Ahoj Pavle,
Pokud chceš téma hlouběji prostudovat, dobrým začátkem je stránka Policies Relating to Web Accessibility, která je částí WAI. Něco též najdeš v sekci Laws & Guidelines serveru WebAIM.
Můj osobní odhad je založen na tom, že zejména západní státy (rozuměj evropské a severoamerické) zakládají své právo na důsledném potíraní diskriminace v nejrůznější podobě a snaží se podporovat zdravotně postižené občany. V mnoha zemích je proto za určitých okolností povinné bezbariérové uspořádání jak provozoven (obchodů - s ohledem na zákazníky) tak pracovišť (s ohledem na zaměstnance) nejen státních, ale soukromých společností a organizací. Většinou se vztahuje na organizace od určité velikosti.
Na základě platných zákonů zakazujících diskriminaci zdravotně postižených občanů již bylo vedeno několik soudních sporů proti soukromým majitelům webových stránek, které bezbariérový přístup neumožňují. Na Sově jsem např. před časem zmiňoval případ Southwest Airlines vs. Access Now a najdeš tam odkaz i na další případ.
Pravdou ovšem je, že většina soudů dosud nedopadla v neprospěch soukromého majitele stránek. Alespoň pokud je mi známo. Jenže obvykle tomu tak bylo proto, že soud trval na formálním vymezení provozovny jako fyzické budovy. Nabyl jsem tedy dojmu, že jakmile se vnímání webu ještě trochu víc posune od reality virtuální ke skutečné (tj. Web se stane již naprosto normálním obchodním a komunikačním prostředkem), bezesporu na něj bude aplikováno stejné právo, jako na kamenné provozovny.
Kromě toho samozřejmě mohou existovat jednotlivé případy diskriminací, které by skoro jistě šly postihnout již dnes i podle současných českých zákonů. Pokud by například mobilní operátor nabídl určitou významnou slevu na své služby pod podmínkou, že musí být objednány přes jeho web a ten web by byl nepřístupný nevidomým, je to IMHO jasná diskriminace a u soudu by se šlo minimálně domoci zrušení takové nabídky.
Podobný případ se může týkat bank, jejichž internetové bankovnictví často není vyřešeno dostatečně přístupně a současně umožňuje dosáhnout majiteli účtu nižších bankovních poplatků. Bohužel nejsme v Americe a lidem (ani advokátům) se nevyplatí do takových soudních sporů jít.
Ještě mne napadá jedna cynická poznámka k vašemu minulému příkladu s hudebním doprovodem (to je stejný případ jako flashové intro). Mám neblahé tušení, že pokud by někdo prosazoval zákaz vkládání hudebního pozadí do stránek (samozřejmě pokud se nejedná o ukázky tvorby hudební skupiny), budou to daleko spíše slyšící uživatelé než neslyšící. :-)
Jinak si myslím, že pokud zákon za určitých okolností přikazuje soukromému subjektu vybudovat bezbariérový přístup, není důvodu, proč by nemohl nařizovat přístupný web. Jak už jsem napsal, ideální by bylo, pokud by nebyl takový zákon potřeba a každý autor by sám od sebe považoval za neslušné bariérový web vytvořit. Jenže zrovna tak by bylo skvělé, kdyby mne u oběda v restauraci neobtěžovali kuřáci, protože by chápali, že je to neslušné. Bohužel ale nežijeme v ideální společnosti, takže občas je potřeba některé věci (které by měly být samozřejmé) nařídit zákonem.
Co se té technologické diskriminace týká, tady je to asi otázka nalezení vhodné míry. Ta by měla být výrazně odlišná pro státní správu a pro soukromý sektor. V případě státní správy by v žádném případě neměly aplikace vyžadovat konkrétní software (jako třeba aplikace pro podání daňových přiznání). U soukromých firem platí do určité míry, že technologickou diskriminací části zákazníků diskriminují především samy sebe (nejedná-li se o monopol). Ale ne stoprocentně, našly by se i výjimky.
Ohledně toho společného základu: i tady bych považoval lynx (možná w3m) za poměrně dobrý výchozí bod. Nediskriminující je prezentace/aplikace, kterou lze plnohodnotně číst/používat i v takovém (nebo ekvivalentním) prohlížeči; to ovšem neznamená, že v plně funkčním prohlížeči nemůže být díky grafické prezentaci, JavaScriptu nebo Flashi efektnější, pohodlnější nebo přehlednější. Diskriminující prezentace/aplikace by se měly vyskytovat jen tam, kde je k tomu nějaký podstatný důvod. Např. ukázky tvorby amatérské hudební skupiny těžko předvést bez zvuku (ale je možné dát k dispozici aspoň texty). Reference grafického studia asi také nebudou plnohodnotné bez obrazových ukázek a těžko s tím něco dělat. A trailer k Matrix Revolutions v textové podobě asi také nebude úplně to pravé... :-) Ale neexistuje důvod, který by ospravedlnil JavaScriptové nebo flashové menu bez funkční alternativy pro prohlížeče bez JavaScriptu a Flashe.
Off-topic terminologická poznámka: společným jmenovatelem se obvykle rozumí nejmenší společný násobek. V naší analogii by jím byl hypotetický prohlížeč, který by implementoval všechny prvky, kterými disponuje aspoň jeden existující prohlížeč. To, co jste měl na mysli, tedy prohlížeč, který disponuje jen těmi prvky, které ovládají všechny, je spíše analogií největšího společného dělitele.
Chci se zeptat kde se třeba inspirujete novými tredy ve webdesignu? Rád se něco přiučím a rád bych to použil pro naše grafické studio