Odpověď na názor

Najděte delší řadu prvočísel, než je na Wikipedii, a vyvraťte to.
Ale matematické zákonitosti nefungují tak, že nějakou zákonitost najdete na začátku potenciálně nekonečné řady a prohlásíte, že to plat pro celou řadu. A matematické důkazy nefungují tak, že je nějaké tvrzení považováno za platné, odkud někdo neprokáže opak.

Tím vaším přístupem můžu dokázat, že všechna prvočísla jsou menší než deset. Začnu řadu prvočísel – 2, 3, 5 – ta jsou všechna menší než deset. Takže podle vás je to důkaz, že všechna prvočísla jsou menší než deset, a bude platit do té doby, než někdo nepřijde s řadou prvočísel, kde bude prvočíslo větší než 10. Což by samozřejmě v tomto konkrétním případě bylo jednoduché, ale u velkých prvočísel už by to byl problém – a matematické důkazy takhle nefungují.

Kupování motivů je něco kvalitativně jiného než jejich svobodné přelévání z díla do díla.
Nenazýval bych „svobodné“ to, že něco vezmete bez svolení toho, kdo to vytvořil.

Nevidím důvod nevěřit tehdejším sdělovacím prostředkům.
Já jsem viděl desítky důvodů, proč nevěřit vám.

Problém ovšem nastává, pokud je autor po smrti a majitelem autorských práv je někdo, kdo si zveřejnění díla nepřeje (důvody nemusejí být vždy čisté a legitimní). "Ukradení" takového díla autora nijak nepoškodí, ani nedemotivuje autory jiné.
Je to úplně stejný problém, jako když je po smrti vlastník fyzické věci a jeho dědicové mají jiné názory, než měl on. V obou případech to má jednoduché řešení – dotyčný vlastník to může zařídit ještě během svého života.

A, jak jsem uvedl, ještě před sto lety byla ona ochrana na podstatně nižší úrovni
To jste uvedl, ale nijak jste to nedoložil. Ani jste nedoložil, že by to mělo nějaký efekt na vznik nebo šíření autorských děl.

A autorská díla vznikala i v době, kdy žádná taková ochrana neexistovala.
Ano, vznikala. Ale byla něčím exkluzivním, jejich užití si mohla dovolit jen omezené množství lidí, jejich tvorbou se zabývalo podstatně méně lidí a vznikalo řádově méně děl.

Mám-li obrázek z několika tisíci odstíny a do GIF se jich vejde jen 256, musí se jejich počet redukovat a nad tou redukcí běžně nemá uživatel žádnou kontrolu.
Počet barev se musí redukovat před tím, než je uložíte do formátu GIF. Jak tu redukci uživatel udělá je čistě na něm, formát mu do toho nijak nemluví ani mluvit nemůže. A jestli to dělá uživatel nástrojem, nad kterým má kontrolu nebo nemá, to je problém uživatele. S tím „běžně“ bych byl velmi opatrný, snad všechny nástroje, které používám já (grafické editory a konvertory) dávají uživateli spoustu možností, jak snížení počtu barev ovlivnit.

transformace na GIF udělá jednu barvu
Transformace na GIF barvy nijak nemění.

A představa, že bych ručně v nějakém neztrátovém formátu (třeba .pgm) redukoval barvy na 256 a potom to převáděl na GIF je poněkud mimo realitu.
Mimo realitu je vaše představa, že redukujete barvy v nějakém formátu. Barvy redukujete v grafickém editoru (váš ImageMagick je příkladem grafického editoru).

Převádím-li JPEG na GIF, musí k oné redukci barev dojít, přitom je to interní proces v převádějícím programu.
Nemusí to být žádný interní proces, můžete to dělat explicitně. A i kdyby to byl interní proces, nemá to nic společného s formátem. Například proto, že identický proces použijete i v případě, když ten počet barev budete redukovat z jiného důvodu a budete to převádět do jakéhokoli jiného formátu, třeba PNG.