Abychom si dobře rozuměli. Nejde o pouhé databáze restaurací, případně „komunitně“ doplněné o hodnocení nebo přehledy cenových úrovní. Takových je na českém Internetu celá řada již delší dobu, žádný z těchto serverů ale systematicky nezachycoval fenomén „hotovek“, poledních menu za zvýhodněné ceny, které se mění každý týden a nejsou obsaženy ve stálém jídelním lístku.
„Obědové servery“ sumarizují takovéto přehledy na jednom místě. Stačí zadat lokalitu, kde se nacházíte a dozvíte se, jaká hotovka je ve vašem okolí k dispozici. Vybírat si můžete nejenom podle chuti, ale třeba i podle toho, zda je zde čepována Kofola. U některých serverů si můžete sestavit seznam oblíbených restaurací nebo pokrmů a pravidelně dostanete e-mailem patřičné nabídky. Místo okukování křídou popsaných tabulí se stačí podívat na Internet. Samozřejmě, pokud si libujete v nejvrcholnějším kuchařském mistrovství, nebudou to seznamy pro vás, ale pokud se potřebujete ve velkém městě dostat s obědem blíže ke stokoruně za návštěvu restaurace a přitom se obstojně najíst, jsou pro vás takové servery doslova pokladem z nebe.
V průběhu letošního roku se těchto „obědových serverů“ objevila celá řada a my jsme se rozhodli jejich fenomén zmapovat. Nebo se o to alespoň pokusit. Z plejády serverů, které se přehled poledních menu pokoušejí nabízet, jsme vybrali sedmičku těch, které alespoň na první pohled fungují a poskytují nějaká data a oslovili jsme je s otázkami týkajících se jejich projektu. Jde o následující weby:
Příznačné je, že ty servery, které vypadaly již od prvního pohledu nejméně životaschopně co se týká vzhledu, funkcí i obsažnosti nabídky, na dotazy nereagovaly, takže dále budeme hovořit už jen o třech projektech: Lunchtime, Poledníček a Jdeme na oběd.
Kolik informací obsahují
Šíře nabídky u takových databází rozhoduje, čím více, tím lépe. Ale také geografické pokrytí je podstatné, mimopražským sebepropracovanější databáze pražských podniků nepomůže. Takže, jak jsou na tom?
- Jdeme na oběd: nabídka 150 restaurací, pražské i mimopražské restaurace bez rozdílu. Obecně existuje zaměření na krajská města, prim hraje Brno a Praha.
- Lunchtime: 900 podniků s převahou Prahy, Ostravy a Brna, dále Třinec, Frýdek-Místek, Český Těšín, Havířov a Nový Jičín.
- Poledníček: cca 140 restaurací s převahou v Praze, dostupná i další krajská města, ale s velmi malým počtem restaurací.
V nabídce všech tří webů převažuje Praha, je to logické, deset procent obyvatel republiky, obrovská koncentrace restaurací, které se samy snaží zákazníky upoutat. V Praze, na rozdíl od menších krajských měst, je zasílání poledních menu e-mailem už poměrně rozšířené. Výsledky například pro Pardubice (100 000 obyvatel) jsou mnohem horší: Poledníček 1 restaurace, Jdeme na oběd žádné, Lunchtime nic. Je zřejmé, že dostávat data je problém a ačkoliv jen Lunchtime přiznává prozatím regionální zaměření (kromě Prahy a Brna je vidět, kde sídlí provozovatel…) bez celorepublikového pokrytí, ani jeho konkurenti v praxi mimo Prahu a Brno příliš nepomohou.
Jak se informace aktualizují
Počet restaurací je dobré vodítko a vidíme z předchozího srovnání, že bezpečně vede Lunchtime, jenže to nemusí být všechno. Mrtvé záznamy, neaktuální menu, to může dojem z databáze pokazit. Proto je důležité vědět, jakým způsobem se data do databáze zanášejí a jak vysoká tedy je pravděpodobnost, že se tu mrtvé záznamy najdou. Je asi na první pohled zřejmé, že „dobrovolná“ aktualizace údajů restauracemi bude nejméně spolehlivá.
- Poledníček:
Přibližně polovina restaurací spravuje svá data sama, u ostatních čerpáme data z dostupných online zdrojů (webové stránky restaurací). Dlouhodobě chceme, aby aplikace běžela automaticky, bez zásahů člověka,
říká jeho provozovatel Martin Malý (jen shoda jmen se šéfem Zdrojáku). - Lunchtime: restaurace jsou aktivně tlačeny k tomu, aby své nabídky aktualizovaly, data jsou sbírána správcem serveru.
- Jdeme na oběd:
Každá restaurace disponuje přístupovým heslem a jménem, polední menu si vyplňuje sama – lze doplnit i na základě e-mailu nebo faxu za restauraci. V této oblasti existuje plán na výrazné rozšíření možností publikace menu,
říká Milan Šmákal, provozovatel serveru.
Rozdíly jsou vidět. Zatímco Lunchtime data aktivně sbírá a má je aktuální, některé nabídky jeho konkurentů nebyly (při kontrole v Praze) aktuální a šlo o starší menu. Nechat situaci na provozovatelích restaurací není zjevně úplně dobrý nápad.
Jaké funkce nabízejí
Samozřejmostí je vyhledávání, jenže i v něm jsou rozdíly. Lunchtime má vyhledávání a výběr podniků graficky velmi názorný a moc příjemná je možnost nechat vyhledat podniky v okolí ulice, kde se nacházíte, Poledníček požaduje rozkliknutí nabídky a výběr z mapy nebo vypsaných podniků. Jdeme na oběd vás nutí vybírat si z roletkového menu, což považujeme za nejméně intuitivní, navíc je na něm pro řadu nesmyslných údajů vidět, že data si aktualizují podniky samy a ne vždy to dopadá nejlépe.
Příliš mnoho áček v názvu města skrývá problém v datech…
Vyhledávání je důležité, ale nikoliv samonosné. Například u Jdeme na oběd restaurace i uživatelé hojně využívají možnost tisku menu na papír, na další funkce už je server skoupý, což se má podle provozovatele časem měnit.
Poledníček je na tom mnohem lépe. Má mobilní verzi na m.polednicek.cz, má svou stránku na Facebooku a nabízí podnikům i export dat pro Facebook, takže podniky si mohou své polední menu dávat na své stránky na Facebooku. Což se zatím týká především staropramenné Potrefené husy, se kterou Poledníček hodně spolupracuje. Mezi uživateli je také často využívaná funkce seskupení poledních menu oblíbených restaurací na jednu stránku (dostupné po registraci) a zasílání poledních menu e-mailem. Bonbónkem jsou soutěže o poukázky na oběd zdarma.
Poledníček.cz integruje Google Maps
Lunchtime kromě obědových menu také jako jediný nabízí i menu snídaňová u podniků, které je vedou. U vybraných podniků jsou k dispozici také 3D prohlídky a zmíněné vyhledávání může fungovat i podle vytáčení Kofoly, piva z tanku, klimatizace, braní určitých typů stravenek a dalších podmínek. I zde je možnost rozesílání sestavených menu na e-mail, kterou využívá denně čtyři tisíce uživatelů. E-mail si lze sestavit podle lokality, oblíbených podniků, lze seznam odebírat jako RSS i vystavit na veřejnou URL například pro kolegy v práci. V tomto ohledu Lunchtime vyniká.
Lunchtime umí vyhledávat restaurace v blízkosti zadané adresy.
I v ohledu počtu funkcí je Lunchtime zajímavě napřed a navíc o svých funkcích dávají dopředu vědět na blogu. Je vidět, že web prochází trvalým vývojem, který ostatní společnosti spíše následují, než že by jimi byl inspirován. I to je sympatické.
Jaká je návštěvnost
Ta není veřejně auditovaná, takže ji uvádíme podle vyjádření provozovatelů webů nebo dle informací, které na webu publikují.
- Lunchtime: všední den 6327 návštěv, 18 064 pageviews, 2.86 stránek/návštěvu, cca 4000 e-mailů za den s poledními menu.
- Poledníček:
Máme denně 450 Visitors dle Google Analytics. Zatím Poledníčka vyvíjíme a testujeme, takže bereme každého návštěvníka za testera. Úspěšnost budeme do budoucna měřit hlavně podle e-mailových odběratelů, kterých je nyní 250,
uvádí Martin Malý. - Jdeme na oběd: cca 90 návštěv denně podle Google Analytics ve všední den, víkendy méně.
V návštěvnosti Lunchtime jasně kraluje, je za ním vidět jeho více než roční existence a řada práce, ale i Poledníček se chce snažit. V absolutních číslech ještě zdaleka není dobojováno a boj o „polední menu“ se teprve může rozhořet, protože potenciálních uživatelů jsou větší statisíce, dnešní stovky a tisíce odběratelů ještě o ničem nerozhodly. Podívat se ale na graf vývoje návštěvnosti Lunchtime za dobu jeho existence je rozhodně inspirující.
Vývoj návštěvnosti Lunchtime. Zdroj: Blog Lunchtime.
Obchodní model
A to je zajímavá informace. Udělat navštěvovaný server není tak těžké a zajímavé, jako ho překlopit do serveru výdělečného. Jak si provozovatelé představují, že jejich servery budou peníze vydělávat?
Milan Šmákal z Jdeme na oběd k tomu říká: Hodlám ponechat publikaci poledního menu zdarma do určité doby (dosažení počtu restaurací), poté buďto příjmy z reklamy, zpoplatnění menu nebo platby za zvýhodněné pozice v rámci města. Plánuji doplnit další služby pro restaurace a poté např. platby za balíčky služeb.
Martin Malý z Poledníčku uvádí: Základní prezentace je pro restaurace zdarma, za pokročilé funkce se platí. Pro uživatele je projekt zcela zdarma.
Adam Kurzok doplňuje informaci za Lunchtime: v současnosti je to obchodní model pay-per-listing s určitými zvláštnostmi. Podniky zavádí a přemlouvá náš vlastní tým obchoďáků, spolupracujeme s jinými firmami, který náš produkt přeprodávají – externí firmy s teamy obchoďáků pro jednotlivá města apod, prodej je variabilní.
Vybojováno není
Z výše uvedeného to vypadá, že Lunchtime.cz má pořádný kus náskok, ale dobojováno není. Desetinásobek restaurací a řádově vyšší návštěvnost ve srovnání s konkurencí pořád není limitem trhu, ještě pořád je kam růst a především regionální pokrytí serverů mimo vyvolené metropole je stále slabé. Ale kus cesty už všichni zúčastnění ušli a pokud jste v místě, které pokrývají, můžete jejich služby spokojeně využívat. Je to ale přechodný trend, nebo stálice, která bude oběduchtivé uživatele provázet dlouhá internetová léta? Docela bych si vsadil na to, že půjde o dlouhodobě zajímavou službu, která i obchodně má kam růst.
ČLÁNKY DO MAILU