Po desítkách let na šachtě OKD havíř Tomáš Hisem stanul před rozhodnutím, co dělat, až těžba uhlí skončí. Buď mohl, stejně jako většina jeho kolegů, hledat zaměstnání v průmyslu, nebo zkusit něco úplně nového. Vybral si druhou možnost a nastoupil do rekvalifikačního kurzu na programátora.
Musel se naučit několik programovacích jazyků, zvyknout si na úplně nový režim práce, bojovat s nedůvěrou firem, ale nakonec překážky zdolal a už tři roky pracuje jako webový programátor v ostravské firmě NetDirect. Jeho pouť ze šachty do kanceláře IT firmy zachytil snímek Nová šichta, který bude mít distribuční premiéru 24. června a už od soboty 12. června je dostupný v online předpremiéře.
V rozhovoru s Lupou Tomáš Hisem mluví o tom, jak náročné pro něj bylo naučit se programovat a najít si práci v oboru na hony vzdáleném od hornictví.
Na čem teď nejčastěji pracujete?
Pracuji ve firmě, která tvoří e-shopy, a dělám hlavně backend. Pracuji konkrétně v servisní sekci. E-shopy, které jsou z výroby hotové a míří k zákazníkovi, tak doputují na produkci a my potom řešíme nějaké chyby, které se při výrobě mohly vyskytnout, případně zajišťujeme nová vylepšení e-shopů. Nejčastěji se vkládají nějaké konverzní kódy a funkční tlačítka nebo napojení na informační systém zákazníka, přičemž každý zákazník má nějaký jiný informační nebo skladový systém. A my musíme náš e-shop databázově napojit na jeho systém, aby to sedělo a aby se neprodávalo něco, co už není skladem.
Ve zkratce tedy servisuji již běžící e-shopy. Loni se třeba hodně řešilo GDPR, tudíž všechny weby se musely upravit, aby splňovaly danou legislativu. Letos zase Evropská komise vymyslela nové energetické štítky. Ale pro nás programátory je to dobře. Některé e-shopy jsou už několik let staré, takže přestávají vyhovovat stávajícím bezpečnostním požadavkům a musí se posouvat na vyšší verze. Pořád je co dělat.
V jakých programovacích jazycích nejčastěji děláte?
My pracujeme na microsoftím základu, takže v .NETu. A co se týče backendu, tak hlavně C#, na frontendu samozřejmě JavaScript, HTML a podobně. Teď naši vývojáři vyvinuli nový produkt, který je postavený na Angularu.
Film Nová šichta je záznamem vaší cesty z uhelné šachty do IT. Můžete pro čtenáře, kteří film ještě neviděli nebo se na něj chystají, shrnout, jak jste se dostal k rekvalifikaci a jak to celé probíhalo?
Začalo to v době, kdy nám bylo řečeno, že důl Paskov, kde jsem pracoval, se bude zavírat. To bylo, myslím, v roce 2016. Poprvé se o tom mluvilo už v roce 2013, pak se zvedly ceny uhlí, takže to zase vyšumělo a nezavírali jsme se, protože jsme měli kvalitní uhlí, akorát nízké sloje a neměli jsme tak rentabilní těžbu. Ale k poslednímu březnu roku 2017 se důl zavřel. Všichni, kdo jsme tam pracovali, jsme stáli před volbou, zůstat v OKD, pokračovat v karvinské části, což nemohli všichni, ale pro dost lidí tam tato možnost byla.
Druhá varianta byla najít si práci v nějakém jiném oboru. Mně v té době bylo nějakých 45 let a mluvilo se o tom, že se budou postupně zavírat i další doly. Říkal jsem si, že za nějakých sedm deset let pořád nebudu mít věk na důchod, ale budu o deset let starší a daleko hůř by se mi hledala práce v 55 než ve 45. OKD byl vždycky dobrý zaměstnavatel, co se týče finančního ohodnocení, takže bych se tam měl asi dobře, ale chyběla tam perspektiva. Řekl jsem si tedy, že zkusím něco jiného. Nejprve mě ani nenapadlo, že bych mohl dělat programátora, spíš jsem se díval, že bych někde mohl dělat mistra, velký zájem o horníky měla kopřivnická Tatrovka, ale pořád to bylo víceméně svázané s těžkým nebo automobilovým průmyslem.
Nechával jsem to plynout, dokud nepřišla nadace Nová šichta. To je nadace OKD, která pomáhá horníkům se znovunalezením práce a uplatnění. Na jejich nástěnce viselo, že bude probíhat rekvalifikační kurz na objektově orientované programování. V té době, v roce 2016, jsem ani nevěděl, co to znamená, ale znělo to zajímavě. Byla to asi první nabídka, která nenabízela práci, ale vzdělání, což mě zaujalo a říkal jsem si, když se něco nového naučím, tak se mi to v budoucnu může hodit. Udělali menší ukázkovou hodinu, kde nám předvedli základy. Přišel pan inženýr Petr Červenka z Vysoké školy báňské, který nám řekl „je to intenzivní kurz, pokud byste měli zájem, museli byste se připravit doma a udělat vstupní test“. Rozdal nám skripta a ať si zkusíme vypracovat nějaké věci. Já jsem se to začal učit a zkoušet si to doma na počítači a zjistil jsem, že mě to baví.
Vzpomněl jsem si na úplné základy z gymnázia v 80. letech, byl to Basic, ještě se v něm číslovaly řádky, ale ty algoritmy jsou pořád víceméně stejné. Tenkrát mě to bavilo a teď mě zase začalo bavit kódovat. Za tři měsíce se člověk musel naučit Visual Basic, C#, Javu, PHP. Zní to dost náročně, naučit se za tři měsíce nějaké čtyři programovací jazyky, ale byly to opravdu jenom základy. Když jsme ukázali, že zvládneme myslet v programátorském duchu, tak jsme byli přijati do rekvalifikačního kurzu, kde už jsme programovali objekty.
Na vašem TedXtalku jste říkal, že se vás do tohoto kurzu přihlásilo 25, ale dokončili jste to jen 4. Jak to, že vás to zvládlo dokončit jen tak málo?
Pětadvacet lidí se přihlásilo na tu ukázkovou hodinu, ale ne každý to zvládl. Spousta lidí, když si to doma zkoušela, tak si řekli „já tomu nerozumím, to není práce pro mě“. Byli jsme čtyři, kteří jsme zvládli přípravu před rekvalifikací. Není to obor úplně pro každého, ale kdo má trochu logického myšlení, tak to zvládne. Čtyři jsme to také dokončili, ale tři pracujeme v tom oboru.
Nejstarší z nás, kterému bylo tehdy přes 50 let, nevydržel tlak při hledání zaměstnání. Je to dost frustrující, když vás pořád někdo odmítá. Vy ze začátku netušíte proč a pak vám to začne docházet, že je to kvůli věku. A ten kolega, co měl přes 50, šel raději do jiného oboru, kde věděl, že to doklepe do důchodu.
Hledání práce ale zabralo hodně času i vám. Děláte pořád v té stejné firmě?
Ano. Hledání bylo opravdu náročné. Už jsem byl rozhodnutý, že to vzdám. Dokonce jsem nastoupil do jiného zaměstnání, do závodu na výrobu tvárnic jako dělník. Měl jsem přislíbené, že tam budu dělat mistra. Člověk z něčeho žít musí a nemůže žít jenom ze snů. Nakonec se ale díky inženýru Červenkovi povedlo sehnat mi práci v IT. Potkal jsem ty správné lidi, kteří mi dali šanci.
Po absolvování kurzu jsem nastoupil na tříměsíční stáž do firmy LMC, kde jsem dostal výborného mentora, inženýra Tomáše Jenčíka, který mě nejdřív otestoval, co umím, dával mi úkoly z PHP s tím, že jsem si vytvořil vlastní webové stránky, potom ještě jedny. První jsem napsal klasicky lineárně, potom objektově a nakonec mě ponoukl, ať se naučím framework Symfony a udělám to v tom. Takže jsem dvoje stránky předělával třikrát a tím jsem se naučil něco dalšího.
To mi hodně pomohlo v tom, že mě přijali do firmy NetDirect, ve které jsem. Měl jsem referenci, webové stránky, kde se mohli podívat na kód. Sice teď dělám ve firmě, kde je PHP sprosté slovo, ale stejně ocenili, že jsem se v PHP něco naučil, a viděli, že jsem se za měsíc dokázal naučit základy frameworku Symfony, takže bych to asi zvládl i s .NETem, tak mi dali šanci. Pracuji tam od 1. dubna 2018.
Bývalý horník Tomáš Hisem, který prošel rekvalifikací na programátora.
Vy jste byl na šachtě jako vedoucí, převedl jste nějaké zkušenosti z dolu i do IT?
Stále jsem junior. To zní dobře být skoro v padesáti junior (smích). Měl jsem štěstí na firmu, nedělám v žádném korporátu, ale v menší firmě, všichni jsou Ostraváci. A já mám pocit, že my Ostraváci jsme všichni stejní a je úplně jedno, v jakém oboru pracujeme. Lidi si sednou a není potřeba jim nic říkat. Tak to bylo na šachtě a je to tak i ve firmě a nemusí se tam nic zavádět.
Samozřejmě teď lidi nevedu a asi bych už ani nechtěl. Já vidím naše teamleadry a vůbec jim jejich práci nezávidím. Ty obory jsou od sebe dost vzdálené a spoustu věcí tam nejde přenést. Jediné, co je podobné, je dobrý kolektiv. To, jak se vždycky tvrdilo, že havíři stojí při sobě, tak mám stejný pocit i z programátorů z naší firmy. Ti kluci i holky stojí při sobě, když má někdo nějaký problém, zaskočí, pomohou. To je trochu podobné, ale implementovat něco z OKD do IT firmy asi není tak jednoduché.
Jste teď v IT spokojenější, nebo vám šachta občas chybí?
To víte, že chybí. Ale to je taková nostalgie. Má to každý, když někde prožijete spoustu let, tak se vám to vrací a vzpomínáte hlavně na ty dobré věci a na špatné nemyslíte. S kamarády, co jsou taky bývalí havíři, si kolikrát vykládáme historky, co se komu přihodilo. Ještě před rokem jsem si říkal „že já jsem se nevrátil zpátky na šachtu“. Ale bohužel, hornictví nemá perspektivu. Je to škoda, ale je to tak. A nakonec jsem rád, že jsem se dostal do IT, je to perspektivní obor.
Práce na šachtě je ale přece jenom hodně fyzicky náročná, kdežto u počítače jen celý den sedíte v kanceláři. Nevadí vám nedostatek fyzické aktivity?
Mně to nevadí, ale mému tělu ano (smích). Už se mě někdo ptal, jaký je rozdíl mezi fyzickým a psychickým vypětím, když pracujete hlavou. Já bych řekl, že tělo je unavené úplně stejně. Akorát vás nebolí svaly, ale únava je úplně stejná. Z psychické práce možná i víc, alespoň tedy ze začátku, když jsem toho do hlavy musel nacpat hodně, jsem se cítil možná ještě vyčerpanější než z dolu.
Pohyb je jediné, co mi chybí. Programování je bohužel práce, u které se moc hýbat nedá. Navíc nám to ztížila pandemie, takže od září máme home office a to se projeví hned. Začala mě bolet záda, přibral jsem. Ale už by se to mělo vracet do normálu, tak doufáme, že se zase všechno vrátí tak, jak to bylo.
Snažíte se třeba přesvědčit svoje kamarády horníky, aby šli taky do IT?
Není to obor pro každého, musí to člověka bavit, ale taky to logické myšlení musí mít trochu v hlavě. Z mých kamarádů nikdo takový není. Co mám kamarády bývalé horníky, tak z nich si každý svoje zaměstnání našel, nějaké to svoje místo na slunci. Mám ještě dost kamarádů, kteří pracují v dole, a když budou potřebovat s něčím poradit, tak jsem tady pro ně.
Já jsem jim to říkal, nemusí to být nutně programování, rekvalifikací je spousta. Někdo může být truhlář, o řemeslníky je dnes nouze, takže proč ne. Problém u bývalých havířů je to, že hodně z nich má podlomené zdraví. Ty roky v dole a dřina se na zdraví musí podepsat. Takže kolikrát by je někam vzali hned, ale neprojdou zdravotní prohlídkou.
Mají třeba poškozené šlachy na rukou. Ale bylo by to dobré mít více ajťáků bývalých horníků. Doslechl jsem se od inženýra Červenky, že nedávno končily karvinské šachty a v kurzu se mu objevili nějací bývalí havíři, tak nás třeba bude víc.
Chcete v IT zůstat?
Určitě bych chtěl, pokud to budu zvládat. Má to budoucnost, ten obor navíc není jednotvárný, neděláte jednu věc pořád dokola, vyvíjí se to a musíte se učit, takže člověk nezakrní, a proto se mi to líbí. Kdybych pracoval ve výrobním závodě, tak bych pořád dělal jednu a tu samou věc a jednou za dva roky přivezou nový model, tak se změní nastavení, ale to je práce, která by mě teď už asi nenaplňovala. Rozhodně se budu snažit zůstat v IT.
Máte nějaký sen, kam byste se chtěl posunout?
Nemám žádnou vysněnou metu, chtěl bych být dobrý programátor.
ČLÁNKY DO MAILU