Ilustrace: Nenad Vitas
Byla by to nenápadná zpráva. Na webu funguje další z mnoha falešných serverů, které mají za cíl po naslibování super služeb a zajímavého obsahu začervit počítače svých uživatelů. Tedy přesněji řečeno na ně dostat spywarovou aplikaci, která pak prohledává disky a informace o jejich obsahu posílá kdo ví kam. Takových srandiček fungují desítky a jejich eliminace se stala svébytným odvětvím softwarového průmyslu. Ostatně stejně jako tvorba.
Jenže projekt Miivi je něco úplně jiného. Provozovatelem zločinného webu, který slibuje stahování filmů a patrně i autorem nabízeného spywaru, je společnost Media Defender, která funguje jako servis pro americkou organizaci filmového průmyslu (MPAA). Že by si ochránci autorských práv přidělávali sami práci tím, že budou nabízet to, co se z Internetu snaží dostat?
Ale kdepak. Web, v současnosti nefunkční, fungoval jako vábnička pro koncové uživatele chtivé multimediálního obsahu, a spyware pak prošacoval jejich počítače, aby zjistil, co už mají. Protože stránky vyžadovaly registraci, bylo to přesně stejné, jako kdyby se jim lidé stahující filmy sami udali. MPAA měla jejich údaje na talíři i se seznamem aktuálně stažených filmů. A mohla je žalovat.
Nechci nijak shazovat závažnost ekonomických ztrát způsobených sdílením multimédií na Internetu bez zaplacení příslušných poplatků. Myslím si, že umělci mají stejné právo na své peníze jako kdokoliv jiný a že sdílení i stahování volně dostupných pirátských kopií není úplně OK. Ale to, co se na MPAA právě provalilo, překračuje všechny meze. Slavná asociace se, jak to vypadá, po vzoru inkvizice rozhodla pro heslo „účel světí prostředky“ a na potenciální piráty nasadila prostředky inkvizici odpovídající. Jak je to možné? Jak se to může stát?
Napadá mě několik odpovědí. Za prvé, Media Defender se potýká s problémem nízké efektivity. Ať dělá co dělá, množství filmů na Internetu neklesá. Organizace je z toho nešťastná, a tak aby dosáhla aspoň něčeho, provokuje potenciální zločince (rozuměj normální lidi), aby je pak mohla s velkou slávou zažalovat.
Za druhé. Je to přestřel. MPAA dala peníze na vývoj a zprovoznění něčeho, co je daleko za mantinely boje slušných proti neslušným. Projektu, za kterým stojí jedna nebo dvě horké hlavy, nikdo nevěnoval pozornost, ale dal na něj finance. Když se přišlo na omyl, web i spyware byl v tichosti odstaven.
Za třetí – viz název této glosy. Pánové v MPAA nejsou nic jiného než obyčejní zločinci z detektivky (kterou ostatně také prodávají). Místo samopalů mají počítače, místo kontrabandu filmy a navenek jsou to slušní podnikatelé. Hezkými slovy přesvědčují o nutnosti ochrany „intelektuálního vlastnictví“ a ve skutečnosti nejsou o nic méně horší než libovolná skupina kyberteroristů.
Která varianta platí, si rozhodněte sami. Osobně doufám, že kvůli takzvané službě Miivi bude pro změnu někdo žalovat MPAA a že ji, nebo přinejmenším nejhorlivější manažery včetně Media Defenderu, pošle tam, kde by oni nejraději viděli každého majitele přehrávače schopného číst DivX. Totiž do…
ČLÁNKY DO MAILU