nás byl loňský rok startovací a obecně to byl zajímavý rok, který, samozřejmě i kvůli pandemii, nikdo nečekal. Ačkoliv ve společnosti panovala spousta deprese a smutku a každého se to nějakým způsobem dotklo, i nás, co pracujeme online, tak z byznysového hlediska se Soulmates Ventures velmi dařilo.
Zainvestovali jsme do tří projektů, získali tam podíly a akcelerovali týmy a produkty. A podařilo se nám jim pomoct s rozšiřováním obchodní sítě. Za celý rok jsme v rámci boardu procházeli padesát startupů. I s tímto číslem jsem spokojený.
O jaké tři projekty přesně jde?
Jedním z nich je projekt Perfectair zabývající se analýzou znečištění ovzduší. Jde o nejpřesnější digitální síť, co se týče dat o znečištění v reálném čase. Druhým je projekt realizující se ve vzdělávání jménem EdLaB. Jde o interface na experimentální výuku ve školách a inovuje výuku přírodních věd. Je to projekt, který má dokončenou hardwarovou a softwarovou část a už se využívá ve školách.
Třetí produkt, který je, co se týče vědy a výzkumu, z těchto tří asi nejzajímavější, nejinovativnější a díky tomu i nejnáročnější na vstup na trh, je Sensetio. Je to patentovaná technologie psychodiagnostické metody, která na základě vědy umí měřit emoce. Aplikaci lze využít například v psychoterapii.
V rámci spolupráce s tímto týmem jsme se začali dívat i na další trhy, třeba na e-sport. Všechny takové trhy, které nyní rostou, rostou buď v důsledku toho, že lidé sedí doma a hledají nějakou zábavu, nebo se naopak dostávají do psychických problémů a hledají terapeutickou pomoc.
V jakém objemu se ty investice pohybovaly?
Celkově se držíme v rámci commitmentu, se kterým jsme se rozhodli tyto aktivity rozjet, částky do 500 000 eur za projekt. Všechny investice, i ty nové, řešíme do této částky a máme tak commitment rozdělený pro celkem deset startupů.
Oslovují nás také firmy, které potřebují větší kapitál. Tam potom řešíme buď to, že nesedí valuace a je to zbytečné, nebo si firmy pouze myslí, že potřebují tolik peněz, ale my jsme schopní to odřídit efektivněji i díky našemu brand development studiu Made by Soulmates.
Případně je to opravdu už tak rozjetá společnost, že vysoké investice potřebuje, v takové chvíli je vhodným řešením co-investování. Takovým způsobem nyní řešíme jednu investici v řádu milionů eur. Rozhodli jsme se, že ani v tomto případě nechceme porušovat commitment, a vzhledem k tomu, že firma není ochotná čekat na finance z našeho fondu do doby, než je budeme schopní poskytnout, tak hledáme koinvestora.
Myslím si, že je to hezká cesta, protože když jsem měl kdysi jiné firmy a dělal jsem hodně konzultace, vnímal jsem velkou soutěživost. Dneska se investiční fondy od soutěžení přesunuly více k partnerství. Pochopily, že když budou sdílet svoje deal flow, tak mohou získat mnohem více. Není to jen o snížení rizika, ale také o nových příležitostech, jak se dostat k zajímavým projektům.
Kolik má Soulmates Ventures k dispozici peněz na investice a kdo je do fondu vkládá?
Máme jednoho strategického partnera, kterému jsme prodali podíl Soulmates Ventures a zároveň jsme navýšili vlastní kapitál příplatkem mimo základní kapitál. Prostředky získané z prodeje podílů jsme investovali do vzniku celého akcelerátoru a z těchto prostředků nyní čerpáme na investice do startupů. Na vstupy do firem máme pro investiční výzvu červen 2020 – červen 2021 vyčleněných 80 milionů korun, tedy 3 miliony eur.
Objevil se obrovský zájem ze stran médií, ale i investorů o zelené technologie a o způsob, jakým firmy posouváme a v čem jsme jedineční. To nás překvapilo a neměli jsme vytvořenou dostatečnou fondovou strukturu. Mimo jiné i díky tomu jsme se rozhodli fondovou strukturu vytvořit. Fond bude disponovat finančními prostředky ve výši 240 milionů korun pro další investiční výzvu do konce roku 2022.
Máte nějaké preferované sektory, do kterých chcete investovat, třeba právě zelené technologie nebo zdravotní aplikace? Nebo si vybíráte tak nějak ze všeho?
Myslím si, že nemá smysl vybírat si ze všeho, příležitostí je spousta, ale opravdu se chceme držet streamů, které jsme si určili. Důvodem je, že jsem spouštěl spoustu projektů a nemyslím si, že svět potřebuje další aplikace na cvičení jógy a plánování dne, těch už je spousta. Jsou tady větší problémy, které je třeba řešit.
Vybrali jsme si osm streamů, a to vodu, vzduch, energii, mobilitu, potravinářství a zemědělství, vzdělávání, zdravotnictví a cyklické hospodářství. Jsou to všechno odvětví, která se dají zařadit pod green tech a udržitelnost. Pod tyto segmenty za nás patří i vzdělávání a zdravotnictví, protože aby věci byly udržitelné, tak populace musí být dostatečně vzdělaná, nesmí podléhat fake-news a musí být také zdravá.
O co přesně v těch jednotlivých streamech jde?
Cyklické hospodářství asi každý ze startupových komunit zná. Dost často se jedná o různé tvorby hodnot z odpadu nebo recyklace odpadu, alternativy k plastům a tak podobně. Patří tam ale samozřejmě i platformy ke sdílení. My tam třeba omezeně máme i technologie ve finančních službách, tedy fin-tech. Problém v tomto odvětví ale podle mě je, že spousta projektů si neuvědomuje nutnost mít škálovatelný byznys. Přemýšlejí až příliš lokálně.
Dalším segmentem je zdravotnictví, přičemž nemusí jít jen o léčiva. Naopak hodně projektů, na které se díváme, nabízí právě alternativy k léčivům například prostřednictvím hardwaru. Ve zdravotnictví máme zatím Sensetio.
V další oblasti, vzdělávání, máme zatím Edlab, ale může tam být i virtuální realita. Co se týče zemědělství a potravin, tam se zajímáme hlavně o aquaponii, chov ryb, farmy budoucnosti nebo třeba zvýšení produkce, aniž by se zvýšila zátěž pro životní prostředí.
Potravinovým suplementům jsme se zatím spíše vyhnuli, i když je to moje oblíbené odvětví a mám z něj spoustu zkušeností. Většina z firem, které nás oslovily, ale nebyla moc inovativní. Když si uděláte celosvětovou analýzu green tech unicornů, tedy firem s valuací více než jedna miliarda dolarů, tak dva ze čtyř jsou právě v odvětví suplementů a nabízejí náhražky masného průmyslu.
Dále se zajímáme o inovace v energiích. Jedná se o věci jako elektrifikace, snížení spotřeby, snížení cen energií. Analyzovali jsme krásný startup, který snižoval spotřebu tepla v bytových jednotkách. Díky efektivnější práci s naměřenými daty se mu podařilo zredukovat náklady jak dodavatelům, tak i odběratelům.
V rámci streamu voda se zajímáme o krajinná opatření, ta se minulý rok celkem často skloňovala. Celosvětově se hodně mluví o pitné vodě a připravenosti jak na záplavy, tak i na sucho. A pak určitě získávání a recyklace vody. Tady jsem byl překvapený, kolik startupů nás oslovilo, protože jsme analyzovali za poslední dva měsíce cca čtyři nebo pět projektů, které řešily vodu a její znečištění.
Poslední stream je vzduch, kde máme nyní Perfectair. Obecně to ale nemusí být jen monitoring kvality vzduchu a zpracování dat, ale i třeba nějaké platformy na prevenci znečištění nebo nástroje na čištění ovzduší.
Hovořili jsme o tom, že byl loňský rok specifický a náročný. Ovlivnilo to podle vás situaci na startupovém trhu a to, jak investoři přistupují ke startupům?
Pamatuji si, že před rokem se spousta lidí domnívala, že se dostaví obrovský propad ve valuacích – nebudou dealy a všichni dostanou strach, že nezískají peníze, dojde jim ranvej a budou ve velkém rozprodávat podíly. Nakonec si myslím, že se to snad nikde nestalo, bavíme-li se o startupech, a ne o firmách, které se dostaly do existenčních problémů. Navíc pro investory s chytře připraveným kapitálem představuje krize vždy velmi výhodnou dobu na zbohatnutí.
Když se podíváme na nejrůznější firmy jako Reservio, Webnode, tak na pandemii neskutečně vydělaly. Ten důvod je jednoduchý. Lidé jsou doma, firmy se přesouvají na homeoffice a všechno se řeší online. A pokud jsou startupy dostatečně flexibilní a chytré, tak toho mohou paradoxně dobře využít.
Jak jsou na tom české startupy? Zvládají být dostatečně flexibilní a chytré?
Startupový svět má spoustu problémů, ale lidé z tohoto odvětví se obecně snaží využívat aktuálních podmínek. A z toho, co jsem viděl, tak zvláště mladší lidé ze startupů, ve věku zhruba od dvaceti do pětatřiceti let, se stávající situaci snaží přizpůsobit a extrémně ji využít. Kdo se nepřizpůsobí, ten nepřežije.
Když si vezmeme obecně české startupy, jak je vy jako investor vnímáte?
Největší problém u českých startupů vidím v tom, že nemají otestované hypotézy. Často třeba hypotéza, že produkt a strategie budou nějakým způsobem fungovat na trhu, není ničím podložená. Pravidelně se setkávám s naivitou, kdy si zakladatelé myslí, že jsou jediní a nemají konkurenci. To trochu souvisí s tím, že řada lidí není schopná uvažovat globálně. Nepřemýšlí za hranice České republiky, jsou příliš lokální.
To pak samozřejmě souvisí s tím, že si neuvědomují konkurenci. A my pak v rámci due diligence během deseti minut zjistíme, že tady existují tři firmy, které už jsou mnohem dál než oni. Pak je tu také řada firem, které si sice uvědomují, že existuje možnost prodávat i mimo Česko, ale myslí si, že je spasí, když budou prodávat jen do Ameriky.
Takže problém je v hypotézách. Jak jsou na tom v dalších oblastech? Mají je dobře promyšlené? Třeba co se týče byznys plánu, růstové vize a podobně?
Ono to s těmi hypotézami souvisí. Ty totiž zapadají do marketingu a na základě hypotéz pak máte data do financí. Myslím, že právě v oblasti marketingu a financí tu know how chybí nejvíc. Řekl bych, že je to proto, že hodně lidí to nikdy předtím nedělalo.
Lidem, kteří začínají se svým startupem a nikdy předtím nepracovali v oboru, tyto vědomosti znatelně chybí. Setkal jsem se s tím, že si programátor z týmu řekl, že také dokáže vybudovat vlastní firmu. Ale obrovsky se spálil, protože měl velmi naivní představy při investičních jednáních. Byl skvělý programátor, ale chybělo mu byznysové know how.
Když se podívám na lidi, co znám z korporátů nebo i ze startupů, a přečtu si o nich, že založili vlastní firmu, vybrali peníze, mají vysoké obraty a působí to, že ve velmi krátkém čase uspěli, tak je to zpravidla díky tomu, že v daném průmyslu už nějakou dobu pracovali. Mají znalosti z obchodu, marketingu, mají kontakty. Viděli na product buildingu, jak se tvoří produkt, mohli být součástí investičních jednání a dost často se se svým startupem pohybují na trhu, na kterém už třeba deset let pracují. To je výhoda, kterou nelze obejít.
Když si to shrneme, co byste lidem z českých startupů doporučil? Na co se soustředit nebo čeho se vyvarovat?
To je individuální. Určitě bych doporučil zkoušet po troškách. U marketingu se hypotézy dají testovat velmi jednoduše ještě předtím, než produkt vůbec vznikne. Co znám kluky z jednoho úspěšného startupu, který se zabývá analýzou dat, tak ještě před tím, než měli hotový produkt, chodili za svými agenturními zákazníky, ukazovali jim design a strukturu aplikace. To je mnohem lepší přístup než dát čtyři miliony do vývoje a pak běhat za investory a snažit se získat peníze na prodej.
Myslím si, že většina lidí se bohužel až moc soustředí na svůj produkt, ale výsledkem je odpojení se od cílové skupiny na trhu. Pak si řeknou, že potřebují nějakého obchodníka, který jejich výrobek prodá. Ten je obvykle z nějaké větší firmy zvyklý, že má perfektně připravené procesy a leady. Ale ve startupu na něj pak founder jen vychrlí věci ohledně produktu a řekne „teď to prodej“. A obchodník je úplně zoufalý, protože po vstupu na trh zjistí, že produkt nedokáže prodat, jelikož nesplňuje přání zákazníka. To se děje extrémně často, a přitom se tomu dá předejít.
Pojďme teď přímo k vašim podnikatelským zkušenostem. Vy jste začal podnikat, když vám bylo kolem dvaceti let, je to tak?
Bylo to dřív. V 17 letech jsem začal stavět různé blogy, ještě předtím jsem četl články o tématech od fitness po online byznys. V té době v Česku vůbec nefungovaly affiliate spolupráce, proto jsem se zaměřoval na zahraniční trh a díky tomu jsem se i omylem naučil anglicky. V těch 17 jsem zjistil, že jsem schopný získat obrat stovky dolarů týdně, přičemž inkasování šeků jsem musel řešit přes rodiče, a v 18 jsem si založil OSVČ.
V 18 letech jsem měl i první klienty v Americe, a to jako freelancer na marketing a tvorbu obsahu. Zjistil jsem, že tito klienti neumí moc dobře číst data a mají problém s technologiemi, přičemž později mi došlo, že Češi jsou v tom dál než většina amerických firem. Díky tomu jsme s kamarádem postavili na Moravě technologické centrum a data driven tým Webvalley o zhruba 35 lidech.
Začali jsme pro velké americké influencery a startupy dodávat zakázkovou výrobu technologických platforem, prodejních sites a začali jsme navrhovat jak celý sales process v rámci těchto projektů, tak jsme pomáhali i s daty. Byly to opravdu velké platformy, tudíž jsme se dostávali na miliony zhlédnutí denně. Po dvacátém roku už jsem tyhle věci nedělal na OSVČ, ale měl jsem na to firmu.
Podnikal jste tedy už na střední škole. Na vysokou školu jste nešel?
Ale ano, šel. Dostal jsem se do Prahy i do Ostravy, zůstal jsem nakonec v Ostravě. V druháku jsem ale odešel, protože na přednáškách jsem si psal články a v pauzách jsem si volal s klienty do Ameriky, přičemž jsem pak dorazil na lekci, kde se lidé buď neuměli v angličtině ani představit, nebo někdo mluvil o podnikové ekonomice, ale nemělo to pro mě žádný přínos.
Neříkám, že je špatně jít studovat, ale kdybych chtěl na vysoké zůstat, šel bych nejspíše do zahraničí nebo na nějaký konkrétnější obor, protože tady mě zajímalo tak 20 % vyučovaných věcí. A chtěl jsem navíc budovat firmu. Tehdy už jsme měli první kanceláře, asi 15 metrů čtverečních. Musel jsem se tedy rozhodnout. Zvolil jsem podnikání a cestu samovzdělávání.
Mezi tímto obdobím a vznikem Soulmates Ventures jste založil řadu firem. Můžete vypíchnout nějakou největší zkušenost? Který projekt pro vás byl zlomový?
Nejvíce zlomové pro mě bylo zmíněné technologické centrum Webvalley, protože to, co jsem zažil v průběhu těch zhruba pěti let, co jsme ho budovali, bych nikde nezískal. V pětadvaceti letech jsem byl zcela jinde než moji spolužáci, protože člověk v podnikání rychle dospěje. Zažije šílené věci. Měli jsme tým asi 35 lidí, navyšoval se obrat, najednou člověk nevěděl, co všechno se ve firmě děje, kdo co dělá.
Společnost rychle rostla a začalo to být komplikované. Co se kanceláří týče, během roku jsme se dostali na 600 metrů čtverečních. Všichni ve firmě se na nás obraceli, ale nám všem bylo něco málo přes dvacet, byli jsme de facto děcka. Naši zaměstnanci byli stejně staří jako my dva majitelé.
V Americe jsme třeba dělali projekt pro zpěváka Flo Ridu. Klient řekl, ať přijedeme, zaplatil nám první třídu do Miami, kde nás týden vyšel na nějakých 50 000 dolarů, a on nám řekl, ať to neřešíme. Vydělávali jsme klientům tolik peněz, že byli rádi, že nám mohou zaplatit cestu.
Všechno ale asi nešlo takhle hladce, že?
Zažívali jsme v tom mladém věku fajn věci, ale zároveň jsme zažívali i ty horší. To považuji za důležitější, protože ze špatných zkušeností se člověk víc naučí. Museli jsme třeba řešit, že jeden klient zkrachoval a dlužil nám cca 130 000 dolarů za vybudování jeho streamingové platformy.
Spoléhali jsme, že ty peníze přijdou, takže jsme měli zaplacený tým, hospodařili jsme s náklady a pak jsme zjistili, že finance nepřijdou. Přitom za velmi krátkou dobu bylo nutné zaplatit mzdy, na které nám chyběl třeba milion korun. Takové věci se ve škole neučí. Jsou to zkušenosti, díky kterým člověk velmi rychle dospěje a začne přemýšlet, jak řešit problémy.
Člověk si uvědomí obrovskou perspektivu světa, nepřemýšlí jen v rámci toho, co vidí kolem sebe. Myslím, že to, že se nám podařilo vybudovat firmu pro americké klienty a být součástí platforem, které mají klidně milion a půl platících uživatelů, nám dalo perspektivu, co všechno je možné.
Tím, že jsme měli fakt unikátní postavení na americkém trhu s influencery, v té době ještě Instagram tolik nefungoval, takže všichni měli své weby, a to byl náš byznys, jsme se dostali mimo jiné do advisory boardu největší affiliate platformy v Americe. Vybudování technologické firmy pro Američany mi tedy určitě dalo nejvíc.
Na svém profilu Soulmates Ventures uvádíte, že ne všechno se vám povedlo. Píšete například o tom, že jste v roce 2017 investoval několik set tisíc dolarů do firmy, která pak neuspěla. O co přesně šlo?
Tady se dostáváme k tomu, že ne všechno vyjde, což je na podnikání to nejdůležitější, ale málo se o tom mluví. Ještě před tím, než jsem vstoupil do Soulmates Ventures, jsem díky ziskům vstoupil do jednoho startupu a budovali jsme custom CRM.
Měli jsme dominantní postavení na trhu, kontakty, know how, brand, cash flow. Celkově se jednalo o investici v přepočtu plus mínus osm milionů korun a stavěli jsme to sami, neměli jsme jiné financování.
Po třech letech ale bylo potřeba udělat rozhodnutí, jestli pokračovat dál, nebo zda projekt ukončit. Problém byl, že jsme přece jen řídili dvě oddělené IT firmy ve velmi mladém věku, a já se více soustředil na budování obchodní sítě a komunikace s influencery v první firmě. Tolik jsem nesledoval technologický vývoj a marketingové aktivity v rámci startupu, protože jsem si až moc myslel, že to zvládneme, že jsme na tom trhu přece nejznámější.
Začal úplně zbytečně vznikat technologický dluh, nekomunikovalo se s uživateli, podcenila se investice do marketingu, dlouho se čekalo s různými rozhodnutími a bylo také špatné vedení týmu.
Museli jsme se pak rozhodnout, jestli to sami ufinancovat a snažit se zachránit ty zbytečné chyby, nebo to ukončit. Pamatuji si, že ten den jsem brečel, protože jsem musel vyhodit jedenáct lidí. Je to asi nejdůležitější lekce, kterou jsem dostal, protože ztráta byla vysoká, ale nikdy bych to nechtěl udělat jinak.
Dneska čerpám víc z neúspěchů než z úspěchů. Lidi mají zkreslené představy o tom, jaká je vlastně cesta k úspěchu. Když si člověk o budování firem čte na Forbesu, tak to vypadá strašně jednoduše. A to je špatně. Kdyby všichni z těch, kteří jsou úspěšní, mluvili o tom, co se jim nepovedlo, tak by to bylo super. Bylo by vidět, co za úspěchem stojí.
Po téhle zkušenosti jste se přesunul do New Yorku, kde jste fungoval jako konzultant pro startupy. Z konzultantství jste ale po čase odešel, protože to prostředí podle vás bylo toxické. V čem přesně?
Jednak v rámci americké konzultantské sféry zaměřené na online, kde se pohybují různí „gurus“, znám spoustu lidí osobně. A řada z nich jen předstírá, že má zkušenosti. V Americe je hodně rozšířený styl „fake it till you make it“ a lidé si myslí, že když se někdo v garáži vyfotí s Ferrari nebo Lamborgini, tak je úspěšný. Jenže gurus mají různé půjčky nebo sponzora, jehož produkty pak doporučují, a tamní trh je tímto bohužel trochu zvrácený. Spousta lidí pak může předstírat, že mají firmu s milionovými zisky, ale přitom to není pravda.
Mně to strašně vadilo. Ne, že by takoví byli všichni, spousta konzultantů je opravdu schopná. Ale pak je tam hodně lidí, kteří se nazvou konzultantem, koučem nebo guru, mají pár set tisíc zhlédnutí na YouTube, auta za půjčené peníze, případně platí přehnanou reklamu na Facebooku a tahají lidi do různých svých skupin. A ani rady, které poskytují, nejsou kvalitní.
A co se týče konzultantské sféry v rámci startupů, tak v New Yorku mi vadilo, že za vámi chodí lidé, kteří se prezentují jako mentoři, ale vlastně to žádní mentoři nejsou. Jsou to jen majitelé agentur, kteří vám nabízejí své služby za 5 nebo 10 tisíc dolarů, přičemž ale reálně takovou hodnotu nemají. Dostanete akorát předpřipravenou přednášku s prezentací o tom, jak dělat PR v New Yorku nebo jak získávat lidi na LinkedIn, ale kvalita informací neodpovídá ceně. I to bylo důvodem, proč jsem chtěl v Soulmates Ventures dělat věci jinak.
Co jste si z té zkušenosti odnesl?
Díky této zkušenosti jsem si plně uvědomil, že je potřeba obklopovat se lidmi, kteří jsou skutečnými experty ve svém oboru, jsou kvalitní a ke svojí práci přistupují zodpovědně ve všech ohledech.
Probírali jsme moje zkušenosti z New Yorku se zakladatelem skupiny Soulmates Hynkem Sochorem, který má řadu zkušeností s podnikáním, a to jak v oboru životního prostředí a udržitelnosti, tak i v technologickém sektoru.
Udržitelnost je mi blízká, ale dívám se na ni i z byznysového hlediska. Potřebujeme zelené projekty proto, že bez nich to v budoucnu nepůjde. V následujících pěti letech bude vidět obrovský přesun kapitálu do tohoto odvětví. EU bude do zelených technologií investovat 300 miliard eur, hodně miliardářů založilo fondy na investování do tohoto segmentu. Je to velmi nadějné odvětví.
Ale problém je, že v tomto segmentu chybí expertíza ohledně práce s penězi a znalosti trhu, takže se vyvíjí produkty, které trh nechce, a plýtvá se financemi. A pokud investoři nemají kvalitní aparát, nedokážou toto ovlivnit. Buď na to nemají know how, nebo dostatek času. A stávající experty startupy nemají šanci na trhu sehnat, protože i kdyby si je mohli finančně dovolit, tak ten člověk nebude mít o startup zájem.
Rozhodli jsme se, že tyto experty budeme zprostředkovávat. Vedle neefektivní práce s kapitálem, což je podle mě největší problém startupů, navíc nefunguje ani ten mentoring. Po zkušenostech z New Yorku mi došlo, že je potřeba ty znalosti ve firmách vyrábět. Za tři měsíce v akcelerátoru neuděláte z člověka marketingového a finančního ředitele s dvacetiletou zkušeností, to prostě nejde. Proto jsme se rozhodli, že půjdeme jinou cestou.
A když se podíváte na startupový svět, v čem by se podle vás měl ještě zlepšit?
V rámci akceleračního programu pracujeme s třemi věcmi. Jednak s člověkem jako takovým, protože spousta investorů si myslí, že vše vyřeší strategie, kterou oni vytvoří, a člověk ze startupu ji jen zrealizuje. Pokud ale nezvládá řídit sám sebe, tak mu marketingová strategie bude úplně k ničemu. A problém taky je, že hodně zakladatelů firem má příliš velké ego. Myslím, že zakladatelé by měli pamatovat, že důležité je nechat si pomáhat, nechat si otevřít oči. A měli by uznat, že neví všechno nejlíp a že na trhu je silná konkurence.
V druhém bloku pracujeme s brandem, což znamená marketing. Tady využíváme tým z našeho studia, který pomáhal s brand developmentem firmám, jako je například Apify nebo Twisto. A naši experti pak můžou v začínajících firmách s marketingem pomoct. S tím souvisí i nutnost pochopit potřebu zákazníka. Spousta lidí tenhle krok přeskočí, získá peníze od fondu a nacpe je do produktu. Ale to je chyba, protože na trhu neuspějí.
V USA jsme vybudovali firmu bez kapitálu, dodávali jsme prostě jen to, co zákazníci chtěli, a věděli jsme, co chtějí. To je absolutní základ. A když už tomu zákazníkovi rozumím, musím umět s ním komunikovat, tedy vybudovat značku.
Řešíte s firmami i finance?
Ano, tomu se věnujeme ve třetím bloku. Lidé třeba neumí dělat finanční plány. Nechají si to za 10 tisíc udělat od nějaké agentury a pak představí investorovi plán, který vůbec nedává smysl. A existují také situace, na které vás české školy vůbec nepřipraví. To je kámen úrazu, protože to, co se učí ve školách v rámci financí, je ubohé. Měli jsme třeba velké ztráty, když padal dolar a přicházeli jsme kvůli tomu o statisíce. Nakonec jsme museli s bankou domluvit lock na určitou částku, kterou jsme se v každém měsíci zavázali směnit, abychom dostali garantovaný výhodnější kurz.
Je to jenom příklad, ale takových věcí se objeví spousta a lidé je pak neumí řešit, protože se to ve škole nenaučili. Stejně tak neumí počítat, kolik je stojí zákazník, jaký je tržní potenciál, neumí si nastavit finanční ranvej. A tohle všechno zkušený investor odhalí během chvilky při due diligence a pak si musí dát s tou firmou čtyři schůzky, než jí to vysvětlí a než startup chyby ve financích opraví. Tohle se těžko učí, ale zakladatelé by to měli umět, aby efektivně pracovali s kapitálem.
ČLÁNKY DO MAILU