Je asi smutným údělem kohokoli, kdo na Internetu něco originálního vymyslel, že dříve nebo později začnou jeho modely kopírovat jiní. Bohužel, i když obecné povědomí znalců poměrů dá nešťastníkovi mnohdy za pravdu (Jardo, my víme, že jsi byl první.), ne vždy je mu kromě morální útěchy k dispozici i něco uchopitelného. Jakým způsobem je tedy možno se bránit proti ukradení vzhledu WWW stránek?
Jestliže vám někdo zkopíroval grafiku (lépe řečeno grafické elementy nebo kompozici) či skripty, můžete mu zkusit vyhrožovat autorským zákonem (121/2000 Sb.). I když na něm asi nevymůžete nic (u soudu musíte dokázat, že v daném čase váš odpůrce na Internetu tyto prvky skutečně používal – což se dokazuje dost těžko), docílíte možná svého.
Ale co když vám okopírovali kompletní design? Nápad, jak něco udělat? Pak to máte zatraceně složité, autorský zákon vás totiž hodí přes palubu – podle § 65 odst. 2 nejsou myšlenky a principy podle něj chráněny. Další v řadě vás asi napadne institut užitného vzoru (478/1992 Sb.), avšak užitný vzor musí být technické řešení, které přesahuje rámec odborné dovednosti (kde je hranice?). Kromě toho, informace, jak by se také daly vykládat WWW stránky, jsou z užitných vzorů explicitně vyjmuty. Zbývá tedy poslední záchrana – průmyslový vzor.
Zákon č. 207/2000 Sb. rozumí průmyslovým vzorem „(…) vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení, (…)“ To je přesně to, co hledáme, mneme si ruce. Přihláška je dokonce na Internetu, není nic jednoduššího, než si ji stáhnout, vyplnit, udělat pět kopií vzhledu naší stránky a hurá na úřad, kde nám ji dokonce pomohou zatřídit (kdo se v těch klasifikacích vyzná, že?). Radujeme se, že za 500 korun jako fyzická osoba ustřihneme našemu plagiátorovi tipec. V euforii nám až tolik nevadí, že musíme přetrpět časovou prodlevu pramenící z kafíček v „kanceláři poradkyně průmyslových vzorů“, hlavně že to bude zaregistrované.
Následuje však studená sprcha. „Jó, pane, webovou stránku zaregistrovat sice můžete, ale je vám to na nic. Budete mít totiž zaregistrovaný jenom přesně tohleto vyobrazení, co jste mi sem přinesl, a pokud tam bude nějaký jiný obsah (např. jiný článek), máte smůlu.“ Kroutíte hlavou a při odchodu si myslíte něco o Kocourkově. Doma si však prohlížíte zákon znovu a zjišťujete zajímavou věc: „(…) Průmyslový vzor je způsobilý ochrany, je-li nový a má-li individuální povahu (…) jestliže celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, se liší (…).“ Je tady však množství ALE:
- Nesmíte mít vaši stránku (design) spuštěnou dříve než 12 měsíců před podáním, jinak již není průmyslový vzor považován za nový a tedy není způsobilý ochrany.
- Při případném sporu musíte dokázat, že váš protivník nespustil stránku (resp. prokazatelně nezačal s přípravami) dříve, než šest měsíců před vznikem vašeho práva přednosti. Pokud podáváte přihlášku ex post, musíte navíc zaplatit dvojnásobný správní poplatek.
- Váš protivník je také z obliga, používá-li váš průmyslový vzor pro účely citace či výuky. (asi by to přišlo na přetřes, kdyby se třeba Lupa hádala s Pindíkem a pipinkou. :-)
Nehledě na tvrzení pracovníků ÚPV si tedy váš průmyslový vzor klidně zaregistrujte. O vašich právech nerozhodují oni, ale soud. Názor ÚPV bude brán pouze jako odborný posudek. Nic vám však nebrání si k soudu pozvat i jiné odborné znalce, např. lidi okolo designu, jejich slovo bude mít stejný význam. Rozhodně to nemáte předem prohrané, takže to klidně zkuste. Váš protivník může jít až na dva roky do vězení, za ten pokus to stojí, ne?
ČLÁNKY DO MAILU