Pozor, nejsou qubity jako qubity. D-Wave je znamy tim, ze dela takova "nedochudcata" oproti treba IBM. Jde o to, kolika ostatnimi qubity muze byt hodnota jednoho konkretniho qubitu omezena. IBM se zatim snazi delat to tak, aby vsechny qubity mohly interagovat se vsemi. Kdezto D-Wave je sklada do nejake mrizky, takze interakce pripada v uvahu max s par sousednimi qubity. Rozdily ve vykonu jsou tim padem asi celkem jasne...