Jak dlouho je ČD-Telematika na poli elektronických komunikací činná a jak?
Tomáš Havlíček: V polovině devadesátých let, v době, kdy se začaly rozvíjet nové technologie, vznikl projekt, v jehož rámci začaly být pokládány optické kabely podél železničních tratí. V této době vznikla společnost s ručením omezeným ČD – Telekomunikace. O několik měsíců později začala spolupráce se společností Tiscali, tehdy reprezentovanou panem Renatem Soru. Ten optickou síť doinvestoval.
Kolem roku 2002 se italské Tiscali rozhodlo, že infrastruktura optické sítě není byznys, který chtějí dělat. Jejich vizí bylo poskytovat připojení k internetu. Došlo k rozhodnutí o prodeji optické sítě i společnosti ČD – Telekomunikace. Našla se skupina českých podnikatelů, investorů, kteří od Tiscali společnost ČD – Telekomunikace odkoupili; tehdy stále existovaly dvě separátní společnosti – Tiscali Česká republika a ČD – Telekomunikace, byť se používala při poskytování služeb obchodní značka Tiscali ČDT.
Pořád jsme v roce 2003, kdy České dráhy v projektu neměly ani procento vlastnického podílu. Nicméně, skupina investorů začala s drahami vyjednávat o tom, že podíl získají, a také pověřila vedení společnosti, aby firmu etablovalo na českém telekomunikačním trhu. Kolem roku 2003 společnost ČD – Telekomunikace začala poskytovat první telekomunikační služby – pronájmy vláken, digitální okruhy, připojení k internetu. Širokopásmové služby byly určené pro operátory a velké decentralizované společnosti.
Komu konkrétně?
Tomáš Havlíček: Primárně na nich běželo Tiscali, ale už tehdy se objevovali další velcí zákazníci – ať už to byla akademická síť CESNET, tehdy nový operátor Telenor, původně Nextra Wireless používal je pro své BTS, dále Contactel, GTS. Primárně firma vznikla jako klasické carrier-to-carrier, neměla ambice poskytovat služby koncovým uživatelům. České dráhy postupně navyšovaly svůj podíl, až na dnešních 59 procent.
V roce 2005 vložily České dráhy svůj odštěpný závod Telematika do firmy ČD – Telekomunikace. Z firmy o padesáti lidech se tak stala společnost o 1250 zaměstnancích. Vložily tam i činnosti, které tito lidé vykonávali – jednak oblast správy, provozu, servisu a údržby drážního telekomunikačního majetku, jednak vývoje, provozu a údržby informačních systémů Českých drah.
Shrnuto: na telekomunikačním trhu jsme od roku 2002, 2003, primárně jako velkoobchodní poskytovatel, ať už operátorům či lokálním poskytovatelům internetu. Vloni jsme od společnosti Tiscali odkoupili její velkoobchodní zákazníky, třeba K2, Internet Mall či Synot Tip. Nebyly to dial-upy, ani DSL, ale uživatelé, kteří konzumují vyšší služby, než jsou ty pro obyčejný trh.
V létě jste oznámili, že ve své optické síti začíná ČD – Telematika poskytovat služby internetového televizního vysílání (IPTV), jež umožní lokálním operátorům sdruženým v tuzemské Asociaci provozovatelů kabelových a telekomunikačních sítí, kteří jsou připojeni k vaší síti, poskytovat svým koncovým zákazníkům televizní vysílání prostřednictvím protokolu IP a v ideálním případě nabídnout internetové, hlasové a televizní služby přes jednu zásuvku, tedy triple play. Lze to chápat i jako obrat ke koncovým zákazníkům?
Josef Chomyn: Nenazval bych to tak, stále se snažíme dělat to, co umíme, v čem můžeme být dobří, díky infrastruktuře, kterou máme. Asi nemůžeme chtít budovat přístupové sítě všude, stát se druhým Telecomem či operátorem, který zainvestuje sítě i v nejmenších obcích. Dobudováváme jisté úseky, ale jsou to úseky buď podél tratí drah, nebo mimo ně, ale rozhodně ne plošně, jen tam, kde byznys dává smysl. Z head-endů, serverových farem v Praze, Brně, velkých městech, přenášíme streamy tam, kam to partner požaduje.
Sítí nekončíme vždy tam, kde to místní poskytovatel požaduje, občas musíme dokopat propojení do místního centra v obci. Místní síť zpravidla vychází z našeho typického koncového bodu, což bývá budova u nádraží. Takových aktivních point of presence (PoP), kde, laicky řečeno, končí náš kabel, máme dnes kolem čtyř set. Místních projektů teď vzniká řádově několik za měsíc, celkově jich jsou desítky. Výhodnější to je vždy tam, kde nádraží leží v centru města, tam je pro místní operátory nejjednodušší síť rozvést. Kromě lokálních poskytovatelů dodáváme služby i akademické sféře či státní správě.
Co obnášejí služby poskytované v síti APKTnet, vytvořené vámi pro účely spolupráce s operátory ze zmíněné asociace?
Josef Chomyn: Situace před podpisem rámcové smlouvy s asociací byla taková, že řada z kabelových poskytovatelů v ní sdružených od nás nakupovala různé služby individuálně, jednotlivě vyjednávali o podmínkách, kvalitě, parametrech toho, co od nás odebírali. Právě triple play zahrnuje spoustu technických parametrů, třeba na IPTV má smysl použít technologii multicastu, nestavět trasy Praha-Kolín, Praha-Pardubice, Praha-Olomouc a podobně, nemít víc signálů vedle sebe. Je proto logické, že jsme s asociací definovali rámcovou smlouvu, která popisuje obecný rámec procedury, jak se zřizují jednotlivé přípojky. Členové asociace už nemusejí vyjednávat každý zvlášť. Pro ně je to výhodné i proto, že to zahrnuje množstevní slevu a že jako celek získávají výhodu oproti konkurenci, pro nás, že nemusíme jednání vést řadu a že se stanovily jednotné, standardizované procedury technických specifikací a pravidel.
Členové Asociace tedy díky rámcové smlouvě mohou poskytovat v různých městech služby srovnatelné kvality a technické úrovně?
Josef Chomyn: Infrastruktura k tomu směřuje a umožňuje jim to. Teoreticky, když přijde nový televizní program, asociace si zajistí jednu smlouvu s držiteli vysílacích práv a ti pak mohou poslat signál programu do všech kabelovek. Zjednodušuje jim to pozici, protože při větším objemu odběru se jednání urychluje a zjednodušuje. Mají zájem spolupracovat, konkurují si sice, ale regionálně jsou oddělení. V jedné lokalitě zpravidla bývají položeny jen jedny rozvody.
Jak se to má s digitalizací sítí poskytovatelů v APKT, které obsluhujete?
Josef Chomyn: Každá je v nějakém fázi vývoje. Víme, že jsou města, kde internet přes kabelovou televizi odebírali řádově ve stovkách megabitů, jsou zase obce, kde se celková konzumace pohybuje v desítkách a jinde zase v gigabitech na město. Někde už jsou na IPTV připraveni, jinde procesy přípravy dobíhají. Při jednáních s APKT zaznělo, že si vyměňují informace, jak to technicky řešit, sdílejí know-how.
Tomáš Havlíček: Stejně tak někteří tvrdí, že dnes už je neživí kabelová televize, ale připojení k internetu. Jakkoliv vznikly jako kabelovky, v některých městech je většina jejich zákazníků připojena k internetu a služby kabelové televize nevyužívá.
Josef Chomyn: S APKT hovoříme nejen o poskytování infrastruktury pro datové přenosy internetové a stream IPTV, ale také o možnosti virtuálních soukromých sítí pro jiné aplikace. Počítá se tak zřejmě i s jinými službami, než telefon, internet a televize.
Co to v praxi může přinést koncovým uživatelům?
Tomáš Havlíček: APKT uvažují o aplikacích typu online her, sázení a dalších, které využijí datovou infrastrukturu, ale jsou z jiné oblasti, než v jaké se my pohybujeme. My zajistíme jen možnost přenosu mezi uživateli a centrálními zdroji dat, ale jaká data to budou, je na nich.
To se pak bavíme o obousměrné komunikaci, je to tak?
Josef Chomyn: Ano. Už to není distribuce z centrály někam, ale na propojení třeba sousedních měst. Zaznamenali jsme například požadavky na propojení dvou sousedních okresů. Typově to může být kvůli regionální televizi, informacím z úřadů, pultům centrální ochrany a podobně.
Jak hodnotíte potenciál rozvoje kabelové televize ve srovnání s internetovými službami?
Josef Chomyn: Technologicky lze na optice přenášet cokoliv. Naše kabely sestávají někde z 36, někde ze 72 vláken. Na největších trasách máme nasazenou DVDM technologii, která na jednom páru vláken umožňuje multiplexovat kapacitu až šestnácti desetigigabitů, rozvíjíme ji dál tak, abychom vždy měli rezervu pro další služby.
Možnosti jsou asi neomezené, závisí to ale vždy na cenách produktů nabízených koncovým uživatelů. Kde je optika, třeba high definition (HDTV) není problém, jen otázka investic operátorů. U fiber-to-the-home může být růst poměrně rapidní, pozorujeme to na odběru konektivity, jsou města, kde to roste rychle. Jiné, které fungují na bezdrátových WiFi technologiích, rostou pomaleji. U fiber-to-the-home to je rychlejší. Jestli dnes uživatel dostává deseti- či dvacetimegabitové připojení jako nejlevnější připojení za tři sta čtyři sta korun měsíčně, je to možné, technologie tomu nebrání. Navíc by se dalo říct, že dnes už není nejdražší fyzická pokládka kabelů, ale vyřízení majetkoprávních vztahů a s tím související administrativy kolem stavebních uzávěr či třeba památkové péče.
Ohledně třeba HDTV jste – jak říkáte – připraveni, pokud by na tom dokázali kabeloví operátoři postavit obchodní modely.
Tomáš Havlíček: Pokud by na tom dokázali postavit obchodní modely, pro nás to problém není.
Mají o to někteří zájem?
Josef Chomyn: Existují uživatelé, kteří si to objednali.
Začalo se mluvit o digitální dividendě, volných kmitočtech, které zbudou po analogové televizi, a v rámci toho také o možnosti, že by vzduchem šla rychlá data. Podle vás, je to řešení pro budoucnost, nebo je efektivnější využít rozvody v zemi?
Josef Chomyn: ČD-Telematika staví na své optické síti a kabelům zůstaneme věrni. Bezdrátové technologie také používáme, dočasně pro přenos tam, kde máme přechodný problém nebo to potřebujeme jako provizorní řešení, např. při stavbě. Ale není to cesta, kterou bychom chtěli jít. Z hlediska poměru kapacity a ceny je bezdrátové řešení méně výhodné než optika. Dnes jsou rádiové spoje, které dokážou přenášet stovky megabitů, ale je to za určitou cenu investice, a pokud se dotkneme stropu, další navyšování stojí obrovské peníze. Na kabelu jde zvyšovat kapacitu rychleji a levněji. Investici do bezdrátových technologií bývá nezbytné obnovit po šesti letech provozování, životnost optického kabelu může být 20 až 40 let. Nejdražší je kabelová rýha s ochrannou trubkou. Co myslíte, budou dnešní trasy využívány i za padesát až sto let?
Tomáš Havlíček: Na druhou stranu, jak tu vznikaly lokální sítě a ne všude na to byl dostatek peněz, nerozhodovali se lidé vždy pro kabel. Položit jej, to něco stojí. Bezdrátové sítě vznikaly rychleji a levněji a byly relativně lehčím způsobem rozšířitelné. Měly proto poměrně razantní rozmach, dnes se ale zjišťuje, že kapacita už nestačí.
Josef Chomyn: Další věc je potřeba říci. Dokud tu bylo analogové televizní vysílání, každý si zapnul televizi a ono to nějak fungovalo. Výpadky vysílačů byly, ale spíše výjimečné. Nikdy se vám nestalo během mistrovství světa, že vám hokej nebo fotbal zcela zmizí. Dnes, jde signál vzduchem či infrastrukturou, která je nedostatečně zálohovaná nebo nespolehlivá. U internetu, když budete posílat e-mail, řeknete si, když dojde hned, je to výborné, když za tři, za pět minut, je to taky dobře, ale když se přenáší v televizi fotbal, uživatelé jsou na kvalitu služby hákliví. Problém tedy nespočívá v tom, jestli vysoké nebo standardní rozlišení, ale v kvalitě a spolehlivosti služby. To nám hlásí z kabelovek odevšud, že typicky v případě sportu a čehokoli, co je atraktivní, když na chvíli vypadne signál či kostičkuje, diváci to vnímají hodně negativně a je zle. Je to divné, protože je to ta nejméně placená, nejlevnější služba, která tam je, a je s tím problém.
Tomáš Havlíček: Analogová televize měla různé úrovně kvality, digitální má jen dvě polohy – jde, nebo nejde. Když televize šuměla a byla hůř vidět, člověk se přes to snáze přenesl, než když je v digitálním vysílání na chvíli černo, nebo jsou tam kostičky.
Považujete to za momentální přechodný stav při změně z analogového na digitální vysílání, nebo za vlastnost?
Tomáš Havlíček: Je to vlastnost.
Josef Chomyn: Vyměníte analogovou technologii za digitální, kabely a přijímače, a libujete si, že máte více programů, přídavné funkce, vysoké rozlišení obrazu. Problém ale je, že když bude na cestě chybující prvek, nefunguje to. Statistiky ukazují, že přidané programy, širší nabídku, sleduje jen malé procento diváků, ve srovnání s nimi celoplošné televize, které jsou dnes v analogu, mají i v digitálu maximální sledovanost. Přidané služby lidé postupně přivítají, ale problém se objeví, právě když něco není dobře. Je třeba dbát na kvalitu přenosu signálu a zajištění.
Vy jste schopni ve své infrastruktuře schopni takové výpadky zcela eliminovat?
Josef Chomyn: Snažíme se o to záložním řešením. Tím, že máme páteřní síť vybudovanou v kruzích, umožňuje nám to dopravovat signál vždy jakoby ze dvou stran.
Vraťme se ještě závěrem k předpokládanému trendu v přenosových technologiích. Řekli byste tedy, že z pohledu rozvoje kabelových rozvodů se blížíme třeba sousednímu Německu, obecně k nějakému evropskému normálu?
Tomáš Havlíček: Netroufl bych si mluvit o jakémkoli „evropském normálu“. Vždyť jen sousední země jsou natolik rozdílné v oblasti telekomunikací, jejich trhy se pohybují naprosto odlišně. Třeba Slovensku jsme v jisté době záviděli, že mají vytáčené připojení k internetu za paušál. To ale vedlo k tomu, že se nerozvíjely bezdrátové sítě, lokální sítě, jakékoli DSL připojení. Lidé měli internet na dial-upu za paušál a nebyli ochotni za cokoliv zaplatit. V Německu si Deutsche Telekom udržel bezkonkurenčně největší monopol ve střední Evropě, a to tvrdíme, že Německo je liberalizovaná země.
Polsko je specifické v tom, že se tam nikdy nikdo nemohl dostat. Svůj trh si ve své době velmi izolovalo. Získat jakékoliv propojení do Polska bylo nejjednodušší přes Frankfurt. Ať už to bylo datové nebo hlasové připojení, bylo jednodušší jít přes Frankfurt než přes Varšavu. Proto bych nechtěl Česko s okolními zeměmi v tomto jakkoli srovnávat.
Fotografie: Ivana Dvorská, DigiZone.cz
ČLÁNKY DO MAILU