To ovšem neřeší různou podstatu autorských práv a práv na hmotný majetek.
Celou dobu tu řešíme majetková autorská práva. Vy jste tvrdil, že by se mělo jejich trvání 70 let po smrti autora zkrátit, já jsem oponoval, že vlastnická práva k hmotným věcem, která jsou velmi podobná, jsou trvalá. Pak se to zaseklo na vašich výmyslech, že majetková práva zůstávají mrtvému apod.
Účastníci oněch diskusí psali přesně o tom, o čem píšu já.
Takže psaly různé nesmysly.
:-)
Ono je to spíš k pláči, že se tady snažíte diskutovat o autorském právu, a je pro vás novinka, že ho v ČR upravuje autorský zákon.
Ti poslanci byli jen ilustrace skutečnosti, že ani tvůrcové zákona nemohou vědět, jak soudy jejich dílo poprzní, a to se týká, pochopitelně každého, kdo si přečte paragrafované znění a myslí si, že mu rozumí.
Akorát že to jste se zase sérií vašich výmyslů dostal úplně mimo to, co jsme řešili původně.
To ovšem nic nemění na tom, že řada právních teoretiků tvrdí (a je schopna to odargumentovat), že právo může fungovat jen na úrovni státu a je naprosto neadekvátním nástrojem pro řešení konfliktů nad touto úrovní.
To tvrdíte vy, zase bez jediného důkazu. A vzhledem k tomu, že si notoricky vymýšlíte, nemám žádný důvod považovat toto tvrzení za pravdivé.
Muselo, protože potom by jakékoli rozsudky mezinárodního soudu (jakéhokoli) byly minimálně v jednom ze soudících se států protizákonné.
Nemuselo, protože rozsudek soudu by se vždy týkal konkrétní listiny, která by buď byla nebo nebyla veřejnou listinou.
Není to pravda, těch 70 let místo do té doby platných 50 jsme museli přijmout na základě mezinárodního tlaku, právě různých ochranářských organizací a zejména USA.
Je to pravda, protože těch 70 let platí v ČR proto, že to máme v našem zákoně.