„Úpadce“ je zajímavé české slovo, na které si osobně musím stále ještě zvykat, podobně jako na termín „přestupce“ (ten, kdo se dopustil přestupku, například dopravního) a další novotvary. Jako kdyby nám nestačil klasický „hrdobce“ …
Dnešní realita je ale bohužel taková, že existují dlužníci, kteří nechtějí či nemohou splácet své závazky a dostávají se do úpadku (podle zákona č. 328/1991 Sb., par. 13 bod 4 se z dlužníka stane úpadce dnem vyvěšení prohlášení o konkursu na úřední desce soudu). Včasná informace o existenci úpadců, resp. o tom, že určitý subjekt je úpadcem, přitom může být pro mnoho jiných subjektů nesmírně důležitá. Například pro různé leasingové společnosti, firmy poskytující půjčky apod. Nechci zde rozvádět celý problém dlužníků, úpadců, konkurzů a vyrovnání, neboť to by bylo na jiný článek, do jiného média (a také pro jiného autora). Rád bych se zde zastavil spíše u toho, jak s celým problémem souvisí Internet.
Obchodní rejstřík a úpadci
Představovat čtenářům Lupy internetovou verzi obchodního rejstříku by určitě bylo nošením dříví do lesa – kdo by nevěděl o této přelomové aplikaci provozované Ministerstvem spravedlnosti, která (kromě jiného) mnoha lidem otevřela oči a ukázala, k čemu jim může být Internet užitečný. Jen pro ilustraci: v roce 1999 poskytla internetová verze OR na 9 milionů výpisů, zatímco v papírové podobě to bylo jen zhruba 400 000 výpisů. Mnoha lidem pro jejich potřebu tedy evidentně postačil pouze on-line výpis bez formální platnosti (tj. se statutem „pouze pro informaci“), a jen ten, kdo chtěl mít závazný výpis, si musel dojít pro jeho papírovou podobu – díky Internetu ale již mohl jít na jistotu.
Původní funkce internetové verze Obchodního rejstříku časem doznaly významných rozšíření. K možnosti vyhledávání podle jména formy, údaje IČO i dalších později přibyla i možnost vyhledávání podle osob (například jednatelů, vlastníků atd.). Časem k obchodnímu rejstříku přibyla i evidence znalců a tlumočníků, státních zástupců a soudců. No a v březnu letošního roku přibyla ještě i evidence úpadců (kdy přešla do ostrého provozu, od ledna byla v provozu testovacím).
Je někde problém?
Evidence úpadců, dostupná od března, určitě mnoha lidem i firmám pomohla. Pro jiné účely ale měla stále nepříjemnou vadu – pokud někdo potřebuje používat tuto službu systematicky, například proto, že se živí poskytováním půjček, leasingových úvěrů či podobnými aktivitami, musí pokaždé sáhnout po svém browseru, dostat se na WWW stránky registru a zde si vlastnoručně vyhledat, zda žadatel o jeho služby není současně v úpadku. Pokud přitom sám pro svou potřebu používá nějaký vlastní informační systém, ve kterém celou svou agendu vyřizuje, je to pro něj určitě nepříjemné a hlavně omezující – pokaždé musí „přepínat kontext“ a přecházet z jednoho systému do druhého. Mnohem efektivnější by bylo vzájemné provázání obou systémů tak, aby si informační systém uživatele mohl sám vyžádat či jinak převzít data od registru úpadců, a uživatel tak mohl pracovat jen s jedním systémem, který by mohl potřebné ověření „bezúpadkovosti“ udělat sám. To ale dosud nešlo, protože jediným možným způsobem přístupu k registru úpadců bylo jeho WWW rozhraní, pouze s možností individuálního vyhledávání.
Dávkový přístup
Minulý čas v poslední větě předchozího odstavce je na místě – protože dnes již existuje i další možnost přístupu k obsahu registru (evidenci) úpadců. Je jím možnost dávkového přístupu, neboli možnost vyžádat si „z vnějšku“ všechny nejnovější změny (aktualizace) celého registru, případně i jeho celý obsah. To v praxi znamená, že jiný informační systém (ten, který si provozuje subjekt který potřebuje rutinně využívat informace o úpadcích) si nejenom může vytvořit vlastní „mirror“ obsahu registru, ale především jej může i udržovat v tak aktuálním stavu, jaký sám potřebuje. Potřebuje-li mít informace ne starší než 6 hodin, stačí mu pouze vhodně zvolit frekvenci aktualizací.
Technické řešení dávkového přístupu, pod kterým je již tradičně podepsána firma Corpus (u původního Obchodního rejstříku ještě Corpus s.r.o., nyní Corpus Solutions, a.s.), je velmi pokrokové – tvar, ve kterém jsou data z registru exportována, je otevřený (všem dobře známý, a tudíž i všem srozumitelný) formát XML. Pro informační systém, do kterého data ve formátu XML po exportu vstupují (jsou importována), by nemělo být žádným problémem tato data převést do svého interního formátu a dále je zpracovávat.
Pro koho a za kolik
Možnost dávkového přístupu k obsahu registru úpadců je dostupná od počátku října. Ministerstvo spravedlnosti (spolu s firmou Corpus) se touto inovací pochlubilo i na Invexu, kde se přihlásili i do letošní soutěže o Křišťálový disk (který ale nezískali). Nicméně určitě jde o záležitost, která si zaslouží pochvalu a ocenění – jde o jeden z nemnoha příkladů skutečně naplňujících cíl informatizace veřejné správy i tzv. „e-govermentu“ a současně vycházející vstříc i podnikatelské sféře. Tím, kdo může dávkového přístupu do registru využívat, samozřejmě není jen privátní sféra, ale také celá veřejná správa (státní správa i samospráva). Přitom právě pro státní správu jde o velmi významný precedens, který ukazuje, jak by měla vypadat spolupráce jednotlivých registrů vedených státní správou v rámci koncepce, se kterou přichází nedávno přijatý zákon o informačních systémech veřejné správy (jde o koncepci vzájemného propojení a sdílení dat mezi jednotlivými registry, v rámci tzv. referenčního sdíleného a bezpečného rozhraní).
Když jsem se na letošním Invexu na stánku Ministerstva spravedlnosti ptal na ekonomické podmínky dávkového přístupu, dozvěděl jsem se, že zatím je vše zdarma a od příštího roku se uvidí, podle výsledků dosavadního provozu, zájmu atd. Je to tedy přesně stejná odpověď, kterou jsem kdysi dávno dostal na stejnou otázku ohledně Obchodního rejstříku. Jen doufám, že i v případě evidence úpadců se „uvidí“ stejně, tj. tak, že vše nakonec zůstane zdarma (nebo za opodstatněný manipulační poplatek). Ostatně, když už jednou daňový poplatník zaplatil za pořízení příslušných dat (skrze náklady na fungování orgánů státní správy), proč by měl za tato data platit podruhé? V USA kdysi dávno tento princip použili v situaci, kdy se rozhodovali zda „dát do placu“ protokoly TCP/IP, vyvinuté za peníze tamních daňových poplatníků. Jak to dopadlo a k čemu to vedlo, snad nemusím rozvádět …
ČLÁNKY DO MAILU