Názory k článku Ulož.to se chce vyhnout osudu Hellspy. Tvrdí, že uživatelům poskytuje cloudové úložiště

Problém nemáme v rovině legislativní. Autorskoprávní předpisy máme velmi dobré a moderní.

Tak v tomhle teda s panem Leškou rozhodně souhlasit nemůžu. Autorský zákon je horší, než ve středověku. Vůbec nereflektuje moderní technologie a možnosti vytváření duplikátů a snadnou distribuci AV děl. Naopak velmi pochybně vynucuje automatické zastupování každého autora soukromou společností (např. OSA), které tím zajišťuje zákonem daný výdělek, přesto, že se jedná o soukromý subjekt, a přesto, že autor se u ní musí za poplatek (!) registrovat, aby na ní mohl vymoci své tantiémy nebo se i jen domoci zrušení zastupování.

Každý z nás platí nesmyslné odvody z papíru, disků, flash pamětí, kopírek a já nevím čeho, přitom technologií i nátlakem na firmy je efektivně znemožňováno toho využívat.

Zkuste si dojít do kopycentra, že chcete okopírovat nějakou skladbu z vašich koupených not, abyste si nečmárali do originálního drahého výtisku. NIKDO vám to neokopíruje, všichni se bojí, že jste provokatér z Osy (zla), která se domáhá toho, aby kopycentra ověřovala, k jakému účelu kopii chcete a komu ji poskytnete (což je absurdní). Podobně si zkuste z jakékoliv soudobé televize uložit nahrávku na externí medium a přehrát ji na jiné televizi. Prakticky všechny modely na trhu nahrávky šifrují privátním klíčem konkrétního vyrobeného kusu, takže nahrávku nepřehrajete ani na jiném kusu stejného modelu.

Získané peníze slouží spíš k obohacování se mafii "ochraných svazů" a dědiců, kteří neměli na dílo žádný vliv (viz zaprodávání Krtečka), než k reálným příjmům umělců. Navíc tento model efektivně likviduje především kvalitní kulturu, protože kvalitní autoři obvykle nemají tak masové publikum a tudíž je pro ně administrativa se zastupováním mnohem více zatěžující, než reálný zisk. Je pro ně větší problém svou tvorbu dostat do obecného povědomí a obvykle to končí tím, že se pak tenhle byrokratický moloch platí z dotací, které se tím pěkně properou zase hlavně k mafii místo výkonných umělců.

"Středověký" systém mecenáštví a vnímání využití něčí např. hudební myšlenky v novém díle jako "pocty původnímu autorovi" byl mnohem užitečnější pro všechny.

20. 3. 2023, 17:54 editováno autorem komentáře

Tohle je marný a zcela zbytečný boj. Je na čase, aby se držitelé práv naučili na těch úložištích vydělávat, místo aby utráceli za právníky a neúčinná opatření, která je mají zničit.

Pozor - tohle není návod!
Čekám, že dalším krokem bude úplné oddělení vyhledávání od samotného úložiště, tedy něco ve stylu: spočítám hash souboru, zašifruji, uložím pod jménem = hashem; do indexačního webu dodám "metadata", hash a klíč. (Tohle všechno může dělat nějaká aplikace, klidně webová.)
Ve výsledku ten, kdo má přístup k indexu, ví, co má hledat, ale neví, kde. A to úložiště zase neví, co tam je uložené...

Já ani náhodou nezpochybňuji, že majitel práv má - práva.
Dokonce ani to, že různá sdílení mu do těch práv mohou zasahovat.
Jen jsem poukázal na to, že boj proti nelegálnímu sdílení je marný, předem odsouzený k nezdaru, drahý - a v konečném důsledku jen omezuje legální použití. (Například: DVD legálně koupené v obchodě otravuje s informací o nelegálnosti kopírování a DRM může vést k nefunkčnosti v některých přehrávačích; BD si na "off-line" přehrávači nemusíte být schopni vůbec přehrát...) Naproti tomu kopie funguje bez omezení, pohodlně.
Majitelé práv dlouho bojovali proti kopírování filmů, proti půjčovnám, bránili se uvedení filmu v televizi, bránili se distribuci na videokazetách, DVD vzali na milost až s DRM (které nevydrželo věru dlouho...), a teprve nedávno vzali na milost streaming.
Jednoho dne zjistí, že je mnohem výhodnější dostat třeba z každého stažení z úložiště korunu, než utrácet miliony za právníky a technické ochrany. A pak zažnou hledat cesty, jak toho dosáhnout.

Mno stahováním přes torenty (pokud stahujete autorsky chráněné dílo) v zásadě porušujete autorské právo, protože zároveň sdílíte (pokud to tedy neřešíte omezením uploadu na 0). Zatímco stahováním přes Uloz.to apod. neporušujete nic, protože pouze stahujete.

Tzn. pokud budou velké ryby jako je Uloz.to odlovené, půjdou ti, co se snaží chránit autorská práva parávě po těch, co používají torrenty. Ono to jaksi není nevyselovatelné a je to jednoznačně nelegální, jen se to obtížněji řeší, protože je to decentralizované.

Ok můžete jet přes VPN nebo privátní torrent vyhledávače a sdíleče a doufat, že vás VPN neprozradí, ale místo samotného Uloz.to se dostáváte za hranu zákona vy.

Kdyby to co je na takových serverech dostupné za rozumný peníz legálně, nikdo by nelegálně nestahoval.

Citation needed. České právo postihuje pouze neautorizované poskytování/sdí­lení.

Já myslel, že Ulož.to sídlí někde na Kokosových ostrovech, odkud českým (evropským) soudům ukazuje akorát vžtyčený prostředníček. V opačném případě nechápu, jak ta platforma může být dodnes v provozu.

Já bych to nechal padnout, ať se celá scéna přesune na torrenty. Sice si babičky budou muset zvykat, ale nakonec vyhrajou všichni. Tedy kromě držitelů práv, ti ostrouhaj ještě víc než doteď. Ale to asi nikoho netankuje...

Takže bych měl asi vrátit řidičák že jsem si v Itálii dal pivo a řídil?

Dekujeme za exkrement dne!
Jurisdikce ma sva uzemni omezeni. Pokud tu vec vykonam na uzemi dane jurisdikce kde je to legalni tak neni problem.
Navic to srovnani znacne pokulhava. Protoze zde mame pripad ze cin se udeje jinde nez jsou systemy provozovane. Pripadne spise jsou dva subjekty v kazdy v jine jurisdikci.

Nějaký čas zpět bylo velmi zajímavé (zdroj bohužel nebude, už ani netuším) sledovat spor právě s OSA, kdy řečena nebyla schopná doložit, že právě jednoho konkrétního zahraničního autora zastupuje. Šlo o požadavek na úhradu, což bylo kontrovano žádosti o doložení zastoupení... Respektive šlo o to, že OSA nebyla schopna doložit, že konkrétní autor dostal své tantiemy.

Přátelé, kamarádi, jsem z této diskuze dosti zklamaný. Jsem pravděpodobně mnohem starší než velká většina diskutujících a přestože by mládí mělo být progresivní, a do jisté míry také správně radikální, vůbec nikdo z diskutujících neobhajuje základní postulát svobody internetu. Nikdo už nebojuje proti tomu, jak byl celosvětově internet od doby svého vzniku svázán zákony, nikdo nepoukazuje na to, že záměrem "otců zakladatelů" byla absolutní svoboda sdílení čehokoliv a kýmkoliv a kdykoliv. Kdyby se tato diskuze vedla v devadesátkách na prastarých počítačích řady 386 běžících na Win 3.1, polovina diskutujících by poukazovala právě na to, že je úplně jedno, jak se jakýkoli obsah na internet dostal, že hlavní potřebou je ochránit svobodu internetu. Jakmile se nějaký obsah na internet jednou dostane, jeho volné sdílení by mělo být umožněno a nemělo by být postihováno, protože by se jednalo o akci směřující proti základní tezi toho, proč byl internet stvořen. Základní tezí obhájců svobody internetu v té době bylo, že tzv. "vlastníci práv" tuto situaci zkrátka musí akceptovat, a také akceptovat, že buudou mít snížené zisky z prodejů těm subjektům, které budou ochotny zaplatit za fyzický originál nebo fyzickou kopii jejich předmětu, či za elektronický obsah nebo jeho elektronickou kopii. Kdokoli tvrdí, že pirátská strana ve Švédsku nevznikla právě na těchto základech, nezná nebo přímo popírá historii. Kdokoli tvrdí, že všechny světové odnože této strany nemají ve své DNA právě tyto hodnoty a snahy se vzepřít svázání internetu, tak nemá všechny informace, případně s nimi záměrně manipuluje. Zvláštní, že se zde tímto směrem nikdo nevyjádřil, mladá generace zřejmě tyto ideály starší generace už nesdílí, nebo akceptovala argumentaci nenasytné multimediální lobby a jejich hlídacích psů, nebo možná pragmaticky akceptovala, že snahy o skutečnou svobodu internetu nemají šanci na úspěch. Jak smutné...

Jenže tady nejde ani tak o technické řešení, jako spíše o to, že úložiště nebude mít s tím indexem vůbec nic společného. Na úložišti nebude nikdo schopen ty soubory jakkoliv kontrolovat, do jejich obsahu neuvidí.
Naopak ten index může obsahovat i záznamy k neexistujícímu souboru (když tenhle film v souboru s tímhle hashem zašifrujete tímhle klíčem, výsledkem je soubor s tímhle hashem, případně pokud tímhle klíčem dešifruješ soubor s tímhle hashem a dostaneč soubor s tamtím hashem, bude to nejspíš tenhle film) - a už vůbec neřeší, kde a zda vůbec někde je takový soubor uložený. A publikování hashů není nijak omezeno.
I současná rozhodnutí jsou v podstatě v tom smyslu, že uložené to tam být může, ale úložiště nesmí poskytnout nástroje k vyhledávání. (Respektive musí filtrovat výsledek, aby to nevracelo konkrétní díla, o kterých bylo rozhodnuto...). A po nahlášení je potřeba ta data odstranit.
Úložiště těžko můžete popotahovat za to, že tam jsou uložená data. A ten index zase vůbec nesouvisí s konkrétním úložištěm (najdi si ten soubor, kdekoliv chceš).

Jádro mé poznámky však bylo v tom, že majitelé práv vedou drahý a marný boj, protože vždy vznikne další a další možnost, jak ten obsah publikovat. Je to boj s hydrou: useknete jedno chapadlo a naroste další (možná dvě).
Trvalo dlouho, než byly vzaty na milost půjčovny DVD, vydělávat na streamingu se teprve učí. Jednou přijdou na to, že mohou mít zisk i z díla publikovaného bez ochrany. Je jen otázkou času, kdy tuhle myšlenku akceptují...

To taky není úplně jednoduché a jednoznačné...
viz zásada teritoriality
Bude záležet na dalších okolnostech, jestli zprznění německé teenagerky bude trestné nebo nikoliv. Tedy mimo jiné třeba na tom, kde k aktu dojde. :-)

U nás ale narozdíl od Německa neplatí odpovědnost majitele přípojky za přenášená data. Policie bude mít velmi těžké, až nemožné, prokázat kdo ve společné domácnosti torrentoval.

No nevím. Když za covidu vlekař z vládního nařízení zastavil vlek a začal nahoru tahat lyžaře rolbou, tak nijak postižen nebyl, ačkoli přestože technicky vzato nařízení neporušil, svým jednáním mařil jeho účel.

Kdyby v ČR vznikla platforma, kde si mohu cíleně za pár korun pustit českou filmotéku (aktuální!), tak by systém jako uloz.to postupně zemřel. Pokud to neumí, proč se s uloz.to nedomluví na placeném systému přehrávání?

Vlastníci aut, bytů, jízdních kol, počítačů, hodinek, mobilů a dalšího majetku si syslí vlastnictví pro sebe, nikde to nezpřístupní pro běžné lidi a pak se diví, že to lidé hledají jinde
Dožadovat se práva jezdit sousedovým autem není moc přesné přirovnání. Trochu totiž zaměňujete soukromé vlastnictví (v online světě e-mail, cloud nebo NAS) a komerční produkt (hudba, filmy, software...) jehož prodej má generovat zisk. Těžko mě napadá přesné přirovnání, ale je to jakoby výrobce prodával pouze pár zákazníkům (většinu by odmítl) a pak se divil že někdo z nich jeho produkt prodává všude. Ano, ten kdo nahrál film na ulozto ho původně získal legálně (z DVD, BD, nahrávkou z TV), akorát ne s licencí pro další šíření. Tohle pasuje spíše na geoblokaci, ale ta způsobuje víceméně stejný důsledek.

Docela by mne zajímalo, jestli to, že by vaše práce měla být ostatním dostupná zadarmo nebo levněji, tedy že vy byste měl dostávat menší nebo žádnou odměnu, uplatňujete i na sebe
V předchozím příspěvku nikde nepožaduji že by filmy měly být dostupné zadarmo. Spíš jde o to že vlastníci práv sice kvičí že jim díky ulozto unikají zisky, ale nedělají nic proto aby si uživatelé jejich produkty kupovali legálně. Pokud ulozto hypoteticky skončí (možná se to doopravdy stane), rozhodně se nezvýší množství legálních diváků. Spíše nastane jeden ze dvou scénářů
- Nelegální distribuce se přesune jinam
- Filmu klesne sledovanost, protože nebude dostupný už vůbec nikde

Ulož.to byli vždycky šíbři a to jak směrem k zákonům a způsobem podnikání, tak směrem k uživatelům (expirující kredit, za který ale peníze nevraceli atd.) Na druhou stranu to, co na něm nacházelo byly často věci, které se jinde sehnat prostě nedaly.

O tom, že se vyhne osudu Hellspy trochu pochybuju. Maximálně tak prodlouží agónii pokud se stávajícím stavem něco neudělají tak, aby to reálně přineslo nějakou hodnotu. V současné podobě fakt není důvod ho používat prakticky k čemukoliv.

"Jenže u soukromých cloudových úložišť neexistuje způsob, jak se k obsahu někoho cizího dostat."

Tato věta z článku je naprosto nepravdivá. Pokud svůj soubor na Google Drive nastavím jako "veřejně přístupný", pak je normálně indexován ve vyhledávačích. Zkuste si do Google Search zadat třeba "plan site:drive.go­ogle.com" (bez uvozovek) a uvidíte tu spoustu výsledků.

A pokud Google Drive podle vás není "soukromé cloudové úložiště", tak proč ho v tomto kontextu několikrát výslovně zmiňujete?

Torrenty nejsou úplně řešení. Uživatelský komfort je úplně jide. O babičky fakt nejde.

Nemáte pravdu.
Spíš je to jen otázka hledání toho správného modelu.
Třeba Supraphonline funguje docela dobře, Palmknihy mají jen soft-DRM...
Vtip je v tom, že ani stahování zadarmo z úložišť není zadarmo - a při rozumně nastavené ceně je jednodušší vlézt do obchodu.

Protože hon na čarodějnice (ulozto, hellspy...) je to jediné co vlastníci práv dokážou. I kdyby ulozto padlo, bude to pro vlastníky práv Pyrrhovo vítězství. Počet legálních diváků (a tím i zisky vlastníkům práv) se tím nezvýší, protože mnoho filmů z ulozto se legálně sehnat nedá. Otázkou je jestli by u starších "zapomenutých" filmů neměl začít fungovat abandonware, tak jako to funguje u softwaru. Třeba Microsoft vás nebude pronásledovat za to že máte nelegální Windows 95, i když ho nikdy oficiálně nedal k volnému šíření. Tvůrci softwaru si uvědomili že někdy je lepší piráty tiše tolerovat, protože boj proti nim je dražší než ušlý zisk.

Tak jednoduché to není. České zákony se na vás vztahují i v zahraničí a to i v případě že daná věc v cizině není nelegální. Takže i když je v Německu sex povolený od 14 let tak žádnou německou čtrnáctku ojet nesmíte, protože jako Čechovi vám to český zákon zakazuje.

Torrenty jsou fajn, ale musi k tomu byt rozhrani pouzitelne pro BFU. To je prave ta vyhoda ulozto. Ze to zvlada pouzit uplne kazde pocitacove nemehlo co nechape rozdil mezi prohlizecem internetu a souboroveho systemu.

A právě o tom to je. Autoři si práva syslí pro sebe (to kdyby to chtěl někdo za 20 let odvysílat v televizi), nikde to nezpřístupní pro běžného uživatele a pak se diví že to uživatel hledá jinde. Existence ulozto a jemu podobných je tedy důsledek, nikoliv příčina.

Souhlasím, že hlavním úhelným kamenem je morálka a její vnímání, případně posun v jejím vnímání, celou společností.

Jsem zastáncem filozofického pohledu na naši digitální realitu (s dopady na naše fyzické životy), že svoboda dobrovolného sdílení dat na internetu by měla stát nad jakýmikoli jinými zákony a tedy i nad jakýmikoli snahami ji omezit. A to bez ohledu na jakékoli (opakuji a podtrhávám - jakékoli) konsekvence, které by to přineslo. Jsem přesvědčen, že veškeré obavy či nebezpečné situace by se buď ukázaly jako liché a přehnané nebo by byly vyřešeny logickými přirozenými zájmy a akcemi jednotlivých jednajících subjektů.

Všichni "autoři práv" by tuto realitu jednoduše museli akceptovat, byť by bylo přirozené, že by se jim nelíbila, protože by jim ubírala ze zisku (holt, to by se nedalo nic dělat, princip svobody netu by stál nad právy vlastníka práv). Zároveň nemám nejmenších pochyb že by "vlastníci" podnikali kroky k ochraně svého vlastnictví (kroky nenařízené právním řádem, dobrovolné kroky ve vlastním zájmu). Bylo by na každém subjektu, jaký by vymyslel způsob k ochraně svých dat, komu by svá data svěřil, a komu (třeba po negativních zkušenostech) ne.
Základní princip by ale byl za všech okolností neporušitelný - jakmile by se nějaká data dostala na internet a někdo by je dobrovolně nasdílel, nedalo by se nic dělat, takové jednání by bylo právně nepostižitelné, protože svoboda sdílení dat by byla morálně nadřazena zájmům vlastníků práv.

Nedovedete si takovou morálku představit? Já rozhodně ano. Je to jen úhel pohledu, jen definice toho, co jako společnost akceptujeme a co ne. Co je morálně nadřazeno, a co je podřízeno. Jaké principy (svoboda internetu?) chceme postavit na hodnotový piedestal naší společnosti, a jaké (zisky vlastníků práv z elektronického vlastnictví?) jim chceme podřídit.

Přesně takové byly svobodomyslné ideály mé generace, když jsme nelegálně pařili (z dnešního pohledu primitivní síťovou hru) Netwars v univerzitní síti, do toho se pokoušeli něco programovat v (z dnešního pohledu primitivním prostředí) Borland Pascalu a na pozadí nelegálně (z dnešního pohledu směšnou rychlostí) stahovali soubory s obrázky (z dnešního pohledu směšné velikosti) nahotinek ze světoznámých serverů (na které se mezi námi šířily přístupové údaje rychlostí blesku). A žádné výčitky jsme neměli, protože jsme věděli, že dané společnosti generují zisky jinak a jinde, a že jim to naše stahování a šíření dat mezi námi vlastně slouží jako velmi dobrá reklama s minimálními náklady, a že když se nám bude něco hodně líbit, koupíme si fyzický produkt.
Časopis.
Ne nahotinku... ;)

Nebo originální hudební CD.
Nebo originální nosič s hrou.
Nebo originální DVD (dnes BD) s filmem (i když, filmy se tehdy neřešily tolik jako dnes).

Osobně si nemyslím, že by v mnou popisované realitě svobodného internetu "vlastníci práv" nedokázali vydělat na svoji (velmi dobře finančně zajištěnou) existenci. Mají za sebou týmy inteligentních lidí, které si pro účely vymýšlení nápadů k maximalizaci zisku platí. Nemám nejmenších pochyb, že by si svůj způsob našli.

Mimochodem, nevšimli jste si, jaký nárůst zaznamenal např. prodej vinylů v posledních letech? Myslím, že spousta lidí, a to nejen v mém věku, se nabažila anonymního nic neříkajícího vlastnictví jedniček a nul na disku a začínají dobrovolně (a to prosím podtrhuji) kupovat fyzické nosiče těch audiovizuálních děl, které si to podle nich svou kvalitou zaslouží. Chtějí vlastnit originální fyzický produkt s artworkem a vším, co krásně zpracovaný fyzický nosič nabízí. A nakupují samozřejmě také proto, že chtějí svého oblíbeného umělce nebo studio (nebo developera SW) dobrovolně (všimněte si prosím toho slova, dobrovolně) podpořit, a podpořit také jeho/její/jejich další tvorbu. A přesně takto se dnes chovám i já... V poslední době jsem nakoupil tolik originálních CD svých minulých i současných oblíbených interpretů, že jsem tolik hudby neměl ani v době největšího pirátění a vypalování... Koupil jsem si originální 4K/UHD BD filmů, jejichž datové kopie jsem dávno měl stažené ve stejné kvalitě z internetu, a to jen proto, že jsem se rozhodl, že chci autory podpořit. Nic jiného mě k tomu nenutilo...

Čím jsou lidé starší, tím více se právě takto chovají. Bylo by chybou vidět vše optikou chudých studentů, kteří opravdu nemají dost peněz, aby si kupovali originální produkty, a pro které je právě sdílení dat jedinou možností, jak svůj kulturní rozvoj (hudba, filmy, e-knihy), ale i profesní rozvoj (SW) držet na vysoké, společností požadované, úrovni, a dávat do stejné rovnice na druhou stranu "chudáky vlastníky", které právě tito vše-sdílející studenti zruinují, protože si od vlastníků nic nekoupí. Oni by si nic nekoupili ani v té vaší regulované realitě, protože by na to pořád neměli, nic by se pro vlastníky práv nezměnilo.
Splácet svůj dluh tito mladí lidé začnou, o to se nemusíte bát. Začnou ale zcela dobrovolně, až začnou vydělávat a až začnou vnímat podporu "svých" dodavatelů obsahu jako to, co sami od sebe (a dobrovolně) chtějí dělat... A na to jednou přijde každý.

Vy jste nepochopil, ze soudy nehodnotí především technické řešení, nýbrž úmysl a prospěch.

Trošku méně fachidiocie prosím...

To je možné, ale prosím citaci paragrafu postihujícího získání audiovizuálního díla ze zjevně nelicencovaného zdroje. AFAIK u nás nic takového není (ale je to třeba v Německu).

Vlastník práv má sice právo rozhodovat za jakou cenu dílo poskytne. Ale ať se pak nediví že se dílo šíří neoficiálně a nic z toho nemá.

Pokud jde o země tak nechápu proč by měl mít vlastník práv možnost určovat kterým národům dílo zpřístupní. V reálném světě si jako vlastník obchodu taky nemůžete rozhodnout že třeba Němcům a Italům prodávat nebudete, a to ani když přijedou do ČR (na streamovacích službách běžná praxe). Koneckonců tam už toto právo zrušila směrnice EU (zdroj: https://www.lupa.cz/aktuality/v-eu-dnes-formalne-konci-geoblokace-v-e-shopech/), eshopy nesmí odmítat zákazníky na základě národnosti a musí prodávat všem za stejné ceny. I když v reálném stále existují eshopy které do některých zemí nezasílají, na tom dost vydělávají překupníci.

Autorský zákon č.121/2000 Sb. ve svém § 30 dovoluje rozmnožování autorských děl pro osobní potřebu. To v praxi znamená, že každý si může pro vlastní a osobní potřebu např. okopírovat chráněné hudební dílo na jiný nosič jako je např.CD, paměťová karta či pevný disk. Jako kompenzaci za tuto legální možnost rozmnožování a kopírování autorských děl, které se v dnešní době stává opravdu masovou záležitostí, stanovil zákon právě systém náhradních odměn. Veřejnost se často mylně domnívá, že náhradní odměny jsou zde proto, aby vykompenzovaly nelegální pirátskou činnost, a to paušálně všech uživatelů (kolektivní presumpce viny). Jde však o kompenzaci či náhradu za zákonem dovolené užití chráněných autorských děl, a to nejen hudebních.

Ono je to strašně jednoduché. Když si nejste jist, že je to dílo zveřejněné legálně, tak ho prostě nepoužíváte. Když na ulici uvidíte jízdní kolo, koloběžku nebo lavičku, také to neřešíte tak, že byste řekl „bez nějakého závazného rozhodnutí příslušného orgánu nemůžete chtít, abych určoval, jestli to někomu patří nebo nepatří, tak si to prostě vezmu“. Ne, když nevíte jistě, že si to můžete vzít, tak si to neberete.

Svoboda znamená i určitou míru zodpovědnosti. Mám svobodu hlásat, co chci, ale pak se nesmím divit, když za to dostanu přes hubu.
Svoboda znamená, že mám možnost nakopírovat nějaké dílo (text, fotku, muziku, video...) na server a zpřístupnit je veřejnosti - ale to neznamená, že na to mám právo - a už vůbec neříká, že na přístup k takovému dílu někdo má nárok.
Když Guttenberg zdokonalil knihtisk do použitelné podoby, poněkud církvi narušil kšefty s opisováním a prodejem biblí - ale nikdo mu nezakazoval ty bible tisknout a prodávat. Jeho snem bylo, aby každý mohl mít doma svou bibli - a tiskl je od luxusních po vyloženě paperbacková vydání. (A nechal se oškubat, takže na tom vydělal někdo jiný.) Cena biblí klesla tak, že ji dnes můžete dostat i zadarmo. Tištěnou. Nebo na Internetu.
Nazrál čas, aby majitelé práv přehodnotili svůj přístup, stejně, jako ho církev přehodnotila u přepisování biblí. Jinak prostě přijdou o kšeft. Boj proti úložištím je na úrovni boje proti tiskárnám. Církev prohrála tehdy, zkostnatělé mediální domy prohrají dnes.
Ale stále platí, že svoboda neznamená, že výsledek musí být zadarmo a v luxusním provedení pro každého - to ani ty bible tenkrát nebyly.

Jedno heslo, které mám uložené v paměti už od počátků Internetu, zní zhruba takto: Free as in "free speech", not as in "free beer". ;o)

Překvapuje mě, že i když dlouhodobě nezveřejňují v rejstříku, nikdo je neprudí. Osobně jsem zažila případ, kdy nezveřejňovací firma byla dost pod tlakem hrozby zrušení, tak nakonec radši zveřejnila. Ovšem je pravda, že tu skutečnost na rejstřík někdo aktivně nahlásil.

Rozhranim pre BFU je Popcorn Time.

Imho by to bylo klasicky nelegální užití díla (nelicencované užití), ale musel byste se sám "hájit" tím, že jste dílo nikdy nenahrál pro vlastní potřebu z televize (což legální je), nekoupil DVD atd. Policie sama těžko prokáže, že jste nikdy v minulosti nebyl držitelem kopie získané legitimní cestou. Proto se to u nás nepostihuje.

"Jádro mé poznámky však bylo v tom, že majitelé práv vedou drahý a marný boj, protože vždy vznikne další a další možnost, jak ten obsah publikovat."

každá další možnost bude méně přístupná masám a o ty jde. Geekové se k tomu vždycky nějak dostanou...

Oni geekové se dostanou k filmu ještě v den premiéry, ne-li dřív.
A každá další možnost, jak ten obsah publikovat je naopak masám přístupnější. Pamatujete začátky torrentů a The Pirate Bay, ukládání na dočasná úložiště a sdílení odkazů, posílání přístupových údajů, katalogy..? Ten vývoj v uživatelské přívětivosti je naopak směrem k jednoduššímu a pohodlnějšímu.
Tak, jak jde vývoj i ostatních internetových služeb.

Zajistit dodržování zákonů je (nejspíš) úkol státu, ale ti vlastníci práv mají opravdu tak trochu máslo na hlavě. Problém je v tom, že existuje poptávka, ale chybí (akceptovatelná) nabídka. To vytváří umělý tlak na zvyšování ceny, což by v normálním případě vedlo k alternativní nabídce z jiného zdroje.
Jenže mediální trh není volným trhem, protože majitel práv má na dílo monopol - a nikdo jiný je nabízet nemůže. To mu umožňuje poměrně svévolně nakládat s nabídkou...
Monopolní chování bývá zákonem ošetřeno a tato výhoda - jest-li umožněna - bývá zároveň vyvážena nějakými zásahy do práv monopolisty. U mediálních děl taková omezení či povinnosti v podstatě chybí.
A právě (v zásadě uměle) vysoká cena za poskytnutí práva ke konzumaci díla zároveň formálně narušuje škody, ke kterým dochází nelegálním užitím.
Pokud je zkopírování filmu poměřováno cenou zdrojového média (řekneme 500 až 1000 Kč), a potenciálním počtem stažení (řekněme 1000 až 2000...), velmi rychle dojdeme k milionovým škodám.
Ale pokud by škoda byla odvozena například od streamingu ve shodné kvalitě (Netflix, řekněme 1000 Kč za měsíc, jeden film denně, tedy cca 30 Kč za jeden), rázem jsou škody v desítkách tisíc. Kromě toho: při takovémto posuzování v zásadě nestojí za námahu utrácet za DRM a štvát právníky proti úložištím - spíše stojí za zamyšlení, zda nenabídnout (po 30 Kč za film) dílo na svém serveru a přenést tak příjem na vlastní účet.
(A mimochodem: reálně dostane majitel práv za shlédnutí filmu na Netflixu mnohem méně, než oněch 30 Kč.)

Současný copyright jistě má problémy, o kterých společnost možná si ještě neuvědomuje v plné míře. Na jednu stranu, ano, si říkáme, že majitel práv může nakládat se svým dílem jak se mu zlíbí. Na druhou stranu - kdy si nostalgicky chceme zahrát starou hru, nebo poslechnout starou písničku z dětství, tak očekáváme, že staré hry někdo udržuje a jakékoliv píseň z mladí se dá sehnat na YouTube. Jenomže ono nemusí to tak být. Vlastník autorských práv může na svá díla vykašlat a vlastně nikde nikomu je neposkytovat. Velké korporace můžou je stáhnout z prodeje, aby nekonkurovaly se současnou nabídkou. No a teď stát uvalí na poskytovatelé služeb povinnost se vyznat odkud kdejaký soubor pochází, komu patří a zda jeho zveřejnění ničí "přání" neporušuje. A po dobu celého století hodlá trestat každého, kdo se jen opováží sdělit "chráněný obsah" s pár kamarády.
Jen se ptám, zda takhle uměle nastavená monopol je ku prospěchu státu a lidu a zda by nešlo k tomu podstupovat jinak? Třeba státním rejstříkem, v němž by se dalo snadněji dohledat, zda se jedná o chráněné dílo. Chránit jen dokud vlastník platí daň. Stejně jak je to s patenty.

Jenže zatímco těch aut vyrobíte omezený a zatraceně konečný počet kusů, přičemž náklady na každý kus jsou velmi podstatné, u nehmotných děl pouze prodáváte právo je konzumovat a náklady na každou kopii jsou zcela marginální. Můžete prodat pouze tolik aut, kolik jich bylo vyrobeno. Ale (digitálních) kopií (velko)filmu můžete prodat miliony a miliony, opakovaně. (Čistě teoreticky nemůžete nikdy prodělat, protože i při nízké ceně je pouze otázka času, kdy se náklady vrátí. Byť vím o filmech, kdy by pravděpodobně ta doba stačila k přerodu dinosaurů v orly.)
Když zloděj ukradne DVD s filmem v trafice, způsobil škodu několik desetikorun či stokorun; pokud ten film nakopíruje na úložiště a zpřístupní tisícům, bude škoda statisícová - a to bez ohledu na to, že nikdy neexistovaly ty tisíce disků s filmem, aby je mohl kdokoliv koupit.
Automobilovou analogií by bylo auto odcizené v autosalónu, užívané postupně deseti lidmi - s tím, že škoda by se počítala jako deset odcizených automobilů.
Tvrdím, že ten rozdíl podstatný je.

Ten monopol skutečně existuje - a dokonce je to i zavedený pojem.
Je to hlavně proto, že žádné blízké substituty neexistují. Originální dílo je vždy jedinečné. Ostatně: právě na tom celé autorské právo stojí.

Mediálním domům svůj názor nikterak nevnucuji a plně jim přiznávám právo jej ignorovat. Mohou si nastavit obchodní model, jak libo.
Mně nečiní problém si film koupit/předpla­tit/půjčit, stejně, jako si kupuji knihy nebo platím za software.
Jen upozorňuji, že pravidla postavená na stavu, kdy pořízení kopie není jednoduché ani levné, se vůbec nehodí pro prostředí, kdy kopie vznikají zcela samovolně (pouhým načtením do paměti), a naopak je velmi nákladné a technicky náročné tomu bránit (DRM...).

Právě to právo na pořízení kopie potřebuje upravit asi ze všeho nejvíc. Důvod v podstatě uvádíte: v podstatě každý si tu kopii udělá už z toho důvodu, aby mohl dílo konsumovat. Nazrál čas, aby se to dostalo ze zóny tiché tolerance do běžné praxe, jakožto fair use.
IMHO by bylo dobré, kdyby se vžila praxe, že zakoupením díla (nahrávky, filmu, románu) získáváte právo je konsumovat bez ohledu na to, kolik kopií k tomu potřebujete nebo jaký nosič (médium) používáte.
Taky je potřeba rozlišit mezi šířením díla (tedy: zkopíruji to někomu dalšímu) a jeho převodem (čili: prodám to v bazaru a sám se další kosumace vzdám).
Ostatně: v oblasti software se tomu praxe dost přibližuje: zálohy si můžete dělat téměř libovolně, prodat (nevázanou) licenci k programu někomu dalšímu také lze.

Jednou přijdou na to, že mohou mít zisk i z díla publikovaného bez ochrany. Je jen otázkou času, kdy tuhle myšlenku akceptují...

On to někdo čas od času zkusí, spláče nad výdělkem a v podobných diskuzích se mu dostane akorát komentáře "co jako sakra čekal, když si svoje dílo nechrání, tak se krade - si za to může sám!"

Případně se mele o tom, že pirátění je pro dílo vlastně marketing zadarmo, upirátěná díla nepředstavují škodu, protože by si to stejně nikdo nekoupil a následně vymýšlení technických řešení, díky kterým má být pirátění legitimní (tradiční vřískot o tom, že se těm, co pirátí díla, nesmí říkat zloději se tu taky brzo objeví).

20. 3. 2023, 16:40 editováno autorem komentáře

Vas priklad s Nemeckem neni pravne spravny. Se ctrnactiletou divenkou, si muzete delat cokoli s cim budete oba souhlasit a pravo CR na to nema vliv, prestoze jste obcanem CR.
Nas zakon resi maximalne veci co zacaly v Nemecku a skoncili v CR (treba transporty drog), nebo na CR mely nejaky vliv (dane napr.)

Pravnik nevi ze zmena je zivot? Kdyz jsem si v roce 2002 sel koupit Octavii, tak mi ji Skodovka prodala jako manazersky vuz, v roce 2011 mi dalsi Octavii Skodovka prodala jako velky rodinny vuz. U Octavie 3 nabizeli sportovni dieslovy vuz - chapete ten paradox :D.

A jelikoz se vsechny ty Skodovky, slusne receno, kazily uz od vyjezdu ze salonu, tak jsem si dalsi uz nekoupil a nekoupim.

Zvláštní, že se zde tímto směrem nikdo nevyjádřil, mladá generace zřejmě tyto ideály starší generace už nesdílí, nebo akceptovala argumentaci nenasytné multimediální lobby a jejich hlídacích psů, nebo možná pragmaticky akceptovala, že snahy o skutečnou svobodu internetu nemají šanci na úspěch.
Spíš nechtějí, aby jim někdo nadával do zlodějů. Řekla bych, že většina (kromě zdejších hlasitých zastánců vybíračů výpalného z OSA) s vámi naprosto souhlasí.

Ano, budu argumentovat, že jsem to takto nemyslel, a protože jste to sám napsal a je Vám to tedy jasné, tak budu také argumentovat, že zřejmě záměrně formujete svou odpověď tak, aby byly vykresleny potenciální, ale nereálné a ani nezamýšlené, absurdní situace, které můj názor účelově staví do bláhového světla, se záměrem, aby se diskuze posunula jiným směrem.
Trošku přeháním, ale kývám prstem a říkám "Vy, Vy, Vy!" :)

Na všechny absurdní situace, které jste popsal mohu uvést jediný argument, který říká vše a je každému jasný - ve svém komentáři píšu o svobodě (tedy možnosti) dobrovolně (a také beztrestně) sdílet jakýkoli obsah, který je na internetu dostupný a který daný subjekt uzná za vhodné sdílet.

To, že by nebyla sdílena data o platebních kartách by bylo zaručeno logikou věci, nikoli zákonem. Nikdo by s danou bankovní nebo kartovou institucí nespolupracoval, nebo u daného obchodníka nenakupoval, kdyby dobrovolně nabídnuli ke sdílení údaje o platebních kartách použitých jejich klienty/zákazníky. Svým jednáním by se totiž dobrovolně obchodně zničili, a to je nereálné. To stejné by platilo o jakýchkoli datech o finančních transakcích., stejně tak o přístupových kódech k internetovému bankovnictví. Žádný emailový provider by si nedovolil nabídnout dobrovolně ke sdílení emaily svých klientů, protože by jim nezbyl žádný klient.

Otázka hackingu, kdy by někdo taková data, pro většinu populace nezajímavá data, různým subjektům ukradnul a poté dobrovolně na internetu zveřejnil či nabídnul zdarma ke stažení, by se zkrátka musela akceptovat jako nevymýtitelná, odvrácená, nechtěná strana mince svobody na internetu, ze které se musí dané subjekty jedině poučit a podniknout nová, dostatečně robustní, opatření, aby jim zamezili (protože opět - jinak by ztratili klienty a tedy svůj byznys). Podotýkám, že stále píšu o situacích na základě dobrovolného jednání všech stran, na základě logiky fungování nabídky kvalitní služby pro kterou chci získat dostatek zákazníků, kteří bezpečnosti mé služby mají důvěřovat a jedině tak za ni budou ochotni platit. Tedy stále se pohybujeme v situaci bez jakékoli právní regulace, bez jakéhokoli zásahu státních institucí či trestně-právního postihu.

Jinými slovy, skutečně zastávám názor, že svoboda internetu by měla být nadřazená jakýmkoli negativním (nebo i pozitivním, zkrátka jakýmkoli) konsekvencím, které by tato absolutní svoboda na síti přinesla, a že veškeré bezpečnostní otázky by se vyřešily poptávkou a nabídkou po zabezpečení.

I dnes, když je podle Vás internet dobře regulován a tedy zřejmě i zabezpečen, se běžně kradou všechna elektronická data, která jste popsal. A regulace tomu nezabránila, a ani nikdy nezabrání. Je to vždy, tedy v mé neregulované realitě, a i ve Vaší regulované, jen otázka souboje technologií jedné či druhé strany, poptávky a nabídky. Jakákoli regulace a právní postihy jsou proto veskrze zbytečné (a drahé) (a neefektivní) klacky pod nohy něčemu, co stejně nelze regulovat a zastavit. A je to dobře, že to reálně nelze regulovat a zastavit.

Dobrovolné sdílení jakýchkoli dat na internetu by mělo být beztrestně umožněno... Tento základní postulát by měl být nadřazen jakýmkoli zájmům jakýchkoli subjektů. Veškerá bezpečnost by se měla řídit čistě na bázi poptávka jedné strany (obchodníků, institucí, atd...) je pokryta nabídkou druhé strany (vývojářů bezpečnostního SW).
Je to hodně o filozofii a morálce. Co společnost považuje za morální a co ne. Já stojím na straně těch, kteří by svobodu internetu nadřadili nade vše, protože v těchto ideálech jsem vyrůstal a stále si myslím, že jsou správné a reálně implementovatelné.

Jediné, co by mělo být v právním řádu ukotveno a proto regulováno, by mohlo znít nějak takto: "Dobrovolné sdílení jakýchkoli dat na internetu je právně nepostihnutelné a jeho beztrestnost je nadřazena jakýmkoli jiným právním předpisům."

Pozor, svou argumentací lezete do pasti.
Předně je rozdíl mezi hmotným a nehmotným dílem, minimálně v tom, že těch Ferrari či Bentley vyrobíte pouze velmi omezený počet kusů (kopií), zatímco film od Marvela či DC můžete kopírovat do nekonečna.
Ale především: ten monopol tu skutečně existuje - a stejně, jako Ferrari či Bentley vyrábí jedna továrna (a proto nekoupíte od konkurence), komiksovky Marvel či DC dělá jedno studio. Ale: půjdete-li si koupit Ferrari, musíte do jejich autosalónu - tak proč můžete na filmy se Spidermanem a s Batmanem do stejného kina?
Kupodivu to není proto, že majitelé práv vždy ochotně půjčovali film každému , ale proto, že jim monopolistické chování zatrhl stát, respektive soud! Před sto lety totiž velká studia měla své řetězce kin, takže filmy od MGM šly v jiných kinech, než filmy Paramountu. Nezávislá kina měla trochu smůlu a paběrkovala mezi méně známými studii. (Výjimkou mezi velkými byli United Artists - ti neměli ani vlastní studia, ani vlastní kina.) Provozovatelé kin v menších městech si museli právo nakupovat filmy od více společností vydržkovat u soudu. Nicméně franšízová kina existují v USA dodnes.
Jak vidíte, zásahy do monopolů se skutečně dějí - a máte pravdu, že dost regulací v tomto ohledu už existuje (fair use...).
Já nikterak nevolám po nařízení, jak mají majitelé nakládat se svými právy! Nechci jim diktovat ceny!
Jen poukazuji na skutečnost, že jejich obchodní model a celý autorskoprávní propletenec se pro prostředí s volným přístupem k informacím napříč zeměkoulí vůbec nehodí.
Stejně, jako se pro informační dálnici nehodí Ferrari.

Když se chce, tak to jde (viz třeba YouTube).

Fráze Za rozumný peníz je ten problém - všichni v řetězci na tom chtějí vydělat a samozřejmě se snaží maximalizovat zisk.

Do toho připočtěte všechny další zájmy a snadno si každý spočte, že se jim to nevyplatí. Když všem, kromě koncových konzumentů vyhovuje aktuální bordel, tak proč by ho měnili? Cílem producentů obsahu a distribuce je dosahovat zisku. Tečka. Pokud není konkurenční tlak (a ten není), je spokojenost konzumentů věc podružná. Nota bene ve chvíli, kdy pirátění se považuje za přijatelné - pak žádný tlak na celý produkční/dis­tribuční řetězec de facto neexistuje.

Je to podobné, jako objednávky levných kopií z Číny: ušetřili na designu/pr/vý­voji/testování tím, že okopírovali postupy či design, takže výsledná cena je znatelně nižší a považuje se to za legitimní obchodní model, protože zákazník dostane nižší cenu a zbytek - pokud se ho přímo nedotýká - je mu jedno.

Vlastníci aut, bytů, jízdních kol, počítačů, hodinek, mobilů a dalšího majetku si syslí vlastnictví pro sebe, nikde to nezpřístupní pro běžné lidi a pak se diví, že to lidé hledají jinde. Krádeže a prodej kradeného zboží v zastavárnách je tedy důsledek, nikoli příčina.

Docela by mne zajímalo, jestli se živíte rukama, nebo jestli se živíte hlavou a to, že by vaše práce měla být ostatním dostupná zadarmo nebo levněji, tedy že vy byste měl dostávat menší nebo žádnou odměnu, uplatňujete i na sebe.

A proč by právo do některých zemí neprodávat mít neměl?
Obchodník má právo (svobodu) prodat komu chce a za kolik chce - a rozhodně to nemusí být nutně "nejvyšší nabídce" nebo "prvnímu zájemci".

Zkuste si dát na dveře hospody ceduli "Ukrajincům zde nenaléváme" a uvidíte co se bude dít.

Odkazuji na své jiné komentáře/odpovědi, které mluví o tom, že základem všeho je vnímání morálky. Pokud bude vnímaní jednoho takové a druhého makové, je jasné, že se nedohodnou, protože morálka je tím nejdůležitějším principem, který řídí naše jednání, naše hodnoty, pohled na svět, tedy i na lidi a společnost kolem nás.
Buďte prosím bez obav, dva doktoráty z přírodních věd neznamenají, že člověk není (dobrovolně, a jsme zase u toho...) vzdělán i v jiných vědách ;)

Po četbě všech komentářů usilujících o regulaci internetu se vždy zamýšlím nad tím, jaké negativní zkušenosti formovaly lidi, kteří pak tyto (omezené, a zbytečně omezující) názory zatěžující celou společnost zastávají a přemýšlím, proč hledají důvody "proč to nejde", místo toho, aby se doopravdy a konstruktivně zamysleli a dokázali si v neregulované realitě představit mechanismy, které by jejich obavy rozptýlily.

A to je smutné. Stále stejně smutné jako v mém prvním komentáři...

Myslím, že spousta lidí, a to nejen v mém věku, se nabažila anonymního nic neříkajícího vlastnictví jedniček a nul na disku a začínají dobrovolně (a to prosím podtrhuji) kupovat fyzické nosiče těch audiovizuálních děl, které si to podle nich svou kvalitou zaslouží. Chtějí vlastnit originální fyzický produkt s artworkem a vším, co krásně zpracovaný fyzický nosič nabízí. A nakupují samozřejmě také proto, že chtějí svého oblíbeného umělce nebo studio (nebo developera SW) dobrovolně (všimněte si prosím toho slova, dobrovolně) podpořit, a podpořit také jeho/její/jejich další tvorbu. A přesně takto se dnes chovám i já... V poslední době jsem nakoupil tolik originálních CD svých minulých i současných oblíbených interpretů, že jsem tolik hudby neměl ani v době největšího pirátění a vypalování...

Pokud jde o hudbu, taky jsem býval pirátem a stahoval jsem MP3 ve 128kbit, ale v poslední době jsem stejně jako vy začal opět kupovat lisované CD abych podpořil autory a získal originál s artworkem. CD je lepší než vinyl, neničí se každým přehráním, nemusí se čistit disk a mechanika a nezabírá tolik místa. Dnes tu mám takhle cca 30 alb, pirátské MP3 budto nahradil originál nebo jsem autora přestal poslouchat. I když někdy je třeba sáhnout po bazarovém disku, protože nový kus se v ČR nedá sehnat. Typicky jde o alba skupiny K3, Amazon to nemá a nenašel jsem žádný obchod schopný doručovat do ČR. Tím sice autora nepodpořím, ale aspoň nejsem pirátem a získám originál.

Bohužel u filmů stejnou možnost nemám. Ano, mám tu pár DVD a BD, ale hudební pořady jsou pouze v TV takže nezbývá než nahrávat. Přitom takové pořady jsou klíčový zdroj pro objevení nových autorů, sociální sítě a Spotify algoritmy zatím moc nefungují.

Přesněji jsem napsal (ještě o kousek výš), že ta cena by klidně mohla být kolem 30 Kč - a že za streaming ani tolik nedostanou. (A je otázkou, kolik dostanou ze vstupenky v biografu a kolik z každého DVD či BD.)
Naopak, při využití vlastního, stávajícího serveru, ušetří ty náklady na uložení kopie, protože ta tam už je přichystaná pro streaming.
Ostatně, na KVIFF.tv mne jeden film přijde obvykle na nějakých 120 Kč - a to mi připadá jako velmi konkurenceschopná cena.

Ono vůbec není až tak důležité, za jakou cenu by to reálně nabízeli, aby si zvýšili příjem a zaplatili náklady na výrobu + zisk. V té kalkulaci totiž dostanete nějaké poměrně velmi nízké číslo, za které se vyplatí film prodávat ke stažení (bude to někde kolem 1 USD). Jenže to není cena, za kterou ten film chcete nabízet, ta musí být vyšší. Pak následuje klasická optimalizace jak vysoko můžu s cenou jít, aby zákazníci nakupovali zde a nikoliv u (nekalé) konkurence.
Problém je, že pokud nelegálnímu rozmnožování začnete bránit technickými prostředky (DRM), tak nejenom zvýšíte své náklady, ale také odradíte část zákazníků - takže se příjem sníží. Tedy: nabídkou ke stažení bez DRM získáte víc, než s DRM.
Byť tím usnadníte pirátům život. Jenže: při nízké ceně se nevyplatí hledat u pirátů - ušetříte tím málo a rizika jsou zbytečně velká.

Ale hlavním důvodem, proč mediální domy tuto formu prodeje potlačují, je to, že tím konkurují ostatním svým distribučním kanálům. Například: pokud by někdo koupil všechny filmy z katalogu (které chce vidět), neobjedná si streaming. Kdo si film stáhne, nemá potřebu si koupit DVD a později kvalitnější BD - takže tady příjem klesne.
To vše se ale dá spočítat. A ať to beru z kterékoliv strany, vyjde mi, že umožnění stahovat filmy od zdroje je výhodné.
Jen najít model, jak to dělat efektivně. A to se ty mediální domy právě teď učí.

A to je reakcia na čo konkrétne?

Na môj príspevok vyššie rozhodne nie, lebo pečený holub za 6 či 16 peňazí rozhodne nie je zadarmo. Skúsim to ešte raz od začiatku:

"Skopírovať" (t.j. vyrobiť identický nový exemplár) sušienky na to, aby sme doplnili chýbajúci exemplár, ktorý si vzal niekto, kto by ho aj tak nekúpil (recept t.j. originál je známy a vo vlastníctve pôvodného výrobcu a stroje potrebné na výrobu existujú) stojí 6 peňazí na výstupe z továrne, alebo 16 peňazí aj s dovozom do regálu predajne (materiál, práca, energie a marže všetkých prvkov reťazca).

"Skopírovať" (t.j. vyrobiť identický nový exemplár) pesničky na to, aby sme doplnili chýbajúci exemplár, ktorý si vzal niekto, kto by ho aj tak nekúpil (originálna nahrávka t.j. recept na výrobu kópie je známy a vo vlastníctve pôvodného výrobcu a stroje potrebné na výrobu kópie existujú už z princípu) stojí 0 peňazí, predovšetkým preto, že tým, že si jeden exemplár niekto vzal, nikde žiadny exemplár neubudol a teda nie je potrebné urobiť nič.

Na pochopenie tohto rozdielu stačí podľa mňa vcelku základná úroveň myslenia.

Autorský zákon porušujete i tím, když „jen“ stahujete. Rozdíl je jenom v tom, že stahováním vzniká menší škoda než sdílením.

Majitel prav s nima muze nakladat jak chce. Muze rict ze tohle dilo bude volne, tohle bude dostupne jenom z Islandu, nebo ze tohle dilo bude dostupne za 5Kc v CR a za 30000000USD v US. Muze se vam to nelibit ale to je tak vse. Zadne prava diky tomu ze se vam neco nelibi neziskavate. Snaha majitelu prav je vydelat, snaha provozovatelu ulozto je taktez vydelat. Ulozto vi ze vydelava prachy na nelegalne nasdilenem obsahu, uzivatele ulozto vi ze stahuji obsah ke kteremu nemaji prava (hra o dobre vire nebude fungovat) a presunem na nejake dalsi systemy sice ulozto ziska cas ale ve finale mu ten jejich byznis stejne ukonci.

Jsou to ty paragrafy, které postihují jakékoli jiné nelicencované užití autorského díla. Protože při užití díla z nelegálního zdroje není splněn tříkrokový test v § 29, tudíž užití pro osobní potřebu podle § 30 vůbec nepřichází v úvahu.

Soudní dvůr EU ve věci ACI Adam C-452/12 jednoznačně vyložil tříkrokový test tak, že užití nelegálně šířeného díla tímto testem neprojde. Když si necháte vyhledat ten případ, najdete i dost českých článků z té doby, které to označují za překvapivé nebo průlomové rozhodnutí (převládající český výklad do té doby bůhví proč byl takový, že to testem projde).

Myslíte jako kviff.tv? ;o)
Plus zbytky na streamovacích platformách televizí - ty si drží svoje bez ohledu na potenciálního diváka ve snaze mít exkluzivitu - v čemž se neliší od Disney, WB, HBO... ;o(

S tím šifrováním nahrávek v televizích jde spíše o výši poplatků OSA, tedy aby televize nebyla považována za nahrávací stroj. Set top boxy, a to i ty levné pořád nahrávají nešifrovaně, linuxové stroje nešifrují ani nahrávky z kódovaných programů. Hlavním účelem kódování je totiž výběr poplatků za příjem programů a geografické omezení dostupnosti, ne ochrana proti kopírování.

Už v těch 90. letech byla možnost platit po internetu - nejjednodušší byly kreditní karty. Zabezpečení mizerné, ale osobně jsem platil kartou někdy před rokem 1999 (přesně to nedohledám, ale bylo to před šílenstvím Y2K). Fungovalo to hlavně proto, že ani banky nerozlišovaly "platby po internetu" a tak to prostě nebylo nijak blokované. Prostě jste obchodníkovi vyplnili číslo karty a on si strhnul požadovanou částku. Fungovalo to hlavně na důvěře.
Mimochodem: platil jsem takhle za rezervaci v hotelu a potvrzení mi přišlo - faxem.

A zkuste si poslat výpočetní techniku nebo letecké motory do Ruska... Je trochu rozdíl mezi bezdůvodnou národnostní či rasovou diskriminací a mezi uzavřením určitých trhů např. z bezpečnostních důvodů. Jen je potřeba nepřemýšlet příliš černobíle...

Děkuji za podporu, která snad dává jistou naději, že původní ideály svobodného internetu, které by měly za všech okolností stát nad zájmy vlastníků práv k elektronické formě jejich vlastnictví, stále žijí.

Smutné je především to, že někdo obhajuje "bezbřehou svobodu"... Ono opravdu *všeho* moc škodí. Nic jako absolutní svoboda neexistuje a existovat nemůže. Moje svoboda *vždy* končí tam, kde tvoje svoboda začíná.

To, co popisujete, není svoboda, ale anarchie internetu a je dobře, že se internet začíná regulovat a je snaha z původně anarchistického "divokého západu" či spíš nočního bronxu udělat alespoň částečně bezpečné prostředí, které se nebude zneužívat pro šíření dětské pornografie, distribuci drog či černý obchod s orgány politických vězňů nebo chudiny.

Krom toho, že ona původní představa "absolutní svobody" je jen důkazem toho, že člověk excelující v technických vědách často velmi významně zanedbal své vzdělání v humanitních a sociálních vědách, je potřeba ještě zmínit další podstatný prvek, který zcela ignorujete a který částečně ospravedlňuje "otce zakladatele" v otázce oné společensky zcestné představy absolutní svobody, a sice že pokud se bavíme o počátcích internetu, tak se bavíme o de facto akademické síti (ano, záměrně opomíjím úplně prvotní fázi vojenského ARPAnetu), ke které má přístup doslova pár vybraných vysokoškoláků. Udržet míru anarchie v prostředí vzdělaných a podobně smýšlejících lidí je podstatně jednodušší, než v současném komercionalizované síti, které vládne především vlastní zájem na zisku (ať už z reklamy nebo ze zneužívání cizí práce).

Mně vždycky připadá silně podezřelé, když někdo vnímá morálku tak, že se s něčím arbitrárně zvoleným má zacházet speciálním způsobem – a úplnou náhodou je to zrovna ve prospěch dotyčného.

Trochu totiž zaměňujete soukromé vlastnictví […] a komerční produkt jehož prodej má generovat zisk.
Podmínkou generování zisku z komerčního produktu je soukromé vlastnictví. Princip soukromého vlastnictví spočívá v tom, že (převážně) vlastník může rozhodnout o tom, jak bude se svým majetkem nakládat – třeba jestli ho využije pro generování zisku.

Těžko mě napadá přesné přirovnání, ale je to jakoby výrobce prodával pouze pár zákazníkům (většinu by odmítl) a pak se divil že někdo z nich jeho produkt prodává všude.
Ale přesně tak to je – pokud to ten výrobce „prodává“ s podmínkou, že to kupující nesmí prodat dál. Spíš by bylo lepší nazývat to „pronájmem“. A třeba u pronájmu bytů je to myslím častá praxe, že součástí smlouvy o nájmu bytu je to, že pronajímatel nesmí poskytovat podnájem.

Nebo je to běžné u služeb – telekomunikační operátor třeba nabídne slevu pro studenty a v podmínkách má, že to ten student nesmí přeprodávat dál.

V předchozím příspěvku nikde nepožaduji že by filmy měly být dostupné zadarmo. Spíš jde o to že vlastníci práv sice kvičí že jim díky ulozto unikají zisky, ale nedělají nic proto aby si uživatelé jejich produkty kupovali legálně.
Ale to přece není úkol vlastníků práv. Zajistit dodržování zákonů je úkol státu.

Filmu klesne sledovanost, protože nebude dostupný už vůbec nikde
To vám sice může připadat smutné, ale pokud ctíte soukromé vlastnictví, musíte respektovat, že je věc vlastníka práv, zda a za jakých podmínek je chce nabízet. Je to to samé, jako když někdo nabízí třeba auto nebo dům a nasadí vysokou cenu. Ano, můžete říct, že za tu cenu si to nikdo nekoupí. Ano, je to možné, ale stanovit si podmínky prodeje je výlučná pravomoc vlastníka.

To, že by nebyla sdílena data o platebních kartách by bylo zaručeno logikou věci, nikoli zákonem. Nikdo by s danou bankovní nebo kartovou institucí nespolupracoval, nebo u daného obchodníka nenakupoval, kdyby dobrovolně nabídnuli ke sdílení údaje o platebních kartách použitých jejich klienty/zákazníky. Svým jednáním by se totiž dobrovolně obchodně zničili, a to je nereálné.
Proč si myslíte, že byste zjistil, odkud ty údaje o platební kartě unikly?

Podotýkám, že stále píšu o situacích na základě dobrovolného jednání všech stran
Ne, nepíšete. Na tom, že vám autor díla zpřístupní své dílo za podmínky, že ho nebudete dál šířit, a vy ho přesto dál šíříte, není ze strany autora nic dobrovolného.

I dnes, když je podle Vás internet dobře regulován
Ne, není dobře regulován. To nás teprve čeká, teď se s regulací teprve pomalu začíná (a vznikají dobré i špatné regulace). Svobodný internet, kde se budete moci skutečně svobodně pohybovat a nebudete se muset bát, kde vás kdo poškodí, máme teprve před sebou. Byl takový v počátku, kdy na něm nebyli lumpové, protože pro ně nebyl zajímavý. Jenže dnes už je internet lumpů plný a vyhovuje mnohem více lumpům, než slušným lidem.

Já stojím na straně těch, kteří by svobodu internetu nadřadili nade vše, protože v těchto ideálech jsem vyrůstal a stále si myslím, že jsou správné a reálně implementovatelné.
Pro mne jsou to, co popisujete, „ideály kapesního zloděje“. Přičemž kapesním zlodějům obvykle nedochází, že kdyby jejich kapesní krádeže byly legální, vzápětí je o všechno oberou zloději, kteří jsou o patro až dvě nad nimi.

Predikce jedné z komentujících byla naprosto správná :D Ničeho jiného, než označení za zloděje, jsem se samozřejmě od právníka OSy nemohl dočkat :D
Diskuze s lidmi, jejichž vnímání žebříčku morálních hodnot je tak odlišné od toho našeho (v němž svoboda internetu má daleko větší hodnotu než vlastnictví čehokoli a zisk kohokoli), je naprosto zbytečná.
Morální paradigma je téměř nezměnitelné. Pan Jirsák, nikdy nepochopí, v čem by svoboda dobrovolného sdílení dat na internetu byla přínosná a proč by měla být nadřazena nad práva z vlastnictví, stejně jako já nikdy nepochopím jeho zatvrzelé obhajování regulace a restrikcí.
Jedině snad mi z toho vychází že je na tom osobně finančně zainteresován... ať už jako autor obsahu nebo jako zástupce hlídacích psů.
Inu, každý jsme nějaký a každý máme svou vlastní odpovědnost a morálku před sebou samým...
Po novém shlédnutí oblíbenosti mohu alespoň s uspokojením konstatovat, že názory pana Jirsáka v komunitě diskutujících moc oblíbené nejsou... ;)
Zaplaťpánbůh za to.

Předně je rozdíl mezi hmotným a nehmotným dílem, minimálně v tom, že těch Ferrari či Bentley vyrobíte pouze velmi omezený počet kusů (kopií), zatímco film od Marvela či DC můžete kopírovat do nekonečna.
Ten rozdíl ale není podstatný. V obou případech máte nějaké celkové náklady plus přiměřený zisk, to vydělíte očekávaným počtem prodaných kusů a z toho získáte prodejní cenu. Když prodáte víc kusů, máte neočekávaný zisk, když prodáte méně kusů, prodělal jste.

Ale především: ten monopol tu skutečně existuje
Ne, neexistuje. Za monopol se neoznačuje situace, kdy máte k dispozici velmi blízké substituty. S vaší definicí monopolu by bylo monopolem úplně vše.

Jen poukazuji na skutečnost, že jejich obchodní model a celý autorskoprávní propletenec se pro prostředí s volným přístupem k informacím napříč zeměkoulí vůbec nehodí.
To je váš názor. Ale mediální domy mají právo váš názor totálně ignorovat a používat obchodní model, jaký chtějí. Vám ani nikomu jinému to nedává žádné právo užívat jejich produkty v rozporu se zákonem.

Poplatné době je třeba vytváření kopií pro osobní potřebu a kolektivní správa práv. To je za mne přežitek, protože dnes už není problém to řešit čistě smluvně mezi autorem a uživatelem – prostě když budou chtít, dohodnou se na převodu oprávnění k jedné kopii, kterou nebude možné kopírovat ani pro osobní potřebu. Když budou chtít, dohodnou se na oprávnění, že si kupující může pro osobní potřebu udělat kopií, kolik chce.

Je fakt že hlavně u hudby jsou kolektivní správci (OSA, Intergram...) přežitek, protože většinu autorů zastupuje label kterých zas tolik není. Z velkých pouze Mercury, Universal a Sony Music (bývalý Columbia Records) a pak je tu pár menších jako TF1 Musique, JYP Entertainment a další

Pokud jde o to smluvní řešení práva na kopii, jak by to v praxi mělo fungovat? Dneska hudební průmysl nepoužívá DRM, takže lisované AudioCD se dá ripnout do FLAC a z něho dále vyrobit nekonečno kopií. Pro mě je běžné z každého AudioCD udělat další 2 zálohy na disky a jednu kopii do mobilu. Labely to tiše tolerují, stejně tak tolerují další prodej "ojetých" nosičů v bazarech.

V případě zrušení zákonného práva na kopii koupím AudioCD a budu od labelu potřebovat povolení k výrobě kopie? A když mi povolí jednu kopii, tedy FLAC soubory do PC tak budu potřebovat další povolení ty soubory dále kopírovat pro vlastní potřebu? V opačném případě by bylo nelegální už jen zkopírování souborů z PC na externí disk. A co se stane v případě že povolení nemám a originál se poškodí? Budu mít právo na nový disk za sníženou cenu, když už jsem jednou zaplatil doživotní licenci? Zrovna právo na kopii bych neměnil, uživateli ani labelu by to nic nepřineslo

Kdyby nebyl rozdíl mezi hmotnými a nehmotnými díly, nebyl by autorský zákon potřeba. ;o)
Vlastníci díla nejsou při nejlepší vůli a snaze schopni delegovat práva až koncovým konsumentům - proto je dělí na menší části a používají distributory, kteří po omezenou dobu a ve vymezené oblasti práva předávají dále. A aby si nelezli do zelí, je vždy v dané oblasti a čase jen jeden, a ten má monopol na další nakládání s právy k dílu.
Že jsou ta díla nezaměnitelná je prostě fakt. Nešlo nahradit Bídníky Třemi mušketýry, Milénum nevyměníte za Harry Hola, Spidermana za Batmana (ani v komiksu, ani ve filmu). Stejně, jako je nezaměnitelný třeba obraz (a když to zkusíte, dopadne to, jako staroměstský orloj).
Když nemáte na knihu, nekoupíte ji. Když nemáte na vstupenku, nepůjdete do kina na něco levnějšího. Ale můžete si koupit paperback místo knihy v kožené vazbě, můžete počkat, až ten film půjde v televizi. (Stejně, jako si můžete počkat na to, až to Ferrari bude v bazaru za dostupnou cenu... - no, to by se asi jeden načekal!)

Majitelé práv (většinou!) stále fungují jako ve světě, kde nad osudem díla měli (zprostředkovaně) kontrolu. Daly se spočítat vytištěné knihy, dalo se spočítat, kolikrát rádio hrálo písničku a kolik se prodalo desek, těch několik kopií filmu bylo relativně snadné ohlídat na pouti po kinech, stejně, jako spočítat DVDčka nebo počet repríz v televizi.
Ale v digitálním světě takový přehled chybí. Není žádná kontrola nad počtem kopií - dokonce ani není zřejmé, co se za kopii má považovat. (Při ukládání na diskové pole se zrcadlením jde o jednu či dvě kopie?) A přitom tu existuje možnost opravdu komunikovat až s koncovým zákazníkem.
Jenže: právě to majitelé práv neumí a zpravidla nedělají. Je pro ně jednodušší a pochopitelnější prodat práva na streaming Netflixu, práva na DVD/BD lokálnímu distributorovi, vysílací práva televizi. Získávají tím pocit, že mají věci pod kontrolou. A vědí, že jde o falešný pocit - a proto ten nelítostný boj.

Ale postupně se to učí - a věřím, že se to naučí rychle.
Alternativní úložiště budou zapomenuta v okamžiku, kdy se k dílu dostanete přímo od autora, stejně jednoduše, stejně levně. (Neříkám zdarma, protože ani dnes to není tak úplně zadarmo.)

Přesně tak! navíc jak píšete bez toho pirátění by jste dnes z nostalgie koupil sotva polovinu něli nic z těch hromady věcí které jste poznal jen a díky volnému kopírovanáví, prostě by jste ty "díla" vůbec neznal !!!
Proč se omezovat jen na autorská díla? Co třeba začít krást v obchodě sušenky? Zachutnají vám, a v budoucnosti jich z nostalgie budete kupovat mnohem víc. A co kdybyste to demonstroval na svém majetku? Přestaňte zamykat, dejte na dveře ceduli, že si každý může odnést co chce, a doufejte, že z nostalgie vám to za pár let všichni několikanásobně vrátí.

Je zajímavé, že komunismus obvykle chtějí lidé zavádět na majetku někoho jiného. Jakmile by se mělo jednat o jejich majetek, najednou couvají.

Tak nevím, zda to Vaše důsledné nerozlišování mezi hmotným a nehmotným, je záměrná provokace nebo základní nepochopení. ;o)

Nemá cenu se přít, zda na právo poskytnout přístup k dílu má někdo monopol - ono se to tak totiž i nazývá. (Byť v právničtině to má jiný, podstatně delší termín, cosi jako výhradní právo....) Ostatně: i ten OSA a podobně jsou výhradními výběrčími pro umělce - kteří neprokážou, že je zastupuje někdo jiný.

Cena lístku do kina, a vlastně i dalších podobných komodit se řídí v zásadě kalkulací kolik toho prodám při dané ceně, tedy maximalizaci příjmu (cena × počet) za existence mnoha omezujících podmínek (kapacita sálů, počet potenciálních diváků...). Za dva tisíce přijde do kina pár diváků, za dvě stovky naplníte sál několikrát. Tohle mají distributoři a majitelé práv spočítané dobře. Měli déle než století čas se to naučit.
Přesto se autorům z každého prodeje vrací jen malá částka - ten distribuční řetěz je dlouhý a nese s sebou další náklady.

Hlavním důvodem, proč se majitelé práv brání poskytovat levně přístup ke svým dílům, je ten, že je to dále neřiditelné. Jsou zvyklí pracovat s cenou, s opakovaným uváděním titulu, přepouštěním práv na další oblasti (kina - půjčovny - televize - streaming - obchody...), reklamními kampaněmi.
Nabídka na vlastním úložišti ke stažení jim tuhle možnost bere - lze pracovat pouze s cenou, ale pokud to přeženou, vznikne alternativní černý trh - stejně, jako když dílo znepřístupní. Ostatně: ani prohibice neodnaučila Američany chlastat - jen přinesla ekonomický prospěch mafiím... (A není sporu, že kšefty s alkoholem byly zcela nelegální.)
Majitelé práv si klidně mohou určovat cenu, rozhodovat o podmínkách, maximalizovat své zisky. Mají na to právo.
Ale taky by si měli uvědomit, kdy pomáhají černému trhu (který jim ukrajuje z příjmu) a přispívají k chuti nerespektovat právo a zákony.
Že je něco proti zákonu ještě neznamená, že to je ve společnosti neakceptovatelné.

Myšleno legální ve smyslu zákonný, ve shodě s právním řádem.
Opravdu si dovedu představit nelegální oprávněný zájem (tedy: nemající oporu v zákoně, nikoliv protizákonný, v rozporu se zákonem), stejně, jako lze nalézt příklady chování neoprávněného, leč legálního.

Myšleno monopol ve smyslu výhradní právo, tedy nikoliv jen rozhodující postavení subjektu v určité oblasti, zejm. hospodářské, čili v podstatě ekonomický termín.

S touto diskusí asi nikterak nesouvisí, zda tráva je zelená a nebe modré, ale konstatování, že (zda) lidi kradou, zda (že) sdílení (filmů...) je nelegální, neetické či společensky přijatelné - to právě je předmětem této diskuse.

A dovolím si konstatovat, že o tom, zda je sdílení na uloz.to legální, teprve bude rozhodováno, velmi pravděpodobně je ve své většině neetické, ale využívání těchto služeb je v současnosti všeobecně společensky přijatelné.

Nikde (!) netvrdím, že má kdokoliv ukládat obsah na uloz.to či podobná úložiště, natož nelegální!
V celém tomto vláknu tvrdím, že majitelé práv (!) mohou využít své distribuční systémy (!) k přímému prodeji koncovým zákazníkům formou licence ke stažení a konzumaci obsahu.
A jsem přesvědčený, že k takové věci v dohledné době majitelé práv přistoupí, protože jim to přinese zisk.

Pozn: ty kamery jsou k ničemu, pokud tam vběhne parta lumpů v kuklách, vyluxují regály a hned vypadnou. Věřím, že běžný zákazník by stejně za zboží zaplatil.

Ty si to sám začal komplikovať počítaním nákladov výroby. V mojom prvom príspevku bolo "hraničné náklady na 1 exemplár sušienok" bez špecifikácie, v ktorom bode. Keď to ukradne trebárs pracovník vo výrobe, tak je škoda 6, ak sa to ukradne v obchode, je škoda 16 (približne samozrejme). Proste do tej škody nemožno rátať fixné náklady ani primeraný zisk (toho konkrétneho prvku v reťazci), pretože, aj keby nedošlo ku krádeži, nijaký predaj naviac by sa nerealizoval (t.j. bez krádeže by musel predajca nakúpiť 1ks sušienok za 16, aby realizoval tržbu 20, zatiaľ čo v prípade krádeže musel - hypoteticky pre ten jeden konkrétny chýbajúci kus - nakúpiť 2ks sušienok za 32, aby realizoval tržbu 20).

Tu ide o tú pointu, že v prípade krádeže človekom, čo by nákup i tak nerealizoval, neodpovedá škoda predajnej cene, ale len (hraničným) nákladom na replikáciu ukradnutého exemplára. A tie sú v prípade nehmotných autorských diel (takmer) zanedbateľné v porovnaní s fyzickými predmetmi, proto je tvoje prirovnanie mimo!

Píšeš bulšity, lebo ja som nič nepísal o predávaní ukradnutých sušienok, a už vôbec nie o kradnutí celej produkcie továrne. Pokiaľ sa chceme baviť o prepredávaní, a tým ušlom zisku, tak je debata o inom, ale to by si nesmel začať emo argumentom "Co třeba začít krást v obchodě sušenky?"...

Ale dobre, budem si pamätať, že konkrétne pri tebe budem musieť všade napísať vagón obmedzujúcich podmienok, a to teda napr.:
- zlodej (ktorý by si sušienky inak nekúpil, ale to som už písal) kradne pre vlastnú spotrebu, nie že to bude prepredávať
- zlodej kradne v malom, teda v ráde jeden balíček sušienok v jednom obchode a nie že vykradne sklad a zoberie celú paletu

Rozdiel pri pre-predávaní je ten, že kto si kúpi sušienky od zlodeja, typicky si nekúpi ešte druhé totožné v obchode. Vtedy má obchod nielen materiálnu škodu (chýba mu jeden kus sušienok = 16 peňazí), ale aj ušlú tržbu (prirážka za jeden kus sušienok, o ktorý predá menej = 4 peniaze).

Pokiaľ to zlodej (ten, ktorý by to tak či onak nekúpil) zje sám alebo zničí, tak obchodu chýba jeden kus na vstupe a v ďalšej objednávke od dodávateľa objedná o jeden kus viac (= 16 peňazí, čo je práve tá škoda), teda na výstupe predá práve toľko kusov, ako by predal nebyť krádeže (a továreň vyrobí o jeden kus viac, takže dokonca na tej krádeži profituje)!

Inak je to pri ušlej tržbe/zisku - keď vplyvom krádeže obchod predá o kus menej sušienok (lebo ho predal zlodej), o predajnú cenu jedného kusa dostane menej peňazí od zákazníkov - chýba jeden kus na výstupe (= 20 peňazí, čo je tá spôsobená škoda).
Fixné náklady vo výpočte škody nefigurujú vôbec nikde.

28. 3. 2023, 17:01 editováno autorem komentáře

Jo bacha, není Sudetenland jako Sudetenland, ta hraniční čára je důležitá :-D.

Nevýhoda pamětníků je, že spoléhají na svou paměť, která je ovšem velmi nespolehlivá, takže si „pamatuje“ spoustu věcí, které se nikdy nestaly.

Záměrem „otců zakladatelů“ internetu nebyla absolutní svoboda sdílení čehokoli a kýmkoli. Záměrem zakladatelů „otců internetu“ bylo to, aby generálové nemuseli mít na stole 10 terminálů, do každé sítě jiný, ale aby mohli mít jeden terminál, přes který se dostanou do různých sítí.

Pokud myslíte pozdější „otce zakladatele“, kteří zakládali věci jako Usenet, Gopher, Web a další, to byli většinou velice chytří lidé, kteří věděli, že každá svoboda pro jednoho znamená omezení svobody pro jiné. Tudíž že jedna absolutní svoboda by znamenala absolutní nesvobodu v jiných oblastech.

Například kdybyste aplikoval tu vaši tezi, že cokoli se dostane na internet, má být zbaveno jakékoli ochrany, znamenalo by to velice rychlý zánik internetu (a jeho nahrazení něčím, kde by to vaše pravidlo neplatilo). Jako první by se stopnuly všechny finanční transakce, protože by nikdo nechtěl zveřejnit číslo své karty spolu se jménem, měsícem expirace a bezpečnostním kódem. Stejně tak nikdo nechce zveřejnit veškeré transakce na svém bankovním účtu ani přístupové údaje do elektronického bankovnictví. Následovala by stopka pro používání e-mailů a sociálních sítí, protože nikdo nechce, aby všechny jeho e-maily a komunikace na sociálních sítích byly veřejné. No a pak by šlo i všechno ostatní.

Budete jistě argumentovat tím, že takhle jste to nemyslel. Že když jste psal o „absolutní svobodě“, nemyslel jste zas až tak absolutní. Že když jste psal „jakýkoli obsah“, nemyslel jste doopravdy „jakýkoli“.

Naštěstí se internet vzdaluje od chiméry absolutní svobody (kterou chce jen hrstka lidí) a přibližuje se skutečné svobodě, kde jsou jednotlivé svobody vyvážené.

Mám pocit, že se, pánové, mýlíte oba. A možná i můj názor nebude zdaleka přesný.
Pokud si pamatuji, tak původní myšlenka Internetu byla opravdu propojení sítí - a bylo to dobré, tak to tak Pámbu nechal. Po opuštění armádních kasáren se vydal Internet do universitních kampusů a tam se přihodil počátek té svobodomyslnosti, neboť hlavním účelem bylo zjednodušovat přístup k informacím, zdrojům. Vznik webu má začátek na vědecké půdě - a opět šlo o zjednodušení přístupu k informacím.
Ale zároveň tak nějak platilo, že nemusí být všechno zadarmo. A právě tohle - mimo jiné - umožnilo přechod do veřejné, ba komerční sféry: vynořili se hráči, ochotní investovat do rozšíření Internetu s vidinou zisku z výběru mnoha malých částek. A uspěli.
To ale neznamená, že by Internet nebyl svobodný!
Svoboda totiž není ani anarchie, ani kolektivní vlastnictví!
To, že zpočátku bylo zdarma vše, souvisí mnohem spíše s tím, že majitelům práv obvykle nestál rodící se internet za pozornost - neuvědomovali si jeho potenciál.
Je to proto, že velké firmy (mediální domy, apod.) jsou stále zvyklé uvažovat v relativně velkých částkách a malých počtech. Fotografii prodají za stovky dolarů stovkám zákazníků. Film prodají za statisíce či miliony dolarů do několika kinodistribucí, několika televizím a několika půjčovnám. Pak ho na kazetách či DVD po desítkách dolarů prodají milionu zájemců.
A tady je ta hranice, která byla překročena až nedávno - streamingem.
Mezi prvními, kdo se bránil bezplatnému užívání vlastněných děl, byly fotobanky - už v devadesátých letech 20. století. Takže: ani ve svých (komerčních) začátcích nebyl Internet tak úplně svobodný...

To, že zpočátku bylo „zdarma vše“, bylo dané tím, že nebylo jak obsah zpoplatnit. A tak se prostě placený obsah na internet nedostal. Když začalo být možné za obsah na internetu platit, svoboda se zvětšila – najednou bylo možné na internetu vedle neplaceného obsahu zveřejňovat i ten placený.

Problém s nelegálním kopírováním autorských děl byl dávno před internetem. Internet to akorát ještě daleko více usnadnil.

Problém je, že spousta lidí má velmi pružné pojetí morálky a nevadí jim dělat věci, které poškozují někoho jiného. Aby to nedělali, potřebují nad sebou buď vymahatelný zákon, tj. reálnou hrozbu, že je někdo potrestá – a to v případě méně významného porušování autorského zákona neplatilo. Nebo potřebují vědět, že existuje výrazný konsensus společnosti, že tohle se nedělá – a i to v případě autorského práva chybělo.

Jenže hospoda není vaše - to jen máte od státu koncesi ji provozovat a proto musíte dodržovat státem stanovené podmínky.
Na druhou stranu: nemůžete nenalejvat Ukrajincům, ale Ukrajinci Igorovi, co se tu posledně porval klidně odmítnout nalejt můžete.

Koukám, že Vás asi s počtem koupených CD alb překonám - odhaduji to na číslo kolem stovky. ;oD

Když jsem býval pirátem, odehrávalo se to v podobě magnetofonového záznamu mikrofonem (později napřímo připájeným kabelem) z rádia - to sice nedisponovalo sluchátkovým výstupem, ale zato na něm šlo naladit Hlas Ameriky, kde občas hráli Beatles...

Já vám nic nepodsouvám. Já jsem akorát explicitně napsal, co plyne z vašeho textu.

To, že je někdy monopol nelegální, vylučuje, že by monopol byl „oprávnění“. Nemůže být něco zároveň něčí právo a zároveň to být nelegální.

To, že někteří lidé akceptují nemorální jednání, není omluva pro to nemorální (a nelegální) jednání.

V té vaší teorii ovšem zapomínáte na to, že ta změna může být neefektivní. Že se zkrátka autoři přizpůsobí tomu, že stát není schopen ochránit jejich práva, ale povede to k tomu, že bude méně autorských děl a budou dražší. Kdyby stát více selhával v ochraně majetku, nepochybně se tomu také postupem času přizpůsobíme. Akorát to bude znamenat, že ty náklady na ochranu majetku budeme vynakládat sami – a bude to dražší, než kdyby to zajistil stát.

Tak ten model s důvěrou k zákazníkům nevnucujte jiným, ale aplikujte ho sám. Otevřete si prodejnu potravin založenou na modelu důvěry k zákazníkům – že si každý může odnést, co chce, a třeba vám to jednou vrátí.

Nebyl bych první, kdo s takovým modelem uspěl. Dokonce i takhle extrémní obchody existují. Dokonce i s tím fyzickým zbožím.

Doufám, že oceníte aspoň to, že jsem se podvědomě snažil přiblížit vašemu pojetí výběrové absolutní svobody a nenechal jsem se svázat nějakými vyjmenovanými slovy.

Žádný z uvedených obchodů nefunguje na principu „vezměte si, co chcete, a možná zaplatíme za několik let“.

Ty obchody s multimediální tvorbou jsou normální obchody, kdy zaplatíte a dostanete omezenou licenci. To je úplně něco jiného než stahování pirátského obsahu z ulož.to.

Rozdíl mezi hmotným a nehmotným zbožím, který jste popsal, ovšem absolutně nijak nesouvisí s důvěrou k zákazníkům.

To je emocionálny argument, ale nezmyselný!

S tými sušienkami by to bolo ekvivalentné len v prípade, že by trebárs "zlodej" zaplatil namiesto plnej ceny len hraničné náklady na 1 exemplár sušienok. V prípade bežnej krádeže sušienky na jednom mieste fyzicky chýbajú a inde sú naviac, čo asi sotva odpovedá vyrobeniu kópie. Kópii by odpovedalo, že si niekto neoprávnene prečíta u výrobcu recept a vyrobí si vlastné sušienky.

To netvrdím.
Ale fungují na důvěře k zákazníkům. Ano, kontrolují, co si dáváte do košíku, kontrolují, zda zaplatíte - ale tak nějak nebrání tomu, aby tam nenaklusala skupina lumpů, nevybrala regály a nezmizela rychle ven (ty fyzické), případně neblokuje díla nesmyslně tvrdým DRM a věří, že si je pouštíte doma, tak, jak jste slíbil (ty digitální).
A o to my šlo.
Nikoliv o záměrně přestřelený a nesmyslný systém, který popisujete. Nedošlo mi, že nejde o nadsázku.

Problém je v tom, že existuje poptávka, ale chybí (akceptovatelná) nabídka.
Ne, to opravdu problém není. Existuje poptávka po autech Ferrari, ale pro mnohé chybí akceptovatelná nabídka. Existuje poptávka po bytech, ale pro mnohé chybí akceptovatelná nabídka. Existuje poptávka po kapesních krádežích, po fyzickém násilí – a další příklady si jistě domyslíte sám. Ale nic z toho nikoho neomlouvá z porušování zákona. Zkrátka to, že něco chcete, vám nedává žádná práva.

Jenže mediální trh není volným trhem, protože majitel práv má na dílo monopol - a nikdo jiný je nabízet nemůže.
To je nesmysl. Mediální trh není volný úplně stejně, jako není volný trh s chlebem – protože Staročeský Kabátův pecen vám nemůže nabídnout nikdo jiný, než Pekárna Kabát. Ve skutečnosti má ale ten chléb docela blízké substituty v podobě chlebů ze zadělávaného žitného kvásku od jiných pekáren. A stejně je to i s mediálním trhem.

U mediálních děl taková omezení či povinnosti v podstatě chybí.
I když vůbec nejde o monopol, autorská práva jsou oproti právům k fyzickým věcem omezená docela hodně. Mají omezenou časovou platnost a je tam spousta zákonných licencí a volných použití.

spíše stojí za zamyšlení, zda nenabídnout (po 30 Kč za film) dílo na svém serveru a přenést tak příjem na vlastní účet
Je výlučně v kompetenci vlastníka práv rozhodnout se, jak s právy naloží. Bentley by jistě také mohlo svá auta prodávat levněji a prodalo by jich tak víc. Ale je výlučným právem vlastníků Bentley, že takovou cestu nevolí. A je úplně jedno, co vy si o tom myslíte.

svoboda dobrovolného sdílení dat na internetu by měla stát nad jakýmikoli jinými zákony
Za prvé, jakmile jednu svobodu vyzdvihnete nad jiné jako tu jedinou absolutní svobodu, vytvoříte vždy totalitu.

Za druhé, teď jste napsal „dobrovolné“ sdílení dat na internetu. Pirátské kopie na internetu nejsou „dobrovolné“ sdílení – vlastník práv nemohl ovlivnit, zda bude nebo nebude kopie sdílena, z jeho pohledu to jistě nebylo dobrovolné.

Nedovedete si takovou morálku představit?
Právě že dovedu. Na filmy by se chodilo jen do kina, kde by vás před vstupem prošacovali, jestli nemáte nějaké záznamové zařízení. Na internetu by prostě nebyly.

Platební kartou byste na internetu také neplatil – možná byste zaplatil jednou, ale až by vám příjemce platby zcela legálně vyluxoval účet, příště byste stejnou chybu neopakoval.

Přesně takové byly svobodomyslné ideály mé generace,
„Zdarma se nelegálně přiživit na práci ostatních“ bych nenazýval „svobodomyslné ideály“. Tyhle „svobodomyslné ideály“ nejsou nijak specifické pro vaši generaci – tyhle „svobodomyslné ideály“ má každý kapesní zloděj.

Osobně si nemyslím, že by v mnou popisované realitě svobodného internetu "vlastníci práv" nedokázali vydělat na svoji (velmi dobře finančně zajištěnou) existenci.
V mé morálce má každý právo nakládat s výsledky své práce jak sám uzná za vhodné, pokud tím nepoškozuje ostatní. Můžu si tisíckrát myslet, že něco dělá špatně a kdyby prodával jinak, vydělá na tom také, nebo dokonce víc. Ale to mi nedává právo užívat výsledky jeho práce bez jeho svolení.

Splácet svůj dluh tito mladí lidé začnou, o to se nemusíte bát. Začnou ale zcela dobrovolně, až začnou vydělávat a až začnou vnímat podporu "svých" dodavatelů obsahu jako to, co sami od sebe (a dobrovolně) chtějí dělat... A na to jednou přijde každý.
Co kdybychom to začali uplatňovat i na důležitější věci, než jsou autorská díla? Přece jenom, koukat na film není životně důležité. Ale třeba bez jídla se obejít nedá. Neměly by se mladým tolerovat krádeže potravin? Splácet svůj dluh tito mladí lidé začnou, o to se nemusíte bát. Začnou ale zcela dobrovolně, až začnou vydělávat a až začnou vnímat podporu "svých" dodavatelů jídla jako to, co sami od sebe (a dobrovolně) chtějí dělat... A na to jednou přijde každý.

Kontrolní váhy u samoobslužných pokladen nebo namátkové kontroly u nákupu do tašky mi nepřipadají jako moc velká důvěra k zákazníkům.

Záměrně přestřelený a nesmyslný systém popisujete vy.

To nesouvisí, ale u toho nehmotného tak nějak nehrozí, že vám někdo vybere celý krám. (Případně vybere celý krám a pak zboží prodává za vyšší cenu.)
Ta důvěra tam stačí na podstatně nižší úrovni: stačí věřit, že to konzumuje, jak slíbil, a dále nerozmnožuje. (Přeložím: stačí předpokládat, že není každý zákazník zloděj, respektive že drtivá většina jich je poctivých.)

grg: A, tenhle nesmyslný argument tu dlouho nebyl. Do nákladů samozřejmě nemůžete počítat jen mezní náklady na výrobu jednoho dalšího kusu, ale musíte tam rozpočítat i fixní náklady.

Ne, v obou případech pořád musíte důvěřovat tomu, že zákazníci někdy později zaplatí, i s úroky. A potřebujete kapitál, abyste překlenul to období mezi tím, kdy musíte vy zaplatit náklady, a dobou, kdy vám to zákazníci splatí.

V oněch samoobslužných prodejnách jsou maximálně ty kontrolní váhy (není tam, kdo by zákazníka kontroloval) a v podstatě se věří, že to na tu váhu položíte.
Pokud se Vám zdá, že popisuji záměrně přestřelený a nesmyslný systém - pak já jsem popisoval pouze systém již fungující a provozovaný. Vítejte v realitě. ;o)

Tady narazíte na rozdílné chápání morálky napříč zeměkoulí, protože Internet je vskutku globální médium.
A tak, jako se v našich končinách považuje za nemorální někoho sledovat, i když to dělá stát (tím spíš!), v Číně považují za nemorální nenechat se sledovat (a pokud by to stát nedělal, nestará se o občany!), zatímco třeba v Íránu je nemorální zveřejnit svou fotografii nebo jakkoliv zmínit duchovní vůdce.
Zatímco u nás je jednoznačně morální hlásat, že všichni jsou si rovni, bez ohledu na barvu pleti, sociální postavení či sexuální preference, v USA by to mohlo být považováno za bělošskou nadřazenost a přezíravost, nerespektování odlišnosti; v Indii by miliony lidí takový výrok považovali za odporující tradičnímu kastovnímu systému; v některých zemích by pouhá zmínka o sexuálních preferencích byla považována za silně nemorální, a v Rusku by si člověk koledoval o dlouholetý žalář za šíření homosexuality.
Ne, v takto názorově heterogenním prostředí je odvolávání se na morálku a vyšší svobody zcela neúčinné a zhola zbytečné.

V samoobslužných prodejnách je evidováno, kdo tam vstoupil a odešel, a jsou tam kamery.

To, že někdo nahraje nelegální obsah na ulož.to, je sice provozovaný systém, ovšem fungující není – závisí na tom, že někdo vyrobí ten obsah a ten pak někdo protiprávně „ukradne“ a zveřejní.

To sú ale náklady celej výrobnej série rozpočítané na jeden kus. Ak jeden kus sušienok ukradne niekto, kto by si ich inak nekúpil, škoda je rovná práve tým hraničným nákladom (za predpokladu, že v regáli je sušienok viac, a teda krádežou sa neznemožní predaj inému zákazníkovi).

Aby som zamedzil špáraniu do nepodstatností, tou "sériou" myslím kompletnú produkciu daného výrobku a za predpokladu, že nie je obmedzené množstvo, ktoré je možné vyrobiť (t.j. funkcia hraničných nákladov voči objemu produkcie je nerastúca).

Předně: nikde nepíšu, že by mediální domy měly poskytovat autorská díla jen za cenu nákladů na uložení kopie, jakož ani, že by se tak mělo dít na úložištích typu uloz.to!
Dále: že někdo díla stahoval nelegálně a teď je kupuje jsem rozhodně nikde nepsal! Něco takového psal např. p. Robert Seifried v diskusním vlákně o kus dále. Nezbloudil jste trochu?
Krom toho jsem výslovně napsal, že existují náklady na produkci a distribuci díla - takže jsem na ně rozhodně nezapomněl.

grg: Nechcete to promyslet ještě jednou a lépe? Nechcete doufám tvrdit, že když obchod prodává sušenky za 20 Kč, nakupuje je od výrobce za 16 Kč a výrobce má náklady na suroviny na ten balíček sušenek 6 Kč (a zbývajících 10 Kč jsou fixní náklady a přiměřený zisk), že krádeží těch sušenek s cenovkou 20 Kč vznikla škoda 6 Kč. Možná si zkuste nejprve rozmyslet to, jestli opravdu obchod může ukradené sušenky prodat někomu jinému.

grg: Když on to náklady výroby komplikuje život. To, že ve vašem světě sušenky nebo písnička vzniknou samy od sebe, neznamená, že to tak je v reálném světě. Moje přirovnání tedy není mimo, moje přirovnání akorát pracuje s reálným světem, ne s vaším imaginárním světem, kde létají pečení holubi do úst.

Fajn, takže jste konečně v prvním odstavci pochopil, že když někdo v obchodě ukradne sušenky, které obchod prodával za 20 Kč, je škoda způsobená obchodu 20 Kč.

Teď ještě pochopit, že i v druhém odstavci je to pořád 20 Kč. Protože ten obchod nemůže vědět, jestli to zloděj prodal, snědl, zahodil nebo co s tím udělal.

Fixní náklady ve výpočtu škody figurují – to jsou právě ty náklady, které se vám ve vašich výpočtech záhadně ztrácejí.

Snažíte se rozdělovat něco, co zas tak odlišné není. Náklady na vývoj, které se promítají do ceny auta, nejsou zanedbatelné. Naopak počet kopií autorského díla, které se prodají, je omezený – jednomu člověku neprodáte celoživotní přístup k jednomu filmu dvacetkrát stejně jako mu neprodáte jednorázový přístup tisíckrát.

Díváte se na to pořád z pohledu, zda by se ta „ukradená“ věc prodala a za kolik. Jenže to není podstatné. V celé naší společnosti se uznává to, vlastník je svrchovaným pánem nad svým majetkem (pokud to nezasahuje do práv ostatních) a vůbec se neřeší, zda z toho něco má nebo nemá. Úplně stejně, jako argumentujete u autorských děl, můžete argumentovat i u hmotného majetku. Dalo by se argumentovat tím, že když někdo v noci ukradne auto na nějakou cestu a pak ho zase vrátí, je škoda jenom projetý benzín, takže způsobil škodu pár desetikorun nebo stokorun. To samé když je rodina na dovolené a někdo by se jim vloupal do baráku a čtrnáct dní tam squatoval. Z vašeho pohledu žádná škoda, rodina může dům po návratu používat úplně stejně, jako ho užívali předtím.

Monopol někdy existuje – ale právě že je to zavedený pojem, který neoznačuje úplně všechny podnikatele, ale jenom situaci, kdy je obtížné nějaký produkt či službu nahradit. Např. pokud by někdo vlastnil desítky kilometrů řeky, nedovolil tam stavět nové mosty ani provozovat přívoz (ani řeku podtunelovat), pak bude mít na svých mostech monopol, protože objíždět to desítky kilometrů bude výrazně dražší, než zaplatit (byť přemrštěné) mýto.

Jedinečný je každý upečený chleba, každá houska, každé auto. Jenže to neznamená, že by pekaři nebo automobilky měly monopol. Protože když pekař zdraží housku, i když je něčí oblíbená, dotyčný si místo toho koupí rohlík nebo housku od někoho jiného. I když někdo preferuje třeba škodovky, kdyby třeba výrazně zdražily, dotyčný si koupí třeba VW. A úplně to samé platí i pro autorská díla. Někdo třeba rád poslouchá Beatles, ale kdyby jejich díla byla příliš drahá, radši si poslechne něco jiného.

Jen upozorňuji, že pravidla postavená na stavu, kdy pořízení kopie není jednoduché ani levné
Ale tak to není. Ta pravidla jsou univerzální, vůbec nezáleží na tom, jak pracné je pořízení kopie.

Poplatné době je třeba vytváření kopií pro osobní potřebu a kolektivní správa práv. To je za mne přežitek, protože dnes už není problém to řešit čistě smluvně mezi autorem a uživatelem – prostě když budou chtít, dohodnou se na převodu oprávnění k jedné kopii, kterou nebude možné kopírovat ani pro osobní potřebu. Když budou chtít, dohodnou se na oprávnění, že si kupující může pro osobní potřebu udělat kopií, kolik chce. Bez problémů to tak funguje pro software, není důvod, aby to nefungovalo pro ostatní typy děl. Kolektivní správa práv dnes přináší víc škody než užitku.

Nie, nič také, čo mi prisudzuješ, som nepovedal, a už vôbec "nepochopil".

Keď zlodej ukradne zo skladu obchodu paletu 5000 sušienok takých, ktoré skoro nikto nekupuje a sú 1 deň pred posledným dátumom spotreby, je teda podľa teba škoda 20x5000=100 000 ?!?

Doplnenie: ani nemusím uvažovať "reálnu" cenu (za koľko sa tie sušienky podarí predať), kde záleží od stavu a dopytu, stačí § 25 zákona o účtovníctve:
"(1) Z jednotlivých složek majetku a závazků se oceňují
...
c) zásoby, s výjimkou zásob vytvořených vlastní činností pořizovacími cenami"

Ano, v takovém případě bude škoda 20 Kč × 5000. Protože hodnotu určuje vlastník, ne zloděj.

Anoooo? Takže keď bude sušienky, čo inde predávajú za 20, predávať za 200, tak za ukradnutú paletu mu dá poisťovňa milión? Už to nehul.

A čo ten zákon o účtovníctve?

grg: To už zavádíte někam jinam, že by se okradený chtěl na té krádeži podvodem obohatit. Obecně platí, že hodnotu věci určuje její právoplatný vlastník.

Zákon o účetnictví se týká účetnictví, ne hodnoty, kterou tomu přisuzuje vlastník. Když budete mít prstýnek po babičce, může to být něco nekvalitního, za co byste v zastavárně dostal pár peněz. Ale pro vás to může mít daleko vyšší hodnotu, protože to můžete mít spojené se vzpomínkami a s emocemi.

A prečo si teda na začiatku (ak si dobre spomínam, debata bola o spôsobenej škode) začal morfondírovať niečo o nákladoch, keď vlastne hodnota má byť zrazu ľubovoľná?

Přesně tak! navíc jak píšete bez toho pirátění by jste dnes z nostalgie koupil sotva polovinu něli nic z těch hromady věcí které jste poznal jen a díky volnému kopírovanáví, prostě by jste ty "díla" vůbec neznal !!! Imho už hodně dávnou jsem četl článek o ne moc známé kapale jak je jejich agent našel na torrentu a začal žalovat ty sdíleče páč viděl miliony zobrazení a nakonec se ukázalo že tu "jeho" kapelu si stáhlo sotva 10 lidí a rázem tak kapela přišla o miliony pirátských fanoušků ve finále z toho byly moc smutní a to né proto, že nevysoudili miliony, ale hlavně proto, že nejsou zas tak slavní jak si mysleli :D V tu chíli co by za to dali kdyby měli miliony fanoušků co je (ikdyž zdarma) poslouchají jak jim jejich agent pravil :D

24. 3. 2023, 15:58 editováno autorem komentáře

Pokud jde o to smluvní řešení práva na kopii, jak by to v praxi mělo fungovat?
Stejně, jako to funguje u softwaru. Tj. bylo by na prodávajícím a kupujícím, ať si ujednají, jaká práva kupující dostane. Takže se prodává software, který můžete mít nainstalovaný jednou, prodává se software na jméno, rodinné licence…

Záložní kopie si můžete udělat i u softwaru, není důvod, proč to nemít stejně i u ostatních typů děl. Není to, že to prodejci „tiše tolerují“ – záložní kopie CD spadá pod osobní užití. Stejně tak nemůžou bránit prodeji v bazarech – prvním prodejem nosiče na území EU je autorské právo na rozšiřování vyčerpáno, nebo-li ten nosič můžete prodat dál. (Samozřejmě nesmíte dále prodávat kopie z něj vytvořené.)

Zrovna právo na kopii bych neměnil, uživateli ani labelu by to nic nepřineslo
Přineslo by to zrušení kolektivní správy práv a výmluv na kopii pro osobní potřebu. A pokud by někdo mermomocí chtěl kopii pro osobní potřebu zachovat, není problém jí ošetřit smluvně.

Jak jsem psal, pro software to funguje dobře, není důvod, proč by to pro jiné typy děl nefungovalo.

Právě to právo na pořízení kopie potřebuje upravit asi ze všeho nejvíc.
Ano, potřebuje zrušit. Je to přežitek z doby, kdy bylo pracné získat licenci. Musel jste jít do obchodu, tak si koupit nosič… Dneska licenci můžete přes internet získat na pár kliknutí.

v podstatě každý si tu kopii udělá už z toho důvodu, aby mohl dílo konsumovat.
To je ovšem v případě softwaru ošetřené technickými kopiemi.

Nazrál čas, aby se to dostalo ze zóny tiché tolerance
Jenže ono to není v žádné zóně tiché tolerance. Je to normální užití v souladu se zákonnými výjimkami z autorského práva.

IMHO by bylo dobré, kdyby se vžila praxe, že zakoupením díla (nahrávky, filmu, románu) získáváte právo je konsumovat bez ohledu na to, kolik kopií k tomu potřebujete nebo jaký nosič (médium) používáte.
Ne, to rozhodně není dobrý nápad. Opět, podívejte se na software – s různými typy licencí se dá hezky pracovat a přizpůsobovat tomu cena. Někdo chce používat software na jednom počítači, koupí si levnější licenci. někdo ho chce používat na více počítačích, koupí si licenci na jméno. Proč tuhle možnost lidem brát?

Taky je potřeba rozlišit mezi šířením díla (tedy: zkopíruji to někomu dalšímu) a jeho převodem (čili: prodám to v bazaru a sám se další kosumace vzdám).
To, čemu říkáte „převod“, se v terminologii zákona jmenuje „rozšiřování“. To, čemu říkáte „šíření“, spadá pod „rozmnožování“. A Zákon mezi tím rozlišuje.

A aby si nelezli do zelí, je vždy v dané oblasti a čase jen jeden, a ten má monopol na další nakládání s právy k dílu.
To není pravda. V ČR si v roce 2023 můžete koupit autorská díla od milionů různých autorů nebo distributorů. To není žádný monopol.

Že jsou ta díla nezaměnitelná je prostě fakt.
Ano, stejně jako jsou nezaměnitelné všechny věci. Což ale nezakládá existenci monopolu. Protože spousta věcí, služeb i autorských děl má blízké substituty. Takže kdyby prodejce chtěl zdražovat, lidé u něj budou kupovat méně. Tak nefunguje monopol – monopolista může zdražovat daleko za své náklady a lidé od něj začnou odcházet teprve tehdy, když na to přestanou mít, nebo když ta cena bude tak přemrštěná, že se i tak vyplatí přejít na jiný substitut. Kdyby měl neregulovaný monopol vlastník elektrických drátů, které vedou k vám domů, a začal by zdražovat, odejdete od něj teprve tehdy, až by se vám vyplatilo pořídit si třeba motorgenerátor.

Když nemáte na knihu, nekoupíte ji. Když nemáte na vstupenku, nepůjdete do kina na něco levnějšího.
Když nemáte na chleba, nekoupíte ho. Když nemáte na housku, nekoupíte něco levnějšího. (V případě kina i housky samozřejmě za předpokladu, že jste už chtěl tu nejlevnější variantu.)

Kdyby měli autoři monopol, bude klidně stát lístek na Avatara 2 pět tisíc – a stejně by na to spousta lidí šla. jenže Avatar 2 má konkurenci, takže lístek takhle drahý být nemůže.

Majitelé práv (většinou!) stále fungují jako ve světě, kde nad osudem díla měli (zprostředkovaně) kontrolu.
Ano, takhle funguje naše společnost, už tisíce let. Člověk, který udělá nějakou práci, má kontrolu nad výsledkem té práce. Když chce, může jej s někým jiným vyměnit za výsledek jeho práce – za podmínek, které si dohodnou. Funguje to hodně dobře a všechny pokusy změnit to tak, že někdo bude pracovat, a jiní si budou výsledků té práce užívat bez souhlasu toho pracujícího, ztroskotají vždy na jedné a té samé věci – buď musíte toho pracujícího donutit k práci násilím (pak se mu říká otroctví), nebo prostě pracovat přestane. Protože k tomu nemá žádnou motivaci. Přičemž otroctví je v civilizované společnosti považováno za nepřípustné a hádám, že ani vy jej nechcete obnovovat.

Alternativní úložiště budou zapomenuta v okamžiku, kdy se k dílu dostanete přímo od autora, stejně jednoduše, stejně levně.
To je nesmysl. Pokud autor chce na dílu vydělat (na což má plné právo, viz výše), nemůže dílo nabízet za technické náklady, ve kterých není započítána odměna pro autora (jako to dělají úložiště). To je jako kdybyste tvrdil, že auta se přestanou krást, až je automobilky budou prodávat za stejnou cenu, jako je prodávají zloději. Jenže to nejde, protože automobilka má náklady na výrobu auta, které zloděj nemá – kvůli tomu, že auto ukradl.

1.) Nepodložená dehonestace názorů druhých (kteří pak tyto omezené ... názory zatěžující celou společnost) je dost ubohá technika "diskuse". Zároveň je praktickou ukázkou toho, proč je regulace i v diskusi potřeba - obzvlášť v pseudoanonymním davovém prostředí se vždycky debata zvrhne, protože málokdo udrží svou morálku, aby nezneužíval nefér metody nebo své přednosti vůči druhému.

2.) Mnohem důležitější, než anarchie - absence moderátora diskuse, prospívá, když se člověk zamýšlí nejen nad negativními zkušenostmi, které formovaly lidi, ale také i pozitivními zkušenostmi. Stejně tak bych mohl zcela ignorovat pozitiva určité míry svobody sítí a jen hledat ty "negativní zkušenosti", které formovaly vaše "anarchistické" myšlení, jako třeba potřeba zajistit si prostor k šíření neobjektivních manipulativních bludů a beztrestnou manipulaci s druhými ve svůj prospěch.

3.) Když se chcete konstruktivně zamýšlet nad anarchizací internetu, proč se konstruktivně nezamýšlíte nad tím, že všude na světě fungují určité zákony, které je nezbytné dodržovat, všechny diskuse ve větším počtu diskutujících vždycky někdo moderuje a i v menším kolektivu je zvykem nebavit se s člověkem, který nedodržuje alespoň základy slušnosti. A že žádná lidská společnost nedokázala fungovat bez zavedení pravidel a postihů za jejich porušení.

Právě na rozdíl mezi softwarem a (multi)médii (řekl bych audiovisuální tvorbou, ale to by z toho vypadly knihy). jsem svou poznámkou mířil.
Ono totiž v počítačovém světě bylo potřeba otázky licencování, kopií, atd. řešit v podstatě od počátků, takže to dospělo k lepšímu řešení, než v mediální oblasti - tam je těch pár desítek let zatím příliš krátkých.
Ta tichá tolerance tam stále je. Pokud si převedete hudbu z CD na MP3, pak to není tak úplně v souladu s licencí, ale dokud to používáte pro vlastní potřebu, bere se to, jako právě ta definovaná výjimka. Horší je to s DVD, natož BD: aby to šlo přehrávat v počítači, musíte obejít či odstranit ochranu proti kopírování - a to už je jednoznačně protiprávní. Jenže pokud to neuděláte, k obsahu se dostanete pouze speciálními přehrávači, a běžná multimediální centra si s tím neporadí. Takže tady ta tolerance funguje zhruba na principu neříkej, neptej se.
Právě to jsem myslel tím oddělením licence pro obsah od přenosového média. (Tedy: nikoliv počty uživatelů či jiná omezení. Ale tohle se naopak pro mediální užití nehodí - program pořizujete pro konkrétní počítač(e), hudbu chcete poslouchat třeba z mobilu - a neřešit, že na jeden Google/Apple účet máte navázáno několik přístrojů.)

Ty právnické termíny jsem nepoužil záměrně - připadají mi poněkud matoucí.

Právě na rozdíl mezi softwarem a (multi)médii (řekl bych audiovisuální tvorbou, ale to by z toho vypadly knihy). jsem svou poznámkou mířil.
A jaký je tedy podle vás mezi nimi rozdíl?

Ono totiž v počítačovém světě bylo potřeba otázky licencování, kopií, atd. řešit v podstatě od počátků, takže to dospělo k lepšímu řešení, než v mediální oblasti - tam je těch pár desítek let zatím příliš krátkých.
Autorské právo existuje už tři sta let.

Ta tichá tolerance tam stále je.
V čem?

Pokud si převedete hudbu z CD na MP3, pak to není tak úplně v souladu s licencí
Je to užití pro osobní potřebu, což je volné užití, nebo-li na to licenci nepotřebujete.

Právě to jsem myslel tím oddělením licence pro obsah od přenosového média.
To autorské právo umožňuje.

Ale tohle se naopak pro mediální užití nehodí - program pořizujete pro konkrétní počítač(e), hudbu chcete poslouchat třeba z mobilu - a neřešit, že na jeden Google/Apple účet máte navázáno několik přístrojů.
Ne, v tomhle se hudba od softwaru neliší. Stejně, jako můžete chtít poslouchat z různých přístrojů hudbu, můžete chtít na různých přístrojích hrát hru nebo používat program.

Ty právnické termíny jsem nepoužil záměrně - připadají mi poněkud matoucí.
Matoucí je, když pro dva termíny, které zákon rozlišuje, vymyslíte vlastní nepřesný termín, nenapíšete, které zákonné termíny tím myslíte, a napíšete, že by se to mělo rozlišovat.

Nemá cenu se přít, zda na právo poskytnout přístup k dílu má někdo monopol - ono se to tak totiž i nazývá. (Byť v právničtině to má jiný, podstatně delší termín, cosi jako výhradní právo....)
V autorském zákoně se slovo monopol nevyskytuje. Monopol je termín z ekonomie a označuje nedokonalý trh, kde je na straně nabídky pouze jedna firma. Výhradní právo není monopol. Naopak monopol je často nelegální, takže to jaksi nemůže být něčí právo.

Ostatně: i ten OSA a podobně jsou výhradními výběrčími pro umělce - kteří neprokážou, že je zastupuje někdo jiný.
Jenže OSA je trochu něco jiného než cédéčko s hudbou nebo DVD s filmem. Z toho, že ve Škodovce existují odbory, se také nedá vyvodit to, že by Škodovka měla monopol na automobilovém trhu.

Cena lístku do kina, a vlastně i dalších podobných komodit se řídí v zásadě kalkulací kolik toho prodám při dané ceně, tedy maximalizaci příjmu (cena × počet) za existence mnoha omezujících podmínek (kapacita sálů, počet potenciálních diváků...).
Zkráceně se tomu říká konkurenční trh. Monopol je právě opačná situace, když na trhu není žádná konkurence.

Přesto se autorům z každého prodeje vrací jen malá částka - ten distribuční řetěz je dlouhý a nese s sebou další náklady.
To čtu v různých diskusích už dvacet let, jak jsou chudáci autoři odíraná distributory, a že až se víc rozšíří internet, obchodování po internetu, naposledy streamování, tak autoři budou prodávat napřímo a budou vydělávat nesrovnatelně víc. A zatím autoři pořád dál prodávají přes distribuční společnosti. Co takhle si připustit, že to autoři dělají proto, že je to pro ně v současné situaci výhodné? Co takhle si uvědomit, že na pirátění nejvíc doplácejí právě nezávislí autoři – protože velká studia se mu dokážou relativně účinně bránit, ale nezávislí autoři vůbec?

Ale taky by si měli uvědomit, kdy pomáhají černému trhu (který jim ukrajuje z příjmu) a přispívají k chuti nerespektovat právo a zákony.
To je stejná logika, jako že bohatí lidé pomáhají krádežím. Vy byste pořád chtěl omezovat ty bohaté, já si zase myslím, že krást se nemá.

Že je něco proti zákonu ještě neznamená, že to je ve společnosti neakceptovatelné.
Že je ve společnosti něco akceptované neznamená, že je to v pořádku. Snahou nakrást si se ještě nikdy nic nezlepšilo a společnosti, které to tolerují, jsou na tom měřitelně hůř, než společnosti, kde krádeže jakéhokoli druhu nejsou akceptované.

Prosím, nepodsouvejte mi, že bych chtěl omezovat ty bohaté nebo že nesouhlasím s tvrzením že krást se nemá - nemám to rád. Předem děkuji.

Že je monopol často nelegální neznamená, že neexistuje nebo není využíván. Česká pošta měla donedávna monopol na doručování listovních zásilek, stát má monopol na těžbu nerostů.
Pokud jde o kalkulaci (ceny lístku do kina...), tak ta není specifická ani pro monopol, ani pro volný trh - to patří až do těch omezujících podmínek.

Ono se taky nemá parkovat, kde se nemá, ale pokud vám nechá odtáhnout majitel vyhrazeného místa auto, které mu na jeho místo přečuhuje nárazníkem, přičemž své auto, které tam parkovat má, nechává za rohem na místě pro invalidy, kde být nesmí, ale odkud se mu lépe vykládá zboží - moc úcty k zákonu nezískáte. Přitom společensky akceptovatelné bude mezi jeho přáteli to parkování na místě pro invalidy, zatímco zablokování předplaceného stání nikoliv.
Provádět nedovolenou hudební produkci hudby z úložiště je protizákonné, ale mnohem spíš se dostanete k soudu za rádio, které si pouští obsluha v prodejně, zatímco čeká na zákazníka. (Ano, vím, že to už by se dít nemělo...)

Možná při pozornější četbě zjistíte, že nikde v mém textu nenabádám ani ke krádežím, ani k nelegálnímu kopírování, dokonce ani k omezování bohatých. Od toho tu jsou jiní diskutéři. ;o)

Monopol je nelegální jen někdy. V mnoha případech jde o čistě zákonné opatření, často jdoucí po boku pojmům koncese či licence. I proto máme zneužití dominantního postavení a nikoliv zneužití monopolu.

Jakkoliv ctím rozdíl mezi nemorálním a nezákonným jednáním, jsem dalek en bloc cokoliv z toho omlouvat.

Já jsem nepsal, ž ek něčemu nabádáte. Ale například obhajujete nelegální jednání tím, že je to společensky akceptované.

Monopol je nelegální jen někdy.
Ano. ALe to úplně stačí k tomu, aby nemohlo platit, že monopol je vždy „oprávnění“. Protože i kdyby byl monopol nelegální v jednom jediném případě, znamená to, že v tom jednom jediném případě je to zároveň „oprávněné“ a zároveň „neoprávněné“. A to je nesmysl. Tudíž vaše tvrzení, že „monopol“ je „výhradní oprávnění“ je nesmysl.

Jakkoliv ctím rozdíl mezi nemorálním a nezákonným jednáním, jsem dalek en bloc cokoliv z toho omlouvat.
Tak jaký význam mají ty vaše odvolávky na akceptaci nelegálního jednání společností?

Nepsal jsem, že monopol je vždy legální, že jde vždy o formu oprávnění.
Nicméně si stojím za tím, že tento termín se používá i (mimo jiné) pro některé exkluzivní, výhradní smlouvy při zastupování majitelů práv. Jde o starší a vžitý termín, naprosto bez negativního zabarvení. Jako takový kupodivu funguje i v konkurenčním prostředí - jako potenciální zákazník víte, kam se obrátit.
To ale neznamená, že nemůžete mezi monopolními distributory vybírat - kupříkladu pokud chcete vyrábět DVD, obrátíte se na někoho jiného, chcete-li Spidermana, a jiného pro Batmana. A taky mohou nastat zmatky, pokud ten monopol někdo naruší - například u práv na Krtečka.

Pokud píši o společenské akceptovatelnosti neetického či nelegálního konání, rozhodně to neznamená, že to omlouvám, schvaluji či obhajuji. Pouze to popisuji, konstatuji.
Ostatně, příkladů, že něco takového existuje, najdete i v této diskusi dostatek.

Legální znamená oprávněný. Když je něco nelegální, je to neoprávněné. Takže podle vás může existovat neoprávněné oprávnění?

Monopol znamená, že na daném trhu není konkurence, takže si nemůžete vybírat. Takže vybírat si mezi monopoly je další váš protimluv.

Myslím, že k tomu, abyste se začal v problematice orientovat, by dost pomohlo, kdybyste si přestal vymýšlet neoprávněná oprávnění, konkurenční monopoly a podobné nesmysly.

Pouze to popisuji, konstatuji.
Proč to popisujete, konstatujete? Jak to souvisí s touhle diskusí? Pomohlo by této diskusi nějak, kdybych konstatoval, že tráva je zelená a nebe modré? Nebo by vás to pouze zmátlo, protože byste se snažil najít nějakou souvislost s touto diskusí?

Diskutovat s vámi je jak diskutovat s umělou inteligencí. Používáte stejná slova, jako v předchozím komentáři, ale je vám úplně jedno, že je používáte v úplně jiném významu, než v předchozím komentáři. Doufám, že v dalším komentáři nebudete psát o kouření trávy.
Není mi jasné, jak chcete diskutovat o konstatování. Stejně tak netuším, co má plynout z tvrzení, že jsou dnes služby jako ulož.to společensky přijatelné. K tomu se dá říct jediné –že je potřeba řešit, jak docílit toho, že to společensky přijatelné nebude. Nezdá se, že byste tímto směrem mířil.

Vidím, že jste stejně chytrý, jako Google - jeho CAPTCHA mne také nerozezná od robota, byť ty obrázky označím správně. ;oD

Není třeba dosáhnout toho, aby využívání těchto služeb nebylo společensky přijatelné. Kupříkladu by stačilo, kdyby bylo etické.
Případně by mohl nastat stav, kdy by takových služeb potřeba nebylo. Což je, dle mého skromného názoru, otázkou času.

Byť to z naší diskuse není úplně patrné, oba se v mnohém shodneme. V zásadě jediný rozdíl vidím v tom, že zatímco Vy hájíte status quo a apelujete na důsledné dodržování zákonů a vymáhání práva, já předpokládám, že - i bez nějakých zásahů do autorských práv (obecně i v konkrétních případech) - může dojít ke změně v obchodních modelech velkých společností tak, že využívání šedé zóny úložišť se stane irelevantním.
A myslím, že tato změna nastane především z toho důvodu, že náklady na boj proti nepovolenému rozšiřování díla, od technických (DRM) po náklady na právníky a soudy, se stávají neúnosnými a zcela zřejmě nejsou efektivně vynakládané. K tomu mne vede zřetelný posun v uvažování velkých mediálních domů během posledních několika let.

Vtipné je, jak se tu tváříte jako jediný obhájce té správné morálky, ale pak ve svých komentářích nenápadně podsouváte, že kdo má jiný názor, musí být zaplacený. Děkuji, o takovouhle vaši morálku fakt zájem nemám.

Pan Jirsák, nikdy nepochopí, v čem by svoboda dobrovolného sdílení dat na internetu byla přínosná
Mýlíte se. Já chápu, v čem vi vidíte přínos. Jenže já – na rozdíl od vás – vím, že každá akce ve společnosti vyvolává reakci. Takže neuvažuju jenom o té vaší změně, ale přemýšlím o tom, co by po ní následovalo. A to je ta problematická věc – přišel byste nejenom o výhody, které jste tím získal, ale přišel byste o daleko víc.

Neefektivní...
Neefektivní se ukazuje spíš ten současný model, který v podstatě a priori staví na nedůvěře k zákazníkům. Jenže naopak velký nárůst zaznamenaly služby, které svým klientům důvěřují.
Netflix začínal jako zásilková půjčovna filmů, s vírou, že drtivá většina diváků film také poštou vrátí. (A dnes řeší, o kolik přijde předplatitelů a kolik bude stát boj proti sdílení účtů.)
Kreditní karty zahájily (prý...) svůj boom jednou nezaplacenou večeří.
Oni se nemusí přizpůsobovat tomu, že stát není schopen ochránit jejich práva. Prostě jen mohou využít další distribuční kanál ke generování dodatečného příjmu.
Bez toho, že se jakkoliv omezovali na svých právech.

Jenže to nejsou obchody určené pro širokou veřejnost, ale různé komunitní podniky, kde je profil zákazníků značně odlišný od běžné populace.

Pokud tomu modelu věříte a jste přesvědčený, že může fungovat pro širokou veřejnost a bude výdělečnější, než současně používaný model, postavte síť hypermarketů s tímto přístupem, vytlačíte současné hypermarkety z trhu a budete v balíku.

Spíš mi to ale připadá jako klasický nápad, jak by měl někdo jiný vydělávat, do kterého ovšem autor toho nápadu není ochoten investovat z vlastního ani korunu.

Myslíte? A co takový COOP? To mi nepřijde právě jako nějaký komunitní podnik. Nebo Kaufland, Tesco, Globus...? A to jsou obchody, o kterých se psalo tady na Lupě.
Jasně - není to úplně jako občerstvovny v Jizerkách, kam každý odevzdal přiměřenou částku a vzal si přiměřené občerstvení (a zahubilo je EET, nikoli nepoctivost turistů), případně celou zimu dostupná várnice se svařákem, kelímky a kasičkou před nedalekou vinotékou (kterou asi zahubí zákaz těch kelímků)...

Pokud jde o multimediální tvorbu, tak já osobně (mimo fyzických nosičů) nakupuji literaturu na Palmknihy.cz, hudbu na Supraphonline.cz, filmy na KVIFF.tv... A když píšu kupuji, myslím tím více než jednou, již několik let - takže je vidět, že tento způsob distribuce fungovat může, že je životaschopný a rentabilní.

Tady si dovolím vlákno rozdělit, aby se nemíchaly dvě věci do jednoho vlákna

Jsem opravdu přesvědčený, že model prodeje, postavený na důvěře k zákazníkům, může fungovat pro širokou veřejnost.
Jenže pro prodej fyzického zboží se tak úplně nehodí, protože to zboří musíte neustále doplňovat, nakupovat, převážet, skladovat, převážet. Potraviny a drogerie mají svá specifika, doby použitelnosti... Je hloupost s tím začínat, pokud nemáte vybudovanou infrastrukturu, zázemí.
Oproti tomu prodej digitálního zboží je v podstatě je prodej licence. Potřebujete mít práva na prodej - a ta poskytujete dál. Stačí na to (zjednodušeně!) server s dostatečnou kapacitou, jednoduchý e-shop a trocha reklamy. Proto třeba v oblasti software jde dnes o asi nejběžnější způsob distribuce.
Mediální domy, majitelé práv - to jsou ti, kdo takový obchod mohou provozovat. Oni mají práva, oni poskytují licence. (Teoreticky bych si od nich mohl koupit licenci na internetový prodej, ale obávám se, že nemám našetřené dostatečné miliony na to, abych naplnil katalog. ;oD )
Je nesmysl, aby to dělal někdo jiný. Už proto, že oni na to mají i tu infrastrukturu - většinou poskytují streaming, takže jediné, co je potřeba doplnit, je možnost downloadu souboru, klidně s nějakým soft-DRM.
Jenže oni se momentálně teprve učí dělat ten streaming. Zatím bojují se snahou naroubovat zažitý systém regionů (až států), časování uvedení díla na trh, omezením dostupnosti (nabídky - se snahou zvýšit cenu), do globálního prostředí Internetu, kde je dostupné všude, všechno, najednou (jak pravý název jednoho filmu).
Ale naučí se to.
Není potřeba, aby jim radil někdo, kdo ani nemá ty miliony na nákup práv.

Kdy v budoucnu? Pokud mne zrak neklame, předpokládám, že zákazník zaplatí a odebere si zboží, respektive stáhne si data. (Dobrá, kreditku nepočítám...)
Kapitál potřebujete na výrobu/produkci, distribuci - ale u fyzického zboří potřebujete, any se vám náklady vrátili a získali jste další kapitál, na další zboží - a to při konečném a daném počtu vyprodukovaných výrobků.
U nehmotného zboží prodáváte právo dílem nějak disponovat, ale toto právo prodáváte opakovaně. Tedy: máte jeden film, ale prodáváte další a další kopie, teoreticky do nekonečna (nebo co za pár desítek let stihnete). Nao, jsou tu náklady na distribuci a pořízení těch kopií, ale ty jsou, ve srovnání s produkcí, velmi nízké.

Píšete, že by mediální doby poskytovaly autorská díla jen za cenu nákladů na uložení kopie, jako ulož.to. Pak tam ale vůbec nejsou započítané náklady na vznik autorského díla – na to někdo reagoval, že když díla dříve stahoval nelegálně, teď si ta samá díla kupuje. Tj. je to koncept, že celou cenu zaplatí uživatel až někdy v budoucnosti.

U fyzického zboží máte nejprve náklady s vývojem, pak musíte postavit továrnu (nebo jinou výrobnu), pak v ní vyrábíte a máte náklady na materiál a výrobu – a vyrobené zboží pak prodáváte. Do ceny zboží nemůžete započítat jen náklady na materiál a výrobu, ale i ty náklady na vývoj a továrnu.

U autorských děl máte nejprve náklady s vytvořením autorského díla. Pak máte náklady na distribuci, ale ty už nejsou tak vysoké. Do ceny jednotlivých kopií ale musíte započítat i ty náklady na vytvoření autorského díla – na ty se často zapomíná, a vy na ně také zapomínáte.

Nikde (!) netvrdím, že má kdokoliv ukládat obsah na uloz.to či podobná úložiště, natož nelegální!
Já jsem také nikde nepsal, že něco takového tvrdíte. Ale tvrdil jste, že úložiště podporující nelegální obsah jako ulož.to zaniknou, až autoři zpřístupní obsah stejně levně, jako tato úložiště. Tedy jen za náklady na distribuci, bez nákladů na vytvoření autorského díla.

V celém tomto vláknu tvrdím, že majitelé práv (!) mohou využít své distribuční systémy (!) k přímému prodeji koncovým zákazníkům formou licence ke stažení a konzumaci obsahu.
A jsem přesvědčený, že k takové věci v dohledné době majitelé práv přistoupí, protože jim to přinese zisk.
Ale oni už to takhle majitelé práv dávno dělají. Akorát že ne za cenu bez nákladů na vznik díla, jak byste si to představoval.

Pozn: ty kamery jsou k ničemu, pokud tam vběhne parta lumpů v kuklách, vyluxují regály a hned vypadnou. Věřím, že běžný zákazník by stejně za zboží zaplatil.
Pokud tam vběhne parta lumpů v kuklách, kteří se nejprve autorizují přes BankID, dojde si je Policie vyzvednout do nejbližšího ústavu pro duševně choré.

Předně: nikde nepíšu, že by mediální domy měly poskytovat autorská díla jen za cenu nákladů na uložení kopie,
To jste napsal. Napsal jste, že by měly poskytovat autorská díla stejně levně, jako jsou nelegálně na úložištích – a tam jsou jen za cenu nákladů na uložení kopie, autorům za licence tam nikdo neplatí.

Dále: že někdo díla stahoval nelegálně a teď je kupuje jsem rozhodně nikde nepsal!
Já jsem také netvrdil, že jste to psal vy. Ale byl to v této diskusi jediný nápad, jak zaplatit za vznik autorského díla.

Ztratil jsem se v tom, co vlastně chcete. Nejdřív jste chtěl autorská díla jen za cenu nákladů na distribuci. Teď střílíte od boku nějaké ceny, ale nepíšete čeho. Píšete o nákladech DRM, ale už zapomínáte, o co autor přijde, když DRM nepoužije. A domáháte se možnosti stáhnout si kopii díla, ale tu vám spousta autorů nabízí, a naopak konzumenti o to moc zájem nemají, protože u streamovacích služeb dostanou za stejnou cenu mnohem širší nabídku. Mám pocit, že jste zaspal dobu a chcete něco, co už tu bylo, akorát konzumenti dali přednost lepší (a stále legální) nabídce.

grg: To je reakce konkrétně na vaši bláznivou představu, že když někdo něco ukradne, způsobí tím škodu jen ve výši mezních nákladů na výrobu dalšího kusu.

Pokud si skutečně myslíte, že to tak je, mám pro vás geniální podnikatelský plán. Ukradnete všechny sušenky, které továrna vyrábí. Následně dáte továrně peněžní „dar“ v částce 8 Kč za balíček sušenek výměnou za to, že vás továrna nebude žalovat. Továrna získala víc, než jaká podle vás byla škoda, takže by měla být spokojená. Vy můžete sušenky prodávat za 14 Kč za balíček, takže na každém balíčku vyděláte 6 Kč. Lidé vám ruce utrhají, protože je budou mít pořád o 6 Kč levnější, než kdyby nebyly kradené.

Víte, proč to nebude fungovat? Protože továrna na tu dohodu nepřistoupí. Kdyby na ni přistoupila, tak zkrachuje. Protože vy byste jí pokryl pouze variabilní náklady, ale nikoli náklady fixní. A i fixní náklady jsou náklady skutečné, které ta továrna musela uhradit – přestože vy se tváříte, že neexistují.

Nesmysly píšete vy. Škoda prodejně potravin vznikne pořád stejná bez ohledu na to, zda zloděj ty sušenky sní, vyhodí nebo prodá někomu jinému. Celková škoda je rovná škodě na jednom balíčku sušenek krát počet ukradených balíčků sušenek. To, že vám to funguje pro jeden balíček ale nefunguje pro celou paletu, je důkaz, že u toho jednoho balíčku sušenek na něco zapomínáte.

Zapomínáte právě na ty fixní náklady. Dokud nepochopíte, že celkové náklady jsou variabilní náklady plus fixní náklady, nemůžete pochopit, jak funguje ekonomika.