Postupné prosazování principu francouzské digitální gilotiny, spočívající v rutinním odpojování uživatelů jen na základě udání a jakéhosi administrativního posouzení (dnes již přeci jen více „podle zákona“), bylo zde na Lupě i v dalších médiích hojně popisováno a diskutováno. Samozřejmě se tak dělo i v zahraničí – a tak zastánci tohoto přístupu, disponující „silou“ Velkého obsahu, museli překonávat neméně silný odpor veřejnosti.
I díky tomu to nedopadlo úplně podle jejich představ, když třeba ve Francii museli přistoupit na jistou spoluúčast soudce a dodržování základních pravidel řízení před soudem. A Evropská unie se nakonec také nějak „vzpříčila“ a vymohla si určitý kompromis – byť jeho skutečnou podobu asi ukáže teprve čas.
Nicméně Velký Obsah si (alespoň podle mého názoru) musel z těchto snah odnést řadu významných ponaučení. Jako třeba to, že zapojení veřejnosti, která do všeho vidí a mluví, je z hlediska prosazení jeho cílů kontraproduktivní: jen zvyšuje „vyjednávací sílu“ protistrany. Podobně že snahy prosadit „svá“ restriktivní opatření primárně na úrovni zákonů nejsou nejefektivnější, protože se dostávají do kolize se základními principy fungování většiny současných právních systémů: jak co do potřeby jejich rutinního aplikování (jako „na běžícím pásu“), což naráží na požadavek na individuální a spravedlivé posouzení, tak třeba i do kolize s požadavkem na ctění presumpce neviny atd.
V neposlední řadě Velký Obsah už určitě pochopil, že bude potřebovat nějakého většího a mocnějšího spojence, než je třeba francouzský prezident Sarkozy. Nejlépe někoho, kdo se s věcmi tolik „nepárá“. Co třeba samotné Spojené státy? Pokud by se jim podařilo vnutit představu, že zájmy Velkého Obsahu jsou důležité pro národní bezpečnost, hned by se“ jednalo“ úplně jinak. A to nejen na nějaké francouzské, britské či evropské úrovni, ale rovnou globálně.
ACTA: Anti-Counterfeiting Trade Agreement
Pokud je můj výše uvedený předpoklad (o „ponaučení“ ze strany Velkého Obsahu) správný, pak byl naplněn vskutku důkladně. A také velmi rychle.
Další fronta boje za zájmy Velkého Obsahu, kterou se podařilo otevřít, je vznikající „Obchodní dohoda proti padělání“, v originále Anti-Counterfeiting Trade Agreement, zkratkou ACTA. Její prvopočátky prý sahají až někam do roku 2006, ale první oficiální zmínky o ní, i o zapojení USA, EU, Japonska, Švýcarska a dalších zemi, jsou až z října 2007. A teprve v současné době vyplouvá na světlo to, co a hlavně jak chce tato obchodní dohoda řešit. Poněkud kuriózně hlavně skrze únik dokumentu, ve kterém Evropská unie vyjadřuje své obavy z toho, co ACTA chystá.
V nedávných dnech přitom proběhlo další „jednací kolo“ na smlouvě ACTA, a to v jihokorejském Soulu. A právě různé signály a úniky z tohoto jednání způsobily současný mediální poplach. V lednu by měla jednání pokračovat v Maroku, a někdy za rok v tuto dobu by dohoda mohla získat svou definitivní podobu a stát se závazná pro své signatáře.
Proč jsou jednání tajná?
Jaká bude konkrétní podoba této dohody, tak není dosud známo. Ale nejenom proto, že výsledná podoba dohody se teprve rodí. Důležité je, že sjednávání této dohody probíhá za zavřenými dveřmi a za nejpřísnějšího utajování.
Mám-li to vztáhnout na svůj předchozí předpoklad o nutnosti získání velkého spojence, který se s věcmi tolik nepárá a je ochoten vše zahrnout pod svou „národní bezpečnost“, pak právě toto se podařilo: spojencem se staly USA, a nová Obamova administrativa (krátce po svém nástupu) skutečně zahalila jednání o dohodě ACTA rouškou přísného utajení, když ji prohlásila za záležitost národní bezpečnosti (opravdu doporučuji tento zdroj, již jen kvůli hezkému morfingu George Bushe v Baracka Obamu).
A na důsledném utajování všeho kolem teprve vznikající dohody USA stále trvají. Jak v nedávných dnech prohlásil Obamův hlavní poradce pro oblast obchodu (U.S. Trade Representative Ron Kirk), obsah dohody ACTA bude zveřejněn teprve tehdy, až bude dojednána její definitivní podoba. A na argument, že to už bude pozdě, reagoval tvrzením že je to hodně složité – a že pokud by byl vznikající obsah zveřejněn, lidé by „odcházeli od jednacího stolu“.
Pročpak asi?
O čem je ACTA?
Samotný název dohody ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, resp. Obchodní dohoda proti padělání) by měl naznačovat zaměření na „fyzické“ zboží a jeho padělání (counterfeiting). Nicméně i z toho mála, co sami Američané o vznikající dohodě veřejně sdělují, je jasně patrná jedna věc: z celé „obchodní“ problematiky boje proti padělání jde u této dohody především o otázky copyrightu a práv duševního vlastnictví. A hlavně pak o jejich vymáhání („enforcement“): koordinovaně a globálně.
Navíc tak, aby to byly „účinné postupy vymáhání“ (effective enforcement procedures), přinášející „rychlá nápravná opatření“ (expeditious remedies), které odradí od dalšího porušování práv. Jak si ve své reakci všimla už i EU, není zde ani zmínky o nějaké spravedlivosti a přiměřenosti. Což je mimo jiné v rozporu se současnou unijní směrnici pro oblast duševního vlastnictví (IPRED, resp. 2004/48/EC), či mezinárodní dohodou TRIPS.
Co ACTA požaduje?
Ačkoli současná podoba (teprve rodící se) dohody ACTA není známa, z různých úniků a nepřímých zdrojů lze alespoň částečně rekonstruovat její současný obsah – daný hlavně návrhem, který připravily a prosazují Spojené státy.
V prvním přiblížení ho lze shrnout tak, že USA se snaží „globalizovat“ svou právní úpravu ochrany copyrightu (DMCA: Digital Millennium Copyright Act), prosadit a celosvětově harmonizovat „spoluodpovědnost“ za porušování copyrightu, propagovat odpojování uživatelů (ve francouzském stylu), a prosadit mezinárodní mechanismy pro „zjištění a odpojení“ (notice-and-takedown system).
Podrobnější obrázek si lze udělat z reakce EU, která v tomto (neveřejném, ale uniklém) dokumentu podrobně popisuje své výhrady k současné podobě vznikající dohody navržené Spojenými státy. Je to ale dosti „právnický“ text, a tak si ho zkusme převést do srozumitelnější řeči.
Jedním z mechanismů, který by měla dohoda ACTA prosadit a současně mezinárodně harmonizovat, je spoluodpovědnost internetových providerů za porušování copyrightu (contributory copyright infingement). V zásadě jde o prolomení dnes platné zásady (alespoň v EU), která říká, že provider není odpovědný za to, co protéká srze jeho sítě (pokud příslušný obsah sám negeneruje či nemá přímý vliv na něj). Nově by provider – jako třetí strana – měl být (spolu)odpovědný za aktivity svých zákazníků.
I Evropská unie ve své reakci konstatuje, že jde o jasný rozpor s platnou unijní direktivou o elektronickém obchodu, u nás transponovanou do zákona o některých službách informační společnosti (zákona č. 480/2004 Sb.). A nejen to: prosazení takovéhoto principu (odpovědnosti třetích stran) by znamenalo opravdu velký zásad nejen do současných zákonů, ale i do principů, ze kterých vychází.
Na druhou stranu je asi třeba připustit, že z pohledu Velkého Obsahu má takovýto požadavek svou logiku: místo komplikovaného dohledávání velkého počtu koncových uživatelů, kteří se navíc mohou různě skrývat, by bylo možné stíhat relativně malý počet jasně vymezených subjektů (providerů), kteří se nijak skrývat nemohou ani nechtějí. V podstatě by to tedy znamenalo, že by si Velký Obsah z těchto providerů udělal jakousi vlastní policii: oni by museli (nejspíše nějak proaktivně) dávat pozor na to, co jejich zákazníci na Internetu dělají.
Spoluodpovědnost providerů by přitom byla tím bičem, který by tyto subjekty donutil prakticky aplikovat také ona „účinná nápravná opatření“. Dohoda ACTA například počítá s povinným zavedením systému, který by umožňoval „nahlásit“ závadný obsah a vedl k jeho co nejrychlejšímu znepřístupnění (notice-and-takedown system). Detaily nejsou známy, ale není tak těžké si je domyslet: „někdo“ by přišel, třeba jen s podezřením na nějaký (podle něj) závadný obsah – a ten, u koho je vystaven, by byl povinen ho ihned znepřístupnit.
Navíc by toto opatření mělo být kombinováno i s odpojováním uživatelů, na principu francouzské digitální gilotiny. Opět nejsou ještě známé detaily, ale třeba i reakce EU (vzniklá očividně ještě před finálním kompromisem mezi europarlamentem a Radou EU) v tomto ohledu upozorňuje, že není jasné, zda k odpojování uživatelů může docházet jen na základě řádného rozhodnutí soudu, nebo i bez něj.
Vtip je ale v tom, že když dohoda ACTA přenese (spolu)odpovědnost na internetové providery, může je přinutit i k tomu, aby uživatele od Internetu odpojovali oni. A ne „odpojovali“ ve smyslu „zákonného“ trestu, což má již výše zmiňované právní aspekty (potřebu řádného projednání, presumpci neviny atd.), ale jen ve smyslu „pouhého“ ukončení smluvního vztahu. Zde už by ony „právní komplikace“, na které narazila francouzská gilotina, nebyly.
Jiným specifickým požadavkem vznikající dohody ACTA je přístup k technologiím, vymáhajícím dodržování práv duševního vlastnictví. Tedy k různým DRM systémům, systémům blokování atd. ACTA požaduje, aby obcházení těchto mechanismů mohlo být trestáno jak v rámci civilního, tak i trestního práva. Což je opět daleko za tím, co požadují současné úpravy ochrany duševního vlastnictví.
ACTA přitom jde tak daleko, že chce bránit jednotlivým státům v tom, aby požadovali interoperabilitu mezi mechanismy typu DRM. Tedy například to, aby když si uživatel zakoupí nějaký obsah, aby si ho mohl přehrávat na různých zařízeních (a ne pouze na jedné konkrétní platformě a na žádné jiné). I tady EU konstatuje, že to jde proti jejím záměrům a snahám, které kompatibilitu a interoperabilitu přes různé platformy naopak podporují a chtějí.
Veřejnost se začíná bouřit
Způsob, jakým se (Američany protlačovaná) dohoda ACTA chystá zasáhnout do celého „digitálního prostředí“ (jak to sama říká, a tedy ne pouze do online prostředí), je natolik bezprecedentní, že postupně sílí negativní reakce širší veřejnosti, a začínají se objevovat i první „protiakce“.
Z těch oficiálnějších lze zmínit například aktivity švédské ministryně komunikací Åsy Torstenssonové, která v nedávných dnech (a tedy za předsednickou zemi EU) jela na oficiální návštěvu USA i se záměrem požadovat otevření jednání o dohodě ACTA (viz tisková zpráva). Současně měla tlumočit americké straně stanovisko Švédska o nepřijatelnosti odpojování uživatelů od Internetu na principu francouzské gilotiny. Z dostupných informací o výsledcích této návštěvy ale zatím nevyplývá jakýkoli úspěch, resp. změna dosavadního přístupu ze strany USA.
Ve stejné době, kdy švédská ministryně mířila do USA, se proti způsobu přípravy a směrování dohody ACTA vyslovila i asociace EuroISPA, sdružující evropské internetové providery. Ve své tiskové zprávě varuje před snahami prolomit obecnou zásadu toho, že provider neodpovídá za aktivity svých zákazníků, a protestuje proti snahám dotlačit providery k nucenému odpojování uživatelů (jejich zákazníků) od Internetu.
Upozorňuje také na skutečnost, že vše se „peče“ za zavřenými dveřmi a v tajnosti. Že jde o obchodní dohodu, místo o řádný legislativní proces – což způsobuje, že přípravu takto zásadních a hlubokých změn nemohou vůbec ovlivnit zainteresované strany (na které ale dohoda tvrdě dopadne).
Další frontu, na které se bojuje proti vznikající dohodě ACTA, otevřely v nedávných dnech pirátské strany. Přidala se k nim i ta česká, která zorganizovala petici proti dohodě ACTA, a adresovala ji české vládě. Přečíst si o ní můžete zde, připojit se k ní online pak můžete zde na stránce petice.
ČLÁNKY DO MAILU