Umnějí spravodajské servery správně česki?

I když lze tento nešvar v mnoha případech přičíst rychlosti, s níž online zpravodajské servery musejí pracovat, četnost, a hlavně charakter chyb mě přiměl k tomu, abych se největším webům tohoto typu podíval na zoubek. Následující článek je shrnutím analýzy, které bylo podrobeno celkem 60 článků uveřejněných v posledních cca deseti dnech na šesti serverech. Je dokladem toho, že ač lze nad některými mávnout rukou, jiné svědčí o tom, že autoři nejsou schopni zvyšovat kulturu jazyka.

Trocha statistik

Hodnoceny byly České noviny, iDnes, iHNed, Lidovky, Novinky a Mojenoviny. Celkový rozsah přečtených článků byl 75 normostran (normostrana = 1800 znaků). Za chybu se pro účely této analýzy považovaly jak překlepy (vynechaná nebo zpřeházená písmena, chybějící slova ve větě), tak i hrubé chyby. Každá nalezená chyba znamenala bod, pokud se však vyskytla v perexu článku (je to ta viditelnější část článku, která upoutává na obsah, tudíž pravděpodobnost, že se s chybou čtenář setká, je větší), dostala dva body. Chyba v titulku podle uvedené logiky získala body tři.

Ze všech článků jich necelá polovina (47 procent) byla bez chyby, zbytek obsahoval alespoň jednu chybu. Celkem jsem jich v 60 článcích našel 86. Znamená to, že v průměrném článku, na který na zpravodajských webech narazíte, jsem alespoň jednou nachytal autora na švestkách v některém jazykovém jevu. Nejmenší pravděpodobnost, že narazíte na článek s chybou, máte na Českých novinách, největší na iDnes. Počty chybných/bezchyb­ných článků zahrnuje tabulka 1.

Existují pochopitelně extrémní případy – jeden článek na iHNed obsahoval šest chyb, jeden na iDnes dokonce osm! iDnes dopadl vůbec nejhůř jak co do počtu objevených chyb (za 10 článků získal 27 bodů), tak i poměru chyb na celkový počet znaků (články na iDnes byly v souhrnném čísle nejdelší ze všech sledovaných serverů). Nejlépe jak v absolutních číslech, tak v procentech dopadly České noviny. Podíly chyb a celkového počtu znaků obsahuje tabulka 2.

Některé konkrétní příklady

Velmi častou chybou v českém internetovém zpravodajství jsou překlepy („natajilo“, „Hledání kandidátů na soudce Ústavního soud.“), chybějící slova („Na dnešní tiskové konferenci řekl generální ředitel Českých drah Petr Kousal.“) nebo přehozený slovosled, který zjevně zamotává význam věty („(…) která bude pro všechny výrobce velmi finančně atraktivní.“).

Do kategorie těch závažnějších patří chyby v čárkách („buď malé hotýlky nebo drahé zašlé státní kolosy“, „říká, že se snaží myslet víc na budoucí kariéru učitelky, než na bolestivou zkušenost své první a poslední vojenské mise (…)“, „Toho prezident Václav Klaus jmenoval letos v srpnu předsedou Ústavního soudu a bylo proto nutné vypsat doplňovací volby.“), v psaní velkých písmen (školní klasika :-)) – „na strakonicku“, „legislativní rada vlády“ – a v účelových přídavných jménech („Samozřejmě to platí jen pro semafory vybavené příslušným přijímacím a řídícím prvkem (…).“).

Někdy však na zpravodajských webech narazíte na vyložené lahůdky. „Média bohužel následovali vládu a snaží se nám stále cpát tuto Johanku z Arku (…).“

Hlavním smyslem zpravodajských serverů je informovat, a to rychle a bez zbytečných prodlev. Už od doby školní docházky by však měli mít psavci na paměti, co nám vštěpovala do hlavy naše češtinářka: Vezmu-li do ruky papír, tedy teď vlastně: sednu-li si k redakčnímu systému, musím psát správně česky. A to pro mnoho serverů – a konkrétních lidí, kteří je plní obsahem – zjevně neplatí.

Možná se uvedené případy zdají málo reprezentativní. Budu se problematice nadále věnovat a podívám se v některém z následujících článků třeba na nějaké statičtější části webů, než je zpravodajství, které rychle odplyne. Kapitolou pro sebe samou jsou určitě diskusní příspěvky. A, koneckonců, pokusím se v následujících týdnech sledovat i nadále zpravodajské weby a vychytat v nich ty opravdu zajímavé hrubky.